Klapzubova jedenáctka

Kniha vypráví o starém Klapzubovi, který bydlel se svou ženou a jedenácti syny v obci jménem Dolní Bukvičky. Byl chudý a nevěděl, jak uživit své syny, tak se rozhodl, že budou hrát fotbal. Trénovali každým dnem na paloučku u chalupy, kde žili. Starý Klapzuba je učil brát míče ze vzduchu, umrtvit je, podávat, falšovat, házet aut, brát míč z nohy, chytat jej na prsa a další důležité věci, triky a finty. Takto trénovali tři roky. Koncem toho třetího zajel starý Klapzuba do Prahy a zpět přivezl tabulku, kterou přibil na vrata. Na Tabulce stálo „SK Klapzubova jedenáctka“.
Klapzubova jedenáctka byla zařazena do třetí třídy. Když v Praze hráli první zápas, jen v první polovině vyhrávali 39:0 a protihráči z AC Hlubočepy do druhé poloviny ani nenastoupili. Klapzubova jedenáctka tedy byla přeložena do druhé třídy, kde měla nastoupit proti SK Vršovice. Zápas opět vyhráli s výsledkem 14:0. Družstvo bylo tedy přeloženo do první třídy, kde porazilo SK Kročehlavy, Spartu Košíře, Spartu Kladno, Čechii Karlín, Nuselský SK, Meteor Praha VIII, ČAFC, SK Kladno, AFK Vršovice, Union Žižkov, Viktorku a na konec i Spartu. Potom začali jezdit i do světa a každý zápas vyhráli s tím, že soupeř nedal ani jeden gól.
Jednou, když jeli hrát do Anglie, setkali se také s anglickým králem. Starý Klapzuba si s ním popovídal, na znamení přátelství si vyměnili fajfky, a protože princ Waleský, tedy syn anglického krále, projevil zájem o to být v družstvu Klapzubovi jedenáctky, vzali ho s sebou zpět do Dolních Bukviček jako náhradníka.
Když už chtěli skončit s fotbalem, přišel Klapzubově jedenáctce telegram z Austrálie, v němž stálo, aby si přijeli zahrát proti australskému družstvu. Chlapci neváhali a ihned jeli do daleké Austrálie.
V první polovině zápasu Klabzubova jedenáctka prohrávala 0:1. V šatnách se však rozhodli, že tento zápas musí vyhrát a v druhé polovině hráli tak dobře a tak svižně, že než se Australané stačili vzpamatovat, Klapzubova jedenáctka vyhrála 9:1.
Při zpáteční cestě domů se jejich loď, na které cestovali, v bouři přelomila na dva kusy. Klapzubové se naštěstí zachránili. Starý Klapzuba stačil vzít gumové nafukovací vesty, které si všichni Klapzubáci oblékli, a které je udržely na vodě. Po dvaceti hodinách na moři, spatřili ostrov, na který se doplavili. Naneštěstí tam žili lidojedi, což Klapzubové poměrně rychle zjistili a utekli. Klapzuba měl na druhé straně ostrova vyhlédnutou loďku, která zde kotvila.
Nakonec dopluli ke břehu, kde je našli námořníci a chlapci zde hráli vodní pólo, aby nevyšli ze cviku.