Kašpar Lén mstitel

KAREL MATĚJ ČAPEK CHOD
KAŠPAR LÉN MSTITEL
10.vydání. Praha:1972, Československý spisovatel. Ed.Slunovarat, Malá řada.

Kniha je příběhem pomsty Kašpara Léna. Ten se vrací z Itálie, kde byl vojákem, do Prahy. V původním bydlišti ale nenalézá rodinu, jež ho ubytovala. Od sousedů se dozvídá, že otec se utopil a dcera je v kasárnách. Odchází tedy večer do kasáren, kde zjišťuje, že Mařka je prostitutkou. Silně ho to poznamená a po šarvátce s ní, kdy ona má hysterický záchvat, se dozvídá celou pravdu, která je pro četnáře odhalena až v závěrečné části soudního přelíčení: když rodina neměla co jíst, vyhloubil otec díru ve zdi sousedící s obchodem Konopíka a bral odsud jídlo. Soused však otce přistihl a přivázal ho za ruku. Vysvobodit ho mohla jedině dcera, která by se sousedem vyspala, což Mařka posléze udělala. Soused otce pustil, ale druhý den vzburcoval ostatní, že mu někdo kradl zboží. Otec tíhu situace neunesl a utopil se. Dívka odešla dělat prostitutku do kasáren. Lén se tedy rozhodne, že dívku pomstí. Přislíbí jí navíc, že našetří 50 zlatých, vykoupí ji a odejdou spolu. Lén pracuje tedy jako dělník, a to zrovna na Konopíkově novém domě. Jako spolupracovníka má starého „fajfku“, kterého hájí před posměchem ostatních – je však poměrně agresivní, situace často končí bitkou. „Fajfka“ jednou spadne z 3.patra stavby a zabije se - je zde potom sentence o tom, že „když se zabije jeden, budou dva, ne-li tři.“ Na stavbě se ještě odehraje několik peripetií, jež dokreslují povahu Léna jako zuřivého a dá se říci, že hrdina je z těch, kteří chápou spravedlnost velmi jednoduše. Lén si udělá díru v podlaze, a to přesně nad místem, kde stává Konopík, který si tam prohlíží, jak pokračuje stavba. V osudný moment spadne na kupce cihla – Lén je však v tu chvíli ve stavu podobném komatu, což svědčí u soudu v jeho prospěch. (O tomto soudu pojednává druhá část knihy). Mezitím se ztratí Mařka, která pak „pracuje“ v jiném domě. Z novin se dozví o jeho případu a tajně se vydá k soudu. Tam ji nalezne policista, z čehož má hysterický záchvat. Když to vypadá, že případ je uzavřen v Lénův prospěch, zakřičí, že se na zločinu domluvili. Je pak vyslechnuta jako nová svědkyně a Lén, který byl celou dobu nemocný (a podezírán ze simulantství) začne chrlit krev a na místě umírá.

Zobrazován je hlavně vnitřní svět Léna, který začne pít alkohol, a tudíž se často nalézá v pochybném stavu, který je ještě zhoršován samotnou myšlenkou na vraždu – jeho stavy jsou dobře vykresleny. Vnější děj se proto nezdá až tak důležitý, samotná vražda zde pak dokonce „chybí“, není vůbec popsána. Vražda je zde anticipována častým motivem kupčíkovy lesklé lebky a závažím, které nosí Lén vždy při sobě. Způsob vraždy je podobný se způsobem, jakým chytil kupčík otce – v obou případech se jedná o díru ve zdivu. Tato kniha je jakousi variací na Dostojevského „Zločin a trest“ – ačkoli se zde nejedná o psychologický stav hrdiny, který spáchá vraždu a řeší své svědomí. Jsou zde však shodné postavy: hlavní hrdina, který zavraždí a jako doplněk k němu je prostitutka, která je však morálně čistá.
Samotné epizody (například na stavbě – zpívajcí dělník, mrtvý „fajfka“) mají zpomalující charakter, nejsou pro děj důležité, odbíhají. Svou roli hrají pouze při přelíčení, kde mluví svědkové ze stavby o Lénovi a jeho charakteru. Autor zde používá pražskou obecnou češtinu, což bylo v jeho době výjimečné.

Doslov: Pohorský, Miloš.
Tato kniha je první, kterou autor upoutal silnou pozornost (r.1908). Je zde popsán člověk, který je určený prostředím a vrozenými osobními předpoklady, čímž je naplňován Zolův naturalistický program. Autor spojuje krásné a ošklivé, parodii a sentimentalitu, střídá vypravěče a mění úhly pohledu, čímž ho můžeme přiblížit k experimentálnímu románu nového století, k jeho bezhraničné a proměnlivé mnohostrannosti zkoušející kombinaci nejrůznějších významových a stylových rovin. Zjevný je zde i rozpor pesimismu a naděje.