Hledej:
iReferáty.cz je internetová databáze referátů. Referáty, seminární práce, životopisy a čtenářský deník pro střední a základní školy.

Velká Británie a její panovníci

Zařazeno: iReferaty.cz > Referáty > Dějepis > Velká Británie a její panovníci
 
Titulek: Velká Británie a její panovníci
Datum vložení: 19.2.2006
 

 

VELKÁ BRITÁNIE

Ostrovní stát při západním pobřeží Evropy, k němuž vedle Británie a části ostrova Irsko náleží ještě menší ostrovy (->Orkneje, Hebridy, ->Shetlandy a dále ->Normanské ostrovy a ->Man, které mají zvláštní statut). Samotná Británie, osídlená ve starověku Kelty, byla od 1. století součástí Římské říše jako provincie Britania (s výjimkou severního Skotska). Roku 407 ji Římané vyklidili mj. pod nápory germánských kmenů (zejména Anglů, Sasů a Jutů). Germánské kmeny na jihu Británie (v dnešní Anglii) konstituovaly sedm království (Wessex, Sussex, Essex, East Anglia, Northumbria, Mercia a Kent), která byla v 9. století sjednocována vládci Wessexu. Ve zbytku Británie (Wales, Skotsko) a v Irsku vládli nadále Keltové. V 9. století východní část Anglie dobyli Dánové (tzv. území Danelaw), ale poté byli poraženi Alfrédem Velikým, který sjednotil zemi do Anglosaského království. To se stalo na čas součástí dánského impéria (1017-1042). Krátce poté, roku 1066, byla Anglie dobyta Normany Viléma Dobyvatele. V anglo-normanském období vznikl centralizovaný stát, který si vedle Anglie postupně podřídil ostatní části území. Roku 1284 angličtí panovníci připojili Wales (definitivně ztratil autonomii 1536), v roce 1541 fakticky ovládli Irsko (to pak definitivně "pacifikoval" Cromwell za občanské války). Skotsko, které snaze o připojení vzdorovalo nejdéle, se v roce 1603 spojilo s Anglií za Stuartovců personální unií a v roce 1707 bylo spojení kodifikováno vznikem Velké Británie. Ve středověku směřovaly anglické výboje na evropský kontinent - především do Francie, kde měli angličtí králové řadu lén. Po porážce ve Stoleté válce se pak výboje Anglie obrátily do zámoří. Revoluce v 17. století (1640-60 a 1688 tzv. slavná revoluce) uvolnily tuhá feudální pouta a znamenaly počátek skutečného parlamentarismu. U vlády se pak střídali toryové a whigové, resp. od poloviny 19. století konzervativci a liberálové, které nahradili od 20. století labouristé. Námořní doprava, obchod a zpracování surovin postupně vynesly Anglii od 18. století i do čela průmyslového vývoje a světového obchodu. Po Sedmileté válce (1756-63) získala další rozsáhlé koloniální panství v Kanadě a Indii, i když krátce poté ztratila své kolonie v Severní Americe (vznik USA). V 19. století Británie těsně připoutala Irsko (Akt o unii, 1801) a především dokončila budování obrovské koloniální říše (dokončeno ovládnutí Indie, značné části Afriky, Austrálie a části Tichomoří) a stala se prvořadou velmocí i skutečnou dílnou světa. Situace se začala měnit až po 1. světové válce. Velká Británie ztratila větší část Irska, které se stalo samostatným státem. Zároveň se již největší velmocí staly USA. 2. světová válka, v níž Británie bojovala více než rok osamocena proti Německu, znamenala značné vyčerpání země. Po válce ztratila Británie i většinu kolonií. Ztráta mocenského postavení ve prospěch USA a SSSR byla provázena i ústupem na ekonomickém poli. Dodnes však Británie patří k nejrozvinutějším státům světa. Zároveň stojí v čele Commonwealthu, jehož hlavou je oficiálně britská královna. Britské společenství sdružuje na 50 samostatných států (včetně Austrálie a Kanady) a několik kolonií a závislých území: Anguilla, Bermudy, Britské území v Indickém oceánu, Britské Panenské ostrovy, Falklandy (s dependencemi), Gibraltar, Kajmanské ostrovy, Montserrat, Pitcairn, Sv. Helena (s dependencemi), Turks a Caicos a další. V roce 1997 byla po vypršení smlouvy předána Číně správa nad Hongkongem. Současná britská vláda usiluje o federalizaci země (autonomie Skotska, samospráva Walesu a Severního Irska). Blairově vládě se podařilo pokročit i v otázce Severního Irska, zmítaného po desetiletí napětím mezi katolickou menšinou a protestantskou většinou, jež doprovázely i teroristické akce (IRA). Uvedení ulsterské autonomie v život však zatím brání neochota IRA plnit všechny body příměří z roku 1998. V celosvětové politice se pak Britové projevují jako nejvěrnější spojenec USA. V Evropě přes vstup do ES, resp. EU si udržuje země určitý odstup (proevropská Blairova vláda respektuje odpor části obyvatel proti "sjednocování"), který vedl i k tomu, že Británie zatím nepřijala společnou měnu euro. Obyvatelstvo Velké Británie tvoří Angličané (80 %), Skotové (10 %), Velšané (Walesané, 2 %), Irové (4 %), skotští Gaelové, Cornwallané, Normané, Indové, Pákistánci, imigranti z dalších britských kolonií, Číňané aj. Věřící se hlásí k anglikánské církvi (56,9 %), k dalším protestantským denominacím (15 %), ke katolictví (13 %, hlavně v Severním Irsku), minority tvoří muslimové, židé, sikhové, hinduisté aj.

KRÁLOVÉ
Anglosaští panovníci
829-839 Egbert
839-858 Ethelwulf
858-860 Ethelbald
860-866 Ethelbert
866-871 Ethelred I.
871-899 Alfréd Veliký
899-924 Eduard (Starší) (Edward)
924-940 Athelstan
940-946 Edmund I.
946-955 Edred
955-959 Edwy
959-975 Edgar
975-978 Eduard Vyznavač
978-1016 Ethelred II.
1016 Edmund II.
Dánští panovníci
1017-1035 Knut I. Veliký (Cnut)
1035-1040 Harold I.
1040-1042 Hardiknut
Anglosaští panovníci
1042-1066 Eduard
1066 Harold II.
Normanští panovníci
1066-1087 Vilém I. Dobyvatel (William)
1087-1100 Vilém II.
1100-1135 Jindřich I. (Henry)
1135-1154 Štěpán (Stephen)
Dynastie Plantagenetů
1154-1189 Jindřich II.
1189-1199 Richard I. zvaný Lví Srdce (Richard Couer-de-Lion)
1199-1216 Jan Bezzemek (John Lackland)
1216-1272 Jindřich III.
1272-1307 Eduard I. (Edward)
1307-1327 Eduard II.
1327-1377 Eduard III.
1377-1399 Richard II.
Dynastie Lancasterů
1399-1413 Jindřich IV.
1413-1422 Jindřich V.
1422-1461 Jindřich VI.
Dynastie Yorků
1461-1470 Eduard IV.
Dynastie Lancasterů
1470-1471 Jindřich VI. (znovunastolen)
Dynastie Yorků
1471-1483 Eduard VI. (znovunastolen)
1483 Eduard V.
1483-1485 Richard III.
Dynastie Tudorovců
1485-1509 Jindřich VII.
1509-1547 Jindřich VIII.
1547-1553 Eduard VI.
1553-1558 Marie I. Krvavá (Mary)
1558-1603 Alžběta I. (Elisabeth)
Dynastie Stuartovců
1603-1625 Jakub I. (James, od 1567 skotský král)
1625-1649 Karel I. (Charles)
1649-1659 republika
1653-1658 Oliver Cromwell (lord protektor)
1658-1659 Richard Cromwell (lord protektor)
1660-1685 Karel II.
1685-1688 Jakub II.
1689-1702 Marie II. a Vilém III. (Oranžský)
1702-1714 Anna (Anne)
Dynastie Hannoverská
1714-1727 Jiří I. (George)
1727-1760 Jiří II.
1760-1820 Jiří III.
1820-1830 Jiří IV.
1830-1837 Vilém IV.
1837-1901 Viktorie (Victory, od 1877 rovněž indická císařovna)
Dynastie Sachsen-Coburg-Gotha (od roku 1917 pod názvem Windsor)
1901-1910 Eduard VII. (současně indický císař)
1910-1936 Jiří V. (současně indický císař)
1936 Eduard VIII. (současně indický císař)
1936-1952 Jiří VI. (do 1947 současně indický císař)
od 1952 Alžběta II.
MINISTERŠTĺ PŘEDSEDOVÉ
1700-1701 Sidney Godolphin (1. hrabě z Godolphinu)
1701-1702 Charles Howard (3. hrabě z Carlisle)
1702-1710 Sindey Godolphin (1. hrabě z Godolphinu)
1710-1711 John Poulett (1. hrabě z Poulettu)
1711-1714 Robert Harley (1. hrabě z Oxfordu)
1714 Charles Talbot (vévoda ze Shrewsbury)
1714-1715 Charles Montagu (1. hrabě z Halifaxu)
1715 Charles Howard (3. hrabě z Carlisle)
1715-1717 Robert Walpole (1. hrabě z Oxfordu)
1717-1718 James Stanhope (1. hrabě ze Stanhope)
1718-1721 Charles Spencer (3. hrabě ze Sunderlandu)
1721-1742 Robert Walpole (1. hrabě z Oxfordu) - whig
1742-1743 Spencer Compton (hrabě z Wilmingtonu) - whig
1743-1754 Henry Pelham - whig
1754-1756 Thomas Pelham-Holles (1. vévoda z Newcastlu) - whig
1756-1757 William Cavendish (4. vévoda z Devonshire) - whig
1757-1763 Thomas Pelham-Holles (1. vévoda z Newcastlu) - whig
1762-1763 John Stuart (3. hrabě z Bute) - tory
1763-1765 George Grenville - whig
1765-1766 Charles Watson-Wentworth (2. markýz z Rockinghamu) - whig
1766-1768 William Pitt Starší (1. hrabě z Chathamu) - tory
1768-1770 August Henry Fitzroy (3. vévoda z Graftonu) - whig
1770-1782 Frederick North (2. hrabě z Guilfordu) - tory
1782 Charles Watson-Wentworth (2. markýz z Rockinghamu) - whig
1782-1783 William Petty-Fitzmaurice (1. markýz z Lansdowne) - whig
1783 William Henry Cavendish-Bentinck (3. vévoda z Portlandu) -
koaliční
1783-1801 William Pitt Mladší - tory
1801-1804 Henry Addington (1. vikomtSidmouth) - tory
1804-1806 William Pitt Mladší - tory
1806-1807 William Wyndham (baron Grenville) - whig
1807-1809 William Henry Cavendish-Bentinck (3. vévoda z Portlandu) - tory
1809-1812 Spencer Perceval - tory
1812-1827 Robert Banks Jenkinson (2. hrabě z Liverpoolu) - tory
1827 George Canning - tory
1827-1828 Frederick John Robinson (vikomt Goderich) - tory
1828-1830 Arthur Wellesley (1. vévoda z Wellingtonu) - tory
1830-1834 Charles Grey (2. hrabě Grey) - whig
1834 William Lamb (2. vikomt Melbourne) - whig
1834-1835 Sir Robert Peel - konzervativec
1835-1841 William Lamb (2. vikomt Melbourne) - whig
1841-1846 Sir Robert Peel - konzervativec
1846-1852 John Russell (1. hrabě Russell z Kingston-Russell) - liberál
1852 Edward George Geoffrey Smith Stanley (14. hrabě z Derby) -
konzervativec
1852-1854 George Hamilton Gordon (4. hrabě z Aberdeenu) - peelita (strana záhy zanikla)
1855-1858 Henry John Temple (3. vikomt Palmerston) - liberál
1858-1859 Edward George Geoffrey Smith Stanley (14. hrabě z Derby) - konzervativec
1859-1865 Henry John Temple (3. vikomt Palmerston) - liberál
1865-1866 John Russell (1. hrabě Russell z Kingston-Russell) - liberál
1866-1868 Edward George Geoffrey Smith Stanley (14. hrabě z Derby) - konzervativec
1868 Benjamin Disraeli - konzervativec
1868-1874 William Ewart Gladstone - liberál
1874-1880 Benjamin Disraeli (od 1876 1. hrabě z Beaconsfieldu) -
konzervativec
1880-1885 William Ewart Gladstone - liberál
1885-1886 Robert Arthur Talbot Cecil-Gascoyne (3. markýz
ze Salisbury) - konzervativec
1886 William Ewart Gladstone - liberál
1886-1892 Robert Arthur Talbot Cecil-Gascoyne (3. markýz
ze Salisbury) - konzervativec
1892-1894 William Ewart Gladstone - liberál
1894-1895 Archibald Philip Primrose (5. hrabě z Rosebery) - liberál
1895-1902 Robert Arthur Talbot Cecil-Gascoyne (3. markýz
ze Salisbury) - konzervativec
1902-1905 Arthur James Balfour (1. hrabě z Balfouru) - konzervativec
1905-1908 Sir Henry Campbell-Bannerman - liberál
1908-1916 Herbert Henry Asquith (1. hrabě z Oxfordu a Asquithu) - liberál, od 1915 koaliční
1916-1922 David Lloyd George (1. hrabě z Dwyforu) - liberál, koaliční
1922-1923 Adrew Bonar Law - konzervativec
1923-1924 Stanley Baldwin (1. hrabě Baldwin z Bewdley) - konzervativec
1924 Ramsay MacDonald - labourista
1924-1929 Stanley Baldwin (1. hrabě Baldwin z Bewdley) - konzervativec
1929-1935 Ramsay MacDonald - labourista
1935-1937 Stanley Baldwin (1. hrabě Baldwin z Bewdley) - konzervativec, národní vláda
1937-1940 Neville Chamberlain - konzervativec, národní vláda
1940-1945 Sir Winston Churchil - konzervativec, koaliční
1945-1951 Clement Richard Attlee - labourista
1951-1955 Sir Winston Churchil - konzervativec
1955-1957 Anthony Eden - konzervativec
1957-1963 Harold MacMillan - konzervativec
1963-1964 Alexander Douglas-Home - konzervativec
1964-1970 Harold Wilson - labourista
1970-1974 Edward (Richard George) Heath - konzervativec
1974-1976 Harold Wilson - labourista
1976-1979 James Callaghan - labourista
1979-1990 Margaret Hilda Thatcher(ová) (baronka z Finchley) -
konzervativec
1990-1997 John Major - konzervativec
od 1997 Anthony (Tony) Blaire - labourista
Hodnocení: (hodnotilo 86 čtenářů)

Ohodnoť tento referát:

(špatný)
(horší)
(průměrný)
(lepší)
(dobrý)



 
 


 
 
Referáty | Čtenářský deník | Životopisy |
Zásady zpracování cookies

© provozovatelem jsou iReferaty.cz (GigaNet s.r.o.). Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu. Diskuse: miniBB forum software © 2001-2006
Referáty jsou dílem dobrovolných přispivatelů (z části anonymních). Obsah a kvalita děl je rozdílná a závislá na autorovi. Zveřejňování referátů odpovídá smluvním podmínkám. Kontakt: info@ireferaty.cz
Naši partneři: WarThunder.info | HowToVideo.info | Cestovatelský Norimberk.info