Hemingway Ernest

Ernest Hemingway (Americký prozaik, žurnalista a esejista, autor moderního románu a povídky) (1899 – 1961) se narodil 21. července 1899 v Oak Parku v rodině venkovského lékaře jako druhé ze šesti dětí. Po menších neshodách s matkou odešel Ernest po střední škole z domova. Začal pracovat jako reportér pro časopis Star v Kansas City. Pro špatný zrak nebyl odveden do války, a tak prostřednictvím Červeného kříže jako řidič ambulance odjel na italskou frontu. Toužil být v centru válečného dění, a tak v červnu 1918 přestoupil a stal se správcem polní kantýny určené pro muže z přední linie. Byl zasažen minou a převezli ho do Milána, kde se podrobil několika operacím. Po propuštění byl vyznamenán stříbrnou medailí za statečnost a přidělen k italské pěchotě, kde sloužil až do konce války. Z armády byl propuštěn 4. ledna 1919 a Ernest Hemingway se vrátil do Ameriky, kde opět nastoupil do časopisu Star. V roce 1920 se oženil s Halley Richardsonovou, s níž měl dva syny. Jako zahraniční zpravodaj se s rodinou odstěhoval do Paříže. Zde se začal plně věnovat své tvorbě. Manželství skončilo rozchodem. Druhou ženou se stala Pauline Pfeifferová, s níž měl další dva syny. Rodina se odstěhovala na Floridu, ale po tragické události se vrátil do Evropy, do Španělska, které ho doslova nadchlo. Z jara 1932 odjel na Kubu, kde napsal velmi zdařilá díla. V roce 1933 podnikl výpravu do Afriky. Po Africe se vrátil do Španělska, kde až do roku 1938 působil jako zahraniční korespondent. 2. světovou válku trávil převážně na Kubě. V roce 1944 působil v Londýně jako autor reportáží z fronty v Normandii. Zde poznal taky svou novou ženu Mary Welshovou.
Hemingway trpěl depresemi, které ho spolu se zdravotními obtížemi dohnaly 2. července 1961 k sebevraždě.

Dílo:
Tři povídky a deset básní – prvotina, kterou představil veřejnosti roku 1923
Jarní přívaly
I slunce vychází
Muži bez žen (1927) – povídková kniha
Vítěz nebere nic (1933) – povídky
Sbohem, armádo! (1929) – jedna z nejúspěšnějších knih, která je jakýmsi vyznáním z nenávisti k válce. Čerpá z vlastních zkušeností.
Smrt odpoledne (1932)
Zelené pahorky africké (1935), Sněhy Kilimandžára (1936)– zážitky z cesty po Africe
Mít a nemít
Pátá kolona – jediná autorova hra
Komu zvoní hrana
Přes řeku a do lesů (1950)
Stařec a moře (1952) – novela, za kterou získal Hemingway Pulitzerovu cenu a která mu velmi pomohla k získání Nobelovy ceny za literaturu pro rok 1954.

Hlavními hrdiny tohoto autora jsou převážně muži. Díla jsou oslavou jejich odvahy, ale také sondou do jejich psychologie a pozadí jejich skutků.
Náměty svých děl často čerpal z osobních zážitků.
Ernesta Hemingwaye řadíme k autorům „ztracené generace“ – skupina mladých prozaiků, které byli poznamenáni válkou, kteří ztratili své iluze.