Pozlacené dno

Tento román se odehrává v Praze, v době před 1. světovou válkou.

Hlavní hrdinkou je dvanáctileté děvče Járina, která žije se svými rodiči v domě na Vyšehradě. Další postavou je slečna Marta, což je sekretářka, ale i milenka otce Járiny. Járin otec má svoji vlastní dílnu a vymýšlí různé nové věci. Ty však nejdou na odbyt, a proto je musí nechat ležet na skladě nebo vyhodit. A tak se střídají dobré a špatné časy. Z bídy mu vždy pomůže jeho bratr František. Ten to ale dělá spíš pro jeho ženu, protože ji má moc rád. Celý tento příběh je vyprávěn z pohledu Járiny, která vše zvědavě pozoruje. Popisuje svůj vztah k rodičům. Tátu má ráda víc a většinou stojí na jeho straně. Matka je více taková její kamarádka, která jí svěřuje téměř všechno. K otcově sekretářce Martě má Járina také velmi dobrý vztah. Matka nejdříve podezírá svého muže z nevěry se sekretářkou, ale když zjistí, že má Marta chlapce, tak přestane. Járina vypráví o vztazích mezi rodiči a vyjadřuje přesně své pocity. Jednou v zimě šli na výlet po zamrzlé Vltavě a tatínek chtěl Járinu naučit pořádně klouzat. Ona spadla, uhodila se do hlavy a nakonec ještě dostala spalničky. A matka vše sváděla na otce. Později slečna Marta chtěla dát výpověď a pan "šéf" ji zmrzačil nožem. A ona buď ze strachu nebo z lásky k němu si vymyslela příběh, jak se jí to stalo. Od té doby jí byli všichni velmi vděční a chovali se k ní jako k vlastní. Nůž nakonec hodili do Vltavy. Mezitím se také strýček František oženil s jednou majitelkou obchodu a kvůli ní se pak dal na pití. Zanedlouho se Járina s rodiči přestěhovala na druhý konec Prahy do velkého bytu a slečna Marta tam začala bydlet s nimi. Obchod zrovna vzkvétal, a tak si mohli pořídit všechno nové. Potom nastaly prázdniny a Járina jela s matkou na venkov. Otec s Martou zůstali doma a starali se o dílnu, která byla rovněž nová. Matce už začínala Marta vadit, ale bála se o tom mluvit, aby je Marta nakonec kvůli tomu zranění neudala. Byla si již ale naprosto jistá, že její muž je nevěrný, a tak se upnula na strýce Františka. Zatímco probíhaly prázdniny, vypukla válka a Járina s maminkou se vrátily domů. Aby měla dílna vůbec nějaké zakázky, musely se vyrábět náboje. Ale stejně začínalo být čím dál hůř. Járina přešla na střední školu a její strýček František spáchal sebevraždu. Marta se pohádala s matkou, potom i s otcem a odešla. Situace pak byla už tak vážná, že museli dát všehcny věci do zastavárny a kniha končí tím, jak odjíždějí ze svého bytu.

Závěr - Román je pěkný. Ema Řezáčová se v něm vrací do doby svého dětství před 1. světovou válkou a nesentimentálníma očima objevuje znova svět malých pražských podnikatelů s jeho rodinným a společenským pozlátkem i zákulisím. Příběh vzestupu a pádu drobného vyšehradského podnikavce, který se ožení s pěknou, ale omezenou ženou, ze žárlivosti zmrzačí svou sekretářku - milenku a žije pak s oběma ženami v jedné domácnosti život plný napětí je jako fotografie. Věrně reprodukuje poměry a ovzduší, atmosféru vyšehradského činžáku, vyšehradských pavlačí, hospůdek a šancí na počátku našeho století. Celý ten mikrosvět a rodinné drama pozoruje zvědavé dvanáctileté děvče dychtivýma a všetečnýma očima a vypovídá o něm bezprostředně a se smyslem pro detail. Kniha je prvním dílem volné generační pentalogie, která chce zachytit duchovní vývoj mladé moderní ženy, poznamenané dvěma světovými válkami.