Hledej:
iReferáty.cz je internetová databáze referátů. Referáty, seminární práce, životopisy a čtenářský deník pro střední a základní školy.

Zlatí úhoři

Zařazeno: iReferaty.cz > Čtenářský deník > Zlatí úhoři
 
Autor: Ota Pavel
Název díla: Zlatí úhoři
Datum vložení: 20.6.2006
 

 

Knížka Zlatí úhoři vypráví příběh malého kluka, kterému říkají Prdelka, měl tatínka Lea, maminku Hermu, bratry Huga a Jirku. Ze začátku příběh vypráví o seznámení s Proškem, převozníkem, dobrým rybářem a manželem Karolíny. Prošek měl v boku nevyndanou střepinu, která ho přestala zlobit, jakmile se trochu napil. Když se jednou vracel z hospody v dobré náladě, zavolal na Prdelku a odvedl ho do stodoly. Vyndal dlouhý lískový prut a udělal mu z něho jeho první prut na ryby, přivázal na něj vlasec, připevnil brk z husy a háček. Poslal ho na okouny samotáře k ostrovu, Prdelka chytil okouna a Prošek ho přibil na vrata stodoly, aby všichni věděli, že se zrodil nový rybář. Prdelka se chlubil a to Prošek neměl rád, takže ho zase sundal.
Za pár dní napadlo tatínka položit provázek s návnadou přes řeku a Prdelku poslal do vody, aby provázek natáhl. Jak Prdelka šel víc do hloubky, voda přibývala na síle a strhla ho. Naštěstí se držel provázku a tatínek ho za něj přitáhl zpátky.
Maminka chtěla jet na dovolenou do Itálie, ale tatínek raději koupil rybník. Na podzim, když se blížil výlov ryb si pozvali přátele a pár rybářů na pomoc k výlovu. Podívat se přišlo i celé okolí, vylovili ale jenom jednoho kapra. Tatínek šel pak za panem doktorem, co mu prodal rybník. Ale zjistil, že si za jeho peníze užívá na dovolené v Itálii. Za nějaký čas se tatínkovi ozval pan doktor,že chce koupit ledničku.Tatínek mu prodal ledničku bez vnitřku a vysvětlil mu, že je to jako s tí rybníkem „na povrchu hezká, ale uvnitř nic“.
Tatínek nejdříve pracoval u firmy, co prodávala hasící přístroje. Poté, co po jejich zásahu vyhořelo několik fabrik, přešel k firmě Elektrolux. Ředitelem Elektroluxu byl František Korálek, člověk vydělávající plno peněz, vlastník vily a stájí s koňmi. Každý rok si kupoval nové auto. Měl manželku Irmu, židovku s blonďatými vlasy a modrými oči. Tatínek ji měl moc rád, mamince to nevadilo, protože věděla že ji nezíská. Aby na Irmu zapůsobil snažil se co nejvíce pracovat a tím vyhrál hodně hodinek Movado za dobrou práci. Vydělával čím dál tím víc peněz, a proto si mohly dovolit zařizovat byt, naplnit spíž, hezky se oblékat, koupit si auto. Protože tatínek neuměl dobře řídit, pořídili si řidiče.
Jednou chtěl tatínek řídit, ale skončilo to katastrofou - nabouraným autem v hradbě zámku pana prezidenta. A protože neustále prodával více spotřebičů, stal se mistrem světa, prodal dvě ledničky i dr. Edvardu Beneši. Na hostině u příležitosti udávání cen, ředitelové a spol. jedli příbory, ale tatínek a ostatní cesťáci jedli ruka, tím se znechutil paní Irmě.
Tatínek byl pozván na Akademii k panu Nechlebovi, protože pan Nechleba chtěl koupit ledničku. Tatínek neměl tušení o existenci Leonarda da Vinci, Rubense ani Rembrandta. Pan Nechleba byl malíř, který maloval hlavně muže. Ženy mu připadali buď ukecané nebo moc tiché. Maloval jen jednu a to Lukrécii, ženu která si vzala život. Tatínek si s ním začal povídat o tom, co znal a tím se mu moc zalíbil. Pan profesor ho vzal do svého bytu a představil mu jeho psi. Potom si koupil si dvě ledničky, jednu do bytu a druhou do ateliéru. Když by jednou na ředitelství nepadlo jméno Nechleba, tatínek by na něj úplně zapomněl. Podotkl, že je to jeho přítel, ředitel mu nejdřív nevěřil, ale potom se s ním domluvil. Jestli by se nezeptal na namalování portrétu Irmy.
Tatínek pozval pana Nechlebu na ryby a pak se ho zeptal, jestli namaluje paní Irmu. Jedno dne ji přivedl k panu Nechlebovi, ale ten řekl, že takovou paničku malovat nebude. U pana Nechleby tatínek obdivoval obraz Lukrécie a pan Nechleba mu ho později daroval.
Jednou, když šli pro roští do lesa, viděli bílou stráň plnou bílých hřibů, sesbírali je a vysypali ve stodole na plachtu. Maminka najednou začala brečet, když se jí ptali proč pláče, maminka jim řekla: „Když je hodně hub bude válka!“ „To je pověra,maminko.“ „ Říkala to teta Karolína. Před první světovou válkou prý také rostli. Tisíce bílých hřibů. A pak byla brzy bída a nouze.“ Příští rok na to nás zabrali Němci. V rádiu poslouchali bombardování Varšavy a najednou uslyšeli rány a viděli německé letadlo jak bombarduje řeku, dům u řeky a loď převozníka.
Převozník Prošek měl krev pytláků, jeho předci také pytlačili, ale s puškou. Prošek na to měl psa, vlčáka Holana. Ráno našel u dveří kunu nebo tchoře, vyhnal i slepice z políček. Holanovi stačilo přikázat, vyběhl, nejdříve se plížil, najednou vystartoval a kousl do krku, využíval moment překvapení.
V třetím roce války povolali do koncentračního tábora Huga a Jirku. Tatínek řekl, že se před odchodem musí najíst. Židé směli jenom do práce a zpátky domů. A tak se tatínek vydal bez hvězdy JUDE na úhoře. Obloha byla moc jasná a úhoři nebrali. Tatínek si půjčil Holana
a šel na srnce, cestou uviděl Němce, naštěstí si ho nevšimli. Konečně uviděl srnce a poslal na něj Holana, ten ho zabil, ale najednou se objevili dva chlapíci. Tatínek dostal strach, vzpomněl si na Němce a paději s Holanem utekli.Vrátil se až s Proškem, jakmile je chlápci uviděli utekli, byli to pytláci. Srnec byl už vykuchaný, stažený, všechnu práci udělali za ně.
Tatínek si sbalil do batohu srnčí maso. Když jel domů, byl dost neklidný. Jedna česká paní mu řekla, že má vše od krve. Vzala ho k sobě domů i s jejim manželem maso znovu zabalili a přeprali tatínkovo oblečení. Tatínek pak mohl pokračoval v jízdě domů.
Doma maminka klukům připravila hostinu, druhý den kluci odjeli. Před vánoci povolali do koncentračního tábora i tatínka. Ráno před odjezdem tatínek probudil Prdelku, protože šli k jejich starému rybníku, vysekali díry a vychytali celý rybník. Potom tatínek odjel.
Prdelka chodil pytlačit do starého rybníka u zámečku. Někdo ho ale udal, porybný na něj už čekal. Pan Oplt ho stihl schoval do kůlny. Druhý den šel pytlačit znovu, pan Oplt už tam nebyl a porybnému utekl jen taktak. Maminka ho doma varovala, aby už nechodil. On to ale nevydržel a šel znova, nahodil prut, pozoroval ho, najednou si uvědomil, že není něco v pořádku. Začal utíkat, ale porybný pan Záruba ho chytil, přikázal mu ať křičí a mlátil do zdi. Zeptal se ho na bráchy, tátu a mamku. A řekl mu, ať chodí k novýmu rybníku, že je to tam bezpečnější.
Když už ryby byli vylovený a v rybnících nebylo nic. Vzpomněl si , že se mu svěřil Hugo, než odešel do koncentráku, že v rybníku u mlýna je kapr, kterého zapomněli vylovit. A až bude nejhůř, ať ho vyloví. Kapra nemohl sám vylovit, mlynář mu pomohl, ale taky si ho odnesl. Dal mu jenom šupinky.
Po válce se jel podívat na Křivoklátsko za Proškem. Chytil malého pstruha a chtěl ho dát paní Frankové. Ta řekla, že ho tam mohl ještě nechat. Cítil se jako hříšník a chtěl se očistit v řece jako v Indii v Gangu. Tatínek po válce prodával spony na kšandy, mast proti svrabu a reklamní skříňky. Později toho nechal a začal prodávat mucholapky. Nejdříve mu to nešlo, ale postupně se to rozjíždělo. Lidé je ale začali vracet a tatínek s prodejem přestal. Ty samé mucholapky opravdu zaplavili Evropu, ale s jiným názvem a od jiné firmy.
Tatínek, Prošek a Prdelka se vydali na ryby. Chytili úhoře a nechali ho v síti na stromě, ale ráno ho už nenašli. Prokousal si díru a vrátil se zpátky do řeky.
U Vránské přehrady na skále si postavili chatu. Hugo, Jirka a Prdelka se domluvili, že pojedou na ryby. Jejich manželky nejdřív protestovali, ale potom řekly, že od nich budou mít aspoň klid. Tatínek už špatně viděl a byl už čím dál horší rybář. Tatínek s maminkou prodali chatu a koupili si domeček u Radotína, protože neměli moc peněz tatínek se pustil do dalšího podnikání, tentokrát s králíky. A maminka pěstovala krocany, slepice a prodávala vajíčka. Tak to táhly skoro deset let. Tatínek zkusil králíky prodat na trhu, ale řekli mu, že je nechtějí. A tak králíky pustil na svobodu a domů šel pěšky. Domů přišel udýchaný a srdíčko mu tlouklo moc rychle. Maminka zavolala sanitku a ti si ho odvedli. Předtím dal na dveře cedulku PŘIJDU HNED, ale už nikdy nepřišel.
Životopis spisovatele: Ota Pavel
ikona mailu Poslat mailem    ikona tiskárny Vytisknout               Přidej vlastní referát
Hodnocení: (hodnotilo 232 čtenářů)

Ohodnoť tento referát:

(špatný)
(horší)
(průměrný)
(lepší)
(dobrý)
   Referáty na stejné téma:
Zlatí úhoři Pavel, Ota 1098 slov
 
 
 
 
Referáty | Čtenářský deník | Životopisy | Au-pair | Vysoké školy
Kontakt | Přidej vlastní referát

© provozovatelem jsou iReferaty.cz (GigaNet s.r.o.). Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu. Diskuse: miniBB forum software © 2001-2006
Referáty jsou dílem dobrovolných přispivatelů (z části anonymních). Obsah a kvalita děl je rozdílná a závislá na autorovi. Zveřejňování referátů odpovídá smluvním podmínkám. Kontakt: info@ireferaty.cz
Naši partneři: pohodlne-pujcky.cz | Dovolená Bibione | Cestovatelský Norimberk.info