Kantůrčice

Kantůrčicí nazývali lidé prostou dívku z hor, Enefu Podhájských, která se proslavila svými léčitelskými schopnostmi. Ty převzala od svého dědečka, který se o ni a o jejího bratra Jeníka staral po smrti jejích rodičů. Dědeček ji předával životní moudrosti týkající se přírody, lidských vztahů a také náboženství. Enefa byla vychována v přísně věřící rodině, což utvářelo její pohled na svět. Nedaleko obydlí Podhájských stál statek, jehož majitelka byla dobrou přítelkyní Enefy i dědečka a Jeníka zaměstnávala na svém statku. Měla jediného syna, který studoval v Praze a pomalu se životu na venkově odcizoval. Po skončení studií přijel za matkou na návštěvu a tam se setkal s Enefou, se kterou trávil veškerý volný čas. Po čase jej navštívili jeho pražští kamarádi, ale on se nedokázal před nimi přiznat ke své lásce. Vše převedl v žert, ale jeho vypravování náhodou zaslechl Jeník, který doma vše řekl. Enefa se s ním odmítla sejít a on uražený odjel do zpět do Prahy. Tam poznal, že větší hodnotu než kamarádi a pražský život má pro něho Enefa a život na venkově. Vrátil se tedy domů a začal zde hospodařit na statku. Po počátečním nedorozumění našli k sobě s Enefou znovu cestu.