Lisík Patrik

Antonín Dvořák

Antonín Dvořák se narodil 30. dubna 1841 v malé vesnici Nelahozevsi u Kralup na Vltavou. Antonín Dvořák pocházel ze zcela nehudební rodiny chudého řezníka. K hudbě se dostával jen obtížně, otec z něj chtěl mít svého nástupce, a tak první základy získával jen skrovně od vesnických kantorů a varhaníků. Teprve roku 1857 otec mu povolil odejít do Prahy na varhanickou školu, to mu bylo 16 let. Po absolvování školy byl violistou Komzákovy kapely a poté od roku 1862 účinkoval plných 11 let v orchestru Prozatímního divadla v Praze. V roce 1863 se oženil s Annou Čermákovou. Tři roky zastával málo placené místo varhaníka u svatého Vojtěcha. Hudební skladbě, v níž vycházel z novoromantismu, se věnoval již od dvaceti let, ale na první uznání si musel řadu let počkat. Svá díla z těchto let většinou Dvořák sám spálil, nepovažoval je za dost kvalitní. První skladatelský úspěch zažil až jako 32letý při provedení kantáty Hymnus pražským spolkem Hlahol. V roce 1875 získal státní stipendium na základě přímluvy E. Hanslicka a J. Brahmse, kteří byli členy poroty a vytušili jeho mimořádný talent.

Tím se mu zlepšily jeho existenční podmínky a přinesly mu klid k práci. V té době už začínaly Dvořákovy skladby pronikat na veřejnost a dokonce byly vydávány tiskem. Zásadní obrat nastal v roce 1877, kdy na Brahmsovo doporučení vydalo berlínské Simrockovo nakladatelství Moravské dvojzpěvy. Dvořák začíná čerpat inspiraci z lidových vzorů a po Moravských dvojzpěvech vydává ještě Slovanské tance, které mu již přinášejí světové uznání. Od té doby vycházelo u Simrocka celé Dvořákovo dílo a zprostředkoval mu pověst světového skladatele. V roce 1878 se již plně věnoval skladbě a různým hudebním útvarům, od klavírních a smyčcových přes písně a sbory, komorní skladby a koncerty, oratoria (Svatá Ludmila) a kantáty (Svatební košile), symfonie a symfonické básně (Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat, Holoubek) až po opery (Dimitrij, Šelma sedlák, Tvrdé Palice aj.), kterých napsal celkem jedenáct. K nejslavnějším patří Rusalka, Jakobín a Čert a Káča, které jsou dodnes v repertoáru světových operetních scén. Dvořák byl pozván do Anglie, Německa i Ruska. Jeho kompoziční úspěchy mají vliv na i na jeho společenské postavení a roku 1892 byl jmenován profesorem pražské konzervatoře. a v roce 1892 byl pozván do USA, kde byl dva a půl roku ředitelem Národní konzervatoře hudby v New Yorku. Těžištěm Dvořákova díla je především jeho devět symfonií. V USA napsal nejznámější z nich Symfonii e mol zvanou Z Nového světa, dále violoncellový koncert h mol a smyčcový kvartet F dur zvaný Americký.

Jeho sláva zvratně stoupala, byl zahrnut oficiálními poctami, např. jmenován čestným doktorem UK v Praze a univerzity v Cambridgi. Po návratu z ciziny působil dále na pražské konzervatoři, od roku 1901 jako její ředitel. Velkou část roku žil na venkově, ve Vysoké Příbrami, kde např. zkomponoval II. řadu Slovanských tanců. Stejně jako skladatel byl Dvořák ceněn jako dirigent, byl nazýván "virtuos na orchestr". Kromě vlastního geniálního díla zanechal Dvořák české hudbě i generaci skvělých žáků, mezi nimiž vynikli zejména jeho zeť Josef Suk, Vítězslav Novák a Oskar Nedbal. Dvořák je prvním skladatelem, jehož dílo proniklo do celého světa a dodnes patří ke skladatelům nejhranějším.

Antonín Dvořák umírá doma, roku 1904. Je oplakáván jako národní hrdina.