Management

Definic existuje více, protože management vychází z více vědních disciplín: ekonomie, psychologie, práva, sociologie, matematiky, statistiky. Management je vědní disciplína (20 %) a umění (80 %).
Management
- řízení; skupina lidí, kteří řídí
- proces organizování, plánování, rozhodování, komunikování, vedení, kontrolování, smyslem tohoto procesu je dosáhnout stanoveného cíle při maximálním možném využití všech zdrojů (práce, materiál, stroje, kapitál, technologie)
- představuje soubor návodů, jak co nejlépe dosáhnout cíle organizace
- jedná se především o řízení celé jednotky, ale pod pojmem management si můžeme představit i řízení ucelené podnikové činnosti

Manažer
Manažeři se rozdělují do tří skupin, podle toho, kde se nacházejí v hierarchii řízení:
1. manažeři 1. kategorie – jsou jenom o jeden stupínek výš nad výkonnými pracovníky - mistři, vedoucí dílen
2. střední manažeři – podstatná část jejich práce tvoří získávání a předávání informací - rozsáhlá skupina řídících pracovníků, např. vedoucí různých útvarů – odboru, oddělení
3. vrcholoví manažeři = TOP manažeři – řídící pracovníci, kteří řídí ucelenou organizační jednotku – ředitelé, náměstci

Manažer v procesu řízení
Úlohou manažera je především využít odborníků za účelem dosáhnout stanovený cíl. Musí mít určité vlastnosti.
- vrozené – temperament; inteligence; manažer musí mít potřebu někoho řídit, vést lidi; musí se umět vcítit do potřeb spolupracovníků
- získané – dovednosti z oblasti psychologie, sociologie, teorie podnikání
Pro nemanažerské profese je typické, že jsou úzce specializované (účetní, technik), u manažerů se jejich profesní zaměření liší podle jejich umístění v hierarchii řízení. Čím je manažer v hierarchii níž, tím více potřebuje specifické znalosti, čím je výš, tím více se řídí principem universálnosti tzn. požadavky na něj kladené jsou nezávislé na předmětu podnikání. Tyto manažeři mohou snadno přecházet z jednoho podniku do jiného, i když se liší předmětem podnikání.

Zvláštnosti manažerské práce
Manažerská práce je vícerozměrná, na rozdíl od specialistů všechny tyto rozměry působí současně a manažer se musí rozhodovat za každou vzniklou situaci.
- manažerská práce je práce prostřednictvím druhých lidí – podřízených pracovníků, okolní subjekty (dodavatelé, odběratelé), je zapotřebí týmová práce, musí komunikovat a spolupracovat s jinými lidmi
- práce s nejistotou a rizikem – rozhoduje se v proměnlivých podmínkách, musí se rozhodnout okamžitě
- manažer je odpovědný za výsledky nejen své práce, ale i za výsledky práce podřízených
- konfliktnost cílů – manažer reaguje na požadavky, které jsou v protikladu (vyšší mzdy X vyšší zisk)

Styly řídící práce – forma vztahu managera k spolupracovníkům
1) autoritativní styl řízení – je založen na příkazech a jejich bezpodmínečném dodržování, vedoucí se minimálně radí s podřízenými, dává přednost strohému, formálnímu postupu
2) demokratický styl řízení – vedoucí spolupracuje s podřízenými, má přirozenou autoritu a motivující styl pro podřízené
3) liberální styl řízení vedoucí pracovník nechává své podřízené rozhodovat příliš – ovlivňuje je minimálně
4) byrokratický styl řízení – vedoucí pracovník se opírá o směrnice, o „nařízení shora“, které rozpracovává a ukládá svým podřízeným, sleduje, jak se nařízení dodržují

Funkce managementu
1. plánování – je první funkcí, ostatní na ní navazují
2. organizování
3. vedení, motivování, personální zajištění – řízení
4. kontrolování

PLÁNOVÁNÍ
Základem plánovacího procesu je stanovení soustavy cílů podniku, jejich vzájemné uspořádání a sladění a stanovení cest k jejich dosažení.

Podnikové cíle jsou dvojího druhu:
- obecné – jsou společné pro většinu podniků (maximalizace zisku)
- specifické – zajištění vývozu, zavedení nového výrobku, rozšíření podniku

Efektivní plánování musí být pružné, musí reagovat na změny, ke kterým dochází na trhu. Druhy plánů podle obsahu plánu a času:
- strategické = dlouhodobé; formulují se základní cíle podniku, tyto plány musí vycházet z podrobných analýz.
- taktické – konkretizují cíle pro dané období, upřesňují prostředky, jak cílů dosáhnout – např. finanční, technický plán
- operativní – vychází z konkrétních podmínek, ze zdrojů, které má podnik k dispozici; na nejkratší období - operativní plán výroby

Rozdělení plánů podle času: krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé
Plány jsou zaměřeny na zákazníky, zaměstnance, podnikatelskou činnost.

Při plánování se vychází z THN = předpisy, které stanoví spotřebu prostředků a práce na jednotku výkonu
- normy spotřeby a vázanosti práce – normy výkonové (času a množství), normy obsluhy, normy početních stavů pracovníků
- normy prostředků – spotřeby materiálu, normy spotřeby energie, normy zásob, normy kapacitní, normy opotřebení

ORGANIZOVÁNÍ
Pojem organizace
- ve smyslu právním „podnik je organizace“ – má právní subjektivitu, právní samostatnost, přesně vymezený předmět činnosti, je vybavena majetkem, náklady hradí ze svých výnosů, zisk rozděluje podle určitých pravidel, je zcela samostatný při tvorbě podnikových útvarů
- ve smyslu „podnik má organizaci“ – je vnitřně uspořádán na organizační strukturu
- ve smyslu „ podnik je organizován“ – proces, kterým se snažíme působit na chování lidí v podniku

Organizace (viz 2. bod) – nepředstavuje konečný cíl, ale je prostředkem k jeho dosažení; nutnost organizovat vyplývá z dělby práce è efektivnost; specializace – různorodost práce; z důvodu rozsahu práce

Při organizování se určuje jaké činnosti se uskutečnit v jakém sledu a v jakém čase, kde, kdo a pomocí čeho je uskuteční.

Útvarová organizace – smyslem je rozdělit celkový úkol podniku do dílčích úkolů a ty přiřadit konkrétním místům
Procesní organizace – pokud se zaměříme na procesy
Útvarová a procesní organizace dohromady tvoří formální organizace – formální strukturu.

Základním prvkem organizační struktury je organizační jednotka. Každá organizační jednotka má svého vedoucího.

Organizační jednotka
- odborná jednotka (odbyt, účtárna) – útvar
- štábní jednotka – vykonává informační, poradenské a kontrolní funkce (asistent, sekretariát, právník)


Vertikální dělbou práce vznikají jednotlivé stupně řízení v podniku: PODNIK – ZÁVOD – PROVOZY – DÍLNY – PRACOVIŠTĚ
- v čele je osoba, která za tuto část odpovídá
- počet stupňů záleží na velikosti podniku, složitosti činnosti podniku a uplatnění centralizace a decentralizace při rozhodování

Řídicí pracovníci mají pravomoc a zodpovědnost
- pravomoc - právo rozhodnout a přidělovat práci
- zodpovědnost – odpovídá za svěřené úkoly

decentralizace – řídící pracovník deleguje značné množství práce na podřízené pracovníky
centralizace – řídící pracovník deleguje minimálně
Horizontální dělba práce – dělba práce v rámci určitého stupně řízení. V rámci 1 stupně řízení se vytváří odborné a štábní útvary. I tyto útvary mají svoji vertikální strukturu. Odborný úsek – odbor, oddělení, referáty, pracoviště

PODNIK

VÝROBNÍ TECHNICKÝ OBCHODNÍ PERSONÁLNÍ EKONOMICKÝ
ÚSEK ÚSEK ÚSEK ÚSEK ÚSEK

ZÁVOD ZÁVOD ZÁVOD ZÁVOD

PROVOZ PROVOZ

DÍLNA DÍLNA

Vytváření organizačních struktur
Pevné organizační struktury:
1. liniová organizace
2. funkční (funkcionální) organizace
3. liniově štábní
V současné době v podnicích převládá liniově štábní organizační struktura, která se vyvinula z liniové a funkční.

Liniová organizace

Charakteristika:
- jednoznačné vazby mezi podřízenými a nadřízeným
- jeden odpovědný vedoucí (komplexní odpovědnost)

Funkční organizace

Charakteristika:
- více vedoucích pro jednoho podřízeného, řízení podle odbornosti

Liniově štábní organizace
Charakteristika:
- tvořena 2 základními složkami – liniovou a štábní
- z liniové struktury přebírá hlavní přednosti (jasné kompetence; koordinace úkolů; jasné vztahy podřízenosti a nadřízenosti; relativně krátké řetězce informačních vazeb)
- z funkční struktury přebírá její hlavní klad (specializace vedoucích a jejich vysoká odbornost)
- potlačuje řadu nedostatků funkční struktury (velká četnost a složitost vazeb mezi prvky, křížení kompetencí a absence koordinačních center)
- štábní složky se na řízení podílejí pouze zprostředkovaně, nemají všeobecné právo rozhodovat

Štáb – organizační jednotka, která vykonává informační poradenské a kontrolní činnosti, jsou u vyšších řídích úrovní. Odčerpávají značnou část práce řídícího pracovníka
- pod ředitelem: asistent ředitele; útvar zabývající se kontrolou, útvar zabývající se organizováním, právník
- Výhody: liniový pracovník není tolik zatížen
- Nevýhody: izolace štábu – pouze kontrola – žádné pravomoci

V současné době je to nejvíce rozšířený druh organizace

Pružné organizační struktury
Maticová organizace

1 pracovník má více nadřízených (u různých činností) a 1 nadřízený má více podřízených.

Vliv centralizace a decentralizace na organizační strukturu
Plochá organizační struktura – centralizace

Nevýhody: přílišné zatěžování řídícího pracovního

Vysoká organizační struktura – decentralizace – vznikají stupně řízení (zpravidla 3 stupně

Pravidla pro vytváření organizačních struktur
- každý pracovník může být podřízen pouze jednomu vedoucímu
- musí se jasně vymezit linie pravomoci a odpovědnosti
- vedoucí odpovídá za výkon svých podřízených
- organizace má být co nejjednodušší (přiměřený počet řídích stupňů)
- každý řídící pracovník by měl mít přiměřený počet podřízených
- každý řídící pracovník by měl vykonávat jednu rozhodující činnost

Organizační normy v podniku
Směrnice – určí se co se má dělat, jak a kdo to má dělat.
Souhrn Směrnic tvoří Organizační řád podniku

ŘÍZENÍ
Zahrnuje více funkcí, činností
1) motivování a vedení
2) personální zajištění – viz otázka PERSONÁLNÍ ZAJIŠTĚNÍ A ODMĚŇOVÁNÍ

Motivování
Motiv – vnitřní podnět, který vede člověka k určitému jednání
motivování – taková řídící činnost, kterous e podněcují lidé k určitému jednání
Při motivování se používá:
1) finanční motivace – peněžní odměna
2) morální motivace – pochvala
Stimul je vnější podnět ke zlepšení činností. Podle nových poznatků mají morální podněty velký význam – uznání; pocit seberealizace, sounáležitosti, jistoty, bezpečí

Vedení
Znamená, že řídící pracovník usměrňuje své podřízené, aby co nejlépe splnili stanovené cíle.

Motivaci ovlivňují styly vedení (autoritativní, demokratický, liberální); pracovní podmínky (pracovní prostředí + pracovní místo)

Pracovní prostředí - teplota, osvětlení, hlučnost, prašnost, příjemné prostředí (barvy, květiny)
Pracovní místo – místo, kde pracovník vykonává převážně svoji práci – výška stolu
Jestliže zaměstnanci pracují v kolektivech, pak má vliv i sociální klima – vliv mají i neformální vztahy; danému oboru se věnuje sociologie. Sociologie se zabývá i konflikty na pracovišti. Důvody: rozdíly v odměňování, nesympatie, závist, rozdílnost názorů.

KONTROLOVÁNÍ
Kdo řídí, musí současně kontrolovat
Kontrolu a kontrolování lze chápat v několika smyslech. V managementu je chápána ve významu řízení.

Kontrola je neustále probíhající proces, který umožňuje zjistit odchylky skutečného stavu od stavu žádoucího a podle toho navrhnut opatření.

Fáze kontroly:
1. zjištění skutečnosti – požadavky na informace – objektivní, včasné, přesné
2. porovnání skutečnosti se žádoucím stavem - zjištění odchylek a příčin
3. navržení určitých opatření

sebekontrola
přímá vazba (zadání úkolu) zpětná vazba (plněný úkolu)
sebekontrola

Druhy kontroly
- souhrnná – týká se všech částí řízeného procesu
- namátková – na základě nahodilého výběru, kontroluje se část
- výběrová – podle určitého pravidla, nekontroluje se celý celek, ale část

- preventivní – před zahájením nějaké činnosti
- průběžná – během, provádění nějaké činnosti; operativní kontrola – pohotová, včasná
- následná kontrola – zaměřena na minulost

Metod a forem kontroly je mnoho – kontrolují se různorodé jevy a skutečnosti.

Funkce kontroly
- ekonomická – kontroluje se finanční stránka
- psychologická funkce – upevňuje se pocit za vykonanou práci, motivace k lepším výsledkům
- sociální – kontrola celého kolektivu – upevní vztahy – musí být objektivní

Cílem kontroly je zpětně ovlivnit řídící procesy

Informace
Informace – zpráva, která odstraňuje nejasnost, musí přinést příjemci něco nového.
Pohyb informací od řídící složky k řízené složce nazýváme tok informací. Pro vedoucího pracovníka má význam pravdivá a včasná informace. Podoba informací se mění – směrem k nižšímu organizačnímu stupni se konkretizují, na nejvyšším stupni jsou globálnější.