Hledej:
iReferáty.cz je internetová databáze referátů. Referáty, seminární práce, životopisy a čtenářský deník pro střední a základní školy.

Praha 9 - Vysočany, Libeň, Prosek

Zařazeno: iReferaty.cz > Referáty > Zeměpis > Praha 9 - Vysočany, Libeň, Prosek
 
Titulek: Praha 9 - Vysočany, Libeň, Prosek
Datum vložení: 6.6.2006
Referát vložil: Kristýnka Chmelíků

 

squareVClanku:
id='square-ir'
Projekt na ČJ – Praha 9 – Vysočany, Prosek, Libeň


Dějiny a osobnosti

Historie
Na většině území bývala pole. Prosek byl jen malou vesničkou kolem románského kostela, několik ulic, vilek a domků kolem dnešní Martinovské ulice a jinak holá pláň téměř bez stromů. Na Palmovce stávaly budovy dolního Libeňského nádraží a za ním Židovský hřbitov, druhý nejstarší v Praze. Ten zmizel pod pětimetrovou navážkou. Mezi loukami a mokřinami se klikatila Rokyta. Nad se tyčil skalnatý pískovcový hřbet mířící od proseckého kostela sv. Václava k Bulovce. V oblasti mezi Hloubětínem a Vysočany se rozkládaly pohřebiště- ulice Drahobejlova byla keltské pohřebiště, okolí Rubešky sídlištěm knovízské kultury, vysočanská nemocnice germánským pohřebištěm. Od Podvinného mlýna podél Rokytky až na Palmovku existoval v pravěku jeden rozsáhlý sídlištní areál. Byli zde nalezeny kamenné nástroje z doby kamenné. Některé místní názvy jsou již velmi staré, např. Balabenka byla původně usedlost měšťana Balabena.

Dějiny Vysočan
Vysočany jsou od vzniku Velké Prahy roku 1922 jádrem Prahy 9. Nejstarší písemná zpráva o Vysočanech se nalézá až v listině kladrubského kláštera z roku 1239, podle níž Vladislav I. věnoval zmíněnému klášteru jedno město a stodvacet osm vesnic, mezi nimiž jsou uvedeny i Vysočany. Nejvýznamnější vlastníci byl kuchař Jana Lucemburského, rytíř Zdeněk, rytíř z Vysočan. Vysočany tvořily početné vinice s příslušnými usedlostmi- Jetelka, Kelerka, Klíčov, Krocinka. V polovině devatenáctého století tu byl založen pivovar. V tu dobu zde bylo pouze 58 domů. V polovině devatenáctého století se proměnily v průmyslové středisko s mnoha továrnami. Roku 1896 zde začala jezdit elektrická tramvaj. Na město byli povýšeny 27: srpna 1902. Znak dostaly na základě císařského rozhodnutí, na kterém byli zobrazen stříbrný dvojocasý lev (České království), homole cukru (cukrovar), stříbrné ozubené kolo (továrny), vinná réva s hrozny (vinice). Pohromou byli pro Vysočany nálety 25.3. 1945, bylo zničeno mnoho domů. Roku 1966 byla dostavěna estakáda na Prosek navržená architektem Ladislavem Fejtlem. V roce 1974 se z Prahy 9 stala čtvrť zajímající ze všech pražských obvodů největší území.
Jednou z dominant Prahy 9 je vysočanská radnice v roce 1854 se stala obecní úřadovnou ale roku 1989 podlehl demolici. V 80. letech byl zakoupen pozemek na tvz. Obecním vršku pro novou školu a obecní úřad. Pověsti vypráví, že v tomto domě straší, chodci slyšeli naléhavé klepání. Když byla roku 1910 budova stržena, nalezli dělníci při výkopu chodníku kostru zabitého člověka. Hned 1911 byla postavena nová radnice- tedy její polovina podle plánu stavitele Václava Haaseho. Nedaleko stál špitálský dvůr, který byl roku 1634 upraven na vojenský špitál. Za zmíňku stojí i vysočanský zámeček, který byl v polovině 17. století. Václav Pražák zde zřídil nové vysočanské kulturní a společenské centrum.

Prosek
Osada Prosek patří k nejstarším obydleným územím v Praze. Její jméno snad prochází ze slova „prosekati“, neboť již v desátém století tudy vedla stezka do Prahy, někdy však bávala též nazývána Prosík. Dominantou je kostel sv. Václava, trojlodní románská bazilika pravděpodobně z druhé poloviny 11. století s románskými malbami, úpravy byly prováděny v 18.-20. století. Vyskytují se zde křídové plošiny. Pískovec se vyskytuje ve dvou vrstvách, naspodu bílý a napovrchu rezavý se zelenými hlinkami. Podzemní chodby nezasahují dál než 60 až 100m od okraje údolí, ale pověsti o nich jsou strašidelné. V šedesátých letech se zde prováděl geologický výzkum
Hloubětín
Díky druhohornímu moři zde vznikly drobné sloje málo kvalitního uhlí. Uhelná slojka vychází na povrch v bývalé cihelně Bažantnice v Hloubětíne. Původně zde lidé těžili spraš, ale později narazili –podobně jako v cihelnách u Rokytky- na zvětralé černé břidlice a jílovce a začali je využívat na zvláštní, ostře pálenou stavební keramiku. Nejstarší pražský důl byl založen již v roce 1767 v hloubětínských Hutích.

Školy
Prvním ředitelem pětitřídky obecné školy ve Vysočanech byl Jan Štefka. Škola stála na Hlavní později Královské a nyní na Sokolovské ulici, roku 1989 byla zbourána. 20. listopadu 1854 byla otevřena nová škola, vybudovaná z domu stavitele Hegra při hlavní silnici. Prvním učitelem byl Pravoslav Přibík. Další škola, která byla otevřena roku 1890 stála v ulici Komenského. V této škole bylo roku 1947 umístěno také reálné gymnázium ze Špitálské ulice.

Literáti
K Vysočanům patří komplex továren ČKD. Osudy dělníků z těchto továren ztvárnili v mnoha literárních dílech spisovatelé zaměření na sociální tematiku. Mezi hlavní představitele patří Jaroslav Hilbert. Ivan Olbracht ve svém díle Anna proletářka obsadil jednu z hlavních postav kovodělníkem z Kolbenky. Eduard Štorch si roku 1926 pronajal pozemek na Libeňském ostrově. Marie Pujmanová v románě Hra s Ohněm, který je druhým dílem trilogie vylíčila s dokumentární pravdivostí osudné dny podzimu roku 1938: „Na zítří ráno dělníci v Kolbence zastavili práci.„ Jan Otčenášek nastoupil po maturitě jako pomocný dělník do ČKD. Zkušenosti využil ve svých dílech Romeo, Julie a tma a Kulhavý Orfeus. Ludvík Souček, který psal scifi povídek a románů, byl nasazen v letech 1944- 1945 v továrně ČKD.

Osobnosti
Praha 9 je známa i mnoha významným osobnostem, mezi které patří např. Václav Klaus, ten se ve třiceti letech přestěhoval na Prosek, kam chodili do školy i jeho dva synové. Libuše Havelková žila v bytě v Karlíně později v rodinném domku nedaleko Krocínky. Jaroslav Satoranský bydlel na Proseckém sídlišti od roku 1971, později se přestěhoval do rodinného domu.
Vysočany a umělecká tvorba

Vysočany jsou pražskou čtvrtí, která příliš neoplývá nádhernými stavbami, architektonickými památkami či krásnými zahradami. Přesto tu žili a žijí umělci, obohacující svou tvorbou kulturní život této průmyslové části Prahy.
K Vysočanům patří především komplex továren ČKD a k tomu dělníci, jejichž osud byl inspirací pro mnoho umělců.
Ivan Olbracht : Anna Proletářka – protagonistou kovodělník z Kolbenky
Eduard Štorch – v oblasti Proseku a Libně(Libeňský ostrov – Dětská farma)se svými žáky podnikal archeologické pátrání. Na výsledkách jeho objevů se pak zakládají jeho díla – ukázka z knihy U VELIKÉ ŘEKY – str.7
Marie Pujmanová – v románě Hra s ohněm vylíčila s dokumentární pravdivostí osudy dělníků na podzim 1938 - ukázka – citace v Knize o Praze 9, str.101
Jan Otčenášek – Romeo, Julie a tma – osobní zkušenosti s prací v ČKD promítnuty v popisech dělnické čtvrti v níž se jeho hrdinové pohybují.
Karel Hlaváček - pocházel z nuzných poměrů dělnické, nemajetné rodiny žijící v Libni, tato životní etapa se otiskla do jeho básnické sbírky „Mstivá Kantiléna“
Ladislav Klíma – zcela finančně vyčerpán stěhuje se do Vysočan, kde pak v periferním hotýlku Krása (dnes administrativní budova u náměstí OSN) bydlí až do konce života. Ukázka z úvodu z knihy Utrpení knížete Sternenhocha – str.9
Bohumil Hrabal - prožil nemalou část svého života v pražské Libni (v ulici Na Hrázi 24/326, poeticky nazývané Na Hrázi věčnosti). V Libni se odehrává děj „Svatby v Domě“ a „Něžný baron“. Jednu celou stranu této ulice později nahradila zeď autobusového nádraží. Tato zeď je dnes, bohužel zatím jen z menší části, pomalována motivy z Hrabalových knížek a to díky umělkyni Tatianě Svatošové, která s celým projektem přišla a zrealizovala jej. Hlavní dominantou je kromě 5,5 metru vysoké podobizny Bohumila Hrabala i psací stroj značky Parkeo a 16 koček, které Hrabalovi za jeho života dělaly společnost. Hrabalova zeď byla dokončena 15. října 1999. Na zdi jsou dokonce vymalovány i úryvky z Hrabalových děl, především z těch, které se týkají ulice Na Hrázi.
Jaroslav Hašek – v jeho díle najdeme také zmínky o hasičích z Vysočan, stanici železnice ve Vysočanech, atd.

Centrem kultury ve Vysočanech je kulturní dům GONG, původně Osvětová beseda, budovaná s cílem vnést světlo kultury do dělnické čtvrti, však získal svůj název podle divadelního spolku, působícího ve Vysočanech již od roku 1890. Na většině představení tohoto amatérského divadla se podílel autorsky i herecky držitel prvního Oskara u nás – Ivan Jandl, největší členkou souboru byla Lili Šafaříková.
Ovšem dnešní podoba GONGu není původní. V polovině 80.let je GONG rekonstruován ve foyer, ale díky necitlivému zásahu do interiéru je zlikvidována krásná mramorová dlažba a dřevěné ostění se zrcadly. Naopak je nainstalováno neorganické, bombastické a zcela neudržovatelé osvětlení.

V typicky dělnické čtvrti, v proseckých uličkách, starých usedlostech nebo v hloubětínském zámku vznikla řada scén českých filmů :
Anna Proletářka (vrátnice Kolbenky, ulice U Zkušebny u Pragovky)
Partie krásného dragouna (Hříšní lidé města pražského) – prosecké skály
Kolja – ulice Zákostelní a Špitálská (věž u první vrátnice ČKD)



Historie a názvy významných lokalit a objektů

ROKYTKA
O Praze hovoříme jako o sochařském díle Vltavy, ale území Prahy 9 je spíš dáno kontrastem mezi širokým a hlubokým údolím Rokytky a okolní rovinou mírně se svažující k Labi. Údolí Rokytky je jakousi osou Praky 9 a dílem Labe! Hlavní řekou třetihorních Čech byl široký, meandrující veletok, který tekl někde směrem od Pardubic ku dnešní Praze a v jeho původním korytě nyní teče Rokyta.
Starobylé slovo rokyta bývalo označením pro vrby.
V Praze je největší říčkou, má 10 přítoků. Její znečištění dosáhlo 4. stupně, ale poté, co se vystavělo několik čističek, klesla na 2. stupeň. Mezi fakta petří i zmínka o jejím sjíždění.
Rokyta je známá i mnoha druhy ryb, lze tu chytit nejen kapry a štiky, ale i plotice, cejny, tlouště. Na konci 80.let se zde vyskytoval i rak říční, bývaly tu prý i vydry.

PODVINÍ (Podvinný mlýn)
Jak jméno napovídá, šlo o území pod někdejšími vinicemi. Je nejstarší osídlenou částí Libně. Již roku 1318, za vlády Jana Lucemburského, je v pramenech zmiňována zdejší tvrz, dvůr a mlýn. Když roku 1419 dosadil král Václava 4. na Novoměstskou radnici konšele nepřející myšlenkám husitského hnutí, stal se purkmistrem Nového Města pražského Jan Podvinský, pán na tvrzi v Podviní. Ten se památného 30.7.1419 stal jednou z obětí první pražské defenestrace. Do roku (asi) 2000 tu stál z jeho majetku už jen mlýn, tedy jeho obytná část, v zarostlé zahradě s vjezdovým pilířem, který tu údajně přežil z předhusitské doby. Mlýn několikrát vyhořel z nedbalosti bezdomovců, kteří zde slavili čarodějnice a poté jej pohltila nová zástavba. Z celé historické tvrzi zde najdeme už jen symbolické torzo vstupní brány.

KOLČAVKA
Bývalá viniční usedlost na břehu Rokytky vznikla jako hospodářská usedlost v husitských dobách, nejstarší písemné zprávy pochází z 18.stol.Majitelé se pokoušeli tuto tvrz přestavět na šlechtické sídlo. Anglický majitel využil křivolakého toku Rokytky k vybudování několika malých jezírek, ale poté, co se v jedné z jeho tůněk utopili jeho synové, tuto tvrz prodává a dalším majitelem je profesor František Čupr, horlivý český vlastenec. Ten posléze na Kolčavě zřídil střední hospodářskou školu pro hochy a mladé muže spolu s internátem a školní stravovnou. Roku 1857 tu studovalo již 38 posluchačů, mezi nimi Julius Grégr či Vítězslav Nezval. Škola se zároveň stala významným kulturním centrem, hrálo se tu divadlo, byla zde knihovna. Školská éra skončila rokem 1870 a s ní i někdejší půvab zdejšího okolí. Násep železniční trati rozdělil pozemek a budovu utopil ve svém stínu.

SVATYNĚ KRISTA KRÁLE (Kolbenova)
Vysočanům nebylo povoleno postavit kostel, museli se smířit s pouhopu kaplí v polích vedle Kolbenky. Dne 6.10.1929, deset let po zahájení sbírky, byl položen základní kámen. Prostor mezi kaplí a nově zřízenou silnicí byl zastavěn domy a v jejich řadě směl být ke kapli zřízen jen civilně vyhlížející přístup, dokonce bez označení kostel. A tak se na průčelí domu objevil nezvyklý nápis Svatyně Krista Krále

HARFA
Před 200 lety tu stála dřevěná budova zájezdního hostince, kde pravidelně hrávala harfenistka. Hostinec později vyhořel, a když se na jeho místě začaly roku 1892 kopúat základy pro činžovní dům, nalezli dělníci ohořelou harfu. Proto prý byl dům postaven ve tvaru harfy a ta se ujala i jako místní pojmenování. Dům však nestojí, byl již zbourán při stavbě nového nádraží Libeň – horní v 70.letech 20.stol.

BALABENKA
Kousek dále od místa, které je pojmenováno Balabenka, stála budova s nápisem na průčelí – Nová Balabenka, tato budova však byla roku 1995 zbourána

PALMOVKA
Býval to v okolí Prahy běžný dům s vinicí a chmelnicí. Zdánlivě cizokrajný název získal podle svých majitelů, pražské rodiny Palmů. Vystavěný dům stojí v Libni, téměř na hranici obvodů Prahy 8 a 9.

ŠPITÁLSKÁ
Dílem moderní doby jsou školy ve Špitálské ulici. Tvoří dvě pětipodlažní budovy v konstruktivistickém stylu s učebnami při schodišti bez chodeb. V letech 1927 až 1929 a 1936 až 1937 je postavil architekt V.Frýda.

Zajímavosti:
• Na území Libně se také nachází Fakultní nemocnice Bulovka, kde byl po atentátu hospitalizován zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Atentát provedl Jozef Gabčík a Jan Kubiš, v jedné zatáčce nedaleko Bulovky. Heydrich v nemocnici po atentátu zemřel na otravu krve. Skokem z okna nemocnice Bulovka ukončil svůj život spisovatel Bohumil Hrabal.
• Podzemní chodby na Proseku nezasahují dále než 60 až 100m od okraje údolí, pověsti vypráví o tom, že podzemní cestou vedoucí až do Staré Boleslavi tajně jezdíval Napoleon kočárem, druhá hovoří o ohromném podzemním jezeru. Pravdou je, že se do chodeb propadli nejen lidé, ale v 60.letech i trolejbus.

Zdroje:
Kniha o Praze 9¨- nakl. MILPO 1997
U velké řeky – Eduard Štorch – nakl. Albatros 2004
Utrpení knížete Sternenhocha – nakl. PASEKA 1990
Městská část Prahy 9 – Podviní – Vlastivědný klub Prahy 9 – 1998
Tajemství podzemních chodeb – nakl. Š-Matis Praha - 2000


Hodnocení: (hodnotilo 79 čtenářů)

Ohodnoť tento referát:

(špatný)
(horší)
(průměrný)
(lepší)
(dobrý)



 
 


 
 
Referáty | Čtenářský deník | Životopisy |
Zásady zpracování cookies

© provozovatelem jsou iReferaty.cz (GigaNet s.r.o.). Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
Referáty jsou dílem dobrovolných přispivatelů (z části anonymních). Obsah a kvalita děl je rozdílná a závislá na autorovi. Zveřejňování referátů odpovídá smluvním podmínkám. Kontakt: info@ireferaty.cz
Naši partneři: WarThunder.info | HowToVideo.info | Cestovatelský Norimberk.info