Ploutvenky

Do kmene Ploutvenky (Chaetognatha) řadíme dnes asi stovku druhů drobných mořských živočichů. Vyznačují se velmi neobvyklou stavbou těla, připomínající spojení různých evolučních znaků živočichů. Ploutvenky byly dříve kladeny do příbuznosti s hlísticemi, vrtejši, měkkýši, korýši, dokonce i se strunatci. Dodnes se ale stále neví o jejich skutečném postavení v systému živočichů.

Průsvitné šípovité tělo ploutvenek je mírně zploštělé, členěné na hlavu, trup a ocasní oddíl. Na straně je opatřeno jedním nebo dvěma páry vodorovných ploutviček, vyztužených chitinózními paprsky. Na zádi vyniká nepárová ocasní ploutev. Délka ploutvenek se pohybuje v rozmezí 0,2 až 12 cm. Zploštělá hlava s párem očí nese několik párů tuhých chitinózních útvarů, které slouží k příjmu potravy. Jsou to mohutné svěrací ostny a mnohem menší zoubky.

Ploutvenky mají tělní dutinu členěnou původně na tři části. Některé jejich orgány se vyznačují značnou dokonalostí, například nervová soustava, jiné, jako třeba trávicí soustava, mají velmi jednoduchou stavbu. Některé dokonce úplně chybějí. Mezi ně patří třeba oběhová a vylučovací soustava. Značná pohyblivost podpořila vývoj specializované oporné soustavy a svalstva, které ve své stavbě spojuje znaky tak vzdálených skupin, jakými jsou hlístice, členovci a obratlovci. Epitel kryjící povrch těla je u ploutvenek na rozdíl od většiny bezobratlých složen z mnoha vrstev.

Většina druhů tvoří součást zooplanktonu. Jsou to aktivní dravci, kteří se živí drobnými korýši, prvoky a jinými ploutvenkami, v menší míře také vajíčky a larvami ryb. Kořist zachycují svěracími ostny, kterými je vyzbrojena hlava ploutvenky. Ostny jsou velmi pevné, a přitom i pružné. K lovu používají jed tetrodotoxin, který i jako některé chobotnice získávají z bakterií rodu Vibrio. Nejčastěji se buď oni sami nebo jejich kořist živí bakteriemi, které produkují toxin. V důsledku své mimořádné stability se tetrodotoxin nakonec hromadí v jejich tělech. Pro člověka by tento jed byl smrtelný již v dávce 10 µg/kg tělesné hmotnosti. Přesto nejsou pro člověka nebezpečné, ale mohou však roznášet jedovaté bakterie v mořských ekosystémech, neboť se hojně vyskytují v povrchových vrstvách všech oceánů.

Některé smyslové orgány ploutvenek mají velmi neobvyklou strukturu a funkci. Tomu odpovídá pokročilá stavba nervové soustavy. Její hmota je soustředěna do několika uzlin (ganglií), které jsou převážně v hlavové části. Hlavní uzlina vysílá nervy také k páru očí, které leží uprostřed svrchní strany hlavy. U některých rodů se také vyvinuly složené oči, podobné očím členovců. Větší význam než oči mají však rozmanité obrvené receptory na povrchu těla. Ty tvoří obrvená políčka po celém těle, včetně ploutviček. Tvoří je několik brv dlouhých až několik stovek mikrometrů. Je to jistá obdoba proudového orgánu ryb: políčka zachycují širokou škálu vibrací. Nejvíce jsou citlivá na frekvence vibrací, vyvolaných planktonickými korýši klanonožci (Copepoda), kteří tvoří hlavní součást jejich potravy.

U každého jedince najdeme jak samčí, tak samičí pohlavní žlázy. Přesto se samooplození vyskytuje jen výjimečně, protože spermie dozrávají dříve. Vaječníky jsou uloženy v zadní části trupu a varlata jsou v ocasním oddílu. Shluky spermií se z varlat do vody uvolňují slepené želatinózní hmotou. Vajíčka se oplozují ve vaječníku a odtud jsou pak vypuzeny z těla ven. Z vajíček se líhne larvální stadium, které nepřijímá potravu a postrádá některé znaky dospělců. Chybí například aparát k lovu kořisti, oči, postraní ploutvičky a řitní otvor. Během několika dnů se však již neliší od dospělců.

Ploutvenky, podobně jako mnoho dalších mořských organizmů žijících v planktonu, obývají rozsáhlé oblasti. Areály některých druhů mohou zahrnovat i několik oceánů. Schopnost šíření je podmíněna velkou tolerancí ke změnám prostředí a velkou produkcí vajíček, která jsou roznášena mořskými proudy. Největší druhové bohatství nalezneme v tropech a subtropech. Většina druhů se vyskytuje v povrchových vrstvách otevřeného moře, některé druhy jsou vázány na oblast šelfu, pouze jedna čeleď se vyskytuje u mořského dna.