Už zase skáču přes kaluže

Celá kniha je autorovým životopisem mládí. Popisuje v ní těžké období, kdy se musel vypořádat se zákeřnou nemocí - dětskou obrnou. Ochrnuly mu obě nohy. Po návratu z nemocnice musel chodit o berlích a později jezdit na vozíku. Někteří dospělí ho (až přehnaně) litovali, nebo o něm - v jeho přítomnosti- říkali, že je mrzák. On si to tak však vůbec nebral. Cílevědomě překonával všechny pomyslné i opravdové překážky. Dokázal si vybojovat i udržet své postavení v kolektivu i mezi ostatními lidmi. Naučil se věci, které by jiný člověk s touto nemocí s největší pravděpodobností nezvládl (jezdění na koni, plavání apod.)Je opravdu obdivuhodné, jak se stím dokázal vypořádat.