Machar Josef Svatopluk

Básník, prozaik a fejetonista, iniciátor České moderny.

Narodil se 29.2.1864 v Kolíně. Vystudoval gymnázium v Praze, po maturitě nastoupil vojenskou službu. Po vojně působil jako bankovní úředník ve Vídni. Odtud udržoval kontakt s pražským kulturním a politickým životem, přispíval do literárních časopisů. Za první světové války byl za své verše vězněn. Po válce se vrátil do Prahy, kde se aktivně podílel na politickém dění. Postupně však byl rozladěn polickým režimem a postavil se do opozice, která ho zahnala do krajně pravicového tisku, kde kritizoval poměry v novém státě. Zemřel 17.3.1942 v Praze.

První verše tiskl J.S.Machar ve Světozoru. Jednalo se o anonymní verše. Roku 1882 zde vyšla první báseň ?Zimní kosmická báseň?. Od té doby se stále častěji objevovaly jeho básně pod různými pseudonymy (Antonín Rousek, Leo Leonhardi aj). Pro J.S.Machara byl velkým vzorem a učitelem Jan Neruda.

Básníkova prvotina Confiteor (1887) ? je jakousi básníkovou zpovědí ze svého milostného zklamání. Sbírka byla přijata negativně, Machar byl označován jako pesimista a cynik. Následovaly sbírky P?le-m?le (1892) a Čtyři knihy sonetů (1891-93) ? básník vyjadřuje zklamání moderní civilizací. Sbírka Tristium Vindobona (1893) je sbírkou politické lyriky. Souběžně s politickou lyrikou obrátil se Machar i k epice. Sbírka Zde by měly kvést růže (1894) předvádí několik osudů žen různého společenského postavení, osudy žen, které jsou zklamány životem, uvrženy do hlubokého zoufalství. Skladba Magdaléna (1894) je jakýmsi románem ve verších. Hrdinkou je opět žena-prostitutka, která byla přemluvena jedním zákazníkem, aby nechala tohoto řemesla. Pokrytecká maloměšťácká společnost ji ale znovu donutí k návratu, odkud vyšla. V této skladbě autor ironicky útočí na maloměšťáckou honoraci a zesměšňuje český politický život. Veršovaný pamflet Boží bojovníci (časopisecky, 1896) je mířen proti mladočeské straně. K satiře se J.S.Machar vrátil ve sbírce Satiricon (1903), která vedle české politiky míří i na literární poměry a na církevnictví a Vatikán.

Sbírka Golgata (1901) je jakýmsi uzavřením a vyvrcholením jedné etapy básníkovy tvorby. Ke svému kulminačnímu bodu dosahuje především politická a vlastenecká lyrika. Sbírka zahajuje nové období básníkovy tvorby, a to historickou poezii. Poezie s antickými náměty: Dioklecián, Valerius Asiaticus, Julián Apostata, V záři helénského slunce, Jed z Judey. Poslední dvě sbírky zároveň zahajují obsáhlý básnický cyklus Svědomí věků, kde autor sleduje vývoj lidstva od antiky přes středověk a novodobých dějin až do současnosti. Jádro sbírky tvoří fejetony, které po Nerudovi znamenají vrcholem tohoto žánru v české literatuře na přelomu 19. a 20. století. Sbírka Tritium Praga (1926) konfrontuje sny a naděje, které básník vkládal do svobodné republiky, je rozčarován z jejich vyplnění. Tento postoj proniká i do epiky a satirické tvorby ? Na okraj dnů (1935).

Literárně nejhodnotnější jsou dvoudílné vzpomínky na dětství a studentská léta Konfese literáta (1901), které obsahují vedle průhledů do intimního světa básníkova mládí jeho tehdejší literární názory a řadu jinde netištěných veršů. Na Konfese literáta volně navazují vzpomínky na básníkův život ve Vídni Třicet roků (1919).

J.S. Machar je autorem dalších sbírek: Katolické povídky (1911) ? satirické pamflety, Antika a křesťanství (1919) ? polemické fejetony, Pod sluncem italským (1918), Vídeň a Vídeňské profily (obě 1919), Oni a já (1927), Zapomínání a zapomenutí (1929), Při sklence vína (1929), Čtyřicet let s Al. Jiráskem (1931).