Hledej:
iReferáty.cz je internetová databáze referátů. Referáty, seminární práce, životopisy a čtenářský deník pro střední a základní školy.

MYKÉNY

Zařazeno: iReferaty.cz > Referáty > Dějepis > MYKÉNY
 
Titulek: MYKÉNY
Datum vložení: 8.11.2008
 

 

O nejstarších dějinách Mykén a jejich kulturního okolí nám svědectví podávají kromě archeologických vykopávek a řídkých písemných pramenů, které jsou z větší části mladší, staré řecké mýty, zachycené mimo jiné u Homéra. Jejich informace se pokouší uspořádat do jakési chronologie nápis na mramorové desce z roku 264/3 před Kristem zhotovený na ostrově Paru (Mramor Parium). Ten klade příchod Danaa do Řecka do 16. Století. Danaos patří do bezprostředního okruhu mytických praotců mykénské kultury (označení Řeků u Tróje – Danaové, Achájové, Argejští).
Rovněž někdy v rané době mykénské přišel do Řecka z Orientu (Danaos pravděpodobně z Egypta) Pelops, kterého jeho otec dal kdysi předložit Bohům k pohoštění, aby vyzkoušel jejich vševědoucnost. Bohové Pelopa oživili a Tantala potrestali tím, že musím věčně stát po kolena ve vodě pod stromem s krásnými jablky. Když si chce některé utrhnout, větve vyletí vzhůru, když se chce napít, voda mu pod nohama zmizí.
Pelops si časem podrobil celý poloostrov Peloponésos. Pelopovi synové se jmenovali Atreus a Thyestés. Od nich se pak vleče celý mytický cyklus o Atreovcích (trojská válka, sedm proti Thébám.
Za zakladatele města bývá pokládán Perseus, jehož matkou byla Danae, dcera Argejského krále Akrisia a pravnučka Danaova. Adesát Danaových dcer si z donucení muselo vzít za muže syny Danaova bratra Aigypta. 49 jich o svatební noci svého manžela zabilo, pouze Hypermnéstra svého manžela Lynkea ušetřila. Od nich právě odvozoval svůj původ Akrisios, otec Danae, kterou v podobě zlatého deště navštívil Zeus a oplodnil ji. Perseus měl podle věštby zabít svého děda. Akrisios před ním ještě před jeho návratem do Argu stačil uprchnout, ale při závodech zasáhl Perseus diskem náhodou neznámého strace. Byl to Akrisios, který se zatím nepoznán vrátil do Argu. Ze žalu dal prý Perseus pak postavit v okolí Argu několik hradů, mezi nimi i Mykény. Stal se zakladatelem zde vládnoucí dynastie, kterou později vystřídali Atreovci.
Poloha Mykén byla dobře známá již dříve. Staří Řekové velmi přesně popsali jejich zdi a hradby, které ještě stály, když Schliemann zahájil vykopávky.
Vykopávky zde v roce 1874 započal Heinrich Schliemann, který si vytyčil několik předpokladů: 1. Trója se určitě rozkládá na pahorku zvaném Hiskarlik; 2. Hroby mykénských králů, o nichž se zmiňuje řecký zeměpisec z 2. stol. n. l. Pausánias, musejí ležet uvnitř mykénských hradeb, a nemohou to tedy být kupolové podzemní stavby, nacházející se v bezprostředním i vzdálenějším okolí mykénského hradu. V roce 1873, kdy musel Schliemann přerušit vykopávky v Tróji, protože Turci nedovolili jejich pokračování, obrátil svou pozornost do Mykén. Na překážky narazil i tady, avšak již v roce 1874 se mu uvnitř mykénských hradeb podařilo objevit předpokládaný hrobový okruh o průměru 27, 5 m. Od roku 1882 pak spolupracoval se svým krajanem W. Dőprfeldem, který dříve pracoval v Olympii. Oba svou činnost zde skončili v roce 1884, kdy se přesunuli do Týrinthu. Vykopávek se tu tak ujal Řek Chr. Tsountas, který v mykénském podhradí odkryl na 60 komorových hrobů, komůrek vyhloubených ve skále, které svou dispozicí připomínaly kupolové „pokladnice“, ale byly mnohem menší a skromnější.
Když se sem kolem r. 2000 před Kristem přistěhovali z Balkánu staří Řekové, usídlili se také na 278 m vysoké hoře „v nejzazším koutě koně živící Argolidy“. V průběhu let se asimilovali s místním obyvatelstvem a vznikla smíšená kultura. Velmi brzy začali dominovat přistěhovalci, ale předindoevropské jméno místa Mykene zůstalo zachováno. Ze 17. Století před Kristem známe šachtové hroby. Pronikavá změna nastala kolem r. 1580 před Kristem Od té doby sem začaly pronikat vlivy z Egypta, i z mínojské Kréty. Tehdy začínající raně mykénská doba (1580 – 1500 před Kristem) se vyznačuje bohatými zlatými pohřebními dary v šachtových hrobech. K nim náleží i známá zlatá maska, která byla jednomu knížeti položena přes obličej a kterou Schliemann pokládal za masku Agamemnónovu. Agamemnón však náleží podle posledních zjištění až na konec 13. století před Kristem.Ze středomykénského období (1500 – 1425 před Kristem) pocházejí první známé hradní zdi a rané kupolové hroby.
Pozdně mykénská doba je pak ohraničena lety 1425 – 1100 před Kristem.Ve 14. Století před Kristem byly vybudovány poslední kupolové hroby, mezi nimi i Atreova pokladnice, kolem roku 1350 před Kristem staré megaron na akropoli, první náročně vybavený palác a kyklopská kruhová zeď. Kolem r.oku 1250 před Kristem vznikla i mladší megara, Lví brána a věž na východě. Z doby po roce 1230 před Kristem je prokázáno pět fází výstavby opevnění – ohrožení novými vetřelci ze severu začalo být aktuální. S vpádem mořských národů a po nich následujících Dórů mykénská historie končí. Později na místě mykénské pevnosti bylo založeno řecké město, které bylo zničeno obyvateli Argu roku 470 před Kistem.
Mykény vyvážely olej a víno. Spolu s ním velké hliněné zásobnice a menší keramiku, bronzové výrobky, textilie, koření. Je možné říct, že mykénský stát měl svého času v zahraničním obchodě monopol. Vlastnil dostatek lodí k zámořskému obchodu, rozsáhlé sklady a zkušený administrativní aparát. Paláce řídili redistribuci výrobků uvnitř jednotlivých víceméně samostatných státních oblastí.
Tolik asi obecný úvod, mající za účel předestřít co nejjednodušeji periodizaci mykénských dějin. Teď se spíše zastavme u jednotlivých památek, které můžeme ještě dnes v Mykénách najít.
Atreova pokladnice
Nejslavnější kupolový hrob leží vlevo od silnice z vesnice k vykopávkám. Je to také nejlépe zachovaná kupolvá hrobka, ze všech devíti, které okolo Mykén můžeme objevit. Podle Wacea byla zbudována kolem roku 1330 před Kristem podle jiných badatelů až v první polovině 13. Století. Jedná se o 36 m dlouhou vchodovou chodbu (dromos), která vede k 10, 5 m vysoké bráně, jejíž mohutný horní příklop je 8,5 m široký, 5 m hluboký a 1,2 m vysoký (váží 120 tun). Portál byly zarámován nazelenalými polosloupy, jejichž zbytky jsou vystaveny v národním museu v Athénách. Odlehčovací trojúhelník nad příklopem byl vyplněn kamennou deskou s reliéfem. Vnitřní prostor je kruhový, má průměr 14. 5 m a výšku 13,2 m. Je zaklenut nepravou klenbou z řad vodorovných bloků, které směrem vzhůru přesahují. Klenba byla vyzdobena bronzovými rozetami. Hlavní prostor sloužil uctívání mrtvého, pohřební komora sama se nachází vpravo. Až římský Pantheon má stejné rozměry jako tato stavba.
S velkou pravděpodobností nemá hrobka však nic společného s Atreem. Ten zapadal podle chronologie antických mýtů do doby novější. Mohla tak náležet králi Eurystheovi, který zde zadával úkoly Heraklovi. Podobně Agamemnónova maska je starší a mohla tak patřit až Perseovi. Většina těchto hrobek, zvaných pokladnice, byla již ve starověku vykradena.
Atreova pokladnice je však pouze jednou z mnoha kupolových hrobek. Ty se budovaly na svazích kopců. Mají kruhový půdorys a vede k nim přístupová chodba (dromos) zpevněná po obou stranách kamennou zdí. Ta například u Klytaimnéstřiny hrobky dosahuje délky 37 m. Vchod mívá zejména u pozdějších masivní práh a kamenné veřeje zdobené někdy vypouklými mramorovými sloupy. Na veřejích je položen kamenný blok, nad nímž se zvedá balvan otesaný do trojúhelníku, odlehčující naddveřní masu. Dveře se nikde nedochovaly, protože byly dřevěné.
Nejprve se vyhloubila kruhová jáma a ta se potom zevnitř obezdila – až na dveřní otvor – kamennými kvádry. Každá vyšší řada kamenů se kladla tak, aby se nakonec „klenba“ spojila do jediného bodu uprostřed. Současně se směrem od svahu kopce kopala přístupová chodba, na jejímž vnitřním konci se zbudoval vstup do hrobky po obou stranách se stavěla opěrná kamenná zeď.
V mladších tholech bývají často na pravé straně obětní výklenky. Po pohřbu byl dromos zasypán, takže pahorek dostal téměř svou původní podobu. Pouze nad vrcholem hrobky bývala vyvýšenina z hlíny, podle níž tholy poznali vykradači, ale podle níž ji poznali i mykéňané. Hrobek se využívalo pro větší počet pohřbů. Pokaždé se ale musela z přístupové chodby odstranit hlína.
Kupolové hroby však nebyly jediným způsobem pohřbívání po celou dobu mykénské historie. Objevují se tu i málo časté mohylové hroby. Starší než kupolové hrobky jsou jámové a šachtové hroby. Jámové hroby měly tvar čtyřúhelníkové jámy, dole vyložené vrstvou menších kamenů po stranách obložené kamennou zídkou. Mrtvý byl položen na výrazněji vyhloubené místo, buď na zvířecí kůži, nebo na dřevěné podložce a dokola byly naskládány pohřební dary. Potom byla zhotovena dřevěná stříška na koncích zpevněná bronzovým kováním. I taková hrobka je pod mykénskými hradbami zachována. Stojí však ve stínu vedle stojících kupolových hrobek Aigista (15. století před Kristem) a Klytaimnéstry (13. století před Kristem). Nedaleko od nich se také nachází místo, kde byla objevena většina mykénských dokladů lineárního písma B starší hrobový okruh B z konce 17. a části 16. století před Kristem.
Lví brána
V hradbách mykénského hradu je několik bran. Dvě hlavní byly chráněny bastiony, menší zajišťovaly přístup k prameni, který byl mimo hradby. Uvnitř se nacházely cisterny s vodou. Jedna z hlavních bran, nazývaná Lví brána (pochází z doby kolem roku 1250) je odlehčena trojúhelníkovým otvorem ucpaným vápencovou deskou s reliéfem s dvojicí lvic s hlavami (ty se ale ztratily, byly z jiného kusu kamene) obrácenými ven, stojícími na zadních nohách, předními se opírajícími o podstavec. Pilastr symbolizuje asi ochranné božstvo města. Tento pilastr svými tvary připomíná sloupy z Knóssu. Na prahu brány jsou dodnes stopy po vozových kolech. Mramorový trojúhelník ve štítu brány je jediným dochovaným. Šlo však o běžný architektonický prvek ve vstupních branách do města a i do hrobek. Lví brána vlastně po 3000 let sloužila jako poznávací bod místa, kde kdysi stály Mykény. Po 3000 let čněl její trojúhleníkový reliéf nad povrchem.
Vzhledem k tomu, že jde zřejmě o náboženský motiv, zastavme se nyní u toho, co se nám zachovalo z mykénského náboženství. Není toho příliš. Vlastně známe jen jména několika již v Mykénách prokazatelně uctívaných bohů, z nichž někteří se pak objevili i v antické tradici. Prvním z nich je ženské božstvo Matky země, s nímž se u pozdějších Řeků setkáváme na různých místech v různých vtěleních. Značnou úlohu hrála zřejmě podsvětní božstva, uctívaná místním heladským obyvatelstvem. Dále se tu setkáme s kulty orientálního a krétského původu. To je to, co známe ze stavu ještě před příchodem starých Řeků. Druhou složkou bylo právě jejich náboženství, v němž měl vedoucí postavení Zeus, bůh jasného nebe. jednoznačně indoevropský původ má i označení Dionýsos, doložené již v mykénské řečtině.
Bezpečně víme o 4 mykénských božstvech: Atháná Pontia – ženské božstvo Matky země; Enúwalios – božstvo válečné vřavy a válečných výkřiků, které staří Řekové časem ztotožnili s Areem. Potom to byl Paiáwión, který je u Homéra zmiňován jako lékař bohů. Byl časem ztotožněn s Apollónem a jeho jména se používalo jako Apollonova přídomku. Posledním je pak Poseda: jedná se o jméno na konci porušené, které zřejmě odkazuje k Poseidónovi. Kromě toho jsou doložené Erýnie a různá místní božstva. O ritu nevíme téměř nic.
Královské hroby
Při popisu Mykén Pausánias uvádí: „Je tu hrob Atreův a jsou zde také ti, které po jejich návratu z Ília usmrtil při hodech Aigisthos.“ Za Lví branou nalezl Schliemann okrouhlý posvátný okrsek okolo šachtových hrobů mykénských vládců. Původně bylo pohřebiště položeno vně hradu. Teprve při rozšiřování hradeb ve 13. století před Kristem bylo obklopeno kruhem z dvojitých kamenných desek. Náhrobní kameny byly opět postaveny na zvýšené úrovni a místo kultu mrtvých zůstalo zachováno. V šesti šachtových hrobech, které je možno vidět na vykopaném pozemku, bylo nalezeno 9 mužů, 8 žen a 2 děti s četnými pohřebními dary. Hrobový okruh A náleží do doby po roce 1580 před Kristem. Ve středu hrobového okruhu A se nachází nevelký oltář z plochých kamenných desek – jedná se o heroón. Celkovou podobu hrobů rekonstruoval v roce 1886 W. Dőprfeld. To, že se pak přestaly používat šachtové hroby, a přešlo se ke kupolovým, svědčí o změně dynastie. Po zakladateli Mykén Perseovi a jeho dynastii (Perseovci) následovali potomci Pelopovi (Pelopovci či Atreovci). Za hrobovým okruhem A leží ještě několik dalších budov, jako Jižní dům, Dům vázy válečníků a po svém objeviteli nazvaný Dům Tsuntas.
Velký nezastavěný prostor uvnitř hradeb sloužil jako útočiště okolnímu obyvatelstvu.
Palác
Nad palácem byl v 7. století před Kristem postaven řecký chrám bohyně Athény. Ze mě neznámých důvodů tu z něj na rozdíl od o téměř tisíc let staršího paláce nic nezbylo. Nejdůležitější části paláce leží na jihu – dvůr, k němuž vede zachované kamenné mykénské schodiště, trůnní sál a megaron mykénských vládců. Megaron byl architektonickým jádrem celé stavby. Jednalo se o mírně podlouhlou čtyřúhleníkovou místnost s okrouhlým krbem uprostřed a otevřenou předsíní na užší straně, do níž vcházelo sloupovím z palácového dvora. Ten byl poměrně malý a na rozdíl od Kréty neměl ráz ústředního palácového nádvoří s víceméně samostatnými stavebními jednotkami okolo. V hlavní místnosti megara stály kolem krbu zpravidla čtyři nosné sloupy, držící vysoký strop. Ústřední část paláce obklopovaly komplexy komnat a hospodářských místností. Mykénské paláce byly jednodušší než krétské a byly zpravidla obehnány hradbou. Mykénské megaron bylo zřejmě vyzdobeno 0,45 m vysokým a 46 m dlouhým freskovým pásem se scénami zachycujícími jakési válečné tažení.
Ve středu megara jsou zachovány zbytky kulatého posvátného krbu. Palác byl zdoben vstupním sloupořadím na východní straně. Směrem k východu vidíme vpravo u hradeb Dům se sloupy. Pozornosti si zaslouží dodatečně přistavěný výběžek hradu z konce 13. století, který do opevnění zahrnul podzemní pramen, tryskající ze skály. Lze k němu sestoupit po 96 schodech, které náhle končí v dvoumetrové hloubce vodní nádrže. V tomto výběžku byly zbudovány dvě výpadové branky.
Za palácem najdeme i základy pozdějšího dórského chrámu z doby zdejšího argolského sídliště, ze 3. století před Kristem. Sledujeme-li na zpáteční cestě severní hradbu, vidíme ještě severní bránu a pod palácovou výšinou řadu skladišť s hliněnými nádobami na zásoby.
V těchto několika málo odstavcích samozřejmě nemohlo být řečeno vše o Mykénách. Pokusil jsem se však ukázat aspoň to, co je dnes z bývalé mykénské slávy vidět na místě. V athénském muzeu najdeme samozřejmě o mnoho více. Kromě rekonstrukce podoby Mykén i tabulky s lineárními písmy A a B, pečetítka, která svými motivy mohou cosi bližšího napomenout o mykénském výtvarném umění a snad i motivice, která je zčásti blízká krétské, ale má i vlastní specifika, i když nemůžeme jejich výpověď nijak přehánět, masky, kterými byly zakryty tváře pohřbených v kupolových hrobkách a mnoho dalších předmětů. Zájemce o podrobnější informace o Mykénách odkazuji především na publikace Antonína Bartoňka, kde je možné najít i další literaturu.

Rekonstrukce mykénského hradu z dob jeho slávy.
A) Kyklopské zdivo chránící hrad.
B) Akropole s královským palácem
C) Lví brána

Lineární písmo B:

Zdobený sál v paláci:
Hodnocení: (hodnotilo 29 čtenářů)

Ohodnoť tento referát:

(špatný)
(horší)
(průměrný)
(lepší)
(dobrý)



 
 


 
 
Referáty | Čtenářský deník | Životopisy |
Zásady zpracování cookies

© provozovatelem jsou iReferaty.cz (GigaNet s.r.o.). Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu. Diskuse: miniBB forum software © 2001-2006
Referáty jsou dílem dobrovolných přispivatelů (z části anonymních). Obsah a kvalita děl je rozdílná a závislá na autorovi. Zveřejňování referátů odpovídá smluvním podmínkám. Kontakt: info@ireferaty.cz
Naši partneři: WarThunder.info | HowToVideo.info | Cestovatelský Norimberk.info