PLAVUNĚ

Plavuně
zástupce: Plavuň vidlička (Lycopodium clavatum)

Plavuň je léčivá rostlina, která se dá snadno rozeznat od jiných druhů mechů právě svými dlouhými provazci šlahounů a žlutým práškem klasů. Roste pouze na severní straně vysokorských lesů a na okrajích lesů nad 600 m.n.m. Když se les celkově vykácí, začne plavuň nejprve žloutnout a nakonec zmizí, protože ztrácí pod přímými paprsky slunce životaschopnost.
Jedná se o vytrvalou, výtrusnou bylinu. Lodyha plazivá, kořenující, až 1 m dlouhé postranní větve vidličnatě větvené, vystoupavé až přímé. Listy v husté šroubovici, čárkovité, 3 až 4 mm dlouhé, zakončené dlouhou, bílou osinou. Výtrusnicové klasy po 1 až 5 (nejčastěji po 2), až 8 cm dlouhé, dlouze stopkaté, sporofyly (listy nesoucí výtrusy) hustě a střechovitě se kryjící, vejčité, na okraji blanité, na vrcholu špičaté.
Upozornění: Plavuň vidlačka a všechny příbuzné druhy jsou v České republice úplně chráněné a jejich sběr u nás tudíž nepřipadá v úvahu.
Droga: výtrusy plavuně
Obsahové látky: Výtrusy obsahují až 50 % oleje, pryskyřici, stopy alkaloidů a mimo jiné látky také sporonin, vysokomolekulární terpen, který je hlavní příčinou nesmočitelnosti ve vodě.

Stanoviště:
Světlejší jehličnaté lesy, vřesoviště, suché pastviny, paseky, na půdách kyselých.
Výskyt: Je rozšířena téměř po celém světě s výjimkou Středozemí a stepních oblastí. Roste v celé Evropě a Asii, v afrických horách i v Americe. U nás roste spíše v podhorských a horských oblastech, ve světlých sušších lesích, na vřesovištích, pastvinách, v porostech kosodřeviny a na kyselejších křemičitých půdách.
Zajímavost: Vědecký rodový název plavuně vznikl složením dvou řeckých slov lykos (vlk) a podion (nožka). Český lidový název vlčí noha tedy přesně odpovídá vědeckému názvu a trefně vystihuje huňatý listnatý povrch lodyh plavuně.
Využití: Plavuňový prášek prudce a s prskáním vzplane, dostane-li se do styku s ohněm. Této vlastnosti se využívá u některých divadelních efektů nebo bengálských ohňů. Tímto práškem se také vysypávají formy při odlévání kovů a ve směsi s karmínem slouží kriminalistům ke zjišťování otisků prstů. V severských státech se používá k barvení látek na zeleno a na modro, v Norsku se z její nati pletly běhouny a v Pobaltí se plavuňové věchýtky používají k tření pokožky v saunách.
Použití: Plavuňové výtrusy jsou oficinální drogou, která se v lékárnách používá k obalování pilulek, aby se neslepovaly. Osvědčila se i jako zásypový prášek při svědivých vyrážkách a mokvavých ekzémech, poněvadž nedráždí pokožku a dobře ji vysušuje. V lidovém léčitelství, zejména v severských státech, se používá plavuňový prášek také vnitřně, např. při zánětech močového měchýře a ledvin spojených s kolikami. Doporučuje se pití odvaru ze dvou čajových lžiček výtrusů povařených 15 minut ve dvou sklenicích vody.

Dalšími zástupci jsou: Vranec jedlový
Popis: Vytrvalá, vždyzelená, vidličnatě větvená bylina dosahující výšky 5 až 30 cm. Lodyhy přímé, u starších exemplářů s krátce poléhavou bází. Pravidelně vidličnaté lodyhy tvoří husté svazky. Trofyly (asimilující list bez výtrusnicových kupek) drobné, většinou v osmi řadách, k větvím téměř přitisklé. Sporofyly nevytvářejí výtrusnicové klasy. Ve střední a horní části větví se v paždí listů vytvářejí výtrusnice. Výtrusnice žluté, v době zralosti hnědé. Na vrcholech větví jsou někdy malé pupeny, které při doteku odpadají a slouží tak vegetativnímu rozmnožování.
Doba květu (zralost výtrusů): květen až říjen
Léčivka: ne
Účinné látky: Pro obsah chinolizidinových alkaloidů jedovatý
Ochrana: ohrožen, podle zákona o ochraně přírody a krajiny a její prováděcí vyhlášky patří mezi chráněné druhy v kategorii ohrožený druh. V červeném seznamu zařazen do kategorie C3 - ohrožený.