Pacientka doktora Hegla

Pacientka doktora Hegla je krátký román o lásce a vzpouře proti konvencím měšťácké morálky.
Studentka (oktavánka) Karla Janotová je zasnoubena s Járou Křížem. Jára je z bohaté rodiny. Někteří lidé si myslí, že Karla si ho chce vzít jen z vypočítavosti, ale to není pravda.
Jejich budoucnost se zdá jasná, snadná, připravená, jako nalinkovaná. Kniha začíná idylickými přípravami na svatbu. Dovídáme se, že Karla a Jára už mají dokonce svůj byt.
Karla však náhle onemocní a později je dokonce operována. Léčí ji doktor Hegel. Karla skoro umírá, ale nakonec se uzdraví. Avšak mění se její povaha. Dříve byla hlučná, živá a temperamentní, nyní se z ní stává přemýšlivá a zádumčivá dívka.
Nějaký čas se také léčila u Heglových doma. Po uzdravení je dál navštěvuje. Odcizuje se Járovi a začíná mít ráda doktora Hegla. Heglova manželka (cizinka) to ví, a přesto Karlu dál zve k nim domů. Důvod je jednoduchý – chce mít manželovy milenky pod dohledem. A také je jí jasné, že tento vztah nebude dlouhodobý.
Jára jednoho dne potká Karlu s Heglem. Strašlivě žárlí, neunese pomyšlení, že Karlu už ztratil, a proto spáchá sebevraždu.
Karla později otěhotní. Její rodiče netuší, že chodí s Heglem a nepoznají ani to, že je těhotná. Karla se jim přiznává a je pevně rozhodnuta dítě si nechat, i přesto, že Hegel je ženatý a ona zůstane s dítětem sama. Rodičům se to nelíbí, Heglovi také ne, ale Karla si stojí za svým a dítě si nechá.
Na konci knihy Karla se svým synem potkává Hegla. Ten jde s mladou dívkou. Vzájemně se pozdraví. Doktor Hegel říká své dívce, že ta žena, co ho zdravila, byla jeho pacientkou a už si ani nevzpomíná, jak se jmenovala.

Karla Janotová – citlivá, temperamentní
Doktor Hegel – ctižádostivý, úspěšný, obětavý lékař, ženy ho milují a vše mu odpouštějí
Jeho filozofií je: „Ženu nezměníš, proto je nutno měnit ženy.“
Jára Kříž – citlivý, klidný

Citát:
„Pojďte,“ Hegel se zavěsil do Járy a vzal ho k telefonu. „Rád bych zavolal starého pána.“ „To je tak zle?“ Hegel se podíval na Járu pozorně. „Měla už nehmatný tep,“ pravil divně jemným, zdrženlivým přízvukem, který si Jára dlouho pamatoval.