Máj

Lyricko-epická báseň. Skládá se ze čtyř zpěvů a dvou intermezza. Do popředí se dostává příroda, filozofické úvahy. Mácha užívá přívlastky vyjadřující barvu, hlásky dává do zvukosledů, užívá kontrasty (májové jitro X poprava), užívá metafory.

I.zpěv: líčí pozdní večer májového dne. Jarmila očekává svého chlapce Viléma. Po řece přijíždí jeho kamarád se zprávou, že Vilém bude popraven.
Do vězení se dostal za otcovraždu. Jarmila skočí do jezera.
II.zpěv: Vilém vzpomíná na svoji dívku, popravu cítí jako křivdu. Uvažuje o budoucím životě, po jeho smrti bude tma.
I. intermezzo: rej duchů o půlnoci na popravišti
III.zpěv: obraz májového jitra. Vilém má před sebou poslední den života. Rozhlíží se kolem, poslední pozdrav posílá své rodné zemi a Jarmile. Je popraven.
II. intermezzo: vzpomínky na mrtvého
IV.zpěv: po sedmi letech jede kolem pohřebiště autor – vidí ostatky Vilémovy a zajímá se o osudu popraveného. Srovnává svůj osud s osudem Viléma. Autor mluví o sobě, o svém mládí a poznává, že mládí je ztracené. Máj končí, bloudící poutník bez cíle, zklamán láskou, vyjadřuje pocity. Zvolání jmen: „ Hynku! , Viléme! , Jarmilo!!!