Hledej:
iReferáty.cz je internetová databáze referátů. Referáty, seminární práce, životopisy a čtenářský deník pro střední a základní školy.

ŠTORCH EDUARD

Zařazeno: iReferaty.cz > Životopisy > ŠTORCH EDUARD
 
Osobnost: Štorch Eduard
Datum vložení: 3.8.2013
 

 

PRAVĚK A LOVCE MAMUTŮ NÁM PŘEDSTAVIL EDUARD ŠTORCH: Oblíbený učitel a spisovatel pro mládež. Letos 135. výročí jeho narození, zemřel dne 25. června 1956.

Oblíbený spisovatel, ale také úřady šikanovaný učitel

Eduard Štorch, dnes uznávaný spisovatel, který svou publicistickou, naukovou a beletristickou literární tvorbu zaměřil hlavně na děti a mládež. Byl pedagog, spisovatel a také archeolog první poloviny 20. století. Pro své názory byl často trápen a šikanován tehdejšími režimy, od Rakousko-Uherska, přes první republiku až po poúnorový režim. Svými příběhy a romány seznámil hlavně mládež s dobou kamennou a bronzovou, dodnes je známý hlavně jeho nejoblíbenější román Lovci mamutů.

Pocházel z Ostroměře u Hořic

Eduard Štorch se narodil dne 10. dubna 1878 v Ostroměři u Hořic jako druhý syn. Otec Vojtěch pracoval v místní vodárně jako dozorce parního stroje, proto se rodina také dosti často stěhovala. Jeho matka Anna byla v domácnosti. Prošel několika obecními školami nejen ve východních Čechách – nejdříve v obecné škole v Ostroměři, pak v Radimi u Jičína, Josefově, Všestarech a Studánkách. Ve škole byl pilný žák, náruživý čtenář, učil se hrát na housle a už ve škole psal své první povídky o mořských rybách. Roku 1889 nastoupil na c. k. Vyšší reálnou školu v Hradci Králové, kde se také rozhodl pro své učitelské povolání. Pak od roku 1893 pokračoval ve studiu na tehdejším Českém ústavu vzdělávání, kde roku 1897 odmaturoval s vyznamenáním a stal se "učitelem způsobilým zatímně býti podučitelem na veřejných školách obecných". Účastnil se tam také aktivně veřejného studentského života.

Široké spektrum jeho zájmů, také společenská angažovanost a práce s dětmi

Už od svého mládí byl student a podučitel Štorch velmi činný, měl své názory, své představy o psaní i práci s mládeží, také měl různé a všestranné zájmy. K nejvýznamnějším oblastem jeho zájmů patřily archeologie, přímá činnost učitelská a moderní pedagogika, ale také spisovatelská a novinářská činnost. Napsal velké množství článků politických, naučných a odborně pedagogických, také bezpočet krátkých zpráv kulturních a sportovních. Patřil k představitelům reformního křídla moderní pedagogiky u nás, svůj život zasvětil ve svém učitelství a psaní hlavně dětem a mladé generaci. Šlo mu o vzdělání dětí a mládeže, o seznámení s historií nejen naší země, ale o výchovu školní i mimoškolní komplexně. Podporoval tělovýchovné a další mimoškolské aktivity zejména u dětí a mládeže. Zajímal se o sociální prostředí, kde jeho žáci žili, podporoval jejich pobyty v přírodě a další zájmové aktivity. Už jako jednadvacetiletý v tehdejším c. k. Rakousko-Uhersku sepsal a vydal svou první knížku Český národ a český učitel.
První učitelská místa – zatímní učitel, mostecké období
Během prvních učitelských let 1897 – 1898 vystřídal několik vesnických škol ve východních Čechách, hlavně v Podkrkonoší. Začal 1. září 1897 jako zatímní učitel na obecné škole v Třebechovicích pod Orebem. Pro svou osvětovou a publicistickou činnost byl pak několikrát přeložen, nejdříve do Lhoty Malšové a Dobré Vody. Po své účasti na sjezdu rad Pokrokové strany v Praze 1898 a po řečnění při výročí 5. 7. 1899 u Husovy hranice u Hořic, o které ho požádala Beseda Čech, byl propuštěn z učitelské služby. Později na 5 let přeložen na Mostecko do severočeského pohraničí. Tam učil hlavně na menšinových českých školách Ústředí matice školské (Hostomice u Bíliny, Kopisty, Most) a nabyl prvních zkušeností s těžce sociálně zanedbanou mládeží. Pro tyto děti později organizoval své tábory a letní pobyty. Při působení opět jen jako zatímní učitel na Mostecku napsal sociologickou studii o dětech v severočeském uhelném revíru, kterou tehdy otiskoval T. G. Masaryk v Naší době (ročník VIII., roku 1901). Usiloval také o spojení školy s pobytem a zájmy dětí v přírodě. Roku 1903 byl dokonce z důvodu pobuřování odveden policií na hejtmanství, kde byl sice po výslechu následně propuštěn, ale jeho pobyt na Mostecku tím vlastně z rozhodnutí tamních německých úřadů skončil.

Hlavní část svého učitelského života strávil v Praze

V roce 1902, kdy s vyznamenáním vykonal státní zkoušku pro učitelství na měšťanských školách, která mu umožnila učit jazyku českému a dějepisu, ho přijala do učitelského zaměstnání Pražská městská rada. Tam pak strávil zbytek svého života, mimo jeho dvouletého poválečného pobytu (1919 až 1921) na Slovensku v Bratislavě, kde působil jako zastupující školní inspektor pro okresy bratislavský a malacký. Na jaře roku 1907 (27. 4.) se v Praze oženil s Boženou Vávrovou (pocházela z Libovic u Mělníka, 1880 - 1961), které si po celý život nesmírně vážil, přestože jejich manželství bylo bezdětné. V Praze pak vyučoval na různých pražských školách a pracoval i v různých dětských zařízeních. Eduard Štorch byl výborným a u dětí oblíbeným pedagogem. Zaměřil se i na mimoškolní aktivity pro děti a mládež. Vodil pražské děti o nedělích do přírody okolo Prahy, vedl kursy plavání, bruslení a skautský tábornický oddíl. O prázdninách pro ně pořádal laciné zájezdy k moři do Jugoslávie a v zimě lyžařské zájezdy a kurzy do hor (od školního roku 1922/23 do roku 1935). Organizoval a vedl také četné lyžařské kurzy pro učitele a mládež, které patřily mezi největší akce svého druhu tehdy u nás. Snažil se u zřizovatelů škol o mnohem větší zařazování tělocviku do školních osnov, podporoval dětskou turistiku a zájezdové aktivity do blízkého i vzdálenějšího okolí.

Podporoval hlavně dějepis a nové pohledy na výuku historie

Eduard Štorch jako učitel bojoval také za reformu vyučování dějepisu. Chtěl žákům dějepis a historii vůbec co nejvíce přiblížit tak, aby se neučili jen strohá data letopočtů a nesouvislá fakta, ale aby při výuce poznávali celkový život v konkrétní historické době a etapě. Ve 30. letech 20. století napsal s Karlem Čondlem trojdílnou učebnici - Pracovní učebnice dějepisu pro školy měšťanské, která byla na svou dobu velmi pokrokovou. Oceněna při výuce byla bohužel až mnohem později. Statečných a také odborných pedagogů, kteří chtěli výuku dějepisu více přiblížit a hlavně modernizovat, tehdy moc u nás nebylo. Všestranně nadaný učitel (působil celkem na 21 učitelských místech) věnoval svůj život také etnografii, biologii a zejména archeologii, kterou studoval u profesora Lubora Niederleho.

Světová válka a poválečná léta v Praze, Dětská farma

Světová válka ho zastihla v Dalmácii, kde tehdy uspořádal letní tábor pro české školní děti. Nechtěl být zařazen ke zbraním, tak jako osvědčený činovník Červeného kříže byl Eduard Štorch v rámci c.k. mobilizace zařazen do vojenského zdravotnictví, kde působil jako pracovník Červeného kříže na rentgenologii v nemocnici v Praze Karlíně. Ještě ke konci války, roku 1918 (prý) uprchl z transportu na frontu a krátce se ukrýval v Jedličkově ústavu jako fotograf. Po skončení světové války pak po konkurzu působil jako ředitel Dětské ústřední útulny v Bartolomějské ulici v Praze, učil také v Praze Libni a Bubnech, pak i na chlapecké měšťance v Jindřišské ulici v Praze jako zastupující odborný učitel a nakonec v letech 1926 – 1934 vedl Dětskou farmu na Libeňském ostrově. Zde prakticky vyzkoušel svůj plán školy v přírodě, kterou vybudoval z vlastních prostředků, získaných prodejem svých rozsáhlých archeologických sbírek Národnímu muzeu (240 nádob, 60 bronzů, 20 železných věcí, zlatý prsten, 50 kostěných nástrojů, 300 kamenných nástrojů, 15 lebek a 4000 přesně označených kousků a střepů, uspořádaných ve stovce bedniček). Tehdy ho dokonce přišel podpořit sám prezident republiky T. G. Masaryk s peněžitým darem 1000 korun. Bohužel i toto jeho školské zařízení pro děti bylo po několika letech na zásah úřadů zrušeno.

Učitelská definitiva po 33 letech služby

Teprve dne 7. října roku 1930 získal ve svých 53 letech Eduard Štorch od zemské školní rady učitelskou definitivu (rozhodnutí č.j. 123.772) s ustanovením stálého místa učitele na škole v Jindřišské ulici. Následně roku 1933 koupil domek v Lobči u Mělníka, kde pak spolu s manželkou o víkendech zajížděli a on zde psal své knížky. Bylo to jejich letní sídlo odpočinku. Lobeč je malebná obec u Mělníka, v krásném prostředí Kokořínska. Lobeč tohoto spisovatele přitahovala nejen hojným výskytem pazourků, ale také tím, že z nedaleké obce Libovice (2 km) poznal svojí manželku Boženu. Z neúspěchů kolem krachu jeho Dětské farmy a také pro časté šikanování za své sociální smýšlení a názory měl časté psychické potíže a onemocněl. Pak byl ještě vážně zraněn na kurzu při lyžování na Silvestra roku 1935, když ho a několik dalších dětí porazil ztřeštěný německý lyžař Gerhard Schwarz z Brna. Štorch byl nárazem odhozen na roh objektu chaty a zraněn. Vzhledem ke svému zhoršujícímu se zdraví byl v polovině roku 1937 přeložen na dočasný odpočinek. V lednu 1939 pak odešel do učitelské penze definitivně.

Zemřel roku 1956, písemnosti a své sbírky odkázal muzeu

Během německého protektorátu se soustředil hlavně na psaní svých knížek z historie pravěku pro děti a mládež, s jejich vydáním tehdy hlavně díky tvrdé cenzuře ani sám nepočítal. O vánocích příštího roku 1940 oslepl na pravé oko, přesto se i v dalších letech stále věnoval hlavně literární tvorbě pro děti a mládež. Jeho osud nebyl lehký ani po skončení 2. světové války. Nemoc potkala také jeho ženu, která byla od roku 1949 po operaci upoutána na invalidní vozík a odkázána na jeho pomoc. Po únoru 1948 ho ještě potkalo zabavení jejich domku v Lobči a části pražského bytu. V příštích letech se navíc zhoršovalo i jeho zdraví. Eduard Štorch zemřel v Praze 25. června 1956 ve věku 78 let. Pochován byl však v obci Lobeč na Mělnicku, kdy se jeho pohřbu zúčastnilo více jak 100 smutečních hostí. V hrobě s ním pak byla pohřbena i jeho milovaná žena, která zemřela v 81 letech a přežila manžela o 5 let (13. 3. 1961). Písemnou pozůstalost, korespondenci, knihovnu a diapozitivy odkázal roku 1954 Eduard Štorch Městskému vlastivědnému muzeu v Hořicích. Písemnosti byly předány do Literárního archívu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech, kde byly odborně zpracovány. Privátní archeologické sbírky ze svého pražského bytu odkázal Národnímu muzeu.

Ostroměř a Lobeč na Štorcha nezapomněly

Eduard Štorch se mnoha ocenění za svého života nedočkal. Roku 1936 ho v práci povzbudilo udělení Rambouskovy ceny za literaturu pro mládež. Ještě pak v dubnu roku 1948 získal cenu Boženy Němcové od hlavního města Prahy za své zásluhy o zvýšení kulturní úrovně a mravního povznesení u nás. Na svého slavného rodáka však nezapomněla jeho rodná obec Ostroměř u Hořic. Už roku 1968 mu tam byla odhalena pamětní deska na jeho rodném domě, roku 1978 ke 100. výročí narození pak busta. Otevřena byla i zbudovaná pamětní místnost v prostorách tehdejšího MNV. Dnes se v obci v budově kulturního střediska nachází i Muzeum Eduarda Štorcha a dalšího slavného rodáka Karla Zemana (1910 - 1989). Ke Štorchovi se hlásí i Lobeč. Zde bylo v létě 2010 z iniciativy obecního úřadu v bývalé měšťanské škole v Lobči zřízeno a otevřeno Muzeum Eduarda Štorcha. U příležitosti letošního 135. výročí narození Eduarda Štorcha se v dubnu v prostorách Památníku národního písemnictví v Praze na Strahově a Pedagogické fakulty UK uskutečnilo mezinárodní sympozium věnované této osobnosti - Štorchův memoriál.

Dílo Eduarda Štorcha

Se znalostí dětské psychiky a nesporným vypravěčským talentem Eduard Štorch obohatil českou literaturu pro děti a mládež knihami na opomíjená témata z doby pravěku i z dalších dějinných období. Na základě archeologických nálezů dovedl Eduard Štorch vyprávět poutavé děje a vyvolávat obraz dávného života obyvatel zvláště v okolí dřívější Prahy. Z původně časopisecké stati Člověk diluviální vznikla roku 1907 stejnojmenná povídka, která se později stala základem pro Štorchovu nejslavnější knihu Lovci mamutů (1918). Následovaly také příběhy z doby bronzové a železné, ale i příběhy z počátků osídlování našeho území až po budování přemyslovského státu. Štorchovo literární zpracování podněcovalo různé ilustrátory, kteří doplňovali jeho knihy obrázky z vyprávěných příběhů. Nejznámější ilustrace k jeho knihám pořídil uznávaný malíř Zdeněk Burián, jeho práce ilustrovali také J. Konůpek, O. Sekora a další.

Některé Štorchovy prózy byly také později zfilmovány, např. Osada Havranů, Minehava. Režisér Jan Schmidt vytvořil v 70. letech volnou trilogii podle knih Eduarda Štorcha, odehrávající se v pravěku, jenž toto dávné období s úspěchem popularizoval. První část se nazývá Osada Havranů, prostřední Na veliké řece, závěrečná Volání rodu. U filmových příběhů převažuje vzdělávací poloha, která přibližuje nejdůležitější životní aktivity pravěkých lidí. Napínavé příhody prožívají dva přátelé, odvážný mladík Havranpírko a zkušený, moudrý lovec nazývaný Sokol. Řada Štorchových knih získala ohlas i ve světě. Na 92 prací vyšlo v 206 publikacích, a to dokonce v 10 jazycích. Rozsah jeho celkové tvorby se odhaduje na 298 knihovních fondů.

Lovci mamutů - 1907, kniha o době kamenné ve dvojí podobě - pro děti a s výkladem pro učitele. Autor ji později několikrát přepracoval a stala se jeho nejznámějším dílem. Román vypráví o životě pravěkých lovců z období mladšího paleolitu, na toto dílo navazují ještě další knihy.

U Veliké řeky - 1910, kniha se odehrává v povodí Veliké řeky, nynější Vltavy, v pražské kotlině před pěti tisíci lety

Osada Havranů - 1930, vyprávění o životě a příhodách členů osady Havraního rodu, které se odehrávají v mladší době kamenné

Statečné mládí - 1946, příběhy hochů v pravěku

Minehava - 1950, dobrodružný román z doby neolitu na přelomu matriarchálního a patriarchálního řádu

Čarodějův učedník – 1910

Bronzový poklad - 1932, příběh z doby bronzové byl inspirován nálezem bronzových jehlic pravěkých obyvatel na Sedlčansku

V šeru dávných věků - 1920, čtyři povídky o době bronzové

Volání rodu - 1934, dobrodružné vyprávění popisující příchod praotce Čecha

Bohatýr Vratislav – 1917

Libuše a Přemysl - 1919, vyprávění o tom, jak se sedlák může stát českým knížetem

Zlomený meč - 1932, historický román z období počátku našeho letopočtu líčící boj markomanských kmenů na našem území vedených králem Marobudem proti římskému impériu

Hrdina Nik - 1934, dobrodružný román z doby vpádu Avarů do Čech a z období Sámovy říše vrcholící bitvou u Wogastizburgu

Junáckou stezkou - 1934, příběhy z doby železné

O Děvín a Velehrad - 1939, román z doby Velkomoravské říše

Zastavený příval - 1940, historický román zachycuje vpád franského vojska roku 805 na naše území

Meč proti meči - 1946, povídka o boji polabských Slovanů

Připravil: PhDr. ALOIS MATUŠKA

Použito:

internet, ČS-filmová databáze, Wikipedie, Miroslav Sígl in Pozitivní noviny

Pořad České televize věnovaný Štorchovi - TOULAVÁ KAMERA,, ŠTORCH E. - Dětská farma, Praha 1929,, BÍLEK K. - Eduard Štorch, Památník národního písemnictví Praha 1979,, KAKÁČ B. - Kdo byl Eduard Štorch, nakl. Albatros 1986.

Psáno pro můj blog:

http://www.moje-nazory.estranky.cz/clanky/osobnosti/pravek-a-lovce-mamutu-nam-predstavil-eduard-storch--oblibeny-spisovatel-pro-mladez-a-ucitel.-zemrel-dne-25.-cervna-1956..html
Hodnocení: (hodnotilo 2 čtenáři)

Ohodnoť tento referát:

(špatný)
(horší)
(průměrný)
(lepší)
(dobrý)



   Referáty na stejné téma:
Štorch Eduard Štorch, Eduard 352 slov
 
 
 
 
Referáty | Čtenářský deník | Životopisy |
Zásady zpracování cookies

© provozovatelem jsou iReferaty.cz (GigaNet s.r.o.). Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu. Diskuse: miniBB forum software © 2001-2006
Referáty jsou dílem dobrovolných přispivatelů (z části anonymních). Obsah a kvalita děl je rozdílná a závislá na autorovi. Zveřejňování referátů odpovídá smluvním podmínkám. Kontakt: info@ireferaty.cz
Naši partneři: pohodlne-pujcky.cz | Dovolená Bibione | Cestovatelský Norimberk.info