Hledej:
iReferáty.cz je internetová databáze referátů. Referáty, seminární práce, životopisy a čtenářský deník pro střední a základní školy.

Přehled živočichů parazitujících na člověku

Zařazeno: iReferaty.cz > Referáty > Přírodopis / Biologie > Člověk / Lidské tělo > Přehled živočichů parazitujících na člověku
 
Titulek: Přehled živočichů parazitujících na člověku
Datum vložení: 10.8.2006
 

 

Prvoci


Trypanasoma spavičná (Trypanasoma gambiense Dut.)



Trypanasoma spavičná je původcem onemocnění spavá nemoc. Má štíhlé hadovité tělo s jedním bičíkem a ploutvičkovitou membránou. Trypanasomy se rozmnožují většinou nepohlavně - podélným dělením. Žije v krevní plazmě, lymfě a mozkomíšním moku člověka i některých jiných savců a jejím přenašečem je moucha ,,tse-tse\" (Glossina palpalis Rob. Desv.), podobající se naší bodalce. Spavá nemoc je rozšířena v rovníkové Africe. Nemoc se projevuje horečkami, zduřením uzlin, hubnutím, apatií a takovou ztrátou tělesných sil, že nemocný stále spí. Nemoc vrcholí po 3 až 12 měsících. Až do objevu moderních preparátů byla úmrtnost 100%.




Bičenka poševní (Trichomonas vaginalis Don.)



Bičenka má hruškovité tělo s membránou po straně a vpředu čtyři bičíky. U dospělých žen způsobuje zánět močových cest a zánět pochvy s výtokem, onemocnění zvané trichomoniáza. Nákaza se šíří pohlavním stykem, přičemž muž onemocní jen výjimečně. Onemocnění je sice dlouhodobé, ale dá se dokonale vyléčit.




Lamblie střevní (Giardia lamblia)



Lamblie střevní má dvoustranně souměrné tělo s osmi bičíky a dvěmi jádry. Napadá buňky tenkého střeva a způsobuje horečnaté záněty a průjmy. Jejím napadením jsou ohroženy spíše děti než dospělí. Vyskytuje se zejména v jižní Evropě a na Balkáně, ale každé léto je zjištěna řada případů napadení lamblií i na našem území.




Měňavka úplavičná (Entamoeba histolytica Schaud.)



Měňavka úplavičná způsobuje v teplých krajích střevní onemocnění - měňavkovou úplavici (amébovou dyzentérii). Existuje ve dvou formách. Menší, zvaná minuta, žije v dutině střevní, tvoří cysty a není patogenní. Větší forma, zvaná magna, nikdy netvoří cysty a vzniká přeměnou formy minuty. Napadá stěnu střeva a je vlastním patogenním činitelem. Cysty menší formy odcházejí z těla s výkaly a mohou se různým způsobem dostat na potravu (přenos mouchami, hnojení zeleniny apod.) a tím do dalšího hostitele. Za určitých okolností (např. zeslabení hostitelova organismu) se forma minuta mění v silně patogenní formu magnu a vyvolá onemocnění, které se projevuje krvavými průjmy, bolestmi břicha a horečkami. Pokud není onemocnění léčeno, může končit smrtí. Nebezpečné jsou komplikace, když se měňavky dostanou do jater, plic, nebo mozku. Hlavní ochranou je péče o nezávadnou pitnou vodu, hygiena potravin a přísná kontrola nosičů formy minuty.




Toxoplazma (Toxoplasma gondii)



Toxoplazma je jedním z nejstarších cizopasníků člověka a proto si lidský organismus proti ní vytvořil jistou míru obranyschopnosti. Toxoplazma může napadat nejrůznější buňky těla, ale nejčastěji parazituje v bílých krvinkách. Je jí promořeno asi 40% středoevropského obyvatelstva. Při prvním napadení se její přítomnost projevuje zejména u dětí horečkami, zduřením mízních uzlin a snadnou unavitelností. Dospělým nositelům může způsobovat potíže při zhoršení zdravotního stavu, společně s jinou nemocí. Velmi nebezpečná je nákaza tímto prvokem v době těhotenství, může způsobit vývojové poruchy zárodku. Zdrojem nákazy toxoplazmou jsou nejčastěji kočky, ale mohou jím být i jiní obratlovci.




Zimnička (Plasmodium)



Zástupci zimničky jsou původci nemoci bahenní zimnice, neboli malárie. Nákazu přenáší na zdravého člověka komár Anopheles. Sporozoiti se z jeho slinných žláz dostanou při sání do krve člověka a zde se přemění v tzv. E-stadia, která se rozmnožují v buňkách, tvořících výstelku cév a v buňkách jater. Zde vzniklé zárodky napadají červené krvinky, kde rostou a množí se. Zničená krvinka praskne a každý z uvolněných merozoitů napadne novou krvinku a cyklus se opakuje v pravidelných intervalech, včetně malarického záchvatu, kterým se rozpad krvinek projevuje navenek. Další vývoj je možný až v těle samičky komára anophela. Z nasátých napadených červených krvinek se v žaludku komára uvolní gametocyty a jejich splynutím vzniká velká nepohyblivá oocysta, jejímž rozpadem se uvolňují sporozoiti, kteří pronikají do slinných žláz komára.

Nejčastějším zástupcem je zimnička třetidenní (Plasmodium vivax Grassi - Feletti), u níž dochází k rozpadu krvinek a tím i k malarickému záchvatu každý třetí den. Nejlehčí formu malárie způsobuje zimnička čtvrtodenní (Plasmodium malariae Laveran), k záchvatu dochází každý čtvrtý den. Nejtěžší formu malárie zvanou malárie tropická způsobuje zimnička tropická (Plasmodium falciparum Welch.), při níž dochází k záchvatu každý den.

Malárie je onemocnění, které je rozšířeno v téměř celém tropickém a subtropickém pásu a místy zasahuje dosti hluboko do mírného pásma. Její výskyt je vázán na určité druhy komára anophela. V Evropě byla dříve rozšířena všude kolem Středozemního moře a zasahovala až do Holandska a přes Balkán do Podunají. Ještě nedávno se vyskytovala na jižním a východním Slovensku. Až do r. 1880 nebyl původce nemoci znám a nemoc byla přičítána špatnému vzduchu (mala eira) z bažin. Až 18 let po objevení malarického Plasmodia bylo objeveno, že malárii přenáší komár Anopheles.

Příznaky onemocnění jsou slabost, bolesti končetin a zimničný záchvat trvající 1 až 2 hodiny, který je vzápětí vystřídán vysokou horečkou (40° až 41°C). Po několika hodinách horečka ustoupí, dostaví se silné pocení a úleva, teplota se vrací k normálu. Malárie je provázena velmi silnou chudokrevností. Každoročně zemře na malárii asi 3 milióny lidí. Úmrtnost neléčených případů je až 40%. Účinným lékem je alkaloid z kůry chinovníku chinin.

Mnohobuněční

Motolice jaterní (Fasciola hepatica L.)
Motolice jaterní má lupenité široké tělo, vpředu lalokovitě vybíhající. V dospělosti žije jako entoparazit ve žlučových kanálcích jater ovcí, skotu, prasat, vzácně i člověka. Ke svému vývoji potřebuje nutně vodu, kde žijí některá vývojová stadia a mezihostitel bahnatka malá (Galba truncatula Mü.). Po napadení se vyskytují těžké trávicí poruchy. Na člověka je přenos možný pouze při konzumaci cysty s cerkariemi, zachycené na travách při okrajích stojatých vod.




Motolice žlučová (Clonorchis sinensis Cob.)



Motolice žlučová žije v játrech člověka, psů, koček, prasat apod. Vývoj sporocyst a redií probíhá v plži rodu Bythinia, cerkarie se vyvíjejí ve svalovině kaprovitých ryb v metacerkarie, které může člověk sníst s rybím masem. V jihovýchodní Asii je touto nemocí postiženo místy 20 - 30% obyvatelstva.




Motolice plicní (Paragonimus ringeri Cob.)



Motolice plicní žije v dospělosti v plicích člověka a jiných savců. Vývoj až po cerkarie probíhá v plži rodu Melania. Cerkarie vnikají do svaloviny korýšů a s račím nebo krabím masem se může nakazit i člověk. Vyskytuje se hlavně ve východní Asii, střední Africe a Jižní Americe.




Motolice střevní (Fasciolopsis buski Lank.)



Dospělec motolice střevní žije ve střevě člověka. Vyvíjí se ve vodních plžích rodu Planorbis a Segmentina. Cerkarie se encystují hlavně na plodech kotvice splývavé (Trapa natans L.). V Asii jsou syrové plody této rostliny potravou člověka a tím se dostávají cerkarie do jeho těla. Při silných nákazách způsobují smrtelná onemocnění.




Krevnička močová (Schistosoma haematobium Bilh.)



Stejně jako u ostatních krevniček, přechovává samec krevničky močové samici v břišní rýze a průběžně ji oplodňuje. Tato krevnička způsobuje Egyptskou billharziózu, která se projevuje močokrevností a těžkými záněty močového měchýře s přilehlými orgány. Počet onemocněných na celém světě převyšuje 100 miliónů osob. Parazit prodělává vývoj ve vodních plžích rodu Bullinus, Planorbis aj. Dospělí jedinci žijí ve vrátnicové žíle. Oplozené samičky se stěhují do kapilár močového měchýře. Vajíčka zakončená vzadu hrotem protrhávají stěny kapilár v močovém měchýři a tak se dostávají do moče. V některých oblastech Egypta jsou touto nemocí postiženy i tři čtvrtiny obyvatelstva. Nemoc je rozšířena po celé severní Africe, jihozápadní Asii, ale i v jižním Portugalsku.






Krevnička střevní (Schistosoma mansoni Sam.)



Krevnička střevní způsobuje Americkou billharziózu. Oplozené samičky žijí v kapilárách tlustého střeva a jater. Onemocnění je rozšířeno ve Střední a Jižní Americe, ale také skoro po celé Africe.




Krevnička jaterní (Schistosoma japonicum Kats.)



Tato krevnička způsobuje Japonskou billharziózu. Oplozené samičky žijí v kapilárách jater, střev, ve slezině, kostní dřeni a v mozku.Vyskytuje se hojně nejen u člověka, ale i různých domácích zvířat.




Škulovec široký (Diphyllobothrium latum L.)



Tělo škulovce tvoří tři až čtyři tisíce širokých článků a dosahuje délky i přes deset metrů. Hlavička (skolex) má přísavné rýhy. V dospělosti žije ve střevech člověka, psa, vlka, tuleně, prasete aj. Z vajíček se ve vodě vyvíjí obrvená larva onkosféra, která se dostává do těla korýše buchanky (Cyclops) a ta jako potrava do těla ryb (štika, mník, okoun, ježdík, úhoř, losos, pstruh aj.), kde se ve svalstvu mění v klidové stadium boubel. S masem ryby přechází škulovec do definitivního hostitele. Škulovec je rozšířen hlavně v Pobaltí (30% obyvatelstva), ve Švýcarsku, Kanadě, v USA a v Japonsku.




Tasemnice dlouhočlenná (Taenia solium L.)



Tasemnice dlouhočlenná žije v dospělosti ve střevech člověka. Její tělo tvoří 880 až 900 článků a dosahuje délky dvou až tří metrů. Hlavička (skolex) je téměř kulovitá, po obvodu jsou rozloženy čtyři přísavky, které společně s věncem ostrých háčků na vrcholu hlavičky umožňují tasemnici se pevně uchytit na sliznici tenkého střeva, kde žije. Články těla - proglotidy se směrem dozadu postupně rozšiřují. Poslední z nich dozrávají v pohlavní proglotidy naplněné oplozenými vajíčky nebo embryi. Zralé proglotidy se odtrhují a se stolicí, nebo i vlastním pohybem se dostávají z těla hostitele. Jestliže prase pozře oddělené proglotidy, uvolní se z nich v žaludku vajíčka, z nichž se vylíhne larva zvaná onkosféra. Onkosféry jsou krví zaneseny do svalu, kde se z nich vytvářejí boubele (cysticercus cellulosae), bělavé váčky ve svalech (uhrovité maso). Nedovařeným, nebo špatně prouzeným masem se dostává boubel do žaludku člověka. Zde se z boubele vychlípí hlavička, zachytí se ve sliznici tenkého střeva a začne vytvářet tělní články, dospívá v tasemnici. U nás se prakticky nevyskytuje, protože díky dnešnímu způsobu chovu nepřicházejí prasata s lidskými fekáliemi do styku a nemají tak možnost infikovat se vajíčky.




Tasemnice bezbranná (Taeniarhynchus saginatus G.)



Tasemnice bezbranná má tělo tvořeno až 2 000 články a dosahuje délky 3 až 10 m. Boubel (cysticercus bovis) se vyvíjí ve svalech hovězího dobytka. Na člověka se přenáší hlavně díky pojídání syrového hovězího masa (např. tatarských bifteků) a hnojení luk, na kterých se dobytek pase, odpadními vodami či sedimenty z kanalizace.




Měchožil zhoubný (Echinococcus granulosus Bat.)



Tato pro člověka nejnebezpečnější tasemnice je tvořena jen 3 až 4 články a měří pouze 3 až 6 mm. V dospělosti žije ve střevě psů, koček, lišek apod. Přechodným hostitelem je ovce, koza, prase, skot, králík, srnčí zvěř nebo člověk. Larva (onkosféra) se usazuje nejčastěji v nejdůležitějších orgánech, v játrech a plicích, případně i jinde. Mění se v boubel zvaný echinokok, který dosahuje značných rozměrů (podle některých údajů až velikosti dětské hlavy) a najdeme v něm až několik miliónů skolexů. Vývojový cyklus je uzavřen, pozře-li definitivní hostitel játra, nebo jiné vnitřnosti s boubelem. Rozšířen je hlavně na Balkáně, v Austrálii a v Jižní Americe. U člověka se může echinokok odstranit pouze operativně.

Tasemnice dětská (Hymenolepis nana Sieb.)



Výskyt tasemnice dětské je vázán po celém světě jen na lidská sídla, u nás se vyskytuje převážně jen v dětských domovech.




Roup dětský (Enterobius vermicularis L. syn. Oxyuris vermicularis L.)



Roup dětský žije v tenkém střevě dětí i dospělých a způsobuje onemocnění oxyuriózu. Tato nemoc se projevuje silným svěděním v anální oblasti, u dětí únavou, podrážděností, přepadlostí a kopřivkami. Samec dosahuje délky 6 mm, samice 12 mm. Oplozené samičky vylézají ven, kladou kolem řitního otvoru vajíčka (3 000 až 12 000) a způsobují při tom často svědění. Vajíčka jsou velmi drobná a lehká, jsou roznášena větrem a mouchami. Nákaza se šíří znečištěnou potravou a u dětí zejména autoinfekcí.




Škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides L.)



Škrkavka dětská žije v tenkém střevě člověka a způsobuje onemocnění zvané ascaridóza. V tropech se vyskytuje u více než 80% dětí. Z oplozeného vajíčka se v kyslíkatém prostředí vyvíjí larva, která se dostává se špatně umytou zeleninou do těla člověka. Z tenkého střeva proniká larva do krve a dále do plic, odkud se s hleny opět dostává do trávicí soustavy, kde dospívá a rozmnožuje se. V těle hostitele poškozují tkáně, ucpávají cévní kapilární sítě, ucpávají střevo, nebo způsobují jeho perforaci. Dále ochuzují hostitele o živiny, způsobují trávicí potíže a toxiny, které vylučují způsobují podrážděnost, bolesti hlavy nebo ochrnutí končetin. Účinky nákazy škrkavkami jsou závislé na masovosti jejich výskytu.




Měchovec lidský (Ancylostoma duodenale Dubini)



Měchovec lidský žije v tenkém střevě člověka a způsobuje průjmy a chudokrevnost. Má obdobný vývoj jako škrkavka, ve vlhké zemi se líhne z oplozených vajíček larva, která se zavrtává do pokožky a s krví se dostává přes játra a plíce nakonec do tenkého střeva, kde se usazuje a uvolňuje oplozená vajíčka. Je to jeden z nejrozšířenějších parazitů na světě, v tropech je infikováno až 100% vesnického obyvatelstva.




Vlasovec mízní (Wuchereria bancrofti Cob.)



Dospělý vlasovec mízní žije v mízních cévách, které ucpává. Hromadící se lymfa způsobuje nadměrný růst určitých částí těla. Toto onemocnění se označuje jako elefantiáza, zpravidla se ještě dostavují střídavé horečky a zimnice. Larvy vlasovců (mikrofilarie) jsou přenášeny v noci komáry na jiné hostitele. Toto onemocnění je rozšířeno Africe, Jižní Americe, jižní Asii a Tichomoří.




Vlasovec oční (Loa loa Gu.)



Tento druh vlasovce žije v oku mezi spojivkou a bělmem. Vyvolává oční záněty a kožní boule (kamerunské boule). Larvy jsou přenášeny z krve ve dne mouchou rodu Chrysops. Vlasovec oční je rozšířen jen v Africe.




Tenkohlavec lidský (Trichuris trichiura L.)



Tento parazit žije ve slepém a tlustém střevě člověka a prasete. Tenkou nitkovitou přední částí těla se zavrtává do stěny střeva a tak je ve střevě pevně přidržen. Vajíčka citrónovitého tvaru se dostávají s výkaly do země nebo do vody. Člověk se nakazí potravou znečištěnou vajíčky. Onemocnění je rozšířeno po celé zemi, u nás se vyskytuje u 10 až 30% lidí, v tropech je hojnější.




Svalovec stočený (Trichinella spiralis Owen)



Svalovec stočený byl objeven ve svalech krys a potkanů. Z těchto původních hostitelů se může dostat do šelem nebo divokých i domácích prasat a z nich s jejich masem do člověka. V dospělosti dosahuje samec délky 1,5 mm a samice 3 až 4 mm. Ve svalech člověka i zvířat žijí larvy, které jsou do svalů zaneseny krví. Množství larev je různé, v 1 kg trichinelózního masa bylo nalezeno až deset miliónů larev. Spirálně stočené larvy jsou zavrtány ve svalových vláknech. Svalová vlákna jsou rozrušována a zbývají z nich jen obaly. Vzniká takto váček, ve kterém je ukryta larva vytvářející kolem sebe ještě další nové obaly i vápnitou schránku. V tomto encystovaném stadiu může setrvat i 6 let.
Po konzumaci trichinelózního masa člověkem se obaly v žaludku rozpustí, larvy se uvolňují a v tenkém střevě pohlavně dospívají. Samci po kopulaci hynou, samičky pronikají do střevní sliznice, odtud do mízních cest, kde žijí asi 2 měsíce. Samičky jsou živorodé a rodí až 10 000 larev. Potom se vracejí do dutiny střevní a hynou. Nové larvy jsou proudem lymfy a krve zanášeny do svalů, kde se encystují a vývoj se znovu opakuje v nově nakaženém jedinci.

Trichinelóza se v první fázi - střevní projevuje horečkami až 40°C, bolestmi břicha, zvracením, průjmy, bolestmi v kloubech, kopřivkou, otoky očních víček, obličeje a žízní. V druhé fázi - svalové se projevuje prudkými bolestmi ve svalech. Krize se dostavuje po 4 až 6 týdnech. V období prvních příznaků je možné výplachy žaludku a projímadly zbavit člověka aspoň části nákazy. Jakmile se nově vzniklé larvy usadí ve svalech člověka, není již pomoci. Smrt nastává v 5 až 30%. Trichinelóza je velmi rozšířena v USA, místy v Polsku, u nás je vzácná.




Trudník lidský (Demodex folliculorum Sim.)



Červovité tělo trudníka je asi 0,3 až 0,4 mm dlouhé. Žije v mazových žlázách hlavně na čele, nose a na bradě. Spolupodílí se na vzniku trudoviny kůže, ale jinak nijak zvlášť člověku neškodí.




Sametka zarděnková (Trombicula autumnalis Shaw.)



Roztoč sametka, velký asi 2 mm, žije v půdě a v dospělosti se živí dravě. Koncem léta vylézají jeho šestinohé drobné larvy často ve velkém množství na trávu a keře a napadají zvířata i lidi. Zavrtávají se do kůže, především na těch místech, kde je kůže jemná, a způsobují vznik svědících pupenců a vyrážek, onemocnění zvané trombidióza. Po třech až pěti dnech sání opustí hostitele a nepříjemné příznaky rychle zmizí.


Zákožka svrabová (Acarus siro L. syn. Sarcoptes scabiei Degeer)



Zákožka svrabová způsobuje v rozvojových zemích nejrozšířenější parazitární kožní chorobu - svrab. Zákožky jsou asi 0,3 až 0,4 mm velké, samečkové jsou menší, skoro kulovití. Samičky si vyvrtávají v lidské pokožce chodbičky, v nich kladou 20 až 30 vajíček, ze kterých se líhnou larvy. Samička denně vyvrtá chodbu v délce 0,5 až 3 mm. Nákaza se projevuje hlavně tam, kde je jemná pokožka (mezi prsty rukou, na břiše, na prsou apod.), nikdy však ne na obličeji a na krku. Vrtání chodbiček vyvolává na postižených místech nesnesitelné svědění. K nákaze dojde nejčastěji tělesným stykem s nakaženou osobou.




Veš (Anoplura)



Vši jsou 1 až 6 mm dlouzí ektoparaziti savců a mohou přenášet řadu epidemických onemocnění, hlavně skvrnitý tyfus. Jsou ploché a bezkřídlé se značně redukovanýma nebo chybějícíma očima. Živí se krví nebo odlupujícími šupinkami kůže. Veš dětská (Pediculus humanus Degeer) žije téměř výhradně ve vlasech a veš muňka (Phthirus pubis L.) žije na ochlupení genitální a perianální oblasti.




Blecha (Aphaniptera)



Blechy jsou 1 až 7 mm velký zploštělý hmyz, který se živí krví. Parazitem člověka je kosmopolitně rozšířená blecha obecná (Pulex irritans L.), dále blecha morová (Xenopsylla cheopis Rothsch.), která je jedním z hlavních přenašečů moru. V jižních oblastech žije blecha písečná (Tunga penetrans L.), známá tím, že oplozená samice se zavrtává do pokožky člověka, především na nohou.




Použitá literatura:



Jelínek Jan, Zicháček Vladimír: Biologie pro gymnázia, Olomouc 1998

Lang J., Pravda O., Doskočil J., Hůrka K.: Zoologie I. díl pro pedagogické fakulty, SPN 1971

Papáček M., Matěnová V., Matěna J., Soldán T.: Zoologie, Scientia 2000
Hodnocení: (hodnotilo 43 čtenářů)

Ohodnoť tento referát:

(špatný)
(horší)
(průměrný)
(lepší)
(dobrý)



 
 
 
 
Referáty | Čtenářský deník | Životopisy |
Zásady zpracování cookies

© provozovatelem jsou iReferaty.cz (GigaNet s.r.o.). Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu. Diskuse: miniBB forum software © 2001-2006
Referáty jsou dílem dobrovolných přispivatelů (z části anonymních). Obsah a kvalita děl je rozdílná a závislá na autorovi. Zveřejňování referátů odpovídá smluvním podmínkám. Kontakt: info@ireferaty.cz
Naši partneři: pohodlne-pujcky.cz | Dovolená Bibione | Cestovatelský Norimberk.info