Emanuel Frynta

Emanuel Frynta

3.ledna 1923 Slapy - † 11.října 1975 Praha

Emanuel Frynta byl pro českou literaturu velmi významným a disciplinovaným překladatelem a básníkem, snad vůbec nejvýraznějším představitelem nonsensové poezie v Česku. Filmový scénárista a autor rozhlasových cyklů zdědil své jméno po otci, který byl také literárním překladatelem. V prvopočátcích svého literárního účinkování byl Emanuel Frynta zahrnován do stejné básnické skupiny jako Josef Suchý, tedy do autorského okruhu kolem katolického časopisu Vyšehrad, preferujícího ideály křesťanského humanismu. Frynta v roce 1943 maturoval na klasickém gymnáziu v Praze. Do konce války byl zaměstnán jako pomocný dělník. V letech 1945 až 1948 studoval rusistiku na Karlově Univerzitě. Poté působil až do konce života jako překladatel z povolání. Ve svých 22 letech debutoval v Akordu, dále publikoval také ve velmi známe Kytici, Světové literatuře, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu do domu, Tváři a Obrobě. Podobně jako u jeho druhů (Slavík, Vokolek) byla po únoru 1948 Fryntova cesta k publikování velmi komplikovaná. Věnoval se překladatelství (jako jeden z prvních k nám uváděl Christiana Morgensterna) zajímal se také o editorství (sestavil např. oblíbenou čítanku českého a světového humoru Moudří Blázni) a spolupracoval s rozhlasem. Patřil k průkopníkům naší konkrétní a nesmyslné poezie. Dominantní částí díla Emanuela Frynty byly překlady z ruštiny Puškina a Lermontova. Věnoval se překladům i z dalších jazyků. Součástí jeho literárněvědné činnosti byly i publikace určené zahraničním čtenářům.