Zážehový motor

Zážehový motor je spalovací motor, u něhož je směs paliva a vzduchu ve válci zapálena (zažehnuta) elektrickou jiskrou, kterou obvykle vytvoří zapalovací svíčka. Tím se liší od vznětového motoru, kde dochází k samovznícení vstříknutého paliva díky teplotě stlačeného vzduchu. U spalovacích motorů se tepelná energie mění na mechanickou.
Pro správnou funkci zážehových spalovacích motorů je důležitá odolnost paliva proti samovznícení, kterou udává oktanové číslo.
Zážehový motor je v současné době bezesporu nejužívanějším a nejrozšířenějším tepelným strojem na světě. Běžně je používán jako pohonný agregát osobních i některých nákladních automobilů, je součástí čerpadel či vývěv, nezřídka kdy pohaní super výkonné kompresory a dokonce je na něm závislé lano největšího žebříku na Zemi.
Rozlišujeme je na dvoutaktní a čtyřtaktní. Jako palivo zde poslouží benzin. U čtyřtaktů je benzin bez příměsí, ale v benzinu pro dvoutakty musí být obsaženo olovo.


PRINCIP ZÁŽEHOVÉHO MOTORU:

Čtyřtakt: V první fázi jde píst dolů, vzniká podtlak, který nasává hořlavou směs (benzin se vzduchem). Ve fázi druhé píst stlačí nasátou směs, která se pak ve třetí díky jiskře ze svíčky vznítí a dojde tak k výbuchu. Rychlým rozepnutím vzniká tlak, který zatlačí píst dolů a zároveň umožňuje, aby vyhořelá směs byla vypuštěna a nová byla nasáta. Celý cyklus se pak dále opakuje.


Dvoutakt: V první fázi jde píst nahoru, stlačuje hořlavou směs nad sebou a zároveň podtlak, který vzniká pod ním, nasává směs novou. Ve fázi druhé pak jiskra stlačenou směs nad pístem zažehne a vyvolaný tlak stlačí píst dolů. Teď jsou zplodiny vypuštěny a zároveň se nová směs přečerpá z prostoru pod pístem nad něj. Opět dochází ke stlačení a celé se to opakuje.
Ve chvíli, kdy se zplodiny vypouštějí a nová směs se přečerpává, však dochází k nechtěnému míchání zplodin s novou směsí, takže ta se spálí nedokonale a motor ztrácí na účinnosti a do ovzduší je pak zbytečně vypouštěna ta nespálená směs.
Dvoutaktní motor je malý a lehký a proto je často používán.


Jean Joseph Ettiene Lenoir
(1822-1900)
- tvůrce výbušných motorů
- dne 10. 11. 1859 získal patent na motor poháněný svítiplynem a v r. 1860 začal již stavět vůz s plynovým motorem. Plyn byl stlačený v nádržce umístěné ve vozidle. V roce 1863 vykonal Lenoir s tímto vozidlem první jízdu z Paříže do jejího předměstí Joinville le Pont a zpět rychlostí 6 km/hod. Celá trať měřila 18 km.



Nicolaus August Otto
(1832 – 1891)
- německý strojař, konstruktér a vynálezce Ottova motoru.
- v roce 1860 začal provádět první pokusy se spalovacími motory
- r. 1861 postavil svůj první spalovací motor.
- v roce 1876 vyrobil Otto čtyřtaktní motor se zvýšeným kompresním poměrem a 25. května 1877 si jej nechal patentovat. Tento typ motoru se stal základem pro stavbu pozdějších spalovacích motorů. Zážehový motor tohoto principu je dodnes označován jako „Ottův motor“.