Zlatoočky

Larvy zlatooček se živí mšicemi, proto kladou samičky vajíčka přímo do kolonie mšic. Vylíhlá larva začne okamžitě lapat okolní mšice a mohla by s nimi pozřít i vajíčka svého druhu, která by jí jistě také chutnala. Aby se to nestalo, klade zlatoočka vajíčka na jakýchsi stopkách. Přitiskne zadeček ke stvolu rostliny a vyloučí lepkavou tekutinu. Potom jej zvedá nahoru, tekutina se táhne za zadečkem a rychle na vzduchu tuhne. Tak vzniká stopka. Na její vrchol umístí zlatoočka vajíčko.

Zlatoočky mají rady lidská obydlí a vyhledávají je hlavně pro přezimování. Zlatoočka obecná je velmi užitečný hmyz. Když někde na keři uvidíme kolonii mšic, kterou neochraňují mravenci, pak tam určitě najdeme také podivné stvoření s dlouhými srpovitými kusadly, zpravidla přikryté mšicemi. Je to larva zlatoočky. Rychle je chytá kusadly, ale nepolyká je. Larva má mimostřevní trávení. To znamená, že do ulovené mšice vypouští trávicí šťávu a potom vysává zvláštními kanálky v kusadlech rozpuštěnou potravu. Snad aby neztratili příliš mnoho vody na žhnoucím slunci nebo aby byly méně nápadné, pokrývají larvy své tělo kožkami mšic.

Měří asi 14 mm. Patří mezi velice známé druhy. Na čele, mezi tykadly, má černou kresbu ve tvaru písmene X. Létá hojně od května do září na lesních loukách i mýtinách. Imago i larvy jsou užitečné, stejně jako u příbuzných rodů a druhů. Loví mšice a jiný drobnější hmyz.
V naší zvířeně žije asi 20 druhů, které jsou dost podobné denivkovitým. Zpravidla bývají obě čeledi směšovány a všechny podobné druhy jsou pak označovány jako "denivky". Již pomocí trochu víc zvětšující lupy můžeme příslušnost do čeledi poměrně bezpečně určit. Zlatoočky mají při okraji předního křídla kratičké příčné žilky, které nejsou rozvětvené. Žilky v této části křídla u denivek jsou na konci vidličnatě rozvětvené.