Pearl Harbor

Pearl Harbor byl v roce 1941 největší americkou vojenskou základnou v Tichomoří. Japonci, kteří na sféru zájmu Spojených států amerických narazili v logice svých předchozích výbojů na Dálném Východě a v jihovýchodní Asii, doufali, že když Pearl Harbor vyřadí z provozu a zničí co nejvíce zde kotvících lodí, budou mít šanci válku vyhrát, a přinutí tak USA k mírovým jednáním podle japonských představ.

Plán na napadení Pearl Harboru vypracoval admirál Isoroku Jamamoto, vrchní velitel Spojeného loďstva, i když sám nebyl jeho zastáncem, protože si válku se Spojenými státy původně nepřál. Plán byl odvážný a riskantní a opíral se o předchozí pečlivé studium oblasti. Od roku 1939 například pracovala v Pearl Harboru špionážní skupina, která předávala na japonský konzulát v Honolulu informace o rozmístění a pohybu amerických válečných plavidel. Jamamoto také vycházel ze znalostí amerických zvyklostí, a proto zvolil pro útok nedělní ráno, kdy byli Američané na bohoslužbách nebo vyspávali po sobotní prohýřené noci.

Jako úderná síla bylo vybráno šest letadlových lodí (Akagi, Kaga, Hirjú, Sórjú, Šókaku a Zuikaku), tři těžké křižníky, deset torpédoborců a tři ponorky. Byl plánován také útok pěti trpasličích ponorek.

Posádky byly skvěle vycvičeny pro provedení operace při jakémkoli počasí. Problém mělkého pearlharborského přístavu byl rovněž vyřešen - torpéda byla opatřena speciálními dřevěnými ploutvemi, aby neskončila na bahnitém dně kotviště. Japonci měli navíc informace, že přístav nebude chráněn protitorpédovými sítěmi.

Datum útoku bylo stanoveno na 7. prosince 1941 havajského času. Hlavní operační svaz vyplul ze základny na Kurilských ostrovech 26. listopadu a 3. prosince obdržel velitel letadlových lodí viceadmirál Čúiči Nagumo zprávu (v podobě hesla "Vystupte na horu Niitaka"), že příkazy k útoku byly potvrzeny. Od tohoto okamžiku mohla být operace zrušena pouze tehdy, jestliže by Američané objevili japonský úderný svaz do 6. prosince. To se však nestalo, a tak se 7. prosince brzy ráno nacházela japonská flotila asi 450 mil severně od Pearl Harboru.

V 6:37 zpozoroval poručík Goepner z paluby torpédoborce Ward na hladině poblíž vlečné lodi Antares věž neobvyklé, zcela miniaturní ponorky. V 6:45 vypálilo přední dělo Wardu první ránu - byl to vůbec první výstřel, který americké loďstvo vypálilo na tichomořském válčišti. Velitel Wardu, nadporučík Outerbridge, okamžitě poslal do Pearl Harboru zprávu o střetu s japonskou miniponorkou. K veliteli amerického Tichomořského loďstva admirálu Kimmelovi se však tato zpráva dostala až před osmou hodinou. V té době však již začínal japonský útok.

V půl šesté byl z japonského křižníku Tone katapultován průzkumný hydroplán, o chvilku později se k němu připojil další z Čikumy. Měly prozkoumat cílové prostory kolem kotviště Lahaina a Pearl Harbor a podat zprávu o zdejších podmínkách.

Ve stejnou chvíli se letadlové lodi natočily proti větru a letouny první útočné vlny začaly startovat. Pouze dva byly při startu ztraceny, a tak se jich 181 vydalo ve vzorných formacích na jihojihovýchod, cíl: Pearl Harbor.

Kolem sedmé hodiny ranní zaznamenala obsluha mobilního radaru na obrazovce velký bod poblíž pearlharborského kotviště, který znamenal velký počet neidentifikovaných letadel nacházejících se 132 mil severně od Oahu, ostrova havajského souostroví, na němž se Pearl Harbor nacházel. Na velitelství si mysleli, že jde o dvanáct amerických létajících pevností B-12, které měly shodou okolností právě 7. prosince přiletět. Proto nařídili radar vypnout. Službu konající vojáci však radar sledovali až do doby, kdy se útočící letouny dostaly do slepé zóny radaru. O chvíli později se letadla první útočné vlny dostala na dohled Oahu; v tu dobu už z japonských letadlových lodí startovala druhá útočná vlna.

První bomby začaly dopadat ve čtvrt na osm na letiště Kaneohe, o čtvrt hodiny později na leteckou základnu Wheeler Field, osm mil od Pearl Harboru. Současně už japonské torpédové bombardéry začaly útočit na řadu bitevních lodí a na další letiště na Oahu.

Američany útok naprosto překvapil. Většina námořníků na lodích si ani neuvědomila, že letadla na obloze jsou japonská, dokud nezačaly vybuchovat první bomby a torpéda. Na Arizoně hrála lodní kapela hymnu. Členové posádky slyšeli v dálce dunění bomb, ale nepřikládali tomu mimořádný význam. Teprve když sousední loď zahájila protiletadlovou palbu, všimli si námořníci útočících letadel.

Jako první dostala zásah zřejmě bitevní loď California. Postupně byly bombami a torpédy zasaženy také všechny další bitevní lodi v přístavu - Arizona, Maryland, Nevada, Oklahoma, Pennsylvania, Tennesse a West Virginia. Arizona byla při náletu potopena a později byla přeměněna na památník těch, kteří v Pearl Harboru zahynuli, Oklahoma se převrátila a po vylovení byla dána do šrotu. Ostatní bitevní lodi, více či méně poškozené, byly opraveny. Ze zbývajících zasažených lodí byl zcela zničen pouze torpédoborec Shaw, který byl rozmetán explozí vlastního muničního skladu. V Pearl Harboru zahynulo na 2 500 amerických vojáků, zatímco Japonci ztratili pouze 55 členů posádek.

Korvetní kapitán Micuo Fučida létal od jedenácté hodiny nad Pearl Harborem a odhadoval škody. V jednu hodinu přistál na Akagi a snažil se přesvědčit Naguma o nutnosti vyslání třetí vlny letadel. Nagumo se však domníval, že udělal vše, co bylo v jeho silách, a proto poslal ostatním lodím zprávu, že japonské síly se stahují.

Americké Tichomořské loďstvo utrpělo v Pearl Harboru citelné ztráty. Japoncům se ale nepodařilo zasáhnout žádnou letadlovou loď, nezničili ropné zásobníky na Oahu ani další důležitá zařízení, z jejichž likvidace by se Američané vzpamatovávali mnohem pomaleji.

Osmého prosince vyhlásily Spojené státy Japonsku válku. Prezident F.D. Roosevelt v Kongresu mj. řekl: "Včera, 7. prosince 1941, v den, který bude žít v paměti jako den hanby, Spojené státy severoamerické byly náhle a s rozmyslem napadeny námořními a leteckými jednotkami japonského císařství… Žádám, aby Kongres prohlásil, že od okamžiku nevyprovokovaného a sprostého útoku Japonska, v neděli 7. prosince 1941, existuje válečný stav mezi Spojenými státy severoamerickými a japonskou říší."

Japonci měli zpočátku kvůli americké nepřipravenosti převahu, ale od potopení svých čtyř letadlových lodí během bitvy u atolu Midway (4. června 1942), šlo Japonsko od porážky k porážce.