Hledej:
iReferáty.cz je internetová databáze referátů. Referáty, seminární práce, životopisy a čtenářský deník pro střední a základní školy.

Karel IV.

Zařazeno: iReferaty.cz > Životopisy > Karel IV.
 
Osobnost: Karel IV
Datum vložení: 15.11.2010
Referát vložil: Embri

 

Karel se narodil 14. května 1316
Byl to český král, lombardský král, římský král a císař, arelatský král a hrabě Lucemburský. Je křtěný jako Václav a je synem Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského. Od svých 4 let byl vychováván u strýce na francouzském dvoře. Zde si vzal ve svých 7 letech i svou první manželku Blanku z Valois.
Dal zbudovat Nové Město pražské a Karlův most. Vydal základní listinu Karlovy univerzity. Zhotovil Svatováclavskou korunu a zanechal po sobě autobiografii Vita Caroli a podobné věci. A teď se konečně dostáváme k té zábavné části, tedy části o Karlově životě, jimiž nás bude doprovázet deník, který si Karel mohl vést:

Ahoj!
Jmenuji se Kája a tohle je můj deník. Píšu si ho, protože podle svého učitele si tím rozvinu umnění psát.
Takže třeba dneska, jsem se zase učil etiketě, NŮŮŮŮŮŮŮŮDA. Už mě to neba, to je furt samýí, tohle nesmíte, tohle už vůbec ne a jak vás to mohlo napadnout! Už toho mám dost! Furt mi někdo určuje co smym smim a co ne. Střádám si do prasátka, už jen dvoje kapesné a uteču odsud. Mám to naplánované , ale teď musim spát, chůva prudí, to je jeden s z těch případů...

Kam asi chce utéct? Měl opravdu tak strašný život? Možné to je, ale pravda to být nemusí. Dostávalo se mu prvotřídního vzdělání a měl kolem sebe spoustu přátel na které se mohl spolehnou, nebo ne?

Tss, taková drzost už toho mám dost, opravdu už uteču! Což mi připomíná, že jsem vám slíbil povědět kam se chiystám. Takže, vyměním si s kovářovic Jakubem šati šaty a půjdu k cestě po které jezdí obchodníci, až nějáký pojede, doveze mě až do Švýcarska, tam si založim továrnu (na to to kapesné) a samozřejmě čokoládovnu, budu hodně úspěšný a pak o sobě natočím trhák s názvem ,,Karlík a továrna na čokoládu.`` Pěkné co? Úplně se mi zbíhají sliny. Jo a víte proč jsem tak naštvanej?Prostě nemám žádné kamarády, dnes jsem měl ORV s panem učitelem Ospalou a on se mě zeptal jak se k sobě chovají kamarádi, tak jsem samozřejmě začal povídat: skládají mi poklonu, kdykoliv přijdu, nosí mi dárky a povídají jak jsem úžasný...a ten drzoun mě přerušil a řekl, že tohle kamarádi nedělají, že prý si kamarádi spolu hrají, občas se perou atd., tak jsem se naštval a odešel jsem, nejvíc mě na tom žralo, že on má PRAVDU! Tak jsem šel k chůvě a zeptal se jí, proč nemám kamarády a ona mi řekla, že jich mám spoustu, ale já jí řekl co mi řekl pan Ospala a ona řekla, že je to starý blázen, že ho nemám poslouchat, tak jsem šel za klukama a co jsem nesliyšel! Povídali si, že jsem hrozně nafoukaný, ošklivý, nevychovaný a že mám ještě pleny! Chápete to! Já jsem náhodou moc hezký! Jdu spát zítra jim to, ale natřu!

Bylo to pravdu tak hrozné, možná, že je to trochu přehnané, ale něco pravdy na tom bude. Karel měl přístup do Sorbonny (pařížské vysoké učení). Tam se věnoval studiu svobodných umění.V období jeho 12 let se hodně rozvíjela jeho zvědavost a inteligence, velmi rád se učil ( což není výjimka ani v dnešní době ☺). Měl velký zájem o zbraně a zacházet se s nimi naučil na francouzském dvoře. Tuto zálibu, nejspíš zdědil po svém otci Janu Lucemburském.

Milí deníčku,
Tak, dneska jsem šel za klukama a řekl jim, že jsem slyšel co si o mě včera povídali, přes noc jsem se nad tím zamyslel a zjistil jsem, že je to moje vinna! Ano, pokud chci být dobrý vladař, musím se zamyslet nad svými chybami a nesmím sváďet vše na druhé. Kluci to vzali a od té doby se schováváme před chůvou a hrajeme si jako ostatní kluci, kapiš to? Začlenili mne do party! Jsem hrozně rád a přitom stačilo tak málo!

Teď by tento příběh měl končit ,, a na francouzském dvoře žili šťastně až do smrti``, ale na příkaz Karlova otce byl Karlův sedmiletý pobyt v Paříži ukončen a Karel s Blankou odjeli do Lucemburska.

ZAJÍMAVOST: Loď hraběte Frangipaniho byla na cestě do Aquilleie obklíčena benátskými plavci, kteří předpokládali, že získají zajatce a vymění je za vysoké výkupné. Když přinutili loď přistát u gradu, posádka vyjednávala o podmínkách kapitulace. Zatím hrabě Frangipani, princ Karel a jeho průvodce Jan z Lipé sestoupili na druhé straně korábu do rybářského člunu a zakryti sítěmi propluli mezi loděmi a rákosím k břehu. Pěšky dorazili so Aquileie, kde je přivítal tamější patriarcha. Brzy za nimi přijela i celá Karlova družina propuštěna z benátského zajetí.

Pro Karla to musel být kapku šok, jen si představte, že 7 let žijete v ČR a pak se najednou máte sebrat a odjet do úplně cizího státu! To ovšem nebylo vše. Karel nestrávil v Lucembursku ani rok a opět musel odjet, tentokrát do Pavia.
Ukázalo se však, že to byla chyba, protože v Itálii měli Lucemburkové odpůrce a hned třetí den přišel Karel málem o život. To musel být, ale šok, já být jím, tak si radší jedu postavit továrnu. Zachránil se jenom díky tomu, že se postil a nesnědl otrávené jídlo. Ještě ten den několik jeho přátel zemřelo. To je docela síla.
Čeští šlechtici, přemluvili Karla aby se vydal do Čech. Karel se do Čech velmi těšil, cítil k nim zvláštní vztah, protože se pokládal za přímého pokračovatele úsilí Přemyslovců. Jeho první kroky v Čechách vedly ke Zbraslavskému kláštěru kde byla pohřbena jeho maminka, které nemohl jít na pohřeb. 30. Října 1333, ho uvítal Petr Žitavský(opat) a měšťané se šlechtici. Ovšem jeho další kroky již tak povzbuzující nebyly, jen si představte, jak vypadala Česká země potom, co jí drancovali loupěžníci. Karel si nebyl jist jestli udělal správně (a kdo by ano, když by viděl po imposantní Francii jen zpustošené Čechy). Ovšem (díkybohu), to s námi hned nevzdal a začal reformovat.

Milíy deníčku.
Přijel jsem do Čech, je to tady bída a pustina! Kde je ta země zaslíbená, mlékem a medem oplývající? Shrneme li to, je to tu jak by se řeklo ve Francii, Horreur! Ach, jak jen mohu pocházet z tak hrozného místa? Uraží to mou matku, otce i všechny mé předky, dříve zpravující spravující, teď již mou zemi. Musím obnovit slávu Čech! Musím dostat její jméno k vrcholu! Je to můj úkol, má povinnost, mé potěšení. Možná už jsis stačil všimnout, že nedělám tolyk hrubek, je to tím, že jsem se začal intenzivněji zajímat o jazyk. Je to ovšem fuška, vždyť umím latinsky, francouzsky, neměcky a italsky a trochu i Česky.
Tak, z toho vyplívá, že byl Karel jak by on sám napsal, velmi vzdělaní :-D, hahaha, chápete vzdělaní a... měl... dát vzdělaný! Hahaha, to je sranda, no tak nic.

ZAJÍMAVOST: Karlova 1. žena - Blanka z Valois (Valoa), přijela do Prahy s nádhernou výbavou a rouchy. Češi si nezamilovali její družinu a tak jí poslal zpět do Francie. Než se naučila Česky, byla odkázána na Karlovu společnost. Když koncem roku 1335 přijela do Čech Karlova 2. manželka – Beatrix Bourbonská, přivítala ji Blanka již na hranicích. Ženy k sobě ovšem nepřilnuli a Beatrix se v Čechách netěšila tak velké oblibě jako Blanka.

Pro vládu v zemi neměl princ Karel žádné pověření. Byl zatím ve všem odkázán na skupinu šlechticů a duchovních, s nimiž přijel. Až v lednu 1334 mu Jan Lucemburský udělil titul markraběte moravského. Tím vlastně obnovil přemyslovskou tradici. Markraběcí titul užívali prvorození synové krále, pověření správou Moravy.
Karel ovšem vládl ve všech částech Českého království. Chtěl se nejprve s celou zemí seznámit a tak putoval po městech. Karel si jako panovník vedl velmi úspěšně, ovšem jako již tolikrát v minulosti začalo upevňování panovnické moci vadit šlechtě, která se obávala o své výsady. Využila rozporů mezi otcem a synem a přispěla k jejich neshodě. Jan dokonce zbavil Karla markraběcího titulu, ovšem poté mu ho zase vrátil a diplomatickou cestou dospěli k tzv. trenčínskému míru.
Brzy Jan odjel do Francie aby se účastnil bojů s Angličany, kde zcela oslepl. Poté svolal zemský sněm, kde oznámil, že jeho následníkem a tudíž i dědicem všech území je nejstarší syn Karel. Ten chtěl být korunován ještě za otcova života, což se ovšem nesplnilo. Karel s Janem odcestovali ze kardinálem na dvůr do Avignonu. Kardinál byl tehdy Karlův učitel Pierre de Rosiére. Císař si vzpomněl na svá prorocká slova ve svém útlém věku: ,, Ty budeš jednou římským králem``, řekl mu jeho učitel. Karel pohotově odpověděl: ,, Ty však budeš ještě dříve papežem.``

Milý deníčku,
Dnes jsem s papíkem přijel do Avignonu. Po dlouhé době jsem se setkal s Pierrem (ten otrava, kvůli kterýmu si musím psát tenhle deník), ale dělám si prču, viděl jse toho starouše rád. Tak jsme pokecali atd.
Asi si říkáš: ,, Kájo, no teda, ale trochu spysovné češtiny!`` a já bych ti z s chutí odpověděl: ,, Kušuj!``. Už toho mám dost, to je furt ,, Dobrý den, těší mne že se opět shledáváme. Jak se má vaše žena? Ach, vy nemáte ženu!``. Už mě to neba, furt ta úředničina!
ŘÍMSKÝ KRÁL: velké množství rytířů z okolních území se dne 11. července 1346 schromáždili u starobylého stolce na břehu Rýna, kde dalo 5 ze 7 rýšských kurfiřtů svůj hlas novému římskému králi. Tři arcibiskupové – z Trevíru, Mohuče a Kolína nad Rýnem a dva ze světských volitelů – český král Jan a saský vévoda Rudolf se vyslovili pro třicetiletého moravského markraběte. Karel pak slavnostně prohlásil, že volbu přijímá. Byli vyhotoveny listiny, jimiž byl výsledek volby rozhlášen do všech zemí a knížata i měšťané vyzváni, aby vyjádřili novému králi poslušnost. Tak tento letní den přinesl Karlovi a Janovi splnění jejich dlouholetých snah a očekávání. Byla to poslední radost jíž se král Jan dožil. Brzy nato padl v bitvě u Kresčaku.

Milý deníčku,
dnes je snad můj nejlepší den v životě! Splnil jsem si můj i otcův sen – jsem římský král! Ach, jak jsem šťastný. České království může spolupracovat s Itálií a obě země si tak zlepší ekonomiku. Bude to sice starost navíc, ale zvládnu to, stejně, už je to oficiální a lid na mne spoléhá! Jsem tak šťastný, už musím jít, ale brzy se ozvu!

PRAGA CAPNUT REGNI: Nápis Praha hlavní království vytesali kameníci nad okno jedné radnice a můžeme jej tam vidět až dodnes. Již po několik staletí byla Praha mezi prvními městy Českého státu a péče českých králů i příčinlivost Pražanů její význam a krásu ještě znásobili. Bohaté město chránilo svůj majetek i obyvatele. Praha byla svými hradbami, vysokými věžemi i domy město silně opevněné, takže se sama pokládá při svornosti obyvatelů za nedobytnou. Takto ji roku 1310 popsal autor zbraslavské kroniky.
Od příchodu do Prahy se Karel zabýval i plány na zvelebení a rozšíření sídelního města. Přál si, aby se stala Praha střediskem řemesel a obchodu, vzdělanosti a umění. Aby to bylo město výstavné a krásné. Aby bylo místem, které budou obdivovat a navštěvovat lidé z celé Evropy, kupci, diplomaté, vědci i umělci. Mohl dát příkaz k rozšíření Starého Města nebo k vybudování nové samostatné osady. Zvolil druhou možnost. 26. března se konala slavnost položení základního kamene. Když se Nové Město dostavělo, tak se z posudku historiků zařadilo mezi nejvelkolepější města křesťanského světa. Většina uměleckých děl byla za husitských válek zničena, ale ta která se dochovala imposantně působí i dnes.
Vzdělaný a vyjímečně vnímavý římský a český král Karel, vyvinul velké úsilí, aby se jeho sídlo honosilo vším, co poskytovala vzdělanost a kultura nejvyspělejších zemí. Ve Francii a Itálii poznal několik univerzit, nejlepší pařížskou Sorbonnu. Uvědomoval si, že univerzita nejen podporuje vážnost panovníka, ale že mu i usnadňuje vládu. Svou zkušenost chtěl uplatnit v Praze. Jistě také věděl, že uskutečňuje nenaplněný záměr děda Václava II.. Pochopil, že České království již dosáhlo té úrovně, která může zabezpečit i plné uplatnění těch, kteří univerzitu vystudují. Karel si přál, aby v Praze byla univerzita úplná, tedy taková, která má všechny čtyři v té době zřizované fakulty.
Za Karla IV., zažila Česká země nebývalý rozkvět. Snad největší v dějinách. Tento panovník udělal ze zpustošeného území, jednu z nejuznávanějších zemí té doby! Expandoval Prahu, nechal postavit nevýslovně mnoho staveb. Mezi nejslavnější patří: Karlův most, Svatovítskou katedrálu, Karlovu univerzitu, Karlštejn...
Zvládal mnoha povinností, měl 4 manželky a zemřel 29. listopadu 1378 v Praze, byl pohřben v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha.
Jako panovník byl úžasný a oblíbený. Zemřel šťastně ve věku 62 let.

Milý deníčku,
Umírám, je mi 62, tak se měj, tvůj,
Kája :-)
ikona mailu Poslat mailem    ikona tiskárny Vytisknout               Přidej vlastní referát
Hodnocení: (hodnotilo 15 čtenářů)

Ohodnoť tento referát:

(špatný)
(horší)
(průměrný)
(lepší)
(dobrý)
   Referáty na stejné téma:
Karel IV. Karel IV 476 slov
 
 
 
 
Referáty | Čtenářský deník | Životopisy | Au-pair | Vysoké školy
Kontakt | Přidej vlastní referát

© provozovatelem jsou iReferaty.cz (GigaNet s.r.o.). Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu. Diskuse: miniBB forum software © 2001-2006
Referáty jsou dílem dobrovolných přispivatelů (z části anonymních). Obsah a kvalita děl je rozdílná a závislá na autorovi. Zveřejňování referátů odpovídá smluvním podmínkám. Kontakt: info@ireferaty.cz
Naši partneři: pohodlne-pujcky.cz | Dovolená Bibione | Cestovatelský Norimberk.info