Hledej:
iReferáty.cz je internetová databáze referátů. Referáty, seminární práce, životopisy a čtenářský deník pro střední a základní školy.

Renesance a Humanismus

Titulek: Renesance a Humanismus
Datum vložení: 30.6.2008
 

 

Renesance a Humanismus

Tyto směry vytvořily Evropě zcela jiné prostředí, na antické památky se přestává hledět s despektem, ale naopak jsou velmi obdivovány
Objevuje se knihtisk, který umožnil zlevnit knihy, ty se již mohou šířit masověji, to vyvolává požadavek po větší míře vzdělanosti
Pod vlivem Evropy, vzniká tento druh literatury i v Čechách. Hlavním cílem bylo povznést českou literaturu na evropskou úroveň
V tomto období se přestávají psát traktáty, ale objevuje se zcela nový žánr epistolografie (epistula = dopis)
Toto období končí porážkou na Bílé Hoře, resp. vítězstvím katolických sil v českých zemích.

Humanismus (14. - 16. stol. n. l.)

je obecný termín pro mnoho různých linií myšlení, které se soustředí na společná řešení obyčejných lidských problémů
nejvyšší hodnotou v humanismu je lidský život
Mnoho forem humanismu má svůj počátek v teorii Prótagoráse, že „člověk je mírou všech věcí“. V kontextu to značí, že pro určení hodnot a etiky jsou podstatní lidé, ne objektivní nebo absolutistické kodexy (zákoníky)

Renesance
Pojem znovuzrození byl poprvé užit pro období rozkvětu umění a vědy, které začalo na konci 13. století v Itálii, italským historikem Giorgio Vasarim v roce 1550
renesance se tradičně vztahuje k epoše mezi 14. a 17. stoletím. Během poslední čtvrtiny 20. století se někteří historikové začali vyjadřovat v tom smyslu, že renesancí mohlo být více. Uvažuje se o renesanci 12. století a již zavedeným a obecně přijímaným pojmem je karolinská renesance. Dále je výraz užíván ve spojení s národními procesy v tomto období, např. anglická renesance, italská renesance atd.
Počátky renesance jsou obvykle kladeny do severní Itálie na přelomu 13. století a 14. století. Její kolébkou bylo jednoznačně město Florencie.
Od 12. století vzrůstala v mnoha městech ve střední a severní Itálii prosperita obyvatelstva, způsobená především rozvojem námořního obchodu (Benátky, Pisa, Janov), později též bankovnictví (půjčování peněz – Siena, Florencie) a řemeslné výroby (Florencie, Lucca)
Města se postupně vymanila z nadvlády šlechty a biskupů a formovala se jako samosprávné celky – komuny. Ve městech sídlila velká část šlechty. Částečně sem přišla již v době barbarských vpádů v pozdně-antickém období

Hospodářská prosperita měst vedla k rozvoji stavitelství a výtvarného umění. Odlišný životní styl obyvatel italských měst a zároveň relativně značná politická svoboda stály u vzniku nového typu renesančního člověka.

Osobnosti renesančního období vědy:

Mikuláš Koperník

byl polský astronom, matematik, právník, stratég a lékař, tvůrce heliocentrické (sluncestředné) teorie

Tycho Brahe

byl význačný dánský astronom, astrolog a alchymista. Je považován za nejlepšího a nejpřesnějšího pozorovatele hvězdné oblohy, jenž byl překonán až šedesát let po vynalezení dalekohledu

Giordano Bruno

byl jeden z nejvýznamnějších italských filozofů (představitel renesančního hermetismu), spisovatel (básník a komediograf), astronom, zabýval se rovněž mnemotechnikou
v astronomii se proslavil tezemi o tom, že Země ani Slunce není středem vesmíru a že Vesmír je nekonečný

Galileo Galilei

byl toskánský astronom, filosof a fyzik těsně spjatý s vědeckou revolucí
Mezi jeho úspěchy řadíme vylepšení dalekohledu, rozmanitá astronomická pozorování, první z Newtonových zákonů pohybu a účinnou podporu Koperníka
Často je uváděn jako „otec moderní astronomie“, „otec moderní fyziky“ a dokonce „otec vědy“. Jeho experimentální činnost je obecně považována za důležitý doplněk spisů Francise Bacona, jimiž byla založena moderní vědecká metoda

Johannes Kepler

byl německý matematik, astrolog a astronom
Několik let působil v Praze na dvoře císaře Rudolfa II. V Praze také formuloval dva ze tří Keplerových zákonů

Keplerovy zákony - tři fyzikální zákony popisující pohyb planet kolem Slunce

Osobnosti renesančního období umění:

Tommaso di Giovanni di Simone Guidi – Masaccio

významný italský malíř, který je považován za zakladatele renesančního malířství

Díla: Freska Svaté Trojice (Santa Maria Novella, Florencie)
Fresky v kapli Brancacci (Santa Maria del Carmine, Florencie)…

Filippo Brunelleschi

významný italský architekt, je považován za průkopníka nového, renesančního architektonického stylu. Společně se svými druhy malířem Masacciem a sochařem Donatellem tvoří tak zvanou velkou trojku florentské renesance

Díla: Kupole katedrály Santa Maria del Fiore

Alessandro di Mariano Filipepi - Sandro Botticelli

italský renesanční malíř, významný představitel florentské školy

Díla: Klanění králů
Muž s medailí
Svatý Augustin ve studovně
Pallas Athéna a Kentaur
Madona Vítězná
Pomluva…

Leonardo da Vinci

byl všestrannou renesanční osobností. Stal se významným malířem, sochařem, architektem, přírodovědcem, hudebníkem, spisovatelem, …
Jeho dílo je obrovské a ovlivnilo umění i vědu na celém světě. A to i přesto, že značná část jeho výtvarných děl i vědeckých pojednání byla zničena. Výzkum jeho deníků stále probíhá

Díla výtvarná: Madona ve skalách
Poslední večeře
Mona Lisa
Sv. Anna samotřetí…

Kodexy: O letu ptáků
O pohybu a měření vody
O malířství
O perspektivě a proporcích

Vynálezy: létací stroje (anemometr, anemoskop, inklinometr)
pracovní nástroje
válečné stroje (kulomety, obrněný tank, klastrová bomba)
s vodou související vybavení

Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni

byl jedním z nejznámějších představitelů vrcholné italské renesance a manýrismu. Proslavil se jako sochař, architekt a malíř, ale psal také básně

Sochařství: Pieta (bazilika sv. Petra, Vatikán)
David (Galleria dell´Academia, Florencie)
Vzkříšený Ježíš (chrám Santa Maria sopra Minerva, Řím)…

Malířství: Stvoření světa (Sixtinská kaple, Vatikán - nástropní freska)
Poslední soud (Sixtinská kaple, Vatikán – oltářní freska)
Svatá Rodina - Tondo Doni (Galerie Uffizi, Florencie)

Architektura: Nová sakristie kostela San Lorenzo
Kapitolské náměstí (Řím)
Bazilika sv. Petra ve Vatikánu


Itálie

Dante Alighieri

byl jedním z nejvýznamnějších italských básníků, velmi však přispěl také k vývoji jazykovědy a italského jazyka a k vývoji politické filozofie
Dante je rovněž považován za tvůrce spisovné italštiny, kterou svými díly prosadil
Je považován za předchůdce renesance a jednoho z nevýznamnějších představitelů světové literatury
Dosáhl značného vzdělání, zabýval se studiem antického i soudobého italského a provensálského básnictví, především antická poezie byla jeho vzorem
Dante byl aktivně zapojen do politického života; Stál na straně cerchiovců, později označovaných jako "bílí" nebo "bílí guelfové„. Bílí byli protivními strany Donatiů - “černých guelfů"
V probíhajícím sporu s papežem Bonifácem VIII., který chtěl získat Toskánsko pro své příbuzné, zaujal protipapežské stanovisko, podle pozdějších zpráv měl být postaven před těžké rozhodnutí, zda odjet z Florencie a zúčastnit se vyjednávání s papežem Bonifácem VIII. nebo raději zůstat ve městě. Při té příležitosti údajně řekl legendární výrok „Půjdu-li, kdo zůstane, zůstanu-li, kdo půjde?“
Dante se rozhodl se zúčastnit poselstva, během jeho nepřítomnosti však koncem roku 1301 černí získali navrch. Dante byl počátkem následujícího roku odsouzen v nepřítomnosti k přehnaně vysoké pokutě (její nezaplacení znamenalo smrt na hranici) a vyhoštěn na dva roky z Florencie
Poslední léta svého života, kdy dokončoval Božskou komedii, strávil v Ravenně. Tady s ním žili oba synové, kteří si již mezitím usadili ve Veroně a vybudovali si tu existenci, a dcera. Ti ho také ošetřovali v posledních dnech života, kdy se zřejmě nakazil malárií. V Ravenně byl také pohřben
Jeho tvorbu ovlivnila platonická a idealizovaná láska k Beatrici Portinari a její předčasná smrt. Hledal ideál lidské a božské dokonalosti

Díla: Božská komedie (La Divina Commedia) – má tři části - Očistec (Purgatorio), Peklo (Inferno) a Ráj (Paradiso)

jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury vůbec
každá část je rozdělena do 33 zpěvů, pouze Peklo má zpěvů 34, první zpěv (tzv. předzpěv) byl zřejmě původně zamýšlen jako úvodní, ale bývá tradičně řazen do Pekla

Děj: Peklo a Očistec - Hlavní postavou je sám autor, který se dostal vlastní vinou do potíží. Těch si v nebi všimla Beatrice Portinari (Dantova ideální žena, jím v minulosti milovaná), která mu na pomoc poslala básníka Vergilia, aby Danta provedl Peklem a Očistcem. Po cestě se setkává se slavnými osobnostmi minulosti a osobnostmi ze svého vlastního života. Dantovo jméno se však v Božské komedii objevuje jen jednou: v XXX. zpěvu Očistce, když Danta musí opustit Vergilius, neboť jako pohan nesmí vstoupit do Ráje

„Dante, že Vergil pryč se odebírá, ty neplač proto, neplač proto v žalu…“

Ráj - Rájem ho provází sama Beatrice, která bývá vykládána jako symbol krásy, dokonalosti, církve, teologie či filozofie. V díle je obecně mnoho různých symbolů, které mohou být různě vykládány


Ukázka: překlad Otto František Babler

„Mnou prochází se k sídlu vyhoštěnců,
mnou prochází se do věčného bolu,
mnou prochází se k říši zatracenců,
pán spravedlnost dal mi do úkolu.
Mne zbudovala s boží všemocností
nejvyšší moudrost s první láskou spolu.
Dříve než já, jež trvám od věčnosti
nebylo nic, co taktéž věčným není.
Kdo vchází mnou, ať naděje se zhostí!“

(Peklo, Zpěv III., 1 - 9)

Francesco Petrarca

byl italský spisovatel a básník, který svým dílem navazoval na Danta a spolu s ním bývá někdy považován za předchůdce a jakéhosi duchovního otce humanismu renesance
Petrarca se narodil v Arezzu, odkud se roku 1313 přestěhovali do Avignonu, kde zahájil svá studia; studoval práva v Montpellier a poté v Bologni, studia ukončil z finančních důvodů krátce po smrti svého otce; stal se knězem
Jeho kariéra v církevních službách byla poměrně úspěšná, několikrát vyzýval papeže k návratu do Říma
Roku 1362 se přestěhoval do Benátek, odkud byl papežem Urbanem pozván zpět do Říma, cestou se projevil jeho věk a v Padově onemocněl natolik, že již nemohl pokračovat v cestě, po svém uzdravení se stáhl do ústraní a až do smrti žil u své dcery ve vesnici Arquà
Bývá považován za tvůrce sonetu jako básnického žánru

Sonet – (z italského sonetto) - je literární poetický útvar, vyznačující se přesně vymezenou strukturou 14 veršů s logickým členěním; Poněkud zastaralý český překlad slova sonet je 'znělka';
Je členěn do čtyř strof (slok) - dvě čtyřverší, dvě trojverší

Díla: Sto sonetů Lauře
Sonety Lauře
Ukázka:
„Mír nenacházím, k válce síla není.
A bojím se a doufám, žhnu, jsem led.
Na nebe vzlétám, ležím na té zemi;
a v dlaních nic, objímám celý svět.
Vězní, kdo neotevře, nezamkne mi;
nechce mi vlást, nesundá smyčku zpět.
Smrt Amor nedá, pouta nesejme mi;
nechce mě živého, nezprostí běd.
Bez očí vidím, křičím bez jazyka;
po zmaru prahnu, pomoc zaklínám.
Nenávist k sobě, lásku k jiné zas.
Pasu se v bolestech a v smích vzlykám.
K životu, k smrti stejný odpor mám -
a v tomto stavu, paní, jsme jen z vás.“


Giovannini Boccaccio

byl italský renesanční básník a novelista. Je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy
Již v mládí byl otcem poslán do Neapole za obchodem. Díky svému uměleckému nadání se ocitl na dvoře neapolského krále Roberta I. z Anjou, jehož sídlo bylo centrem raného humanismu a renesance
V této době se pro něj stala ideálem králova nemanželská dcera Marie Aquinská

Díla: Dekameron – (rámcová kompozice) obsahující 100 novel rozdělených po deseti na deset dní; Příběhy si vypráví deset mladých lidí (7 žen a 3 muži), kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii; má převážně erotické zaměření
Fiesolské nymfy
Život Dantův - Dantův životopisec

Francie

François Villon

Jeho pravé jméno bylo François de Montcorbier nebo François des Loges (jméno Villon převzal od pařížského kaplana Guillauma de Villon, nejspíš z vděčnosti)
francouzský básník; stal se bakalářem a mistrem
Byl zapojen do různých rebelujících spolků, především do protistátního studentského spolku Ulita. Za svou činnost byl několikrát odsouzen (jednalo se o různé souboje, šarvátky v opilosti, atp.)
Vždy se mu pomocí výše postavených přátel podařilo dostat na svobodu
Byl zapojen do loupení a dokonce i vraždy, za kterou byl odsouzen k trestu smrti
Ve vězení napsal podstatnou část svých Testamentů, avšak poté dostal amnestii, byl vyhoštěn z Paříže a od té doby se o něm nic neví
Velmi známé jsou jeho balady, mají čtyři sloky, kde první tři jsou po 7 až 12 verších a poslední sestává zpravidla z pěti veršů - Tato forma se po něm nazývá villonská balada
Ve svém díle kritizuje společnost. Vysmívá se pastýřské poesii psané šlechtici, jelikož to byla díla pokrytecká - sami žili ve městech v luxusu a o venkově nic nevěděli
Některými literárními kritiky byl označován za prvního prokletého básníka
Pro Villona je typický oxymóron - básnický obraz, kde spojuje neslučitelné
Jeho život ztvárnily, např. Jarmila Loutková v knize Navzdory básník zpívá a Voskovec a Werich v divadelní hře Balada z hadrů

Díla: Odkaz (Le Lais) - básnická skladba, která se dochovala v pěti rukopisech pod různými názvy (většinou jako „Závěť“ - sám autor byl ovšem proti tomuto názvu). Pojmenování Malá závěť (či Malý Testament) se u nás používá proto, že pod tímto názvem byla Villonova prvotina chybně přeložena do češtiny a slovenštiny. Tato básnická skladba obsahuje 40 osmiveršových slok, čili 320 veršů. Vznikla jako dílo jeho „ztřeštěného mládí“ v zimě roku 1456.

Testament (Le Testament) – zn. poslední vůle, závěť; básnická sbírka, jedno z nejpozoruhodnějších děl pozdní středověké lyriky. Dílo obsahuje 2023 verše, sestává ze 185 osmislabičných oktávů skloubených bohatými rýmy. Sjednocujícím prvkem díla je parodické smíšení vysokých a nízkých poloh, tradičně ostře oddělených. Jde o soubor topograficky vázaný na Paříž hospod a paláců, balady jsou často pojaty jako věcné odkazy jednotlivým osobám, obsahují všechny běžné tematické i stylové rejstříky poezie pozdního středověku od dvorské, náboženské až k „bláznivé“ písni.

Balady v žargoně
Různé básně (většinou formou villonské balady a ronda)

Michel de Montaigne

Francouzský renesanční myslitel, humanista, skeptik
Dal vzniknout novému literárnímu žánru – eseji = pokus, zkouška; publicistický žánr středního či kratšího rozsahu, úvaha na určité téma, spočívající v přemýšlení o faktech a jejich hodnocení
Narodil se na zámku do bohaté šlechtické rodiny; Velký důraz, především ze strany otce, byl kladen na Michelovu výchovu. První tři roky svého života prožil v obyčejné venkovské rodině, poté byl převezen zpět na zámek, kde na něho bylo mluveno pouze latinsky. Až když plynně tímto jazykem hovořil - tedy v šesti letech, začal se učit jazyku své rodné země, francouzštině.
Vystudoval práva; byl jmenován radou soudního dvora

Díla: Essais - soubor pojednání na nejrůznější témata. Montaigne píše o sobě a o svém vztahu k rozličným problémům. Texty doplňuje velkým množstvím citátů antických filosofů, jimiž byl silně ovlivněn. Skrze dílo je nám umožněno plně poznat autorovu osobu i prostředí, v němž žil.


Španělsko

Pikareskní román – odvozen ze španělského termínu picaro - šibal, taškař, šejdíř, pobuda, což je také označení hlavního hrdiny tohoto románu
- hlavní hrdina je většinou záporná postava, intrikán, podvodník, někdy zároveň vypravěč; pochází většinou z nižších sociálních vrstev či přímo ze spodiny společnosti, často je zaměstnán jako sluha (líčení proto nepostrádá sociálněkritický náboj), přesto může být humorný či satirický
- Obsah románu je zcela soustředěn na postavu hlavního hrdiny, děj je založen na popisu jeho služby, často také jeho cest


Miguel de Cervantes Saavedra

španělský voják a spisovatel
Pocházel z rodiny zchudlého šlechtice
V mládí ztratil v bitvě proti Turkům u Lepanta levou ruku; Strávil pět let zajetí v Alžíru, kam byl odvlečen piráty. Po návratu do vlasti procházel celkem neúspěšně různými zaměstnáními a zápasil s bídou až do smrti

Díla: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha - Hlavním hrdinou je chudý venkovský šlechtic (moudrý blázen), který se pokouší obnovit slávu a cti potulného rytířstva. Ze svých výprav se vrací zesměšněn. Kontrast mezi světem Quijotových představ a realitou je v románu zčásti vyjádřen pomocí postavy prostého sedláka Sancha Panzy, který rytíře doprovází coby jeho zbrojnoš. Román vznikl jako parodie na renesanční rytířské romány, obsahuje ale i epizody pastorální a novelistické a rozmanité literární odkazy.

Děj: Šlechtic Quijano velmi rád četl knihy o dobrodružstvích rytířů. Příběhy se mu tak líbili, že se chtěl stát potulným rytířem. Jednoho dne si usmyslel, že se jím stane. Vymyslí si pro sebe jméno don Quijote de la Mancha, svého koně pojmenuje Rocinante. Vezme si starou zbroj, vyrobí si helmici a vydá se do světa za dobrodružstvím.
Dojede do jedné hospody, kterou považuje za hrad a hospodského za kastelána. Aby se ho hospodský zbavil, pasuje ho na rytíře a řekne mu, že potulný rytíř by měl mít s sebou peníze a několik čistých košil.
Don Quijote se ve špatném stavu vrací domů a je považován za nemocného. Farář a holič už před ním o rytířství nemluví a dají dokonce zazdít jeho knihovnu. Na další výpravu už ho nechtějí pustit, ale on uteče, vezme s sebou svého souseda Sancha Panzu a udělá si z něj zbrojnoše a sluhu. Spolu prožívají všelijaká dobrodružství, například boj s ovcemi (které považoval za vojsko), boj s větrnými mlýny,...
Každý potulný rytíř má svou láskou, tedy i don Quijote - je jí žena z jejich vesnice Aldonza Lorenzová, kterou pojmenuje Dulcinea z Tobosa. Tvrdí o ní, že je nejkrásnější žena na světě a že všechna ta dobrodružství prožívá pro ni, aby byl slavný a aby ho milovala.
Don Quijote pošle Sanchu za Dulcineou, aby jí řekl, že to všechno prožívá pro ni. Sancho cestou potká faráře a všechno mu řekne. Farář se rozhodne, že musí Quijota dostat ihned domů. Cestou za Quijotem potkají dívku Dorotheu, přestrojí ji za princeznu, které sebral obr království. Quijote jim uvěří a vydává se s nimi na cestu. Dojedou do hostince a tam Quijota dají do klece a odvezou domů.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:
don Quijote - naivní, lehkomyslný, hodný, není moc zdatný, chudý, poblázněný, upřímný
Sancho Panza - důvěřivý, naivní, trpělivý, upřímný

Lope de Vega

španělský dramatik, básník a prozaik
Narodil se a zemřel v Madridu
Studoval teologii a filozofii. Je mu připisováno přibližně 2000 her, z nichž se dochovalo 425
Mezi nejlepší se řadí zejména jeho historická dramata, která mají složité zápletky a rušný děj, s častým motivem cti
je zakladatelem nového dramatu, jménem španělská komedie, což je v jakékoliv drama, kde se mísí tragické a komické prvky. Není to však veselohra! Je veršované, rozdělené do 3 částí.

Díla: Ovčí pramen (Fuente Ovejuna) [ovechune] - Lope de Vega čerpá ze skutečných událostí, které se odehrály v r. 1476 – snaha o sjednocení Španělska; Jedná se o tříaktovou veršovanou divadelní hru s prvky jak tragickými, tak komickými (tzv. španělská komedie). Dílo dostalo název podle svobodné vesnice, která se vzbouří, protože komtur Goméz, představitel rytířského řádu, neuznává svobodná práva vesničanů, pronásleduje její obyvatele a znásilňuje ženy sedláků. Proto je zabit. Král vyšle do vsi soudce dona Rodriga, aby vraha potrestal. Obyvatelé se však na soud připraví. Na otázku, kdo je vrahem, zazní společná odpověď: „My, Fuente Ovejuna!“ Autor vyzdvihuje kolektivitu, čest a morálku vesničanů, zdůrazňuje právo na lidskou důstojnost. Jednota vesničanů tak zmaří vykonání trestu.

Otrokyně svého milence
Král je nejlepší soudce
Král Pedro v Madridě
Zahradníkův pes

Anglie

Geoffrey Chaucer

byl největší básník anglického středověku a politik
byl synem obchodníka s vínem, ale zřejmě trávil větší část svého dětství v Londýně
byl pážetem v královské rodině a účastnil se invaze do Francie, kde byl zajat a vykoupen
byl váženým vládním úředníkem, často byl vysílán do ciziny na tajná jednání, díky čemuž se naučil francouzsky a italsky. Ještě o něco později byl Geoffrey Chaucer jmenován velitelem celníků v londýnském přístavu
Ztvárnil podněty francouzské rytířské epiky i italské renesanční literatury, do své poezie uvedl královskou strofu a hrdinské dvojverší, veršované povídky a novely rámcově propojil postavou vypravěče

Díla: Dům slávy
Ptačí sněm
Sen o rytíři
Troilus a Kriseida
Canterburské povídky - je sbírka dvaceti šesti povídek; Většina povídek je veršovaná, pouze dvě jsou v próze, několik povídek není dokončeno; povídky jsou spojeny tzv. rámcovou kompozicí, podle níž si jednotlivé povídky vyprávějí navzájem pro zábavu poutníci, putující do Canterbury; Sbírka není dokončena, původně bylo plánováno 120 povídek.





William Shakespeare

byl významný anglický dramatik a básník; byl klíčovou postavou moderního evropského dramatu; kromě psaní her se věnoval i herectví
vystudoval gymnázium ve svém rodném městě
Před rokem 1592 se Shakespeare připojil ke kočovným divadelníkům; stejného roku přišel do Londýna; tamní divadla byla ale následující dva roky uzavřena kvůli epidemii moru
Po této epidemii se stal členem nové divadelní společnosti Služebníci lorda komořího, kde působil jako herec a dramatik
V roce 1599 se společnost Lord Chamberlain's Men přemístila do divadla Globe a Shakespeare se stal vlastníkem jedné jeho desetiny. Díky tomu byl výrazně lépe zajištěn — předtím dostával za hru asi 6 liber.
Když roku 1613 Divadlo Globe vyhořelo, přesunula se společnost do divadla Blackfriars. V roce 1610 koupil Shakespeare dům v rodném Stratfordu, tzv. NewHouse, kde žil až do svém smrti. Pro Shakespeara však končí dramatická tvorba a zanedlouho se vrací za manželkou a dcerami do svého rodiště, kde zůstane až do smrti.
Je plně renesančním autorem a jeho dílo je zcela světské. Ženy vynikají čestností a hrdostí. Pro jeho dramata je typický tzv. blankvers — nerýmovaný verš, sestávající z pěti jambických stop.

Díla: Historické hry - Jindřich IV.
Jindřich V.
Jindřich VI.
Jindřich VIII.
Král Jan
Richard II.
Richard II.

Komedie - Jak se vám líbí
Kupec benátský
Mnoho povyku pro nic
Půjčka za oplátku
Sen noci svatojánské
Večer tříkrálový
Veselé paničky windsorské
Zkrocení zlé ženy ...

Tragédie - Antonius a Kleopatra
Hamlet
Julius Caesar
Král Lear
Macbeth
Othello
Romeo a Julie ...

Pohádkové hry - Bouře
Cymbelín
Zimní pohádka

Básně - Sonety
Venuše a Adonis
Znásilnění Lukrecie
Nářek milenčin ...


Děj:

HAMLET
Strýc Claudius zabil spícího Hamletova otce (dánského krále) tím, že mu nalil jed do ucha. Po králově smrti si Claudius vzal Hamletovu matku a stal se králem. Po nějaké době se Hamletovi zjevil duch mrtvého otce a vypráví mu, že byl zavražděn právě Claudiem. Hamletovi ale nikdo nevěří. Proto předstírá, že je šílený a že má vidiny (rekonstruuje vraždu - tvoří divadelní hru, která se podobá skutečným událostem). Claudius je neklidný.
Hamlet se zamiloval do Ofelie. Hamlet chtěl matce povědět, že se mu zjevuje otcův duch a že ví, co udělal Claudius otci. Matka s Hamletem slyší, že někdo poslouchá za závěsem a Hamlet (v domnění, že tam stojí Claudius) do závěsu bodne a dotyčného zabije. Vzápětí zjistí, že to byl Polonius, otec jeho milované Ofelie.
Claudius zjišťuje, že je pro něj Hamlet nebezpečný, a posílá ho do Anglie s tajným příkazem (o kterém však Hamlet nemá ani ponětí), aby zde byl popraven. Hamlet jeho úklady včas odhalí. Vrací se tedy do Dánska, kde nachází mrtvou Ofelii. Utopila se, protože nemohla přenést přes srdce otcovu smrt, kterou však chce pomstít jeho syn Leartes. Claudius se spolčí s Leartem a poradí mu, aby Hamleta vyzval na souboj. Pro jistotu dá Leartovi ostrý meč, předem namočený do jedu, zatímco Hamlet záměrně dostává meč tupý.
Leartes se setkává s Hamletem už na pohřbu Ofelie. Dojde k souboji, ve kterém Hamlet zabije Learta, ale sám je zraněn. Umírá na otravu jedem, stihne však ještě zabít podlého Claudia. Hamletova matka, jako svědkyně, vypije číši jedu, kterou tam před soubojem nastražil Claudius. Jediný živý zůstal Horacio, jenž o všem vyložil pravdivý příběh. Toto je pro Shakespearovy tragédie typické zakončení - během děje postupně umírají všechny postavy včetně hlavní, která ale zemře až nakonec.



JULIUS CAESAR
I. jednání
Na římské ulici se scházejí občané ze všech stran. K davu přistupují Flavius a Marullus s otázkou, co se děje. Sešli se zde lidé z chudších vrstev. Flavius se dal do křiku, co zde pohledávají, a dovídá se, že čekají na Caesarův průvod. Flavius a Marullus občany odhánějí a tvrdí jim, že se dopustili těžkého hříchu a mají se jít vykoupit na břeh Tibetu. Občané se rozcházejí.
II. jednání
Přichází Caesarův průvod. Antonius je připraven k běhu o závod. Pak následuje velký průvod lidu. V průvodu se setkává šašek Casso a Brutus. Casso nechce dopustit, aby se stal Caesar vládcem. Brutus mu vypráví, jak kdysi s Caesarem chtěli doplavat po rozbouřené řece k vyčnívající skále. Caesar se však začal topit. Tím chtěl Brutus naznačit, že i Caesar je jen člověk.
III. jednání
Caesar má přijmout vládcovskou korunu, ale aby si získal větší obdiv národa, třikrát ji odmítl, ačkoliv po ní velmi touží. Lid to vše přijímá s jásotem. Objevují se však spiklenci, kteří usilují o Caesarův život. Nechtějí, aby se stal Caesar vladařem, a pro svůj plán získávají na svou stranu i Bruta. Ráno se snaží Caesarova žena zadržet manžela od cesty do senátu. V noci se jí zdálo o jeho smrti. Caesar chce cestu odložit, ale Decius Brutus ho přemluví, aby neukazoval strach. Po dalším varování své ženy, Caesar do senátu odchází. Caesar nechce Cassiovi propustit bratra z vyhnanství a je ubodán spiklenci před očima lidu. Lidé se ve zmatku rozutíkají a Brutus se snaží ospravedlnit tento čin. Lid mu uvěří, ale Antonia se mu nepřesvědčit nepodaří, ba naopak se Antoniovi podaří strhnout lid na svou stranu a vyhlašuje vrahům svého adoptivního otce pomstu.
IV. jednání
Brutus a Cassius uhánějí branami z Říma ven, aby sestavili vojsko proti Antoniovi. Brutus se stává vojevůdcem. Dochází k bitvě mezi Brutem a Antoniem. Brutus se leká přesily a prchá, protože se nechce dostat Antoniovi do rukou. Cassus vidí, že jeho přítel je zajat a on mu nemůže nijak pomoci, dá se probodnout svým nejlepším přítelem.
V. jednání
Nakonec se i Brutus nechává probodnout mečem, protože boj definitivně prohrává. Měl Caesara sice rád, ale chtěl pomoci lidu a proto ho zabil.



KRÁL LEAR

Britanský král Lear byl dobrý, oblíbený vladař, ale již byl starý a rozhodl se, že svou vládu předá jedné ze svých tří dcer. Nejmladší dceru Kordelii miloval nejvíce, ale chtěl být spravedlivý. Zeptal se tedy dcer, aby vyjádřily slovem lásku k otci. Byl mile překvapen proslovem dvou starších dcer Goneril a Regan, ale jeho nejmladší dcera Kordelie ho zklamala. Kordelie však neuměla vyjádřit slovy, to co v duši cítila. Král si to neuvědomil a dceru vyhnal ze země. Kordelie odešla s francouzským králem, za kterého se později provdala. Kordelie byla velmi nešťastná, protože otce velmi milovala. Goneril a Regan začaly vládnout, ale na otce byly tak hrubé, že otce dohnaly k šílenství. Podobně, jak Lear ukřivdil Kordelii, ukřivdil i přítel krále Gloster staršímu synovi Edgarovi. Mladší syn Edmund dychtil tak hodně po moci a slávě, že otce falší donutil, aby Edgara vyhnal. Edgar se převlékl za chudého blázna a ukrýval se. Král Lear spolu se svým šaškem Kentem bloudili po světě a setkali se s Edgarem. Zpráva o nešťastném otci Learovi se donesla až do Francie ke Kordelii. Rozhodla se, že otce navštíví a zachrání. Vstup Francouzů do Británie pobouřil dvě sestry natolik, že začaly zbrojit a připravovat vojenské střetnutí. V boji vyhráli Britové, Kordelie se s otcem nakonec setkala. Za nedlouho byl vydán rozkaz, aby byla Kordelie spolu se svým otcem pověšena. Kordelii pověsili, ale otec s ní v náručí uprchl a ze žalu zemřel. Edgar se se svým otcem také setkal, ale otec mu zemřel v náručí. Goneril a Regan se vzájemně zabily. Naživu zůstal jen Edgar.

MACBETH
Ke skotskému králi Duncanovi dojde zpráva o vítězství Macbetha a Banqua nad Dány. Nedlouho potom, když oba cestují ke králi, potkají v lese podivné ženy. První pravila: “Buď zdráv Macbathe, thane na Giammisu.” Druhé pak přidala: “Zdráv buď Macbathe, pane na Cawdoru.” Třetí řekla: “Buď zdráv Macbathe, který pak budeš králem skotským.” Banquo se také zeptal na svůj osud. Ženy mu odpověděly, že on sám sice nebude králem, ale z něho se zrodí ti, kteří budou spravovat skotské království. Brzy na to se jejich proroctví začala vyplňovat. Thane z Cowdoru byl odsouzen za zradu a jeho pozemky připadli Macbethovi. Duncane ještě jmenoval Malcolma, svého syna, princem z Cumberlandu a tím i dědicem trůnu. Povzbuzen ženou zavraždí Macbeth krále v Enroersu. Společníky se dá prohlásit králem a jde ke korunovaci. Malcolm a Danalbine, synové zavražděného krále, utečou ze Skotska. Ale slova sudiček k Banquovi leží Macbethovi na srdci. Dosud nemá žádného potomka. Pozval proto Banquia se synem na večeři a najatými vrahy ho dal zavraždit. Synovi se podařilo utéct do Walesu. Věštby sudiček, že nebude Macbeth utracen mužem zrozeným z ženy a přemožen, dokud se Birmanský les nepřiblíží k hradu, hnaly Macbetha k hanebnostem. Macduff uteče do Anglie, aby podpořil Malcolma ve snaze domoci se otcovské koruny. Macbeth dá zavraždit Macduffovi děti a jeho ženu. Malcolm vyráží do Skotska proti Macbethovi. Ten ustoupí až do hradu v Birmanském lese. Malcolm nařídí, aby si každý voják uřízl větev, za kterou se schoval. Tím chtěl zakrýt počet bojovníků. Macbeth spatřil Birmanský les a okamžitě vzpomene na věštbu. Šílící královna skočí z hradeb. Macbeth sebejistě bojuje s Macduffem, protože nemůže být zabit mužem zrozeným z ženy. Macduff avšak přece Macbetha zabije, protože právě on nebyl zrozen z ženy, ale vybrán z lůna své mrtvé matky. Uťatou Macbethovu hlavu nabodne a donese Malcomovi.

Othello
Othello uzavře sňatek s Desdemonou, ale i přes tajné uzavření se to dozví její otec od Jaga, který na Othella žárlí a obviňuje ho z pletek s jeho ženou. Othello se ale před rozzuřeným Barbantiem dokáže obhájit. Vtom se ale dozvídá o rychlém odebrání se na Kypr. S ním odchází i jeho žena, Cassio, Jago a jeho žena Emilie. Jago s Roderigovou (benátský šlechtic) pomocí opije Cassia a vyprovokuje ho ke rvačce. Tím se u Othella stává nepřítelem a Jago přemlouvá Desdemonu, aby se u něho za Cassia přimluvila, a zároveň Othellovi nalhává, že se jeho žena s Cassiem schází. Aby žárlivost ještě zvýšil, nechá v Cassiově pokoji Desdemonin šátek, který od Othella dostala. Othello v žárlivosti svou ženu zabije, nechá zabít i Cassia, který ale neumírá. Později se dozvídá pravdu a sám se zabije.

ROMEO A JULIE

Tento příběh je o neštastné lásce Romea a Julie. Julie pochází z rodu Kapuletů a Romeo z rodu Monteků. Tyto rody se nenávidi. Na jednom plese, kde jsou oba rody, se Romeo zamiluje do Julie. Chůva jim pomůže domluvit s bratrem Vavřincem termín tajné svatby. Romeo ale zabije bratrance Julie a je vyhnán z města. Rodiče Julie mezitím najdou ženicha pro svoji dceru. Julie však svatbu odmítá, ale od bratra Vavřince si vyzvedne prášek, po kterém člověk vypadá jako mrtví. Julie ho vypije a rodiče ji najdou mrtvou. Nechají ji pohřbít. Bratr Vavřinec pošle posla Romeovi, ale ten je zadržen. Romeo se vydá k pohřbu a spolkne jed. Mezitím se Julie probouzí. Vedle sebe spatří mrtvého Romea a jeho dýkou se zabije, ani smíření obou rodů nevrátí jejím dětem život.
ikona mailu Poslat mailem    ikona tiskárny Vytisknout               Přidej vlastní referát
Hodnocení: (hodnotilo 29 čtenářů)

Ohodnoť tento referát:

(špatný)
(horší)
(průměrný)
(lepší)
(dobrý)
 
 
 
 
Referáty | Čtenářský deník | Životopisy | Au-pair | Vysoké školy
Kontakt | Přidej vlastní referát

© provozovatelem jsou iReferaty.cz (GigaNet s.r.o.). Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu. Diskuse: miniBB forum software © 2001-2006
Referáty jsou dílem dobrovolných přispivatelů (z části anonymních). Obsah a kvalita děl je rozdílná a závislá na autorovi. Zveřejňování referátů odpovídá smluvním podmínkám. Kontakt: info@ireferaty.cz
Naši partneři: pohodlne-pujcky.cz | Dovolená Bibione | Cestovatelský Norimberk.info