Kupec Benátský

Ještě předtím než začnu psát o samotné hře BENÁTSKÝ KUPEC napíši Vám něco o jeho autorovi Williamu Shakespearovi. Shakespeare - nejslavnější literární dramatik - se narodil ve Stratfordu nad Avonou roku 1564. Otec John pracoval jako rukavičkář. William se Johnovi a jeho ženě Mary narodil jako třetí dítě. Studoval gymnázium ve Stratfordu, kde se naučil latinsky a řecky. V osmnásti letech se Shakespeare oženil.

Roku 1588 odešel do Londýna, kde propadl kouzlu divadla. Stal se hercem a později i spolumajitelem herecké společnosti. Z třiceti sedmi Shakespearových her je celých patnáct situováno do Itálie. Nejslavnější z nich, Romea a Julii, prý William napsal inspirován vlastní láskou k šestnástileté dívce. Byl velmi oblíbený u královny Elizabeth I
a Jamese I. Na sklonku života se vrátil do rodného Stratfordu, kde roku 1616 zemřel.

Jeho dílo:

historické hry: Jindřich IV, Jindřich V, Jindřich VI, Král Jan, Richard II, Richard III.
tragédie: Romeo a Julie, Othello, Hamlet, Macbeth, Král Lear, Julius Caesar.
komedie: Sen noci svatojánské, Veselé paničky windsorské, Benátský kupec.
dramata: Bouře, Zimní pohádka, Perikles a Cymbelín.

Tolik Shakespeare a jeho dílo. Teď bude následovat stručný popis Shakespearovi komedie BENÁTSKÝ KUPEC.

VYSTUPUJÍ TYTO OSOBY:

BENÁTSKÝ DOŽE
PRINC MAROCKÝ nápadníci Porciini
PRINC ARAGONSKÝ

ANTONIO benátský kupec
BOSSANIO jeho přítel
LEONARDO Bossaniův sluha

SOLANIO
GRAZIANO přátelé Antonia a Bossania
LORENZO

ŠAJLOK bohatý žid
TUBAL jiný žid, jeho přítel
LANCELOT GOBBO Šajlokův sluha
STARÝ GOBBO Lancelotův otec
JESSIKA Šajlokova dcera

PORCIE bohatá dědička
NERISSA její společnice
BALTAZAR Porciini sluhové
STEFANO


Benátští velmožové, senátoři a úředníci při soudním dvoře, žalářník,
služebnictvo Porciino a jiné družiny

Místo děje: Benátky a Belmont

Nepochybně problémy nejobtíženější a pro naše divadlo snad nejobtížnější ze všech Shakespearových komedií je Benátský kupec. Na nitce visí nejen jeho umělecká rovnováha, ale i jeho rovnováha mravní.

Pro svou benátskou komedii si Shakespeare zvolil látku nadmíru populární a široko daleko už známou, jak bylo často jeho zvykem. Když nehledíme k několika vedlejším epizodám, můžeme v ní sledovat dvě hlavní dějové osnovy, původně samostatné
a ve hře příhodně skloubené, buď Shakespearem nebo už před ním autorem starší hry Žid z které Shakespeare zřejmě čerpal.

První z nich je vypravování o volbě skříněk, z nichž jedna pod všedním či ošklivým povrchem skrývá drahocenný obsah a jejímž zvolením nápadník - původně nápadnice- osvědčí svou cenu. Tento motiv byl mnohokrát zpracován ve středověké literatuře řecké, italské (Boccacciem) i anglické (Johnem Gowerem). Shakespeare jej mohl nejspíše znát ze středověké sbírky Gesta romanorum, která byla v Anglii velmi oblíbená.

Druhý hlavní příběh o dlužním úpisu, opravňujícím věřitele k vyříznutí libry masa z těla dlužníkova, má rovněž dlouhou literární historii. (jedna libra = 0,453 kg)
Je prastarého původu, pravděpodobně orientálního, ale byl rozšířen po celé středověké Evropě, včetně Anglie.
Shakespeare sám čerpal přímo z italského pramene. Byla to jedna z povídek renesančního spisovatele Giovanniho Fiorentina (Hlupák). Povídka vypravuje o belmontské dámě, která v převlečení za právníka vysvobodila při soudním přelíčení benátského kupce a obětavého přítele svého manžela ze spárů lichvářského žida právnickým důkazem, že úpis sice opravňuje věřitele k vyříznutí masa, ale nikoli k prolití jediné kapky krve.
A právě tento citát jak se domlouvá žid Šajlok s kupcem Antoniem o dlužním úpisu jsem vybral z této komedie:


ŠAJLOK:
Zajděte se mnou k notáři a prostý mi podepište úpis!
A jen tak, jen špásem, kdybyste mi tam a tam, ten a ten den tu částku nebo částky,
jak smlouva ustanoví, nezaplatil, buď za pokutu jmína rovná libra ctěného vašnostina masa, k vzetí a uříznutí z těla odkudkoli.

ANTONIO:
Výborně! Platí! To ti podepíši! A budu říkat: Tenhle žid má cit.

BASSANIO:
Nic takového pro mne nestvrzujte! To raději v tísni pobudu si dál.

ANTONIO:
Jaképak strachy! Copak zmeškám lhůtu? Za měsíc za dva, aspoň měsíc dříve než úpis vyprší, mám třikrát trojmoty částky doma, na něž bude znít.

ŠAJLOK:
Praotče Abrahame, jací jsou ti křesťané, jež vlastní krutost učí nevěřit druhým!
Řekněte mi sám, když přitáhne svůj den, co já bych získal, kdybych tu pokutu i na něm vymohl?
Vždyť libra člověčího, marná věc, tak cenná není ani užitečná, jak libra z vola nebo skopce. Jářku!
Chci se mu zavděčit svou ochotou. Když ji chce přijmout , dobrá! Ne-li, sbohem!
Ať za svou lásku nejsem ještě bit.

ATONIO:
Ba, Šajloku, ten úpis podepíši.

ŠAJLOK:
Tak jděte k notáři a žertovný ten úpiseček dejte vyhotovit.
Já běžím pro dukáty, skočím domů-kde nikdo nehlídá než, trnu strachy, nanicovatý kluk - a v okamžení vás dohoním.

ANTONIO:
Pospěš si, hodný žide!
Odejde ŠAJLOK.
Že se dá pokřtít! Vždyť je láska sama.