Hledej:
iReferáty.cz je internetová databáze referátů. Referáty, seminární práce, životopisy a čtenářský deník pro střední a základní školy.

Kouzelník Merlin

Zařazeno: iReferaty.cz > Čtenářský deník > Kouzelník Merlin
 
Autor: Mary Stewartová
Název díla: Kouzelník Merlin
Datum vložení: 3.8.2006

 

squareVClanku:
id='square-ir'
Děj této knihy se odehrává v Meridunnu, rodném městě (prozatím malého) chlapce Merlina Emryse, vnuka zdejšího krále a syna princezny (Niniane). Vypráví svůj životní příběh již od počatých sedmi let.

Líčí nenávist svého dědečka a strýce Camlacha. Jeho jedinou oporou byla jeho matka.

Merlin nebyl stejný jako ostatní chlapci v jeho věku. Například jako bratranec Dinias, též nesnášenlivém vůči chlapci.

Po pěti letech u sebe hoch pozoruje nepatrné schopnosti – vidění do budoucna…

Lidé o něm říkali, že je synem ďábla nebo také pána temnot, protože nikdo neznal jméno jeho skutečného otce. To znala jen Niniane, která to však nikdy nikomu neřekla, a tudíž byl její syn vystaven nemilým pomluvám.

Mladý Emrys se často vydával na průzkumné cesty po i kolem města na koni, až jednoho dne objevil prazvláštní jeskyni s ještě prazvláštnějším jejím obyvatelem. Jmenoval se Galapas a byl to právě on, kdo mladého prince učil anatomii netopýra, různá lidská vědění, jako například první pomoc, ale rozvíjel v něm také jeho neobvyklé schopnosti.

Během útěku z hradu, po smrti věrného sluhy, byl za hradbami chycen Ambrosiovými lidmi (mimochodem Ambrosius byl nejvýznamnější vojevůdce té doby, který nikdy v životě neprohrál ani jednu bitvu, kterou kdy svedl).

Ti ho unesly k samotnému Ambrosiovi. Po té co slavná vojevůdce objevil v hochovi jeho zázračnou moc – nechal ho zatím u sebe. Dále rozvíjel jeho vzdělání a učil ho umění bojovat.

Zanedlouho poté se zjistilo, že právě Ambrosius je Merlinovým pravým otcem. A Uther – bratr Ambrosia a generál jeho vojsk – pravým strýcem.

Mladý kouzelník od svého otce dostal vlastního sluhu Cadala.

Prožívá po boku svého otce nesčetné množství krvavých, ale zato vítězných bitev.

Po té, co se Ambrosius stane Nejvyšším králem Anglie mu jeho syn postaví památník z vysokých a těžkých kamenů, jež by neuzvedlo ani 200 mužů. Ale on to za pomoci vlastnoručně vymyšlených i vybudovaných strojů dokázal. Tato událost přinesla Merlinovi pověst kouzelníka, protože lidé nedokázali toto gesto nazvat nijak jinak než kouzlo.

Po nějaké době mu zemře matka, zanedlouho na to přítel i učitel Galapas a nakonec i otec. Dokonce i bratranec Dinias, který zemře v boji pro Ambrosia. Na místo Nejvyššího krále tedy usedá Uther.

Následně žádá Uther Emryse o pomoc. Chce po něm, aby mu pomohl se dostat na hrad generála z Cornwallu počít dítě jeho ženy. V té době generál mimo hrad – v boji. Vše se dařilo do poslední chvíli, kdy přijel sluha generála a šel královně osudnou noc říci, že její manžel je mrtev. Během toho všeho přišel Cadal o život, princ byl zraněn a Uther rozhořčeně oznamuje, že neuzná své právě počaté dítě za své.A tehdy dvacetiletý kouzelník slibuje, že toto dítě naučí vše, co uměl on a k tomu vlastnosti Cadala, Ambrosia a dokonce i Uthera. A toto neuznané dítě se nakonec za jeho pomoci stane Nejvyšším králem Anglie.

Ukázka:

„Pojď sem,“ řekl strýc. Učinil jsem šest kroků vpřed. Neodvažoval jsem se jít blíže. Zastavil jsem se. Ze vzdálenosti tří kroků se zdál ještě vyšším než předtím. Čněl nade mnou až zpod stropních trámů.
„Jak se jmenuješ?“
„Myrddinn Emrys“.
„Emrys? Dítě světla, patří bohům…? To nevypadá na jméno ďábelského spratka“.
Jeho laskavý tón mě povzbudil. „Říkají mi Merlinus,“ odvážil jsem se říct. „To je římské slovo pro sokola, corwalch“.
Dědeček pohrdavě vyštěkl: „Sokol!“ a rozhodil ruce, až náramky na pažích zacinkaly.
„Takový malý,“ řekl jsem na svou obhajobu. Pak jsem se pod strýcovým zamyšleným pohledem odmlčel. Přejel si rukou po bradě a s povytaženým obočím pohlédl na mou matku. „Zvláštní volba těch jmen – v křesťanské domácnosti. Nebyl to římský démon, Niniane?“ Zvedla hlavu. „Možná. Jak to mám vědět? Byla tma“.
Zdálo se mi, že se na jeho tváři mihl pobavený výraz, ale král divoce máchl rukou.





Hodnocení: (hodnotilo 44 čtenářů)

Ohodnoť tento referát:

(špatný)
(horší)
(průměrný)
(lepší)
(dobrý)



 
 


 
 
Referáty | Čtenářský deník | Životopisy |
Nastavení soukromí | Zásady zpracování cookies

© provozovatelem jsou iReferaty.cz (Progsol s.r.o.). Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
Referáty jsou dílem dobrovolných přispivatelů (z části anonymních). Obsah a kvalita děl je rozdílná a závislá na autorovi. Spolupracujeme s Learniv.com. Zveřejňování referátů odpovídá smluvním podmínkám. Kontakt: info@ireferaty.cz
Naši partneři: WarThunder.info | Calorie-Charts.info