Hledej:
iReferáty.cz je internetová databáze referátů. Referáty, seminární práce, životopisy a čtenářský deník pro střední a základní školy.

Blechy

Titulek: Blechy
Datum vložení: 7.4.2006
 

 

Systematické zařazení blechy obecné

Říše Živočišná
Podříše Mnohobuněční
Skupina Prvoústí
Kmen Členovci
Třída Hmyz
Řád Blechy
Nadčeleď Pulicoidea
Čeleď Pulicidae
Podčeleď Pulicinae
Rod Pulex Linné

Charakteristika
Blecha obecná je v Evropě nejčastější cizopasník člověka z řádu blech. Žije i na domácích zvířatech a na divoce žijících šelmách. Blecha je drobný bezkřídlý hmyz s tělem bočně zploštělým, s mohutně vyvinutým bodavě savým ústním ústrojím a s jednoduchou stavbou oka. Nohy jsou uzpůsobeny ke skákání. Blechy prodělávají proměnu dokonalou a dospělci cizopasí sáním krve na teplokrevných obratlovcích. Ve vztahu k člověku představuje blecha obecná přímého cizopasníka a přenašeče nemocí.

Stavba těla
Tělo blech je složené z hlavy, hrudi a zadečku. Dospělé blechy( imaga ) mají jednoduché oči a tělo vejčité, bočně zploštěné. Tělní obal je sklerotizovaný (ztvrdlý), porostlý na zad směřujícími štětinami. To usnadňuje pohyb srstí hostitele. Blecha obecná je 2-8mm dlouhá. Tělo je zbarveno od hnědé do černé (dle složení potravy). (viz.obr.č.1)
Hlava s charakteristickým zubem je zaoblená a těsně spojená s předohrudí tu střechovitě překrývá límcem. Po obou stranách hlavy jsou hluboké žlábky, v nich jsou v klidu ukryta kyjovitá tykadla, která nejsou symetrická. Před tykadlovým žlábkem leží jednoduché, velké a pigmentované oko.“ Oční štětina sedí vždy pod spodním okrajem oka. V zadní tykadlové části hlavy je další a jediná velká štětina. Předohrudní hřeben není vyvinut.“ Citováno: Rosický, Fauna ČSR, NAČV, 1957, str. 183. Ústní ústrojí je bodací a sací. Oproti původnímu tvaru u hmyzu je značně pozměněno. K bodání a sání slouží bodec, na jehož zadní stěně je hluboký žlábek. Za účasti páru maxil(horních čelistí) blecha saje krev. U ústního ústrojí jsou nápadná čelistní a pysková makadla (čtyřčlenná), která chrání bodec. Pysková makadla zasahují asi do tří čtvrtin délky přední kyčle.(viz.obr.č.2)
Hruď (thorax) blechy je rozdělena na tři stejné části. Prostřední břišní část je přizpůsobena funkci skákání. Nohy blech mají mohutné kyčle, jsou porostlé štětinami a na konci vybaveny dvěma drápky. Chodidlo blech je pětičlenné. Blecha je schopna skákat až 30 cm daleko.
Zadeček blech je složen z 10 článků: 7 je plně vyvinuto a 3 koncové jsou pozměněny k rozmnožování. U samečků je vytvořen tzv. přilnaví orgán, důležitý při klasifikaci blech.

Anatomie + Fyziologie
1. Imago (dospělec)
Dýchací soustavu představuje vzdušnicový systém, tvořený dvěmi páry hrudních a osmi páry zadečkových otvorů.
Trávicí ústrojí je vybaveno mohutným svalstvem v jícnu, žaludku a konečníku. Tzv. žvýkací žaludek je vyplněn do zadu směrujícími chitinovými bodlinami, které filtrují nasátou krev a rozrušují v ní přítomná fibrinová vlákna. Žaludek se po nasátí krve rozšíří a vyplní většinu zadečku. Nálevkovitě navazuje na pytlovitě rozšířený úsek střeva.(viz.obr.3) Imago blech se živí výhradně krví hostitelů. Krev sají obě pohlaví velmi dychtivě a součastně vypouštějí řitním otvorem kapičky právě nasáté krve. Sají několikrát denně. V ideálních podmínkách vydrží blechy na živu až 2000 dnů(asi 6 let). Blechy jako zevní cizopasníci snadno přecházejí z jednoho hostitele na druhého. Lehkost přechodu a snadné střídání hostitelů je jednou z příčin velkého rizika přenosu nemocí(mor, skvrnitý tyfus, Q horečka…).
Pohlavní ústrojí samiček tvoří vaječníky. Skládají se z trubic a vejcovodů, které ústí do nepárové dělohy.(viz.obr.č.4)
Pohlavní ústrojí samečků je tvořeno jedním párem varlat a typickou chámovou schránkou s phalusem, který je z hlediska klasifikace blech velmi důležitý. (viz.obr.č.5+6).
Samci a samičky se vyhledávají pomocí čichu a páří se v srsti hostitele.
Krevní oběh zajišťuje pulsující trubice v hrudní části, která tvoří primitivní srdce.
Nervová soustava je žebříčková, zkrácená. V hlavě je umístěna nad a pod jícnová uzlina, v hrudi tři uzliny a v břiše sedm až osm uzlin.
Zrakový orgán tvoří jednoduché (nefasetované) oko.
Thigmotaxe(vnímání pachu) se u blechy předpokládá, ale není známý orgán.
Předpokládá se také schopnost vnímání proudění vzduchu.

2. Larva (viz.obr.č.7)
Larva je beznohá. Má pevnou tělovou schránku, porostlou štětinami, které reagují na dotek. Tato schránka se skládá z hlavy, třech hrudních a deseti zadečkových částí(segmentů).
Hlava je vybavena kousavým ústrojím(ne sacím). Toto ústrojí tvoří dvě maxillarní(horní) makadla a dvě labiální(dolní) makadla.
Oči nejsou přítomny.
Smyslové vnímání je negativně fototaxické(vyhledávají tmu), thigmotaxické(pachy) a hydrotaxické(vlhko).

Ontogeneze
Po oplození klade samička blechy asi 400 vajíček po 4-8 kusech po mnoha etapách. Z vajíčka se líhne po 4-12 dnech bílá beznohá slepá larva porostlá štětinami. Na rozdíl od Imag mají larvy ústní ústrojí žvýkacího typu s krátkými tykadlama. Larvy se 3x svlékají a k vývoji potřebují teploty mezi 18-27C a 70-90% relativní vlhkosti. Larvy se živí organickými odpadky hostitele a výkaly blech, v nichž zůstává nestrávená krev. Po několika dnech se larva přemění v nepohyblivou kuklu, uloženou v kokonu, spleteném larvou. Trvání kukly je dle podmínek prostředí různé. Kukly blech často přezimují a vylézají až na mechanické podráždění pohybem hostitele. Tu blechy skoro součastně opouštějí kokony a vrhají se na kořist. Z popsaného vývoje vyplívá, že proměna u blech je dokonalá. Nejkratší pozorovací doba vývoje od vajíčka do imaga u blech, žijících společně, byla 7 dní. Obvykle je však třeba počítat s dobou vývoje 4-6 týdnů. Každé snůšce vajíček musí u samičky předcházet sání krve.

Původ+Rozšíření
Blecha obecná není původním cizopasníkem člověka. Předpokládá se, že se jím stala po ochočení psa člověkem. Tuto hypotézu podporuje hojný výskyt této blechy na psovitých šelmách.
Blecha obecná je rozšířena kosmopolitně(po celé zeměkouli), kromě některých oblastí tropických pralesů. V Čechách je rozšířena rovnoměrně po celém území. Se stoupají životní úrovní četnost jejího výskytu klesá.

Zdravotnický význam
Po bodnutí zanechává blecha na kůži pupenec se středovou krvavou skvrnou, která svědí, ale po 3 dnech mizí.
Blechy představují přímé cizopasníky člověka a přenašeče chorob ze zvířat na člověka, proto se řadí mezi škůdce lidského zdraví.
Do blechy, která sála krev z infikované osoby či zvířete se dostávají původci nákaz z krve infikovaného. V bleše se potom rozmnožují nebo se dále vyvíjejí.
Při opětovném sání se původci choroby dostávají do přímo do ranky vzniklé nabodnutím kůže člověka nebo zvířete a odtud do krve a dále do celého těla napadaného.
Přenosový řetězec: zvíře --- blecha --- zvíře
zvíře --- blecha --- člověk
člověk --- blecha ---člověk
Někdy se nákaza šíří i výkalama blechy na kůži a mohou být vetřeny do ranky po bodnutí nebo do sliznice, většinou do spojivek(př. původce skvrnivky).
Původci těchto chorob kolují mezi krví zvířat, člověka a blechy.
Zcela prokázaný přenos blechou je u moru a krysí skvrnivky u ostatních chorob se pouze předpokládá (viz.tabulka).

Jiné druhy blech
Blecha morová (Xenopsylla cheopis)
Cizopasník různých druhů a subspencií krys, rozšířená zvláště v tropech a subtropech, odtud rozvlečená na lodních krysách a lidech do všech větších přístavů a měst ve světě. V Evropě i v severní části. Patří mezi nejnebezpečnější přenašeče chorob mezi hmyzem. Velmi snadno přechází na člověka.
Nemá na hlavě ani na pronotu hřebeny.Od blechy lidské se liší postavením hlavy a jejím počtem štětin, potom ještě jsou nepatrné detaily. Je menší a světlejší než je blecha lidská, barvy rezaté, samička měří 2-3 mm a sameček 1,5-2 mm. Dospělec průměrně žije 3 měsíce.

Blecha psí (Clenocephalides canis)
Jejím hlavním hostitelem je pes, ale často přechází i na člověka.
Od blechy lidské se liší tím, že na spodním okraji hlavy i na protonu má vyvinutý hřeben z většího počtu zubů(na hlavě 7-9 zubů, na protonu z 14-18 zubů). Velikostí i barvou se podobá bleše lidské.
Blecha psí se líhne převážně v pelechách a boudách psů. Průměrný život dospělce je 3-5 měsíců.

Blecha kočičí (Ctenocephalides felis)
Morfologicky je podobná bleše psí, od niž se odlišuje délkou dvou prvních zubů v hlavovém hřebenu. V Evropě je blecha koč. třetím nejčastějším cizopasníkem člověka z řádu blech. Nejčastěji jí nacházíme v pelechách koček, když mají koťata.

Blecha slepičí (Ceratophylus gallinae)
Cizopasník většiny našich volně žijících ptáků a drůbeže a hlavně slepic.
Nemá na hlavě hřeben, ale má ho pouze na protonu. Může napadat člověka.

Blecha písečná (Tunga penetrans)
Samička blechy písečné se zavrtá do kůže a způsobuje záněty (zvláště od kotníků dolu. Žila pouze v Již. Americe, ale v druhé pol. 19.stol. byla přivezena(na lodích) do Afriky kde se rychle rozšířila v tropických oblastech.
Je menší než blecha obecná, měří 1-1,2 mm. Má barvu tmavohnědou, velký čelní hrbol a nečleněná labiální makadla.
Místo, kde se blecha do kůže zavrtala ze začátku svědí, později se vněm bolest stupňuje a vzniká otok, zápal a ulcerace. Toto vede k infekcím a tetanu.
Hodnocení: (hodnotilo 164 čtenářů)

Ohodnoť tento referát:

(špatný)
(horší)
(průměrný)
(lepší)
(dobrý)



 
 
 
 
Referáty | Čtenářský deník | Životopisy |
Zásady zpracování cookies

© provozovatelem jsou iReferaty.cz (GigaNet s.r.o.). Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu. Diskuse: miniBB forum software © 2001-2006
Referáty jsou dílem dobrovolných přispivatelů (z části anonymních). Obsah a kvalita děl je rozdílná a závislá na autorovi. Zveřejňování referátů odpovídá smluvním podmínkám. Kontakt: info@ireferaty.cz
Naši partneři: pohodlne-pujcky.cz | Dovolená Bibione | Cestovatelský Norimberk.info