Katyně

HLAVNÍ NÁMĚT: Hlavním námětem této knihy je příběh Lízinky Tachecí. Tato mladá dívka řeší problém, nebo spíš její rodiče, kam jít po základní škole, když nebyla přijata na gymnázium ani konzervatoř. Nakonec se řízením osudu dostane na SUPOV, Střední učiliště popravních věd, kde studuje na první katyni v lidské historii vůbec. Svou krásou a kouzlem způsobí Lízinka hned několik katastrof. V první řadě jde o vraždu způsobenou jejím spolužákem, který ze žárlivosti studenta jiného ústavu na společném lyžařském výletě láme kolem a následně spáchá sebevraždu. Druhou obětí je jeden z učitelů na nově vzniklé škole a kat docent Šimsa, který Lízince neodolá, pod záminkou ji vyláká k sobě na chatu, kde se jí chce zmocnit. Pro jistý problémech a touhu, dokázat si své mužství, Lízinku odváží do věznice, kde chce uskutečnit další pokus. K jeho smůle ovšem omylem oběsí jednoho z omilostněných vězňů. Šimsa nakonec u mistrovských zkoušek poslouží Lízince jako první „zákazník“; Lízinka na něm předvede perfektní „ruk-cuk“. Poslední „obětí“ je druhý z učitelů a hlavní kat profesor Vlk. V jeho případě naštěstí vzplanutí pro Lízinku, které, na rozdíl od svého kolegy, dovrší i fyzicky, nekončí smrtí, ale rozvodem s manželkou a zásnubami s Lízinkou Tachecí.
HLAVNÍ HRDINKA: Hlavní hrdinkou je Lízinka Tachecí, velmi krásná a okouzlující mladá dívka. Po dokončení studia na základní škole měla problém s výběrem další školy, hrou osudu se nakonec dostává na SUPOV. Lízinka je jemná, tichá, až skoro étericky působící dívka či spíše anděl. Touto svou vlastností způsobuje všechny zvraty v příběhu. Její podstata, jemnost čisté víly, působí v mrazivém kontrastu proti surovosti témat výuky, stejně jako vůči nespočtu drastických dějových obrazů.
VLASTNÍ NÁZOR: Tuto knihu jsem si chtěla přečíst už před pár lety, když o ní v hodině literatury padla zmínka. Z neznámého důvody jsem se k ní však dostala až teď. K četbě jsem už ze začátku přistupovala s vědomím, že autor chce především šokovat, upozornit na nesmyslnost režimu, okolí a možná i světa, přesto jsem však byla v několika pasážích, velmi mírně řečeno, šokována. Děj není zrovna jednoduchý, protože je tvořen hned několika vzájemně se prolínajícími liniemi. Autor časově velmi přeskakuje, v knize objevují informace ze současnosti, následně jsou dvě stránky věnovány době před třiceti lety. Toto způsobuje i skutečnost, že se některé, pro postavy známé skutečnosti, dozvídáme s velkým zpožděním. Další komplikaci při četbě způsobuje členění, či spíše nečlenění na kapitoly. Číslo označující kapitolu je velmi často v textu předchozí kapitoly nebo umístěno o několik řádků v nové kapitole. Děj se přitom tím pádem láme časově klidně o 20 let na jednom a tom samém řádku. Toto byla jedna z věcí, která mi četbu, alespoň ze začátku, velmi ztěžovala. Tato kniha byla ale jinak zajímavá a četla se nad očekávání dobře.