Nedbal Oskar

Oskar Nedbal žil v rozmezí dvou století (1874 - 1930). Patřil k
nejvšestrannějším hudebníkům své doby. Nedbal vystudoval housle
u A.Benewize (Benewitce), byl králem violistů, mezi žáky A.Dvořáka patřil k nejslibnějším, 14 let působil v Českém Kvartetu. Jako člověk důvěřivé, bezelstné povahy si však nedokázal naplánovat kariéru tak, aby nedospěl k tragickému konci. Už jako mladík dirigoval filharmonii s jistotou zkušeného mistra. Stal se velvyslancem České hudby neboť v
cizině kromě hudby Dvořákovy hojně interpretoval také hudbu Smetanovu, Fibichovu, Novákovu, Foerstovu, Sukovu, Ostrčilovu i Karlovu.
Hlavně Česká filharmonie mu pomohla být vděčná za upevnění své pozice v českém kulturním životě. I pro její propagaci udělal Nedbal mnoho. V roce 1902 Nedbal uskutečnil zájezd do Anglie a v roce 1904 do Ruska, kde Česká filharmonie absolvovala 150 koncertů. V Praze byl Nedbal iniciátorem Dvořákova oratoria Sv.Ludmila (se 4000 zpěváků). V roce 1906 odjel s manželkou do Vídně, tam se stal vedoucím nově zal. Orchestru Tonkunstlerverein. Slavný dirigent Nedbal se stal i neméně slavným skladatelem baletů a oper. Svou tvorbou oper v roce 1902 složil pantomimou pohádku o Honzovi, která slavila úspěch v Praze i ve Vídni. Nedbal vytvořil i operu Polská krev na Puškinův námět, proslavila se v Německu, Česku i v Rakousku. V roce 1919 se vrátil do Prahy, vhodné zaměstnání nenalezl. Z nouze přijal Nedbal místo šéfa bratislavského národního divadla. Po úspěchu Pohádky o Honzovi v Záhřebu ukončil na Štědrý den 1930 svůj život. Na jeho památku postavili v Táboře divadlo Oskara Nedbala.