Balada z hadrů

Děj začíná v současnosti ve špinavém zákoutí předměstské cihelny, kde nocuje skupina žebráků i jiných vyděděnců společnosti. Přítomnému studentovi se vybavují verše F. Villona, které inspirují, starého herce natolik, že vyndává ze svého rance kostýmy a spolu s ostatními začínají hrát prastarý příběh z Paříže z roku 1455. Francois Villon ve svých básních nemilosrdně napadá prohnilou společnost, vzpírá se nespravedlnosti a poukazuje na úděl ubohých. Purkmistr města touží po Villonově zničení, neboť jej nesmírně dráždí básníkovy provokativní písničky. Pomůže mu náhoda. Při jedné noční návštěvě ukradne lehká děva Kateřina pro svého milence Filipa purkmistrovi peníze a krádež svedou na Villona. Purkmistr vybíhá za domnělým zlodějem v nočním prádle na ulici. Tam jej však chytí ponocný Jehan a antoušek Georges, připoutají ho jako záletníka k pranýři. Villon poznal, že pravým lupičem je Filip a vydává se za ním. Ten se ho neúspěšně snaží zavraždit, hodí jej do Seiny. Básník se pak v horečce uchýlí ke Kateřině, ale ta se ho snaží všemožně zbavit. Když ji nazve běhnou, zařídí mu veřejný výprask. Později se Villon opět setkává s Filipem, dochází ke rvačce, při které je Filip nakonec probodnut vlastním nožem. Villon získal pověst zloděje a zabijáka, je tak vyobcován do společnosti lidské spodiny. Jeho největší vina spočívala v tom, že se narodil jako básník, jenž svou buřičskou řečí dokázal šlehat panstvo na nejcitlivější místa.