Hledej:
iReferáty.cz je internetová databáze referátů. Referáty, seminární práce, životopisy a čtenářský deník pro střední a základní školy.

Pád Rudolfa II.

Zařazeno: iReferaty.cz > Čtenářský deník > Pád Rudolfa II.
 
Autor: Josef Janáček
Název díla: Pád Rudolfa II.
Datum vložení: 16.4.2006
 

 

Kniha Pád Rudolfa II. Má 217 stran (dále obsahuje obrazovou přílohu – portréty Rudolfa II., vyobrazení Prahy za vlády Rudolfa II. ,umění za vlády Rudolfa II., portréty císaře Matyáše a autobiografické portréty malířů, kteří vyobrazili Rudolfa II.) a 14 kapitol (Habsburkové,Výchova ve Španělsku, Cesta k trůnu, Vladařské začátky, Přitažlivost Prahy , Lidská podoba císaře, Mecenáš a sběratel, Problémy katolického světa, Nebezpečné město, Odpovědnost císaře, „Zrádný“ Matyáš, Touha po pomstě, Poslední akt tragédie, Rudolfínské sbírky)

Obsah:
Roku 1526 nastupuje na trůn Ferdinand Habsburský(manželka Anna Jagellonská). Jeho syn a otec Rudolfa II.,Maxmilián II. měl za manželku Marii Habsburskou (dcera Karla V.). Už od mládí tíhnul k evangelické církvi, ale když nastoupil po svém otci na trůn, nikdy evangelíkům neuznal jejich požadavek na svobodu víry.Nemohl porušit jednotu katolického tábora,který si Habsburkové ve své říši vytvořili. Katolická víra měla jednak kořeny ve španělské větvi Habsburků a dále,měla za účel udržet pořádek v zemích habsburské monarchie.

S názorem na evangelíky se Maxmilián neshodoval ani se svou manželkou Marii, která byla vychována na španělském dvoře v přísných katolických podmínkách.Z těchto důvodů nechala své dva syny, Rudolfa a Arnošta, poslat na vychování do Španělska (Madrid) na dvůr svého bratra Filipa II. Ten tak měl možnost posílit habsburskou větev ve Vídní; tím významnější, že jeho švagr a bratranec Maxmilián neustále potvrzoval, že se s přísně katolickou linií španělské politiky jednoznačně neztotožňuje.

Když se Rudolf s Arnoštem po 7 letech ve Španělsku vrátili do Vídně, bral je jejich otec na různá zasedání, aby je tak naučil politickým záležitostem. Maxmilián chtěl, aby se Rudolf stal císařem Středohabsburské říše.Pro české stavy však představoval hrozbu, v podobě jeho přísné katolické výchově ve Španělsku a z toho vyplývající nepovolení protestantské víry v Čechách.Arnošt naopak usiloval o polskou korunu, které ovšem nedosáhl.

Rudolf s Arnoštem jednali namísto svého otce s českými stavy o daních a jiných politických záležitostech, ale především o náboženství (náboženská svoboda pro nekatolíky). Španělsko však stále chtělo zachovat jednotu katolického tábora, a proto Maxmilián ani jeho synové nemohli uzavřít velké dohody. Kdyby Maxmilián přistoupil na požadavky českých stavů ohledně náboženství, hrozilo by, že Rudolf nebude moci, z iniciativy Filipa II., dosednout na český trůn ani do čela Středohabsburské říše.

Datum Rudolfovi korunovace bylo stanoveno na 22.září 1575. 20.září mu čeští stavové, v čele s Vilémem z Rožmberka, oznámili jeho přijetí na český trůn. V den korunovace byli z Karlštejna přivezeny české královské insignie a Rudolf II. byl korunován v katedrále sv. Víta na Pražském hradě.Krátce nato, 22.října, byl zvolen římským králem a 1.listopadu slavnostně korunován na radnici v Řezně.

Maxmilián zemřel 12.října v Řezně,jeho tělo bylo pohřbeno do královské hrobky v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.Rudolf proto odjíždí se svou matkou a dvěma bratry Maxmiliánem a Matyášem do Prahy.

Rudolf po této události přenesl centrum Středohabsburské říše do Prahy.Důvodem byly především: Praha byla hospodářsky čilým městem,její společenský život si zachovával vysokou úroveň.Pro Rudolfa existovaly i důvody subjektivní: příjemné klima,blízkost lesů na královských panství a hlavně Pražský hrad,kde byl Rudolf uprostřed všeho dění a přitom se nemusel vzdát imunity soukromého života.

Současníci o Rudolfovi říkali, že byl člověk laskavý a jemný, ale zároveň vážný a měl nechuť k žertování. Byl těžkopádný v rozhodnutí státních záležitostí a byl neochotny měnit učiněná rozhodnutí. Měl nadání pro matematiku.Snadno podléhal návalům hněvu. Vyhýbal se od mládí hlučným společenským zábavám, ale neodříkal si požitkářství, měl spoustu milenek a stále se nebyl schopen rozhodnout zda si vezme za manželku dceru Filipa II. Isabelu. Po dlouhém Rudolfově rozmýšlení,který měl v té době vztah s dcerou antikvariáře Jacopa Strady, Kateřinou Stradovou, se Isabela zasnoubila s jeho bratrem Albrechtem.

V letech 1580 až 1581 trpěl Rudolf vážnou nemocí, z které se až do své smrti duševně nevzpamatoval. Stále častěji propadal záchvatům hněvu a zužoval okruh lidí, se kterými se osobně stýkal. Další duševní krize se dostavila roku 1598, kdy ho přijel navštívit bratr Albrecht(po sňatku s Isabelou získal správu nad španělským Nizozemím) Rudolf jej podezíral, že ho chce zbavit císařské koruny, propukl tedy několika záchvatům hněvu a poté upadl do apatie. Z této apatie jej vyléčil až dr. Jan Pistorius(jeho nemoc jen zklidnil,nevyléčil). Někteří lidé u dvora si mysleli, že Rudolf je posedlý ďáblem.

Rudolf II. byl ale také hlavně mecenášem a vášnivým sběratelem.Čím více stárl, tím více se vzdaloval vladařským úkolům a více se zajímal o svůj svět řemeslníků,umělců a vědců,které si kolem sebe nashromáždil. Velmi se zajímal o alchymii, černou magii a astrologii(často z těchto důvodů považován za podivína). Byl zaníceným sběratelem děl Albrechta Dűrera, v jeho sbírkách byli i některé z nejcenějších děl Evropy 16.stol.Významné místo v císařových zálibách měli zejména práce: zlatníků, malířů, zlatotepců, medailérů, mechaniků, hodinářů a výrobců nejrůznějších vědeckých přístrojů, alchymie, plastiky, živá příroda atd. Na jeho dvoře pobývali hvězdáři Tycho Brahe a Jan Kepler. Alchymisté,kteří chtěli působit na Rudolfově dvoře museli projít kontrolou u lékaře Tadeáše Hájka z Hájku ,při nichž dokazovali zda svému „umění“ rozumí.Měl zálibu i v různých strojích (perpetum mobile). Ve sbírkách měl z části originální z části kopie děl např.: Michelangela, Rafaela, Tiziana, Leonarda a dalších.

Na začátku 90.let propukla nová válka s Tureckem.Rudolf II. řídil kvůli své bázlivosti vojska z Pražského hradu. Válka trvala dlouho, síly Turků a vojsk monarchie byly vyrovnány.

Během války pokračovaly i protireformační tažení, a to hlavně v zemích, kde vládli císařovi příbuzní. Ve Štýrsku, Korutanech a Krajině arcikníže Ferdinand,syn a dědic Karla Štýrského,přikročil k velmi drastickým opatřením proti nekatolíkům. Protireformační komise zavírala protestantské kostely a pálila jejich knihy. Pro výstrahu všem, kdo by se chtěli pokusit o protest,byly na náměstích postaveny šibenice. (Ze Štýrska odešel tehdy i hvězdář Jan Kepler).

Toto protireformační řízení bylo předkládáno i Rudolfovi II. za vzor, ale ten se více staral o své nepřátelé,za které považoval každého,který se jen zmínil o jeho zdravotním stavu nebo o otázce nástupnictví na trůn. Kdyby však po svém uzdravení roku 1600 odstoupil z trůnu, udělal by určitě lépe. Ve svém stavu nebyl schopen vést velkou politiku, ale pro člověka tak ješitného abdikace nepřicházela v úvahu.

Ochotně se dále podvoloval katolickému tlaku a ponechával volné pole k protireformační politice, v naději, že tak uspokojí své nepřátele, kteří netrpělivě očekávali jeho pád.

Roku 1602 Zikmund Bátory postoupil císaři Sedmihradsko a poté přikročili katolíci v Čechách k závažným protireformačním opatřením. Roku 1604 uherský magnát Štěpán Bočkaj vyhlásil v Uhrách povstání a roku 1605, po úspěšných bojích proti císařským vojskům, se prohlásil za sedmihradského knížete, čímž ukončil krátkou vládu císaře nad sedmihradskem. Jeho postavení bylo silné, a proto si mohl diktovat podmínky za mírového jednání s arciknížetem Matyášem, který byl k tomuto jednání zplnomocněn císařem. Bočkaj požadoval odstoupení sedmihradska, náboženskou svobodu a Matyáš byl ochoten na tyto podmínky přistoupit, spolu s uzavřením míru s Turky. Ale Rudolf se tomuto kroku bránil.

Jednání počala roku 1606 a Matyášovi se nepodařilo přimět bočkajovce k výrazným ústupkům. Nakonec 23.září byla uzavřena Vídeňská smlouva, která zajišťovala náboženskou svobodu v celých Uhrách. A tak byl pokořen plán Rudolfovy politiky na úplnou katolizaci zemí v monarchii.

Rudolf II. měl nejvřelejší vztah ke svému bratrovi Arnoštovi a sestře Alžbětě, ale ti oba zemřeli roku 1595, proto neměl nadále z řady svých příbuzných žádného věrného přítele. Způsobil si to hlavně svým samotářstvím a nedůvěřivostí.

Nejvíce rozporů měl se svým bratrem Matyášem. Matyáš jako správce Horních a Dolních Rakous se příliš neosvědčil a jako velitel císařských vojsk v Uhrách již vůbec ne. Matyáš byl však sebevědomí a po smrti svého bratra Arnošta mu svitla naděje,jako třetímu synovi Maxmiliána II., na nástup na císařský trůn. Matyáš se stále zajímal o císařovo zdraví a nabízel se jako jeho pomocník. Usilování Matyáše o císařský trůn bylo zřejmé, a proto byly i pochopitelné Rudolfovy obavy. (Vyprávělo se, že císařův dvorní kaplan Praetorius pokřtil Matyášovým jménem psa, a pak zvíře mučil v naději,že stejná muka bude prožívat i Matyáš) Matyáš postupem při dosahování míru v Uhrách chtěl zdůraznit své vladařské přednosti a zajistit si tak lepší předpoklady pro upevnění vyhlídek na vládu po Rudolfově smrti.

Roku 1606 se projevila recidiva Rudolfovi nemoci a Matyáš proto uzavřel tajnou dohodu mezi spojeneckými knížaty, že pokud by Rudolf zemřel, Matyáš se stane jeho nástupcem jak v Čechách, tak v celé monarchii. Rudolf se o tajné smlouvě dozvěděl, nezbavil však Matyáše moci a raději se uchyloval k dětinským pokusům s kouzelníky, aby Matyášovi způsobili smrt.

Po smrti Bočkaje následovala jednání o platnosti míru v Uhrách a s Tureckem. Matyáš mír potvrzoval zatímco Rudolf nikoli. Nakonec Rudolf ustoupil. Poté Matyáš, z nedočkavosti dostat se na císařský trůn, začal bouřit uherské stavy proti Rudolfovi,které se nakonec po sněmu roku 1608 v Prešpurku k Matyášovi přidaly.Matyáš uzavřel smlouvu mezi Uherskem a Rakousy proti Rudolfovi II.Záleželo jen na Matyášovi, kdy smlouvu proti Rudolfovi použije a pokusí se ho, za pomoci vojenských sil, sesadit z trůnu.

Matyáš se obrátil i na další stavy zemí monarchie,aby se přidali k uhersko-rakouské konfederaci proti jeho bratrovi a nakonec s Rudolfem zůstala jen malá hrstka katolické vlny.Papež a Madrid však nemohli dát souhlas pro sesazení Rudolfa,jelikož ten stál na katolické straně a Matyáš byl nyní ve spojení s nekatolickou opozicí.

Nakonec se Matyáš vyzbrojil vojsky a vytáhl na Moravu do Znojma,kde vydal manifest zdůvodňující jeho tažení.Prohlašoval,že tak jedná z důvodů Rudolfovy neschopnosti a zlé vůle jeho rádců a že vše dělá z důvodů chránit práva,privilegia a svobodu všech habsburských zemí.

Rudolf mu nabídl úmluvu v obsahu,že Matyáš bude spravovat Rakousy a Uhry a bude nástupcem na trůn,ale Matyáš se s tím nespokojil.Vytáhl proto se svým vojskem ku Praze a zde po dlouhých jednáních byl 25.června 1608 v libeňském zámku uzavřen mír,kterým získával Matyáš uherskou korunu,vládu v rakouských zemích a vládu nad Moravou,zatímco Rudolfovi zůstala jen česká koruna.

Rudolf se po tomto míru chtěl pokusit o odplatu a chtěl proti Matyášovi vyzbrojit vojsko,ale nakonec se k tomu neodhodlal. Aby nezavdal Matyášovi příčinu k zásahu a vzbouření českých stavů, vydal jim v červnu roku 1609 vlastnoručně podepsanou listinu,uzákoňující v českém království náboženskou svobodu(tzv.Rudolfův majestát).

Roku 1610 svolal Rudolf do prahy konvent knížat,kde chtěl vyřešit spory mezi ním a Matyášem.Chtěl,aby shromážděná knížata odsoudila Matyáše za původce všeho zla a donutila ho k smlouvě,kterou se vzdá všech získaných území.Velký plán na pokoření Matyáše diplomatickou cestou však ztroskotal.
Rudolf spolu s Leopoldem Pasovským vyzbrojili tedy své vojsko a to v prosinci roku 1610 vtrhlo do Horních Rakous.Vypadalo to ,že vojsko potáhne až do Dolních Rakous,ale to se odvrátilo a vracelo se do Čech.Obsadilo České Budějovice a Tábor,vše z důvodu zkrotit protestantské hnutí a vzít českým stavům náboženskou svobodu.15.února 1611 vtrhli pasovští do Prahy a zabrali Malou Stranu, kterou zcela vydrancovali. Pasovští tedy zvítězili na Malé Straně a Rudolf II. se tak pomstil všem,kteří se proti němu postavili na stranu jeho bratra. Tímto krokem chtěl také Rudolf vzkřísit svou panovnickou slávu. Další plány Leopolda Pasovského,který nyní kalkuloval s císařovou slabostí, byly ,aby se pasovští spojili se stavovskými vojsky, a tak by měl císař k dispozici dostatečné prostředky pro dosažení kapitulace českých stavů a potom i krále Matyáše.17.února se pasovští spojili na hradě se stavy,ale na Starém a Novém městě zatím obsadily české stavy spolu s Pražany břeh Vltavy a rozhodně nehodlaly kapitulovat.Až do konce února se konaly přestřelky mezi levým a pravým břehem Vltavy a vítězství Rudolfa a Leopolda se ztrácelo v nedohlednu.Navíc přišly zprávy,že na Prahu táhne vojsko Matyáše.Po této zprávě se Rudolf snažil zachránit především sebe.Kdyby vtrhl Matyáš se svým vojskem do prahy,jistě by jej rozdrtil.

Rudolf se tedy snažil co nejrychleji dojít smíru mezi českými stavy a jím samotným.8.března odtáhli z Malé Strany pasovští a s nimi i arcikníže Leopold. Poté na Malou Stranu nastoupila vojska Matyáše a zástupce českých stavů Jindřich Matyáš Thurn se vydal k císaři na Hrad,aby zjistil zda pasovští sebou neodvezli královskou korunu a zemská privilegia.Thurn si zde vyslechl trapné ponižování císaře a poté jej přiměl,aby na Hrad byla vpuštěna posádka Matyáše.Po této události byli zatýkáni císařští stavové a vyslýcháni,aby české stavy měli co nejvíce důkazů proti Rudolfovu a Leopoldovu spiknutí.Dále se připravovala Rudolfova abdikace a nástup Matyáše na trůn.

Rudolf II. tedy musel abdikovat.Pro jeho soukromé potřeby mu byl ponechán Pražský Hrad a několik panství v Čechách a zajištěn roční příjem 100 tisíc tolarů.Podmínkou však ještě bylo,že Rudolf doporučí kurfiřtům v říši kandidaturu Matyáše na císaře.


Matyáš byl korunován v chrámě sv. Víta na Pražském hradě 23.května 1611.

Rudolf zůstal na hradě a snažil se zosnovat plán,aby se nedostal Matyáš na císařský trůn.Na sklonku roku však těžce onemocněl(trpěl plicní chorobou) a 20.ledna 1612 zemřel.Jeho nabalzamovaná mrtvola byla vystavena od 8.února do 1.října v kostele Všech svatých na Hradě,aby se s císařem mohla rozloučit veřejnost.Při pohřbu 1.října pomáhal nést rakev do chrámu sv.Víta sám Matyáš.Pohřeb proběhl v tichosti.

O autorovi:
PhDr. Josef Janáček, DrSc. ,narozen roku 1925, absolvent filosofické fakulty Karlovy univerzity v Praze ,vědecký pracovník Ústavu československých a světových dějin ČSAV.Napsal řadu vědeckých i populárně vědeckých prací z problematiky českých a obecných dějin 16. a 17. století a z dějin Prahy .
ikona mailu Poslat mailem    ikona tiskárny Vytisknout               Přidej vlastní referát
Hodnocení: (hodnotilo 94 čtenářů)

Ohodnoť tento referát:

(špatný)
(horší)
(průměrný)
(lepší)
(dobrý)
 
 
 
 
Referáty | Čtenářský deník | Životopisy | Au-pair | Vysoké školy
Kontakt | Přidej vlastní referát

© provozovatelem jsou iReferaty.cz (GigaNet s.r.o.). Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu. Diskuse: miniBB forum software © 2001-2006
Referáty jsou dílem dobrovolných přispivatelů (z části anonymních). Obsah a kvalita děl je rozdílná a závislá na autorovi. Zveřejňování referátů odpovídá smluvním podmínkám. Kontakt: info@ireferaty.cz
Naši partneři: pohodlne-pujcky.cz | Dovolená Bibione | Cestovatelský Norimberk.info