Odkaz Praotce Čech Dnešku

Po letech obrozeneckého temna bylo konečně možné se svobodně, nestranně a nezaujatě podívat na význam praotce Čecha v dějinách Česka. Trpkým závěrem všech novodobých studií je, že praotec Čech byl starý senil, kterého výstup na bezvýznamný pahorek vyčerpal natolik, že ztratil i poslední zbytky soudnosti a rozhodl, že jeho lid se má definitivně usadit v keltské (dnes české) kotlině. Svým důvěřivým soukmenovcům namluvil, že tato bažinatá, komáry a zimnicí zamořená země oplývá mlékem a strdí (co to slovo znamená pořádně nevěděli už ani jeho současníci).

Na obranu praotce Čecha lze snad jen uvést, že pohled na panorama zlověstných hor, kterým dnes říkáme České středohoří, tyčících se z moře močálů a neprostupného pralesa, vyděsil tak, že si další cestu opravdu nedokázal představit. Jak dnes již velice dobře a nezvratně víme, česká země zaslíbená ležela téměř na dosah.

Legenda uvádí, že skon praotce Čecha všichni ho oplakávali a truchlili pro něj. Pravdě podobnější ale je, že staří Čechové oplakávali promarněnou dějinnou šanci dojít mezi Germány, nechat se zaměstnat jako otroci a žít spokojeným a blahobytným životem. Tato afinita vůči germánskému živlu zůstala Čechům prakticky v nezměněné míře dodnes a i největší čestí patrioti uznávají, že Čech je skvělý zaměstnanec, pokud má německého šéfa.

Na této osvědčené strategii založil svoji reformu komunistické ekonomiky Václav Klaus, který za symbolickou cenu rozprodal Němcům veškeré národní bohatství, které vytvořil první moravský prezident Klement Gottwald a jeho následovníci.