Hledej:
iReferáty.cz je internetová databáze referátů. Referáty, seminární práce, životopisy a čtenářský deník pro střední a základní školy.

Antika - Řecko

Titulek: Antika - Řecko
Datum vložení: 30.6.2008
 

 

Antika

Řecko

Politický a kulturní vývoj v Řecku na přelomu 5. a 6. Století př. n. l. vedl k rozmachu během klasického období, které se vyznačovalo dokonalostí filozofických, politických a kulturních myšlenek.
Řecké klasické období je obecně považováno za výchozí bod západní kultury a civilizace.
Rozkládalo se na území Malé Asie a pobřeží Egejského moře; mezi nejstarší známá města patří Sparta, Théby, Athény, Mykény, Trója, Korint, Efesos
Řecká literatura se dělí na období:
Archaické (8. – 6. stol. př. n. l.) – nejstarší
Attické (5. – 4. stol. př. n. l.) – vrcholné období; centrem jsou Athény
Helénské (3. -2. stol. př. n. l.) – doznívá řecká kultura

Archaické období

Toto období bývá také nazýváno předattické; za jeho počátek se označuje Homérova tvorba, tzn. 8 stol. př. Kr., ale lze sem počítat i předhomérské literární památky, které se sice nedochovaly, ale minimálně v ústní podobě existovaly – např. zpěvy aoidů (pěvců)
Do tohoto období patří i Řecká mytologie, sestávající z vyprávění o řeckých bozích, polobozích a bájných hrdinech, která se nejprve předávala ústní básnickou tradicí; řecký mytologický systém byl později v upravené podobě přejat římskou mytologií.

Obor Řecko Řím
Nejvyšší bůh; vládce nad bohy i lidmi Zeus Jupiter
Ochránkyně manželství Héra Juno
Bohyně moudrosti a vítězné války Palas Athéna Minerva
Bůh ohně, kovářství, zbrojíř bohů Hefaistos Vulkanos
Bohyně měsíce, vášnivá lovkyně Artemis Diana
Bůh války Áres Mars
Bohyně lásky a krásy Afrodita Venuše
Bůh vína a veselí Éros Amor
Bůh moří Dionýsos Bakchus
Bůh podsvětí Poseidon Neptun
Bůh lásky zosobnění všeoživující síly, syn Afrodity Hádes Pluto



Lyrika

Je dominantním útvarem této doby; vychází z lidové slovesnosti a je často spojena s hudbou

Sapfó

Starořecká básnířka z mytilény z ostrova Lesbos, kulturním centru 7. stol. př. Kr., vedla zde dívčí školu
Údajně se narodila v Eresu (Eressos) na ostrově Lesbos v Egejském moři; pocházela z aristokratické rodiny, která se angažovala v politickém životě; boje o moc ji roku 604 př. n. l. přiměly k útěku na Sicílii, odkud se vrátila na rodný ostrov krátce před svou smrtí.
Sapfó vedla dívčí kroužek, který uctíval hudbou a poezií bohyni lásky Afroditu a devět Múz v Muzeónu (domě múz); do obecného podvědomí se dostala svou citovou náklonností k členkám kroužku, která vyzařuje z dochovaných písní a básní

Anakreón z Teu

Antický řecký básník poloviny 6. stol. př. n. l.
Pocházel z města Teos v Iónii; byl dvorním básníkem tyranů řeckých městských států
Do lidové slovesnosti vešel jako piják a milovník; zemřel v 85 letech ve své vlasti
Skládal milostnou poezii, díky níž vešel ve známost; vesměs veškeré jeho básnění bylo doprovázeno lyrou
Anakreónovy básně velmi jemně koketují s motivy zařaditelnými do několika následujících kategorií: láska, bláznivá láska, zaslepenost láskou, poblouzněnost láskou, zklamání láskou, opilství pro nenaplněnou lásku k ženě, opilství pro lásku k vínu, láska k hýření.
Anakreón dal základ pijácké lyrice tzv. Anakreónské

Epika

Ezop

Patří dodnes k nejznámějším bajkařům; Působil v Řecku asi v 6. století př. n. l. Jeho tvorba byla z počátku přednášena jen ústně a zapsána byla až ve 3. století př. n. l.
Pocházel údajně z Malé Asie, žil v Aténách a na ostrově Samos; byl vzdělaným mužem, který upadl do otroctví, a protože nemohl kritizovat svého pána, vymyslel si epický útvar = bajku
V jeho bajkách vystupují zvířata, předměty nebo rostliny, kterým přisuzuje lidské vlastnosti. Každá bajka obsahuje na konci většinou didaktické poučení. Jeho tvorba se stala postupem času známou po celém světě (např. O silném lvu, O pyšném orlu, O chytré lišce aj.).
Ukázka: „Pes a kus masa.
Pes s kusem masa v tlamě běžel přes potok a uviděl plavat podobný kus masa. Chtěl se ho zmocnit, ale jak otevřel tlamu, upustil maso z tlamy. To mu uplavalo a druhý kus masa také.
Tak jisté za nejisté ztratil.“

Homér

Nejstarší známý řecký básník, pocházející z Malé Asie, jemuž se připisuje sepsání epických básní Ilias a Odysseia, které jsou prvními písemnými doklady řeckých dějin
Legendu o Homérově životě zaznamenal v 5. století Hérodotos
Homér je obecně známý především jako autor dvou eposů stojících na počátku řecké a evropské literatury, Iliady a Odysseje. Skutečné autorství těchto děl je však sporné.
Obvyklá představa Homéra je podobna slepému chudému pěvci putujícímu od města k městu

Ilias
Epos je věnován téměř desetileté válce, ale děj je omezen na padesát dnů; Trojský král Piramos měl se svou ženou Hekabé, 50dcer a 50synů. Poslední z nich - Paris, když se měl narodit, měla královna sen, že zapříčiní zkázu Tróje, a tak byl hned po narození odhozen v horách v domnění, že zemře. Parise však našla medvědice, a odkojila ho. Když byl starší, našel ho jeden pastýř, a přijal ho za vlastního. Tak se stalo, že Paris přežil, a stal se z něj normální člověk. Když jednoho dne hlídal stádo, zjevily se mu tři bohyně, Athéna, Afrodita a Héra, a on měl rozhodnout, která z nich je nejkrásnější. Pod příslibem nejkrásnější ženy na světě zvolil Afroditu. Jednoho dne se konaly v Tróji závody, a Paris přišel, aby se zúčastnil. Otec Piramos ho však poznal, a přijal ho přes všechna varování zpět. Snažil se Paridovi vynahradit vše, co mu bylo od narození odepřeno. Paris si spokojeně žil v blahobytu, až si jednoho dne vzpomněl na slib, který mu dala Afrodita. Okamžitě se vydal na cestu do Sparty, a odvezl si manželku krále Meneláa, krásnou Helénu. Manžel Helény, král Meneláos se rozzuřil, a vyzval všechny řecké vládce k vojenské výpravě proti Tróji. Řekové město oblehli, ale nemohli je dobýt. Devět let se střídavě vedlo chvíli Řekům, chvíli zase Trójanům, a padlo mnoho mužů. Jednou však vypukl velký spor mezi Achyleem, a vůdcem řecké výpravy Agamemnonem. Uražený Achyles odmítl dále bojovat, ale když padl jeho nejvěrnější přítel Patrokles, rozhodl se, že pomstí přítelovu smrt, a po urputném boji zabil a uvláčel za vozem nejslavnějšího trojského hrdinu Hektora. Achyleus se však konce války nedočkal, protože byl zasažen šípem do paty, jediného zranitelného místa jeho těla, a vykrvácel. Řekům se nakonec podařilo Tróju dobýt, ale lstí. Nejstatečnější řečtí bojovníci se ukryli do dřevěného koně, a ostatní předstírali ústup. Trójané považovali koně za válečnou kořist, a vtáhli ho do města, přičemž museli ubourat část hradeb okolo vstupní brány. Potom oslavovali a pili dlouho do noci, když v tom vylezli vojáci z koně, na znamení pro lodě ukryté za zálivem zapálili několik střech, a začali bojovat. Protože opilí Trójané nekladli žádný odpor, padla bájná Trója ještě tu noc popelem.

Odyssea
Odysseus, ithacký král, si na cestě domů z Trojské války rozhněvá boha moří Poseidona a ten se rozhodne znemožnit mu návrat. Odysseus zažívá na své cestě různá dobrodružství a útrapy - bojuje se zuřivou saní Skyllou, jen o vlásek se dostane ze spárů vodního víru, který vytváří mořská obluda Charybdis, přelstí kouzelnici Kirké a dokonce i navštíví podsvětí. Nakonec díky pomoci jeho patronky bohyně Athény po 10 letech bloudění šťastně dorazí domů, ale svůj dům nachází v obležení nápadníků jeho ženy Penelopy, která mu i přes dlouhé odloučení zůstala věrná. Odysseus se jí dá poznat při zvláštní zkoušce, kterou si královna vymyslí, aby odradila dotěrné muže. Pouze on jediný totiž dokáže napnout svůj starý luk. Spolu se svým synem Télemachem, jenž ho již dlouho hledal (na své cestě navštívil i krále Meneláa, manžela krásné Heleny) nápadníky pozabíjí a ujímá se vlády.


Attické období

Centrem vzdělanosti jsou Athény
Rodí se demokracie
Koncem března pořádali Řekové slavnosti zasvěcené bohu vína a veselí, Dionýsovi. Při závěrečných obřadech přednášel sbor pěvců, oděných do kozích kůží, písně doprovázené tancem. Z těchto písní se postupem doby vyvinulo divadelní představení - tragédie (v původním smyslu "píseň kozlů"). Podobně se z žertovných a satirických písní zrodila také řecká komedie.
Divadlo se hrálo v amfiteátrech - kruhových divadlech pod širým nebem s vynikající akustikou; herci hráli v jedné hře i několik rolí, používali masky, ženské role hráli muži.
Tragédie - Hrdina se obvykle dostane do neřešitelného konfliktu s vlastním osudem, který mu určili bohové; v marném boji následně podléhá a je dohnán k záhubě.
Komedie – Humorný nadhled nad lidskými slabostmi a lidskou nedokonalostí. Hrdina nakonec všechny své problémy vyřeší.; od slova kómos – zábava po hostině




Představitelé tragédie

Aischylos

byl první z řady velkých řeckých dramatiků, píšících tragédie
Byl synem bohatého statkáře; Původním povoláním byl voják, bojoval v řecko-perských válkách – tyto zásluhy vyzdvihl v nápise na hrobě, který si sám napsal. Účastnil se bitev u Marathónu a Salamíny.
Je považován za zakladatele antické tragédie, zavedl druhého herce a stal se tak tvůrcem evropské dramatické tradice. Jeho náměty byly téměř vždy mytologické, jen občas historické (Peršané). Prosazoval demokratické ideály, svobodu a obětavou lásku k vlasti
Je autorem 90 tragédií, avšak pouze sedm z nich se dochovalo v celém znění, mezi nimi i jeho nejslavnější hra a také jediná dochovaná trilogie Oresteia.

Díla: Peršané – o vítězství Řeků v bitvě u Salamíny
Spoutaný Prométheus - Titán Prométheus dal i přes Diův zákaz lidem oheň a umožnil jim tak pokrok. Za to byl připoután ke Skythské skále, a když nechtěl prozradit, jak je možné zahubit Dia, byl svržen do nitra země.
Oresteia - jediná úplně dochovaná antická trilogie, její části jsou Agamemnon, Choéfory, Eumenidy. Děj začíná tím, že se král Agamemnon vrací domů z trójské války a je zabit svojí ženou Klytaimnéstrou a jejím milencem Aigisthem. Jeho syn Orestés ho na příkaz bohů pomstí (zabije vraha i svou matku). Ze svého činu zešílí a hledá ochranu u bohů, ti však vkládají jeho osud do rukou athénské rady starších. Autor zde vyjadřuje myšlenku, že lidé mohou být souzeni pouze lidmi.

Sofokles

Starořecký athénský dramatik, kněz a politik
Patří mezi nejvýznamnější starověké dramatiky. Napsal 123 tragédií, ale z nich se kompletně dochovalo jen sedm
Vnesl do dramatu jednotu děje, místa a času; uvedl na scénu třetího herce; zavedl osudovost, tj. že hrdinové jsou ovládáni bohy, kteří řídí jejich život

Díla: Antigona - snad nejznámější řecká tragédie, zachycuje konflikt mezi "proměnlivými" zákony vládců a věčnými pravidly morálky. (Hlavní hrdinka pohřbí i přes zákaz vládce Kreona mrtvé tělo svého bratra Polyneika, který zradil svou vlast. Tyran Kreon Antigonu odsoudí a ta se ve skalním hrobu oběsí. Kreon je však za své jednání krutě potrestán - syn Haimon, Antigonin ženich, spáchá sebevraždu a po něm tak učiní i jeho matka Eurydika.
Král Oidipus - se stal vzorem osudové tragédie; Théby trpí za zločiny nevědomky spáchané Oidipem (vražda otce a incest s matkou), Oidipius se oslepí, aby neviděl následky hrůz, jichž se dopustil.
Elektra - oslavuje hrdinný postoj Agememnonovy dcery Elektry, která vzdoruje vrahům svého otce a v duchu tradiční morálky pomáhá pomstít jeho smrt.

Eurípidés

starořecký dramatik a klasik tragédie; zpracoval tradiční mýty originálním způsobem, s vynikající znalostí psychologie (zakladatel psychologického dramatu)
Pocházel z bohaté rodiny. Ve své tvorbě byl dost inovativní, kritizoval aktuální problémy v Athénách, za témata her mu sloužily politika, kultura atd.
Eurípidés uzavřel vývoj řecké tragédie, ovlivnil novodobé drama. Z více než 80 tragédií se jich pouze 17 zachovalo vcelku.
Zavedl Deus ex machina tj. literární termín, který se v češtině ustálil pod svým doslovným překladem bůh ze stroje.; Je to způsob, kterým antičtí dramatici řešili zdánlivě neřešitelnou situaci, do které se dostal hlavní hrdina. V takovém momentě byl na jeviště prostřednictvím mechanického zařízení spuštěn nějaký bůh (často v podobě sochy) a situaci rozřešil.

Díla: Médea - Dle řecké mytologie dcera kolchidského krále Aiéta, vnučka Héliová, která uprchla s Argonauty do Řecka a stala se manželkou Iásónovou. Když ji Iásón opustil, protože se chtěl oženit s dcerou korintského krále Kreonta Kreúsou (podle jiných s Glaukou), usmrtila Médea nevěstu a zavraždila své a Iásónovy děti. Sama prchla ve voze taženém draky do Athén ke králi Aigeovi, odkud byla později vyhnána Théseem a vrátila se do Kolchidy.


Představitelé komedie

Aristofanes

Starořecký dramatik, hlavní představitel attické komedie; na jeho komediální styl navazovalo mnoho římských autorů
Napsal 44 her, ale zachovalo se jich pouze jedenáct; Jeho dílo je těsně spjato s událostmi politického i kulturního života Athén na sklonku 5. st. př.n.l.
Jeho díla ovlivnila evropskou politickou satiru a německou klasickou literaturu (např. Goetha).

Díla: Ptáci - pokouší se symbolicky představit ideální společnost i důvody, proč taková společnost musí zákonitě ztroskotat; je považována za autorovu nejzdařilejší hru.
Žáby – kritika politiky Athén; protiválečné dílo


Představitelé historické prózy

Hérodotos

je nejstarším známým historikem, proto byl Ciceronem nazván otcem dějepisu
Mnoho cestoval (do Itálie na západě, do Babylonie na východě, do donských stepí na severu a k prvním nilským prahům na jihu). Soudil, že k historii je třeba přistupovat geograficky a ke geografii historicky. (Známý je jeho výrok, že „geografie je reálná, lidskou rukou vytvořená historie“); ve svých dílech líčí především Řecko-Perské války


Představitelé řečnictví

Démosthénés

byl athénský politik, řečník a právník
Démosthénés se i přes výraznou vadu řeči stal vynikajícím řečníkem. Traduje se, že aby překonal vadu řeči, chodil překřičet příboj a vkládal si do úst kamínky
Démosthenés je považován za nejslavnějšího řečníka antického Řecka a podle jeho slavných řečí proti Filipu II. Makedonskému se zvláště ostré politické řeči říká filipika
Vypracovala útvar zvaný filipika: obrana názorů, která hájila řečníka

Představitelé filozofie (philio + sofia – milovat moudrost)

Sokrates

athénský filozof, učitel Platónův. Je považován za jednu z nejvýznamnějších postav evropské filozofie, neboť položil základy západního myšlení. Jak praví Cicero, „snesl filozofii z nebe na zem“.
„Vím, že nic nevím“ - Tento výrok se Sokratovi připisuje zcela nesprávně (i když velice často). Pochází z chybné interpretace klíčové pasáže Platónovy Obrany Sokrata (I, 21b-e). Tato pasáž zní v překladu Františka Novotného následovně:
Zašel jsem ke kterémusi z mužů podle zdání moudrých, abych buď tam anebo nikde usvědčil věštírnu z nepravdy a ukázal její odpovědi: „Tento muž je nade mne moudřejší, a ty jsi tvrdila, že já jsem moudřejší.“ A tu, když jsem ho prozkoumával – nepotřebuji ho totiž uvádět jménem, ale byl to jeden z politiků, u kterého se mi něco takového stalo, občané athénští, když jsem ho zkoumal a rozmlouval s ním –, nabyl jsem mínění, že se tento muž zdá moudrým, jak mnoha jiným lidem, tak obzvláště sám sobě, ale že moudrý není; a potom jsem se pokoušel mu ukazovat, že se domnívá, že je moudrý, ale že není. Tu jsem si tím znepřátelil i jeho i mnohé z přítomných; avšak odcházeje uvažoval jsem sám u sebe, že proti tomuto člověku jsem já opravdu moudřejší; bezpochyby totiž ani jeden ani druhý z nás neví nic dokonalého, ale tento se při svém nevědění domnívá, že něco ví, kdežto já ani nevím, ani se nedomnívám, že vím; podobá se tedy, že jsem nad něho moudřejší aspoň o něco málo, právě o to, že co nevím, ani se nedomnívám, že vím. Potom jsem šel k jinému z těch, o kterých se zdálo, že jsou ještě moudřejší než tam ten, a nabyl jsem právě téhož mínění; a tu jsem si znepřátelil i jeho i mnoho jiných.


Aristotelés

Filosof vrcholného období řecké filosofie, nejvýznamnější žák Platonův a vychovatel Alexandra Makedonského
Jeho rozsáhlé encyklopedické dílo položilo základy mnoha věd

Platón

vlastním jménem Aristoklés, byl řecký aristokrat, matematik a jeden z nejvýznamnějších západních filosofů
Platón založil athénskou Akademii, jež pak byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím


Helénské období

Poslední období, Helénské, se nezapsalo do literárních dějin ničím významným. V této době dochází ke všeobecnému literárnímu úpadku.
Dochází ke spojování řecké kultury s kulturami dávno známými např. Mezopotámie, Egypt, aj.
Vytvářejí se nová centra vzdělanosti: Alexandreida (Horní Egypt)
Museión (shromažďovali se zde svitky)
Pergamon (území Malé Asie – zákaz dovozu papyru, tak byl vymyšlen nový materiál – pergamen)
Divadelní hry se stále rozvíjejí, hlavně „Nová komedie“ – nemá napojení na kult boha Dionýsa, převládá zachycení všedního života, objevuje se ustálené typy postav (hádavá manželka, lakomec, aj.)

ikona mailu Poslat mailem    ikona tiskárny Vytisknout               Přidej vlastní referát
Hodnocení: (hodnotilo 46 čtenářů)

Ohodnoť tento referát:

(špatný)
(horší)
(průměrný)
(lepší)
(dobrý)
 
 
 
 
Referáty | Čtenářský deník | Životopisy | Au-pair | Vysoké školy
Kontakt | Přidej vlastní referát

© provozovatelem jsou iReferaty.cz (GigaNet s.r.o.). Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu. Diskuse: miniBB forum software © 2001-2006
Referáty jsou dílem dobrovolných přispivatelů (z části anonymních). Obsah a kvalita děl je rozdílná a závislá na autorovi. Zveřejňování referátů odpovídá smluvním podmínkám. Kontakt: info@ireferaty.cz
Naši partneři: pohodlne-pujcky.cz | Dovolená Bibione | Cestovatelský Norimberk.info