Loupežník

KAREL ČAPEK
LOUPEŽNÍK
(komedie)

Čapek, Karel. Loupežník. R.U.R. Bílá nemoc. 11., 22.,17. vydání. Praha, 1983. Československý spisovatel.

Hra začíná prvním dějstvím, které je však posledním, třetím. Situace, které tomu předchází, jsou až na konci.
Loupežník se setkal s Prologem, kterému kradl třešně, sváděl holky, vzal klobouk a řezal stromek. Již zde je vidět konflikt mladého "Loupežníka" s okolním světem - nezáleží mu na zákonech, situace, do kterých se dostává vždy vtipně vyřeší (když mu vezme Prolog klobouk, popadne zase jeho; když ho chytí při kradení třešní, nabídne mu také). Loupežník se dostává před dům slečny Mimi, jejíž rodiče odjeli pryč. Seznámí se s ní a "prorokuje" jí, že bude ležet u mohyly, neboli mrtvého, z něhož bude proudit krev - láska. Vzápětí přichází cikánka, která čte dívce z dlaně - velmi se zamiluje, ale pozná žal. Dívka po rozhovoru odchází do domu.
V tom momentě přichází myslivec Hubert, který se pohádá s Loupežníkem o Mimi - každý tvrdí, že je jeho. Myslivec nakonec Loupežníka postřelí - naplní se tak proroctví o raněném, ze kterého teče krev. Mimi se zde silně uvědomí svou lásku k němu. Raněného pak odvážejí do vsi.
Večer se opět objeví před domem, milence však vyruší navracející se rodiče. Dívce vynadají a zamknou ji v pokojíčku, kde celou noc pláče. Paradoxně se rodiče celou dobu snažili udržet ji "za zámkem", aby se toto nestalo a teď ji poprvé nechali doma samotnou.
Druhý den stojí Loupežník opět přede dveřmi, dostane se do křížku s rodiči, kteří vyšli ven se služkou Fankou. Loupežník využije chvíle a zavře se za mohutnými vraty, která nelze vypáčit. Rodiče tedy zavolají na pomoc starostu a četníky. Mezitím se odehrává rozhovor s Loupežníkem - jedná se o to, že jim ukradl dceru , kterou tak strážili (jejich druhá dcera Lola jim utekla za láskou a nevrátila se) a kvůli které dali udělat i všechny mříže. Je zde nastíněn protiklad lásky "hrdinské" - kde je hlavní chvilkové pohnutí, jednání na život a na smrt a lásky "obyčejné" - otec musel několik let tvrdě pracovat, aby si mohl vzít svou ženu. Matka ale má též pochopení pro tyto hrdinské skutky a je na straně dcery - je potom vpuštěna do domu. Domů se vrátí stará žebračka - je to dcera Lola, kterou nikdo zprvu nepozná. Stěžuje si na klamnou lásku a zrazuje Mimi od jejího milého.
Loupežník se nakonec dostane ven a zůstane tam sám, a to v momentě, kdy přichází vojáci. Těm nakonec uteče.
Následuje první dějství s kradením třešní Prologovi a poté druhé s pitím se starostou poté, co ho odvezli do města, končí to třetím dějstvím, které se rovná tomu, kterým drama začíná.
Nakonec mluví personifikovaná Noc.

Loupežník je zde jakoby symbolický - ukradne rodičům jejich dceru, profesor si stěžuje, že mu vzal i ženu a dům. Zajímavé je, že všem lidem někoho připomíná z doby dávno minulé, kdy byli ještě dětmi - tento člověk je něčím ohromuje, co vnímali jako mladí, když měli ideály nebo jako děti, kdy měli ideální vidění světa. Fanka po něm střílí, i když se do něj zamilovala- nebo právě proto, že jí připomíná ztracené mládí.
Čapkovské je také pojetí situace - ačkoli se zde jedná o (vtipnou) komedii, pojímá zde lásku trochu jako problematickou - jedna je láska hrdinská, druhá je obyčejná. Oba tyto póly jsou možné ,i když se zdá, že hrdinská láska má mnoho příznivců a že aspoň jednou za čas by se měl člověk vzchopit k činu, který je "na život a na smrt", aby se tak projevila hloubka lásky. Ale samotné "hrdinské" činy mnoho nezmohou , je třeba je kombinovat se všedními - což Loupežník neučiní, když utíká.
Text možno chápat také jako konflikt mezi mládím a stářím - děti rodiče před láskou neuchrání, obzvláště v momentě, kdy jsou mladí vzpurní a stojí si za svým hlava nehlava. Mládí, neboli postava Loupežníka, je zde charakterizována několika rysy: odbojnost proti rozkazům, neodbytnost v tom, po čem touží,víra v to,co činí a vždy vtipné, vynalézavé řešení nějaké konfliktní situace.