Hledej:
iReferáty.cz je internetová databáze referátů. Referáty, seminární práce, životopisy a čtenářský deník pro střední a základní školy.

Čapek Karel

Zařazeno: iReferaty.cz > Životopisy > Čapek Karel
 
Osobnost: Čapek Karel
Datum vložení: 16.3.2007
 

 

Karel Čapek
[9.1.1890-25.12.1938]

Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se u Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil do gymnázia v Hradci Králové. Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře, posléze do Prahy k rodičům, kde také nakonec maturoval. Po gymnáziu studoval postupně na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, filozofické fakultě Univerzity Friedricha Wilhelma v Berlíně, na Sorbonně na Faculté des lettres v Paříži. V Praze nakonec obhájil doktorát a zůstal v Praze se svým bratrem Josefem.

Pracoval jako člen redakční rady časopisu Národ, soukromý učitel syna hraběte Lažanského, dramaturg Vinohradského divadla, Lidových novin a od roku 1917 byl spolu s Josefem redaktorem Národních listů a nového satirického týdeníku Nebojsa (po 3 letech Z Národních listů oba odešli pro neshody s šéfredaktorem). Krátce po své cestě do Anglie (1924) se stal členem přípravného výboru pro ustanovení pražského Pen klubu. Pravidelně se vídal s prezidentem Masarykem, navštívil i E. Beneše. Zastával funkce v různých kulturních a literárních výborech a komisích. Roku 1932 s bratrem přešel k nakladatelství Fr. Borový, jehož se stal tichým společníkem. Odmítl předsednictví světové federace Penklubů, na které ho navrh H. G. Wells a norský tisk ho dokonce navrhl na Nobelovu cenu.

Karel Čapek je prvním českým spisovatelem, který uspěl v zahraničí a tím velice prospěl české literatuře. Jakožto člen československého Penklubu byl v době hrozící nacistické okupace jedním z hlavních motorů odporu, kdy využil veškeré své možnosti a kontakty pro vyburcování národa a světa při snaze o zachování svobody. Evakuaci do Anglie jako správný vlastenec odmítl. Koncem roku 1938 však náhle umírá na následky chřipky a zánětu ledvin.

Literární tvorbu zahájil před první světovou válkou, zpočátku spolu s bratrem Josefem. Byl silně ovlivněn svým filosofickým a estetickým vzděláním, především pragmatismem a expresionismem, ale ovlivnila ho také vědeckotechnická revoluce. Disponoval velmi širokou slovní zásobou, používal neobvyklá slova a rozvitá souvětí, uměl velmi dobře využívat zvláštností českého jazyka.

V dílech K. Čapka se uplatňuje individualistický přístup a z toho vyplývající uznávání silných jedinců, neuznává jednoznačnou pravdu, ale pouze pravdu z pohledu jednotlivce. Byl samozřejmě také ovlivněn první světovou válkou a později blížící se druhou světovou válkou.

Jeho rozsáhlé dílo bývá děleno na dvě části. V první, zabývající se vnitřním životem člověka jako jedince se Čapek pokouší zkoumat možnosti i hranice lidského poznání. Druhá, utopická část je kritikou společenských problémů moderní společnosti, zároveň je zde často vyjadřována obava ze zneužití techniky proti člověku a v dílech je i patrná obava z nastupujícího fašismu. Kritičnost jeho děl často oslabuje idylizující, nebo harmonizující závěr, ve svých vrcholných dílech tuto tendenci opustil. Pro tato díla bývá občas K. Čapek považován za předchůdce sci-fi.

Rozsáhlá je rovněž Čapkova novinářská činnost, ovšem vzhledem k jeho přátelství s T. G. Masarykem lze pochybovat o její objektivitě. Nicméně novinařina mu poskytla řadu tvůrčích podnětů a ovlivnila vnitřní organizaci jeho literárních děl, jejich jazyk, sloh, ale i výraz a tvar. Na druhou stranu jeho tvorba výrazně ovlivnila podobu tradičních i nově vzniklých novinářských útvarů, a to především jazykovou svěžestí a slovesnou propracovaností. Jeho novinářská činnost je spojena především s Lidovými novinami, kde v jistém slova smyslu navazoval na Nerudu. Napsal velké množství fejetonů, později vydávaných v různých souborech, a sloupky, v nichž se vyjadřoval k aktuálním problémům a které vymyslel jako novou novinářskou formu.

Próza:

Zářivé hlubiny, 1916 (spolu s Josefem Čapkem)
Boží muka, 1917
Krakonošova zahrada, 1918 (spolu s Josefem Čapkem)
Kritika slov, 1918
Trapné povídky, 1921
Továrna na absolutno, 1922
Krakatit, 1922 (zfilmováno 1948)
O nejbližších věcech, 1925
Skandální aféra Josefa Holouška, 1927
Povídky z jedné kapsy, 1929
Povídky z druhé kapsy, 1929
Zahradníkův rok, 1929
Marsyas čili na okraj literatury, 1931
Apokryfy, 1932
O věcech obecných čili Zoon politikon, 1932
Hordubal, 1933 (zfilmováno 1937)
Povětroň, 1934
Obyčejný život, 1934
Válka s mloky, 1936
První parta, 1937 (zfilmováno 1959)
Jak se co dělá (Jak vzniká divadelní hra, Jak se dělá film)
Život a dílo skladatele Foltýna, 1939

Drama:

Lásky hra osudná, 1922
Loupežník, 1920 (zfilmováno 1931)
R.U.R. (Rossumovi Universální Roboti, Rossum's Universal Robots), 1920
Ze života hmyzu, 1921
Věc Makropulos, 1922
Adam stvořitel, 1927
, 1937 (zfilmováno 1937)
Matka, 1938

Cestopisy:

Italské listy, 1923
Anglické listy, 1924
Výlet do Španěl, 1930
Obrázky z Holandska, 1932
Cesta na sever, 1936

Dětské:

Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek, 1932
Dášeňka čili život štěněte, 1933

Filosofická díla:

Pragmatismus čili Filosofie praktického života, 1918

Politická díla:

Hovory s TGM, 1928-1935 - 3 svazky
Hovory s T. G. Masarykem 1: Věk mladosti
Hovory s T. G. Masarykem 2: Život a práce
Hovory s T. G. Masarykem 3: Myšlení a život
Mlčení s T. G. Masarykem, 1935 - esej
¨
Překlady:

Francouzská poezie nové doby, 1920
Posmrtně vydáno:

Měl jsem psa a kočku, 1939
Kalendář, 1940
O lidech, 1940
Vzrušené tance, 1946
Bajky a podpovídky, 1946
Sedm rozhlásků K.Č., 1946
Ratolest a vavřín, 1947
Obrázky z domova, 1953
Věci kolem nás, 1954
Juvenilie, 1957 (spolu s Josefem Čapkem; později přiřazeno k vydání Krakonošovy zahrady a Zářivé hlubiny)
Sloupkový ambit, 1957
Poznámky o tvorbě, 1959
Na břehu dnů, 1966
Čtení o TGM, 1969
V zajetí slov, 1969
Místo pro Jonathana!, 1970
Pudlenka, 1970
Listy Olze, 1971
Drobty pod stolem doby, 1975
Listy Anielce, 1978
Dopisy ze zásuvky/Karel Čapek Věře Hrůzové, 1980/2000
Filmová libreta, 1988
Přijatá korespondence, 2000


Citáty:

1. Ženy mají větší schopnost litovat hříchu, a tudíž i větší schopnost k hříchu samotnému.

2. Království lhářství není tam, kde se lže, ale kde se lhářství akceptuje.

3. Pravá láska je stav, ve kterém člověk cítí osudovou potřebu být neustále s milovanou bytostí.

4. Nemysli si pořád, že musíš všechno prožít, stačí jen pozorovat a to bez klidu nejde. Největší milost pro nás, kteří to potřebujeme, je umění dívat se a vidět.

5. Papuče: Já nešťastná! Být pořád pohromadě s tou druhou, s tou rajdou, s tou hloupou bačkorou! Nebýt jí, mohla bych dostat do páru něco lepšího.

6. Otcové nezemřeli docela - jsme tu ještě já, ty, my.

7. Miluje-li člověk příliš, mýlí se velmi těžce. Pohrdá-li sebou, mýlí se dvojnásob.

8. Mnoho dá člověku svět, ale když chce člověk něco dát světu, musí sedět na svém malém poli jako nádeník.

9. Anekdoty nemají autora, nýbrž vypravěče.

10. Rozhodně je nutno trochu osvobodit ženu. Co s ní potom budeme dělat je ovšem jiná otázka.

11. Vtip je útok a obrana; je to projev převahy i zbraň slabšího.

12. Všichni rádi stárneme, když je nám osmnáct.

13. Na světě nejsou nejkrásnější věci, ale okamžiky.

14. Mladé dovede být každé tele, ale zestárnout, holenku, to je kumšt.

15. Umění je více nepokoj než jistota: vždycky je v něm veliká složka touhy.

16. Mezi tím, co chceme a co musíme, se utváří celý náš život.

17. Jsme dva, dva na všechno, na lásku, život, na boj i bolest, na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život a na smrt - DVA!

18. Z dvou různých názorů vítězí vždy spíš ten hlučnější.

19. Lenošit je opomenout dělat něco, co by člověk dělat měl, a místo toho chtít si hovět. Zahálet, to je nedělat vůbec nic, a přitom vůbec nic nechtít.

20. Když nemám co dělat, pracuji.

21. Zásady jsou sice krásná věc, ale musí se z nich slevit, aby se našel střed mezi různorodými zájmy.

22. Všichni vladaři světa se nejvíc děsí toho, že by to měli zkusit jinak, neslýchaně a obráceně; nic není konzervativnější než lidské vládnutí.

23. Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví.

24. Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.

25. Móda a paráda je ženská záležitost v hrubém a doslovném smyslu slova: odehrává se jen mezi ženskými.

26. Tam, kde přestává být láska dobrodružstvím, stává se trápením.

27. Hledat a najít, to je to největší napětí a uspokojení, které může člověku život poskytnout. Každý člověk by měl něco hledat. Když ne známky, tedy pravdu nebo zlaté kapradí nebo aspoň kamenné šípy a popelnice.

28. Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.

29. Stáří je parazit vlastního mládí.

30. Anekdota a vtip je náhlé vybití. Přímo humorné vybití. Je to odbyto jedním rázem a konec.

31. Každé skutečné dobrodružství vzniká nárazem fantazie na skutečnost.

32. Radost květin za oknem... Není to jenom radost z té krásy a něžnosti, ale taky radost z úspěchu při pěstování.

33. Zahrádka není nikdy hotová. V tom směru je zahrádka podobná lidskému světu a všemu lidskému podnikání.

34. Neumíš-li být silná jako dub, buď silná jako jalovec nebo houževnatá mateřídouška. Ta, co bez reptání přijímá žár a sucho, zimu, plodnost i zranění.

35. Míval jsem kdysi přání, abych během života ochutnal všechna vína, co jich zde roste, tak jako jsem si přál poznat všechny země, co jich ve světě naděláno. Ani jedno, ani druhé přání se mi dosud ovšem nesplnilo, ale od té doby, co jsem poznal odbornou terminologii znaků vína, mívám pokušení vymýšlet dokonce nové druhy vín.

36. Říkáme láska, ale on je to celý zástup citů, ani je v tom houfu nemůžeme rozeznat.

37. Žádné "my" mne nespasí, nedal-li jsem "já" aspoň cibuli almužnou... "já" je zároveň slovo svědomí i slovo činu.

38. Každá dokonalá báseň je jedno velké vítězství, každá sladká sloka je celé království míru.

39. Bída není instituce nebo třída, nýbrž neštěstí...

40. Básník se nesmí opakovat.

41. Chléb je veskrze věc spravedlivá, máslo ne vždy, jedincův kořistnický blahobyt nikdy.

42. Kritizovat - to znamená usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to uměl.

43. Řeč je sama duše a kultura národa. Zdokonaluje-li se národ, musí se zdokonalovat i jazyk; neboť je živý a vyvíjí se s námi všemi, stále nesen výškou duševního napětí národního.

44. Lidová moudrost vedle tisícerých pravd skrývá ještě jednu nevytěženou a bezespornou pravdu o relativnosti všech hodnot a pravd.

45. Neúspěch: nevyužít příležitost. Úspěch: zneužít příležitost.

46. Člověk se rodí jen jednou, aby se pak ještě rodil zvolna, dobývaje sebe sama klikatě i v prudkých nárazech, pokud mu zbývají čerstvé a nenasycené smysly a duše potřebná k růstu.

47. Tam, kde přestává být láska dobrodružstvím, stává se trápením.

48. Nezáleží na tom, že vůl je vůl, chyba je, dělá-li se z něho lev.

49. Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.

50. Poznat nesmírnou složitost skutečnosti, to je pro mne věc úcty k životu, která stupňuje v úžas.

51. Ženy se nevystrojují pro úžas a obdiv nás mužů, nýbrž pro úžas a podiv žen.

52. Strach je nemoc špatného svědomí.

53. Nemysli na sebe, když píšeš, mysli na dojem krásy a okouzlení a skutečnosti, který máš vyvolat.

54. Nemysli si pořád, že musíš všechno prožít, stačí jen pozorovat a to bez klidu nejde. Největší milostí pro nás, kteří to potřebujeme, je umění dívat se a vidět.

55. Premiéra je nejhorší představení. Proto o ní kritici píší.

56. Tak se zdá, že jsme více ovládáni slovy, než jimi vládneme sami.

57. Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.

58. Člověk ještě není dost dokonalý ani dost slušný, aby měl právo žít na něčem tak krásném, jako je země.

59. Člověk se nikdy nezbaví toho, o čem mlčí.

60. Humor je jisté vidění světa, je to umění vidět svět.

61. Humor je solí země. Kdo je jím dobře prosolený, vydrží dlouho čerstvý.

62. Humor je nejdemokratičtejší z lidských zvyků.

63. Čas je největší síla života.

64. Popisovat, to není nic, duch díla se musí vyhnout všem zbytečným slovům.

65. Člověk musí mít v sobě kus krystalu, něco hladkého a čistého a tvrdého, co se s ničím nemísí a po čem musí všechno sklouznout. Hlavně umělec to musí mít, aby mohl usilovat o dokonalostech.

66. Štěstí nepochází z velikosti života, ale z jeho malých a osvěžujících věcí, které se musí pěstovat a vyhledávat... Ostatně - štěstí nemusí být ničím veselým a blaženým, jsem si skoro jist, že štěstí mohou být velká a tragická jako umělecká díla.

67. Jak člověk jednou začne, ... - totiž začít nemusí, ale dodělat musí!

68. Statečnost intelektu, to nejsou vážné názory, to je odvaha pořád myslet.

69. Ženské slzy jsou nejmocnější vodní energií na světě.

70. Mají-li se volnost a láska vylučovat, volím volnost. Raději černá křídla než růžová pouta.

71. Jediná dokonalost, které moderní civilizace dosahuje, je mechanická; stroje jsou nádherné a bezvadné, ale život, který jim slouží nebo je jimi obsluhován, není nádherný ani lesklý ani dokonalejší ani sličnější.

72. První požadavek společenské výchovy je umět zakrýt svou hloupost.

73. Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.

74. Poznat nesmírnou složitost skutečnosti, to je pro mne věc úcty k životu, která stupňuje v úžas.

75. Ženy se nevystrojují pro úžas a obdiv nás mužů, nýbrž pro úžas a podiv žen.

76. Strach je nemoc špatného svědomí.

77. Nemysli na sebe, když píšeš, mysli na dojem krásy a okouzlení a skutečnosti, který máš vyvolat.

78. Nemysli si pořád, že musíš všechno prožít, stačí jen pozorovat a to bez klidu nejde. Největší milostí pro nás, kteří to potřebujeme, je umění dívat se a vidět.

79. Premiéra je nejhorší představení. Proto o ní kritici píší.

80. Tak se zdá, že jsme více ovládáni slovy, než jimi vládneme sami.

81. Můžu říci, že jsem svému ideálu nezůstal nic dlužen.

82. V kolika věcech se díváme, kam vlaje kouř, místo abychom se dívali, odkud vítr vane.

83. Děsím se davu, je nejkrutější a nejhloupější ze všech přírodních živlů.

84. Království lhářství není tam, kde se lže, ale tam, kde se lhářství akceptuje.

85. Vážnou příčinou, proč člověk ztrácí důvěru v sebe, je ztráta pocitu, že je milován.

86. Jistě, je třeba začít sebou samým - ale je také třeba u sebe neskončit.

87. Příroda je dílo vesmíru, umění však dílem člověka.

88. Jednou z největších civilizačních pohrom je učený hlupák.

89. Není pravda, že ženy porušují tajemství, nýbrž pravdou jest, že je odevzdávají neporušeně dál, nechávajíce mu pel a krásu jeho tajnosti.

90. Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jenom to, co vědí.
ikona mailu Poslat mailem    ikona tiskárny Vytisknout               Přidej vlastní referát
Hodnocení: (hodnotilo 49 čtenářů)

Ohodnoť tento referát:

(špatný)
(horší)
(průměrný)
(lepší)
(dobrý)
   Referáty na stejné téma:
Čapek Karel Čapek, Karel 815 slov
Čapek Karel Čapek, Karel 510 slov
Čapek Karel Čapek, Karel 191 slov
Čapek Karel Čapek, Karel 962 slov
Čapek Karel Čapek, Karel 276 slov
Čapek Karel Čapek, Karel 777 slov
Čapek Karel Čapek, Karel 2337 slov
Čapek Karel Čapek, Karel 1437 slov
Čapek Karel Čapek, Karel 762 slov
 
 
 
 
Referáty | Čtenářský deník | Životopisy | Au-pair | Vysoké školy
Kontakt | Přidej vlastní referát

© provozovatelem jsou iReferaty.cz (GigaNet s.r.o.). Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu. Diskuse: miniBB forum software © 2001-2006
Referáty jsou dílem dobrovolných přispivatelů (z části anonymních). Obsah a kvalita děl je rozdílná a závislá na autorovi. Zveřejňování referátů odpovídá smluvním podmínkám. Kontakt: info@ireferaty.cz
Naši partneři: pohodlne-pujcky.cz | Dovolená Bibione | Cestovatelský Norimberk.info