Povídky-A teď si lehnu, Třídenní vichřice

POVÍDKY - Ernest Hemingway

1. A teď si lehnu
2. Třídenní vichřice

A teď si lehnu

CHARAKTERISTIKA:
Autor: Přemýšlivý, zkušený a rozvážný člověk. V životě si prošel svým a kniha je vlastně souhrnem jeho života v období 1. světové války.
DĚJ:
Tuto povídku vypráví sám hlavní hrdina. Popisuje, jak se ve válce bojí spát, protože by mu z těla mohla uniknout duše, a tak místo toho, aby spal, vzpomíná na své dětství. Vzpomíná na dědečkovu tajemnou půdu, na které se daly najít ledajaké poklady i na potůčky, ke kterým chodil chytat ryby. Ve svém podvědomí chodí ve vodě po proudu i proti němu, hledá návnady, na které by něco chytil, zkrátka se vrací do svých dětských let. Nebo si připomíná, jak dědeček zemřel a tak se on, maminka a tatínek přestěhovali do domu, který navrhla sama maminka. Také si rád vzpomene na úklid sklepa, který maminka dělávala, když byl tatínek pryč. Na ostrý, štiplavý kouř, který se nesl kajinou, když maminka spálila všechny podle ní nepotřebné věci i na to, jak se na ni za to tatínek zlobil. A potom, když už si nemá na co vzpomenout, se na studené podlaze, kde leží, modlí za všechny, na které ten večer myslel. A když ukončí své motlitby k Bohu, povídá si se svým sluhou, povídá o všem možném. O manželství, o rodině o přátelích. Poté co sluha usíná i on zavře oči a vzpomíná....
HODNOCENÍ:
Myslím si, že pro autora nebylo lehké vzpomínat na nešťastné období války. Období bez rodiny a s přáteli, kteří mohli den co den padnout v nějaké bitvě. Snaží se vzpomínat na to hezké, co se událo v jeho životě, aby zapudil myšlenky na to hrozné, co se děje ve válce kolem něj. Kniha je vlastně takový náhled do jeho duše, prosředek mezi námi a jím. Autor byl asi hodně přemýšlivý, protože i v průběhu celé knihy a nejen této povídky přemýšlí a přemítá o válce, o ceně života. Bojí se spát, protože si myslí, že by odešla jeho duše a on už by se nikdy neprobudil. Vlastně má pravdu, už by se nemusel probudit, ale naděje umírá poslední, a tak i on veří, že válka jednoho dne skončí. Je to špatně a nemělo by se nic takového dít, ale přesto se to dějě. Pořád jsou války a pořád se najdou lidé, kteří se v tom vyžívají, a dokonce je baví sledovat, jak ostatní lidé trpí. Tak to bylo už od pravěku, je to tak nyní a bude to tak i nadále. Bohužel. Kniha se mi nelíbila, i když autor dokázal i z tak vážného tématu vykouzlit několik vtipných scének, například rozhovor mezi sluhou a jím byl v některých pasážích celkem vtipný, ale někde zase až příliš realistický.


Třídenní vichřice
CHARAKTERISTIKA:
Nick - Mladý kluk ztrápený láskou, ztratil svou přítelkyni -chtěla se vdávat. Zvažuje důvody, proč se k ní vrátit.
Bill - Nickův nejlepší kamarád, sám ho od Marjerie zrazoval, neměl rád její matku.
DĚJ:
Nick a Bill přijdou ve velkém větru, který se později změní ve vichřici k Billovi domů a začou pít láhev whisky. Povídají si o všem možném, nejvíce pak o Marjerie - Nickově bývalé přítelkyni, kterou opustil, protože se chtěla vdávat. Čím více jsou opilí, tím více si chtějí dokázat, jak mají pití pod kontrolou, chvíli vedou závažné diskuze o taktice jejich oblíbených týmů, chvíli jsou zase ponořeni každý do svých myšlenek. Když usoudí, že už je čas s pitím přestat, zvednou se a jdou hledat Billova otce ven. A právě tam si Nick uvědomí, že ještě není s Marjerie nic ztraceno, že se za ní může vypravit....
HODNOCENÍ:
Nick utekl ke klasickému způsobu utíkání přede všemi problémy- k alkoholu. Naštěstí si dobře uvědomuje, co alkohol dokáže, a proto se k němu chová trošku s respektem. Podle mě bylo zbabělé opouštět dívku pouze kvůli tomu, že se chtěla vdávat, možná to měl řešit jinak např. odložením svatby. Taky je úsměvné, jak se oba dva kamarádi chovali pod vlivem alkoholu-tak jako všichni přemoudřelí a zdánlivě střízliví. Tahle povídka se mi líbila více než A teď si lehnu, protože se mi zdálo, že je taková živější a pestřejší.