Hledej:
iReferáty.cz je internetová databáze referátů. Referáty, seminární práce, životopisy a čtenářský deník pro střední a základní školy.

Satyrikon

Zařazeno: iReferaty.cz > Čtenářský deník > Satyrikon
 
Autor: Petronius
Název díla: Satyrikon
Datum vložení: 8.1.2008
 

 

Gaius Petronius Arbiter/Titus Petronius Niger

Starověký satirický román o boháčích a chátře z první poloviny 1. století nám ukazuje tehdejší společnost.

O Petroniovi vlastně nejsou moc jasné informace. Nevíme, kdy se narodil, jak prožil své dětství a jestli je právě tenhle Petronius doopravdy autorem románu. Podle srovnání životopisu a rázu knihy to ale můžeme usuzovat. Byl i na svou dobu velmi výstřední, a přitom vkusný a dokázal si užívat života. Nejčastěji je zmiňován jako Arbiter Elegantiae, rozhodčí v otázkách jemného vkusu. Byl oblíbencem císaře Nerona. To se nelíbilo Tigellinovi, jeho druhému oblíbenci. Po neúspěšném pokusu o státní převrat obvinil Tigellinus Petronia z účasti spiknutí. Proto byl v roce 66 n.l. přinucen spáchat sebevraždu. Před svou smrtí prý napsal Neronovi satirický dopis na rozloučenou a rozbil achátový pohár, který stál prý 300 000 sesterciů, jen aby se nedostal na stůl Nerovi. Nechal si otevřít žíly a dal si je podle nálady podvazovat a zase otvírat a bavil se, tak jako to dělal celý svůj život. Naposled se pořádně najedl a umřel.
Právě tahle postava mě zaujala v románu Quo vadis (Henryk Sienkiewicz). Zapůsobila na mě ta jeho naprostá jistota, inteligence a vtipnost s jakou vystupoval. Věděl, co chce a dokázal si to prosadit. Proto jsem se rozhodla si přečíst tuhletu knížku.

Dílo mělo původně snad až 20 knih. Při opisování bylo kráceno a měněno, takže už asi v 9. století z něho nebylo známo víc, než co se dochovalo do dneška. Zachovány jsou úryvky přibližně ze 14. – 16. knihy. Začátek a konec schází úplně schází a z těch 130 stran si můžeme akorát tak domýšlet, o co v ději opravdu jde.
Dá se jen těžce zařadit do určitého žánru: z menippské satiry má střídání prózy a veršů, paroduje Homérovu Odysseu, protože hlavní hrdina se provinil proti bohovi a je štván po světě, a také je dílo považováno za parodii na milostné romány, protože milostné příběhy končí satirou anebo jsou to milostné vztahy mezi muži.
Většinou je psáno hovorovou latinou, proto se dobře čte, ale také vulgární (dialogy otroků) a spisovnou (vážná témata).

Děj románu se odehrává ke konci života císaře Claudia nebo počátkem vlády Neronovy, tedy kolem roku 54. Hlavním hrdinou a vypravěčem příběhu je mladý, krásný a vzdělaný Enkolpios, propuštěný otrok. Provádí různé podvody se svým nejlepším přítelem, a zřejmě i milencem, Askyltem. Problém nastává díky Gitonovi, miláčkovi Enkolpia, do kterého se oba zamilují. Dále se v ději objevuje problém s Priapem, bohem plodnosti, jehož kněžky naše hrdiny (sexuálně) týrají.
Nejdochovalejší částí je Hostina u Trimalchiona. Zásluhu na tom, že nebyla tolik krácena má jistě bohatý obsah, vtipnost scén a zvláštnosti lidové mluvy. Detailně jsou popisovány jednotlivé chody, zábava a chování hostů. Hrdinové jsou pozváni na hostinu k zbohatlému propuštěnci. Ten se chová typicky povýšeně, stále se vychloubá. Je sice velmi štědrý hostitel, ale nevzdělaný, a hlavně nevkusný, protože si libuje v dost přehnaných efektech. Cílem téhle kapitoly bylo pro Petronia zřejmě ukázat, že z otroka se vzdělanec stát nemůže. Ne, že by úplně opovrhoval touto společenskou vrstvou, spíš ukazuje, tak aby se čtenář pobavil. Myslím, že tak je to s celou knížkou. Hostina končí tak, že se všichni opijí pod obraz a naši hrdinové utečou.
Pohádají se, samozřejmě kvůli Gitonovi, a Askyltos se od té chvíle v ději neoběvuje. Místo něj je zde nová postava - vcelku vtipný básník Eumolpos, který pořád říká své básně (