Rekatolizace,Pouť a Jezuité a koniáši

Rekatolizace
Rekatolizace je úsilí o navrácení věřících (protestantů, členů Jednoty bratrské) do římskokatolické církve.
Rekatolizaci poddaných brzdily nekatolické vrchnosti.
31.července 1627, což je svátek zakladatele a patrona jezuitského řádu Ignáce z Loyoly, vydal císař a král Ferdinand II. patent, který nařizoval nekatolické šlechtě v Čechách do půl roku přestoupit k římsko katolickému náboženství. Ti šlechtici, kteří na to nepřistoupili, museli do šesti měsíců prodat své pozemky a opustit zemi. Patent z tohoto dne měl dopad jak na šlechtu tak na vesnické obyvatelstvo. Pro Moravu byl podobný patent vydán 9.března 1628. Těmito opatřeními vrcholila první rekatolizační vlna, k níž v Českých zemích došlo po bitvě na Bílé hoře. Postup vůči českým nekatolíkům, kteří tvořili podle odhadů 85%, byl ovšem pozvolný.
13.prosince 1621 byli z pražských měst vyhnáni nekatoličtí duchovní hlásící se k české konfesi. Luteránští kněží byli zprvu ušetřeni, ale i oni byli 25.října 1622 vypovězeni. V roce 1627, v souvislosti s pokračujícím posilování absolutismu v Českých zemích a zřejmě i jako reakce na výhodnou vojensko-politickou situaci habsburské monarchie, zesílila rekatolizační aktivita státu a církve.
Rekatolizaci poddaných brzdily nekatolické vrchnosti. Kromě uvedených zákonných norem přinesl rok 1627 ještě další a z hlediska šíření katolické víry zřejmě nejvýznamnější opatření: na jaře vznikly nové rekatolizační komise, které v letech 1627-1628 prošly s velkou důkladností všechny kraje Českého království. Zjišťovaly zde stav náboženství, předvolávaly si nekatolické šlechtice, měšťany, rychtáře poddanských vsí a někdy i další venkovany a mírnými a násilnými prostředky je přivážely ke konverzi. Výsledkem byla třetí vlna náboženské emigrace.

Pouť na Svatou Horu
Baroko představovalo oproti středověku radikální změnu chápání víry. Zatímco středověký člověk žil v malém světě, který byl placatý, tvořila ho pouze Evropa a na bílých místech v mapách byli stále lvi, svět baroka se musel vypořádat s novými skutečnostmi. Nejenom zámořské objevy, ale i počínající rozvoj přírodních věd otřásá původním světem na gotických pilířích. Důležitou roli hrála také rozpor mezi biblickou hodnotou církve a faktem, že v důsledku reformace bylo církví hned několik. Člověka takto roztřeseného bylo nutno ukotvit. Ovšem bylo by ploché považovat tyto snahy katolické církve za pouhý vychytralý prostředek k udržení si věřících. Barokní zbožnost znamenala úplnou proměnu v pojetí víry. Byl zaveden nový ritus mše svaté. Poutě změnily svoji podobu. Stavěla se nová poutní místa, hojně zasvěcená Panně Marii. Poutě začaly mít místní(neputovalo se na daleká místa) charakter. Poutě byly pořádány za různým účelem. Např. za dobrým úmyslem (za uzdravení někoho) nebo u příležitosti nějakého svátku. Uctívalo se tělo páně, byla pořádána procesí, nosily se prapory. Taková zbožnost přetrvala, zejména na moravském venkově, fakticky do dnešních dnů. Svatá Hora stála podle legend nad městem Příbramí odnepaměti. Původně malý zděný kostelík byl podle návrhu jezuitů a architekta Carla (Karla) Luraga přestavěn na baziliku s ambity. Z Příbrami vedly na Svatou Horu schody přestavěné a zastřešené v roce 1723 podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenthofera. Poutě se pořádaly na Svatou Horu z různých míst v Čechách. Např. Jaroslav Seifert vzpomínal, jak za svého dětství zažil pouť s milostnou soškou Panny Marie z pražského Žižkova vlakem do Příbrami. Z toho je vidět, kterak silně a dlouho byla barokní zbožnost zakořeněna mezi prostými lidmi.

Jezuité a Koniáš v Baroku
Jezuité byli založeni svatým Ignácem z Loyoly a dodnes jsou poněkud neprávem vnímáni jako pouhý účinný nástroj protireformace. Tento vysoce intelektuální řád byl do Čech poslán vykonávat misijní činnost. Byla jim svěřena péče o univerzitní vzdělání. Rovněž měli dohled nad knihami. Mezi takové patřil bratr Antonín Koniáš, působící v pražském Klementinu. Koniáš závadné knihy pečlivě označoval poznámkami a některé pálil. Jednalo se jednak o kacířské spisy, ale zejména o francouzskou pornografickou literaturu. Byl vynikajícím kazatelem. Bolševiky byl jeho obraz fanaticky zapáleného mnicha později zneužit k poštvávání proti katolické církvi.