Hácha Emil

Emil Hácha se narodil 17.července roku 1872 v Trhových Svinech. V roce 1895 promoval na právnické fakultě pražské univerzity a poté působil jako úředník zemského výboru Království českého a rada Nejvyššího správního soudního dvora ve Vídni.

V průběhu první světové války spolupracoval Hácha s Mafií (česká protirakouská odbojová organizace ve které působili i Beneš a Masaryk). Po válce (1918) byl Emil Hácha jmenován členem a po roku 1925 prezidentem Nejvyššího správního soudu. Zde vydržel až do roku 1938.

V letech po válce byl Hácha činný jako vědecký pracovník a byl odborníkem na anglosaské právo a také znalcem anglické literatury. Před Mnichovem působil Hácha po několik let jako člen legislativní rady, poradního orgánu vlády.

V roce 1938 Háchovi zemřela žena a rozvedla se mu dcera, tím pro něj začaly truchlivé časy, které trvaly až do jeho smrti.

30. listopadu roku 1938 byl dr. Emil Hácha, po abdikaci Edvarda Beneše a přijetí ústavního zákona o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusy zvolen prezidentem státu, který se přejmenoval na Česko-Slovensko. Hácha byl tehdy uznávanou nezávislou osobností a k jeho zvolení mu gratuloval i Beneš.


14.března roku 1939 odjel Emil Hácha do Berlína na jednání s Adolfem Hitlerem. V ten samý den byla v Bratislavě vyhlášena slovenská nezávislost a do čela Slovenského štátu se postavil Josef Tiso.

Hitler na Háchu vyvinul velmi silný nátlak a při jednání v noci ze 14. na 15.března 1939 svěřil Emil Hácha Čechy a Moravu do "ochrany Říše". 16.března vyhlásil Hitler v Praze Protektorát Čechy a Morava a Hácha se stal jeho prezidentem. Ihned nato následovala okupace zbylých českých zemí německými vojsky.

Hácha nesouhlasil s okupací, ale nemohl s ní příliš dělat. Prosazoval cestu pasivního odporu. V této době Hácha spolupracoval s Aloisem Eliášem (premiérem protektorátní vlády) a v říjnu 1939 odmítl Hácha složit slib věrnosti Hittlerovi. Podával protesty proti germanizaci, žádal o propuštění zatčených vlastenců včetně vysokoškolských studentů. Po celou tu dobu udržoval Hácha spojení s exilovou vládou pod vedením Beneše a spolupracoval s ní.

Po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy jako zastupujícího říšského protektora se ale situace změnila. Heydrich se snažil Háchu zlomit a rozpoutal v zemi teror. V rámci stanného práva bylo zlikvidováno několik Heydrichových odpůrců včetně Eliáše (tehdejšího premiéra a Háchova spojence).

V roce 1942 byl spáchán na Heydricha atentát a po jeho pohřbu 9.června roku 1942 Emil Hácha znovu jednal s Hitlerem. Ten byl nepříčetný a přímo hrozil likvidací a vystěhováním zbytku českého národa ještě za války. Ihned poté přišla doba heydrichiády a vyhlazení Lidic a Ležáků. Masové vraždy Háchu zlomily, navíc se u něj rychle rozvíjela těžká arterioskleróza.

Po válce prohlásil Národní soud, soudící kolaboranty, že od ledna 1943 nebyl dr.Emil Hácha fakticky zodpovědný za své činy. V posledních měsících války byl Hácha nemocný, osamělý a duševně zlomený člověk. Nedůvěřovali mu němci, domácí kolaboranti ani představitelé odboje. Háchovo jméno se stalo synonymem pro kolaboraci.

Po válce 13.května 1945 byl Hácha zatčen na zámku v Lánech, o pár dní později 27.června zemřel v Pankrácké věznici. Háchův pohřeb se konal za přísných bezpečnostních opatření na vinohradském hřbitově o tři dny později. Z příkazu ministra vnitra nesmělo být Háchovo jméno vyryto na jeho náhrobním kameni.