Sluneční stát

Sluneční stát popisovaný Campanellou se nachází na kopci uprostřed širé roviny na ostrově Taprobanu (dnešní Srí Lanka ), má průměr okolo dvou mil, ale jeho povrch je díky tomu, že se nachází na kopci, daleko větší. Ze strategického hlediska je téměř nedobytný.

Je rozdělen na sedm kruhů, které mají jména podle sedmi planet sluneční soustavy a jednotlivé kruhy jsou odděleny hradbami tak, že by případný dobyvatel musel vynaložit dvojnásobnou sílu na to, aby dobyl další kruh. Na vrcholku hory se nachází velký chrám, ve kterém sídlí hlava Slunečního státu – v jazyce tamních obyvatel “ Slunce“, v překladu do našeho jazyka “ Metafyzik“.

Sluneční stát je, co se týká formy vlády, teokracie. “ Metafyzik je totiž kněz, který rozhoduje jak o duchovním, tak i světském dění ve státě. Jeho tři spoluvládci jsou Pon, Sin a Mor ( Moc, Moudrost a Láska), což jsou podle Campanellova učení tři kladné přívlastky každého bytí, které se spojují v nejvyšším vládci slunečního státu –Metafyzikovi (Slunci). Každý z jeho spoluvládců má na starosti určité odvětví ve správě Slunečního státu, ale i ve správě svého odvětví podléhá příkazům sofistikovaného Metafyzika.

Vládce Moc se tedy zabývá válkou. Řídí vojenský výcvik, má vrchní velení ve válkách, řídí vojenské úřady, stará se o zásobování, opevňování, obléhání, o válečné stroje a o dílny a řemeslníky, kteří v nich pracují.

Vládce Moudrost spravuje vědy, umění, řemesla a školy a zajišťuje vnitřní výzdobu hradeb jednotlivých kruhů. Jeho úředníci spravují každý jedno odvětví vědy. Je jich dohromady dvanáct a zastupují: astronomii, kosmografii, geometrii, historii, literaturu, logiku, rétoriku, gramatiku, lékařství, fyziku, politiku a etiku.

Vládce Láska má na starost plození dětí a dohled na to, aby se ze spojení žen a mužů rodilo co nejlepší potomstvo. Dále řídí výchovu novorozeňat, léčení, výrobu léků, žně, česání ovoce a chov dobytka.

Národ Slunečního státu se na Taproban přistěhoval z Indie po drtivé porážce, kterou utrpěl od Mongolů, a rozhodl se žít filozofickým a pospolitým způsobem života. Veškerý majetek obyvatel Slunečního státu je společný, aby se zabránilo sobectví, skrblictví a dalším záporným vlastnostem vznikajícím z vlastnění soukromého majetku. Všechno je tedy v rukou státu, který obyvatelům rozděluje všem stejně. Všichni obyvatelé milují svůj stát natolik, že nikoho ani nenapadne žít na obecní útraty a velký důraz je kladen i na stálé udržování přátelství. Celý stát totiž funguje v přátelském duchu, přátelství se projevuje v pochvalách, v soudržnosti při nemocech, v plnění povinností a ve vzájemném prokazování služeb. Vrstevníci se navzájem nazývají bratry, spoluobčany o dvacet let mladší nazývají syny a spoluobčany o dvacet let starší nazývají otci. Úřady dávají v tomto společenství bedlivý pozor na to, aby si občané vzájemně neukřivdili. Každá lidská ctnost zde má své úřední zastoupení. Ve Slunečním státu existuje například úřad zvaný Velkomyslnost, Čistota,
Štědrost, Spravedlnost, Přičinlivost, Láska k pravdě, Dobročinnost, Laskavost, Veselost, Střídmost, atd. Do vedoucí funkce těchto úřadů jsou voleni lidé, kteří již od dětství určitou vlastností vynikali. Vzhledem k faktu, že v ideálním státu na Taprobanu je nemožné se setkat s loupeživou nebo úkladnou vraždou, krvesmilstvem nebo cizoložstvím nebo s jiným trestním činem běžném v našem světě, obviňují se například z nešlechetnosti, zášti, lenivosti, malomyslnosti nebo lži. Jako trest je nejčastěji používáno vyloučení z veřejných hostin, ze styku se ženami nebo z jiných čestných výsad.

Výchova dětí ve Slunečním státu probíhá trochu jinak, než je tomu zvykem v běžné evropské společnosti. Děti se do tří let učí mluvit a učí se abecedu. K tomu všemu jim pomáhají obrazy, které jsou vymalované na zdech oddělující jednotlivé kruhy Slunečního státu. Děti se rozdělují do čtyř skupin a nad jejich výchovou dohlíží čtyři úctyhodní starci. O několik let později se tito starci zabývají s dětmi tělocvikem, během, hodem disku a jiným cvičením a různými hrami. Zároveň je starci vodí do řemeslnických dílen, aby odkoukaly jednotlivá zaměstnání a projevily sklony ke každému z nich. V osmi letech se děti začnou zabývat matematikou. Rozdělení do čtyř skupin začíná mít praktický význam – každá skupina má vždy na hodinu jednoho ze starců. S postupujícím věkem přecházejí všechny děti k studiu abstraktnějších věd, například lékařství. Výuka dětí je názorná – obrazy na zdech - a probíhá formou diskuse. Nakonec žáci vykonávají řemeslo, ve kterém se ve škole projevovali největším talentem. Za vrchol společnosti Slunečního státu jsou považováni lidé, kteří dokážou nejlépe provozovat nějaké umění nebo řemeslo. O tom, kdo bude úředníkem, rozhoduje vládce ( Metafyzik, Slunce) a jeho čtyři pomocníci Pon, Sin a Mor, protože ti vědí nejlépe, kdo se k jakému povolání nejlépe hodí. Každý, kdo je volen do nějakého řemesla, nevystupuje jako uchazeč, ale je navrhován v Radě, která se vyslovuje pro nebo proti zvolení určité osoby.

Osoba zvolená za vládce ( Metafyzika, Slunce) musí znát zvyklosti všech národů světa, musí poznat všechna řemesla, musí ovládat fyziku, matematiku a astrologii, metafyziku, teologii, musí znát původ, základy a důkazy všech umění a věd a musí dosáhnout minimálně třiceti pěti let. Znalost řeči není důležitá, protože ve Slunečním státu mají řadu tlumočníků.

Nutnou vzdělaností panovníka se obyvatelé Slunečního státu chrání před vládou ukrutníka a tyrana. Téma volby osvíceného panovníka je kritikou tehdejšího systému, ve kterém se koruna dědila v rodové linii bez ohledu na schopnosti a vzdělání vládce, ale také kritikou evropského způsobu vzdělání. Děti ve Slunečním Státě dosahovaly díky názorným obrazům, zábavnější formě výuky a lepší provázanosti jednotlivých předmětů mnohem lepších výsledků, než evropské děti běžným mechanickým učením.

Systém Slunečního státu vycházel z myšlenky společného vlastnictví. Společné měli například domy. Každých šest měsíců se obyvatelé z nařízení vládce museli přestěhovat do jiného domu. Společné měli ale i zaměstnání, kde byly všechny práce společné pro muže i ženy, až na pár vyjímek, a sice, že muži vykonávali ty nejtěžší práce a práce mimo město, a ženy prostíraly stoly, tkaly, předly, dojily krávy, stříhaly vlasy a vousy a pracovaly v sadech.

Při stolování je také každému občanu Slunečního Státu přidělena stejná porce jídla. Dospělí jsou při jídle obsluhováni mladými, nad kterými dohlížejí důstojný stařec a stařena. Za odměnu posílají mladé, kteří byli při hostině nejpilnější do ložnic, aby si zasouložili. Píchu považují za největší neřest a nafoukané chování stíhají nejhlubším pohrdáním. Nikdo proto nepokládá posluhování u stolu za ponižující. Společné pro všechny muže ve Slunečním Státu byly i ženy, které je nejen obsluhovaly u stolu, ale sdílely s muži společné lože. Nechápejme však společenství žen jako mravní úpadek Slunečního Státu, protože i rozdělování žen mezi muže mělo přísná pravidla.

Řízení plození dětí je prostředkem k tomu, aby obyvatelstvo Slunečního Státu bylo co nejdokonalejší. K tomu také směřuje mnoho výtek proti Evropě, kde se lidé věnují šlechtění psů a koní, ale na šlechtění lidí se zcela zapomíná. Ve Slunečním státu neprobíhá přirozený výběr partnera, ale lidé jsou si přidělováni podle stavby jejich těla. Dobře rostlým mužům je tedy určena dobře rostlá žena, tlustým mužům hubená žena a hubeným mužům tlustá žena, aby se vyvážily jejich tělesné nedostatky. Takto vzniklé potomstvo by mělo být dokonalé.

Řízena je dokonce i frekvence pohlavních styků a jejich čistota. Plodit děti se smí pouze každou třetí noc, při dobré konstelaci hvězd, přitom se také hledí na to, aby mladík i slečna udržovali tři dny před zplozením dítěte pohlavní čistotu. Žena nesmí do devatenácti let navazovat styky s muži a muži nesmějí plodit potomstvo do dvacátého prvního roku svého života. Některým mužům je povoleno souložit s ženami ještě před dvacátým prvním rokem, ale je to pouze s ženami neplodnými, nebo těhotnými. Těhotné ženy čtrnáct dní po otěhotnění nepracují, po čtrnácti dnech začínají zastávat lehkou práci, která se neustále ztěžuje. Neplodné ženy nepožívají stejné úcty jako plodné, aby se zabránilo tomu, že by ženy těhotenství pro rozkoš ze sexu sami nezabraňovaly. Po porodu kojí ženy dítě dva roky, z příkazu metafyzika mohou kojit ještě déle, a odkojené dítě pak odevzdají vychovatelkám nebo vychovatelům, kteří pečují o jeho vzdělání.

Jména dostávají děti podle jejich vlastností nebo činů.

Celkově je tedy plození dětí ve Slunečním Státu považováno za náboženský úkon nesloužící k uchování jedince, nýbrž celého lidského rodu. Plození a výchova potomstva má na zřeteli zájmy státu. Jedinci by totiž vychovávali své potomky ke zkáze státu. Proto se tato posvátná povinnost svěřuje do rukou státních úředníků, protože správnou výchovu považují za základ státního blahobytu a soudí, že za správnost výchovy může ručit pouze společnost a ne jednotlivci.

Oděv lidí sestává z bílé košile, kterou nosí přímo na těle. Na košili nosí šat, který je blůzou i kalhotami zároveň. Šat je ušit bez záhybů a je rozstřižen od ramen po kolena a od břicha dozadu ke stehnům. Na jedné straně rozstřižených míst jsou poutka a na druhé knoflíky, na které se zapínají. Kalhoty jsou zakončeny tkaničkami až u kotníků. Přes všechno toto oblečení nosí ještě plášť. Šat je velmi praktický a slušivý. Ve dne nosí všichni bílé šaty a v noci rudé. Úzkostlivě se přitom vyhýbají černé barvě oblečení, protože černá barva se jim stejně jako veškerá špína protiví. Oblečení mění čtyřikrát do roka podle charakteru ročního období. Jejich šaty se navíc jednou za měsíc perou. Lékaři dbají na čistotu a hygienu, přikazují lidem, aby se často myli a koupali.

Každá práce má svůj význam, a proto je každý občan na svoji práci hrdý, ať už je jakákoli. Práce je rovnoměrně rozdělena mezi všechny obyvatele, což způsobuje, že občané musí pracovat pouhé čtyři hodiny denně, a po zbytek dne se věnovat četbě, studiu nebo rozmluvám s ostatními i jinému rozšiřování jejich tělesných i duševních vloh. Společné vlastnictví z nich dělá chudé i bohaté zároveň. Mají všechno a zároveň nemají žádné soukromé vlastnictví. Obyvatelé tedy neslouží svému soukromému vlastnictví, ale obecnému blahu. Své práce si proto každý velmi váží.

Vedení boje spadá pod rámec pomocníka vládce Slunce ( Metafyzika ). Válečnému umění se vyučují jak chlapci tak dívky od útlého dětství. Chlapci do dvanácti let jsou vedeni nižšími veliteli a učí se házet kameny a běhat. Od dvanácti let jsou pak vedeni vyššími učiteli, kteří je učí všem bojovým taktikám, ježdění na koních a na slonech, ústupu a zacházení s lukem a šípy a s mečem. Také ženy jsou pod vedením vlastních velitelů a velitelek vyučovány válečnému umění pro případ, že by mohly být v boji nápomocné mužům.

Ženy tady umí výborně střílet z hákovnic, odlévat olověné koule, vrhat kameny ze střílen a odrážet útok. Všichni bojovníci jsou odvyklí strachu a zbabělost v boji se krutě trestá. V boji neznají strach ze smrti, protože věří v nesmrtelnost lidské duše a věří, že duše opouštějící tělo se přidružuje k dobrým nebo zlým duchům, podle toho, jaký byl jejich pozemský život.

Každé dva měsíce uspořádají vojenskou přehlídku a denně provádějí vojenské cvičení, jezdecké mimo město, nebo cvičení pěšího vojska přímo ve městě. Po cvičení vždy proběhne dlouhá beseda, po níž vojenský učitel zhodnotí chování jednotlivých bojovníků v boji. Boj i lov by se ve Slunečním Státu vyučoval, i kdyby Sluneční Stát nebyl často ohrožován vpády jiných národů, aby se obyvatelé nastali zženštilými a aby byli připraveni i na nenadálý útok. Na Taprobanu jsou ale vedle Slunečního Státu další čtyři státy, které závidí obyvatelům Slunečního Státu jejich bohatství a státní uspořádání a tamní obyvatelé by radši žili v ideálním státu než pod nadvládou jejich králů. Sluneční Stát je proto často napadán králi ostatních čtyř království. Obyvatelé Slunečního státu jsou však vždy vítězi. Hned, jakmile zjistí, že byli napadeni jiným státem, nebo že je nějaký stát neprávem tyranizován jiným, sejde se Velká Rada, která zahrnuje všechny muže nad dvacet let a radí se zda vyhlásit válku, nebo ne.

Pak vyšlou k nepříteli kněze, který králi předloží požadavky Slunečního Státu a dá nepříteli ultimátum – království jednu hodinu a republice tři hodiny, aby vyhověli zadaným požadavkům. Válku samotnou vyhlašuje vládce Moc po poradě s vládcem Moudrostí, vládcem Láskou a Metafyzikem. V samotném boji je obyvatelům vlastní spousta úskoků a lstí, statečnost, srdnatost a hlavně rychlost, vycvičenost a dobrá výzbroj. S sebou do boje berou bojovníci také oddíl mladých chlapců, aby si zvykli na boj a krveprolívání. Hrozí-li však chlapcům nebezpečí, jsou ukryti s ozbrojenými ženami na bezpečném místě. Po bitvě pak pomáhají spolu s ženami ošetřovat zraněné bojovníky. Přítomnost žen a dětí v bitvě je velkou motivací pro samotné bojovníky, kteří se před nimi snaží co nejvíce vytáhnout a pouští se tak do nebezpečných akcí. Nejstatečnější bojovníci jsou po bitvě samozřejmě odměněni a požívají pak četných výsad a privilegií. Každý jezdec je do bitvy vyzbrojen dvěma pistolemi, mečem a dýkou. Těžkoodění jezdci jsou vybaveni železnými kyji, které mají na konci řetěz s železnou koulí. Aby však mohli s tímto těžkým nástrojem lépe zacházet, naučili se řídit koně nohama. Všechny bitvy jsou do nejmenších detailů rozpracovány úředníky vládce Moci. Tito úředníci přesně rozpracovávají v jakém pořadí a kde budou které složky vojska zasahovat do průběhu bitvy. Zejména díky tomuto podrobnému taktickému rozpracování všech bitev a statečnosti bojovníků je každá jejich bitva vítězná. Triumf je pak dlouho a okázale slaven. Bojovníci obětují bohům a odměňují statečné, trestají zbabělce a ty, kdo z boje utekli nebo nevyužili příležitosti k vítězství, nebo ty, kdo nepomohli svému druhovi, nebo ty, kdo neuposlechli rozkazu, a také vystupuje básník nebo historik, který se výpravy účastnil, aby dopodrobna vylíčil události na bitevním poli. Všechen majetek získaný v boji přechází rovnou do společného vlastnictví. Do dobytých území je ihned vyslána posádka a úředníci ze Slunečního státu, kteří zde dohlíží na pořádek a učí obyvatele zvyklostem běžným ve Slunečním Státě.

Velký důraz je také kladen na bezpečnost samotného města. Město je ve dne i v noci střeženo hlídkami u čtyř bran a na vnějších hradbách sedmého kruhu. Ve dne vykonávají strážní službu ženy a v noci muži. Stráže se střídají vždy po třech hodinách. Na ochranu polí v okolí města posílají spolu s dělníky také čtyři vojenské oddíly, které zajišťují i bezpečnost na cestách mezi mořem a městem, pro všechny obchodníky a cizince.

Cizinci jsou ve Slunečním Státu vřele vítáni a po tři dny hoštěni na státní útraty a chce-li se některý cizinec stát obyvatelem Slunečního Státu, je podroben nejdříve měsíční zkušební době mimo město, poté měsíční zkoušce ve městě a nakonec musí složit přísahu věrnosti. Cizincům také prodávají své přebytky, ale nikoliv za peníze, nýbrž výměnou za nedostatkové zboží. Obchod s otroky se ve Slunečním Státu vůbec neprovozuje.

Celkově panuje ve Slunečním Státu velký nadbytek, protože se každý snaží být první v práci a vykonávat ji co nejlépe, a také díky výborným teoretický poznatkům o chovu užitkových zvířat a jejich šlechtění.

Mořeplavectví jim slouží zejména k získávání informací o jiných národech. O všech národech mají výborný přehled a znají všechny jejich zvyky a mravy. Z těchto poznatků přebírají mnoho zvyků, které vedou ke zvýšení úrovně života, do své kultury.

Potrava lidí sestává jak z rostlinných produktů, tak i z živočišných. Nejdříve jedli pouze rostlinou stravu, protože se jim zdálo odporné zabíjení zvířat, ale postupně zjistili, že i rostliny mají cit a hubení rostlin se jim začalo zdát stejně odporné. Došli proto k názoru, že nižší tvorové jsou určeni jako potrava pro vyšší. Jídlo rozlišují podle škodlivosti a jedí pouze zdravé pokrmy podle toho, jak určí lékař. Jejich strava je hodnotná a vyvážena. V třídenních intervalech střídají ryby, maso a zeleninu. Děti jedí čtyřikrát denně, dospělí dvakrát denně a starci jedí lehce stravitelná jídla třikrát denně. Díky zdravému způsobu života se většina obyvatel dožívá sta let a někteří až dvou set let. Ředěné víno pijí muži i ženy starší devatenácti let a občané starší padesáti let už víno neředí.

Jednou za čtrnáct dní se schází Velká Rada, ve které zasedají všichni obyvatelé starší dvaceti let a mohou se zde vyjadřovat o tom, jaké má stát vady a mít výhrady k práci některých nesvědomitých úředníků. Každý osmý den se dále schází všichni úředníci v čele s Mocí, Láskou, Moudrostí a Metafyzikem ( Sluncem ) a zástupci všech mužských a ženských oddílů, aby zvolili úředníky, kteří byli navrženi ve Velké Radě na vykonávání nějakého úřadu. Losování do úřadů se děje pouze tehdy, když jsou všichni kandidáti na úřad stejně schopní jej vykonávat a nikdo neví, jak rozhodnout.

Jako v každé společnosti páchají se i ve Slunečním Státu činy, které jsou v rozporu se zákonem. Nejčastěji jsou překračovány zákony o porušování cti, pro které se také občané Slunečního státu nejčastěji soudí. Každý jednotlivec je podřízen vedoucímu své skupiny, který je zároveň i soudcem. Soudci mohou viníky trestat například bičováním, vyhnanstvím, důtkou, vyobcováním z církve, zbavením přístupu k veřejným hostinám, nebo zákazem styku s ženami. Byl-li zločin spáchán vědomě a byl-li předem promyšlen, jsou viníci trestáni trestem smrti nebo podle zákona oko za oko, zub za zub. Byl-li zákon překročen neúmyslně ( například v hádce nebo afektu), je rozsudek zmírněn formou milosti, nikoli však soudcem, ale samotným Metafyzikem. Trestní řízení není zaznamenáváno, ani jinak písemně zpracováno. Před soudcem je předneseno obvinění, potom jsou přivedeni a vyslechnuti svědci ( kterých musí být minimálně pět) a obžalovaný. Soudce hned potom vyřkne rozsudek.

Trest smrti je prováděn rukama lidu, který viníka ukamenuje nebo jinak usmrtí, přičemž první rány mu zasazují žalobce a svědci. Některým viníkům je dovoleno, aby se usmrtili sami.

Musí se sami obložit střelným prachem a zapálit. Ostatní obyvatelé je přitom povzbuzují, aby zemřeli důstojně, modlí se k bohu, pláčou a prosí boha, aby zmírnil svůj hněv. Prozrazené viníky ale nikdy nemučí. Prohřešky proti zákonu, které se staly z nevědomosti nebo ze slabosti, trestají pouze výtkami a povinnými cvičeními ve zdrženlivosti nebo studiem vědy nebo umění, proti kterým se prohřešil.

Většinou se stává to, že ten, kdo se provinil proti zákonu, se sám udá a je mu uložen daleko mírnější trest, než kdyby svůj zločin utajoval. Je-li někdo obviněn podruhé nebo potřetí je jeho trest dvojnásobný.

Zákonů mají ve Slunečním Státu jen velmi málo a jsou jasné, krátké a vtipně formulované. Jsou zaznamenány na měděné desce, která je stále vystavena na veřejném a velmi frekventovaném místě - na vrcholu kopce u hlavního chrámu. Na téže desce je vyryt také soupis všech ctností, kterými by měl správný občan oplývat.

Na duchovní život se ve Slunečním Státu klade velký důraz. Nejvyšším knězem ve státu je Metafyzik. Z úředníků jsou knězi jen vyšší úředníci. Jejich povinností je starat se o čisté svědomí občanů. Jim se v tajné zpovědi zpovídá celé město. Tito kněží očišťují duše a zároveň poznávají, jakými hříchy občané nejvíc trpí. Úředníci se potom ze svých i cizích hříchů, aniž by někoho konkrétního jmenovali, zpovídají třem vládcům - Moci, Moudrosti a Lásce a při své zpovědi poukazují zejména na nejtěžší hříchy, které jsou pro stát nejškodlivější. Vládci se pak nakonec zpovídají samotnému Metafyzikovi. Metafyzik jako nejvyšší kněz obětuje bohu, odpouští lidem hříchy a vysvětluju jim, jak se jich mají vyvarovat. Metafyzikovi se jednou do roka přijíždějí zpovídat i vládci podrobených měst a Metafyzik tedy zná i hříchy, které se dějí v provinciích.

Obětováni jsou dobrovolníci. Ve Slunečním Státu nikdy neobětovali zvířata, protože jejich oběť je nedobrovolná a tudíž i neupřímná. Obětovaný dobrovolník žije dlouhý čas osamoceně a o nuzné stravě v kopuli chrámu, kde se vroucně modlí, aby bůh městu odpustil všechny hříchy. Po čase je propuštěn opět dolů z kopule a stává se z něho kněz. Obětovaný dobrovolník akt obětování vždy přežije, protože bůh si nikdy nepřeje smrt.

Na začátku každého ročního období probíhají ve Slunečním Státu velké slavnosti, při kterých probíhají komická vystoupení, tančí se a básníci přednášejí své básně. Oslavuje se také každý úplněk a nov, výročí založení státu a výročí slavných bitev. Na těchto oslavách zpívá ženský sbor o statečnosti vojevůdců a také básníci zde přednášejí své chvalozpěvy. Básníci si ale nesmí nic přidat, vymyslet nebo říci něco lživého, jinak by byli tvrdě potrestáni.

Všichni slavní občané státu, kteří nebývalou měrou přispěli k rozvoji věd, umění nebo válečnictví jsou zaznamenáni do Knihy slavných.

Těla zemřelých nejsou pohřbívána, ale spalována, aby se předešlo moru a jiným zhoubným nákazám a modlářství.

Dva fyzické principy, které uznávají, jsou otec – slunce a matka- země. Vzduch je nečistá součást nebe, oheň vznikl ze slunce a moře jsou potem matky – země. Svět je podle nich velký živočich a my žijeme jako červi v jeho lůně. Celý svět je řízen nejvyšší silou – bohem.

Pevně také věří v nesmrtelnost duší. Naše duše se po smrti přidružují k zástupu dobrých nebo zlých andělů, podle toho, ke kterým se za života více přiblížily. Pochybují také o existenci jiných světů.

Campanellův Sluneční Stát zaujímá význačné místo v historii sociálních idejí. Uplatnění tohoto spisu bylo nejvíce patrné při anglické revoluci, kde byl často parafrázován a napodobován. V tom, jak Sluneční stát přispěl k rozšíření komunistických myšlenek, musí být postaven vedle Utopie Thomase Mora. Po literární stránce však stojí Campanellův Sluneční Stát daleko níže než Morova Utopia. Campanella používá antického a renesančního dialogu, ale nevyužívá všech jeho možností. Ve skutečnosti se tedy jedná o vypravování v první osobě, které je občas doplněno bezpředmětnými námitkami Velmistrovými, které jen naznačují okruh, ve kterém se bude odvíjet další vypravování o Slunečním Státu. Samo vypravování je však nezajímavé a neoriginální. Sleduje ustálenou šablonu utopických spisů: cestovatel se dostane do neznámé země, kde se seznamuje s novými pořádky a uspořádáními, která se mu zdají být dokonalá. Svými sociálními idejemi však dokázal uchvátit Campanella natolik, že “Sluneční Stát“ nachází své čtenáře dodnes.

Ve svém díle Campanella na základě konfrontací velmi kritizuje evropské způsoby života, například dědičnost trůnu, nevzdělanost panovníků, socialní nedostatky, špatnou hygienu a církevní praktiky. Velký důraz je také kladen na astrologii, která hrála v Campanellově životě velmi důležitou roli.