Hledej:
iReferáty.cz je internetová databáze referátů. Referáty, seminární práce, životopisy a čtenářský deník pro střední a základní školy.

Nazí a mrtví

Zařazeno: iReferaty.cz > Čtenářský deník > Nazí a mrtví
 
Název díla: Nazí a mrtví
Datum vložení: 1.5.2006
 

 

"Nazí a mrtví" je považována za stěžejní dílo americké válečné literatury, zabývající se předmětem druhé světové války. A bezesporu tomu tak i je. Kniha je velmi složitá jak po stránce kompoziční, tak po stránce obsahové. Její výklad by se dal rozdělit na dvě části. Na část dějovou a na část významovou.

Z dějového hlediska je to kniha jednoduchá. Vše začíná na lodi invazního loďstva amerického námořnictva, které míří k tichomořskému ostrovu Annopei, který okupují Japonci, a na který má být následující den uskutečněno riskantní vylodění. Mnozí vojáci nemohou spát a tak hrají karty. Na palubě se prochází voják, pozoruje moře a bojí se zítřka.

Následující den proběhne vylodění, při kterém zasáhne jednoho vojáka z průzkumného oddílu střepina granátu do hlavy a on zemře. Zbytek vylodění proběhne v pořádku a Američané rychle postupují. Ze začátku boje probíhají tak rychle, že postupující Američané jen stěží stačí stavit zásobovací trasy a jen místy se tvoří jakási fronta.

Po několika týdnech se však válčení octne na mrtvém bodě, protože se nepodaří prolomit dobře bráněnou Tojakovu linii, která leží v nedostupném horském průsmyku. Celé akci velící generál Cummings se proto rozhodne vyslat málo početnou, vyzbrojenou a špatně zásobenou četu - PO (průzkumný oddíl), aby horu překonal dlouhým obchvatem, vpadl do týla nepřátelské linie a pokusil se prolomit na slabším místě Tojakovu linii.

Velitelem této čety se stává z hodiny na hodinu poručík Hearn, který se pro své střety s generálem, kterému asistuje nechal odvelet na frontu. Postup Průzkumného oddílu je pomalý, nebezpečný a fyzicky náročný. Při prvním střetu s Japonci zahyne poručík Hearn a další voják je těžce raněn. Při pokusu o přenos k naloďovacímu pobřeží svým zraněním podlehne. Velení přebírá starý velitel, četař Croft. Po dalším několikadenním putování, při kterém zahyne dalších několik mužů, se dostávají do opuštěného japonského tábora, kde jsou napadeni velkým rojem divokých sršňů, při útěku přijdou o většinu zbraní a jídla. Rozhodnou se proto vrátit se zpět. Po návratu zjistí, že celá jejich akce byla marná, protože při úvodním bombardování skladů přišli Japonci o většinu zásob a postupem času byli nuceni vyhladovělí, nemocní a bez munice kapitulovat.

Kniha končí úvahami staršího důstojníka, jakým způsobem by mohl vyučovat, až se vrátí na kadetní školu amerického námořnictva, kde v míru učí. Vymýšlí a kombinuje…

Jak se zdá podle děje, obsah knihy je jednoduchý, ale není tomu tak. Ačkoliv se jedná o román, s množstvím psychologických rozborů, nedalo by se dílo klasifikovat ani jako válečný ani jako psychologický román. Nazí a mrtví jakoby spadá do specifické literárního žánru. Autorovi slouží děj jenom jako pojítko mezi jednotlivými obrazy války. Pojem „obraz války“ asi nejlépe vystihuje podstatu této knihy, poněvadž Mailer nepopisuje děj, lidi, situace, věci nebo činy, ale předkládá čtenáři jen jakýsi obraz, který vzbuzuje ve čtenáři stejné pocity, jako když vzpomíná. Uprostřed válečné vřavy je schopen detailně popsat nedůležitý předmět, či výraz tváře, a pak opět pokračovat v prudkém ději boje. Na mnoha místech se autor zastaví a několika stránkami popisuje událost, která trvala třeba jen pár minut, jindy zase přelétne týden událostí třemi větami.

Kniha je velmi zajímavá i z hlediska stylistiky a kompozice. Autor ve vzpomínkách osob, nepoužívá interpunkce nebo interpunkční pravidla porušuje; každé osobě věnuje ve své knize vlastní kapitolu. Jde o jakýsi psychologický rozborný cyklus. Uvádí ho pod názvem „STROJ ČASU“ a každé postavě pak v průběhu celé knihy věnuje psychologický rozbor, formou vlastních vzpomínek popisované osoby. Je to velmi neotřelé a zajímavé.
O tomto díle se nedá prohlásit, že má hlavního hrdinu, protože díky svým brilantně zvládnutým profilům jednotlivých postav (musím podotknout, že se jedná o smyšlený děj a osoby), se hrdinou vlastně stává jakákoliv postava. Čtenář tak místy nabývá povitu, že jedná o autobiografii.

Předmětem poslání díla je přinést čtenáři pocity a zážitky řadového vojáka, který je naprosto neschopný ovlivnit to, co se s ním děje, rozhodnutí vyšších šarží, globální vedení války. Hrůznost války zranění a nejvíc nekonečný strach a úzkost z následující minuty života. Ztráta víry v jakékoliv ideály, naděje na návrat se také pomalu vytrácí. Vojáci například přestávají věřit ženám, protože ví, že jsou jim v době války nevěrné (pokud už se s nimi nerozvedli), pohrdají jimi, považují je jen za jakési rozptýlení. Nelze jim věřit.

Kamarádské manželství.
Jenže on nechtěl kamaráda. Za tichých nocí v laciném pokoji jejich domku postaveného v rovinách Texasu v něm rostl a rostl neujasněný vztek. Byly věci, které nedovedl vyslovit (širý prostor noci), a zloba, která nyní mezi nimi stála jako zeď. Začaly cesty do města, občasné záchvaty pití a tu a tam se jejich těla ještě rozdmýchala ve zdání někdejší vášně, matoucí a prodlužující jen neodvratný konec.

Skončilo to tím, že jezdil do města sám, bral si děvky a někdy je tloukl s nevýslovným vztekem. A pro Janey to znamenalo, že měla jiné muže, dělníky z ranče a dokonce i jednoho z jeho bratrů.

„Člověk si prostě nemá brát ženskou, která to dělá moc ráda,“ pravil Jesse Croft později.

-----------------

Croft přišel na všechno v hádce.
A potom, jezdíš do města, válíš se tam a snad si nemyslíš, že jen tak sedím doma. Já bych ti taky mohla leccos vyprávět.
Co vyprávět?
Chtěl bys vědět, že? Pálí tě to? Se mnou si nehrej.
Povídám, co bys mohla vyprávět?
Směje se. Nic. Jen tak.
Croft ji udeří do obličeje, chytí ji v zápěstí a třese.
CO BYS MOHLA VYPRÁVĚT?
Prase. (Oči jí planou.) Ty dobře víš co.
Udeří ji tak prudce, že upadne.
To tedy je něco, co neumíš líp než ostatní, křičí na něj.
Croft stojí, třese se a pak vyrazí z pokoje. (Děvka zatracená.) Necítí nic a pak zlost a pak hanbu a zase nic. V tom okamžiku ho znovu dusí jeho někdejší láska, jeho neukojitelná potřeba ji mít. (Budu ti to dělat pořád, jako mašina).
(Všechny jste jenom děvky.
(Všichni jste jenom psi.)
(Všichni jste stopovanými jeleny.)
NENÁVIDÍM VŠECHNO, CO NEJSEM JÁ.

Autor má dále schopnosti velmi sugestivně a až naturalisticky popisovat hrůznosti války.

Po celé vyvýšenině leželi mrtví Japonci, nějakých dvacet nebo třicet vojáků ve skupinách po dvou, po třech nebo po čtyřech. Mezi nimi byly rozházeny tisíce úlomků všeho druhu a z vyvýšeniny stoupal silný a pronikavý zápach jako ze spálených odpadků. Hnilo tam jídlo a povalovaly se tam poloprázdné bedny materiálu, který se vysypával na zem. Byly tam přeházené torby a zrezivělé pušky a boty a polní láhve a kusy zahnívajícího masa se povalovaly všude mezi rozrytou zemí. Ani pět čtverečních metrů nezůstalo neporušeno. Všude byla roztroušena směsice nesčetných drobností. Japonci byli již přes týden mrtví a nabobtnali do rozměru velice tlustých lidí s obrovskýma nohama a břichy a s kalhotami, které jim na hýždích praskaly. Zezelenali a zfialověli a v ramenech se jim hemžili červi a pokrývali jim nohy.

Každý červ byl asi centimetr dlouhý a vypadal jako plž, až na to, že byl barvy rybího břicha. Červi pokrývali mrtvá těla stejným způsobem, jakým se včely kupí kolem včelařovy hlavy. Rány již nebylo lze rozeznat, protože červi obsadili každou píď obnaženého masa lezli přes každý bolák, který byl na těle.

Gallagher opile pozoroval, jak se průvod červů sune do otevřených úst mrtvého vojáka. Očekával jaksi, že červi budou vydávat nějaký zvuk, a jejich zaujatá, nehlučná žravost ho dráždila. Zápach byl pronikavý a nad mrtvolami se třpytily mouchy.

„Bestie mouchy,“ mumlal. Wilson se pokoušel vyjmout závěr ze zrezivělé pušky. Já si jednou najdu tu jejich samurajskou šavli,“ prohlásil. Nadzdvihl bažbou japonské pušky jednu z mrtvol a udělal obličej. „Zatracená mršina. Nic jiného nejsme než zatracená mršina.“

Nebo aby naopak podtrhnul to, jak je ve válce nicotný jeden lidský život, smrt poručíka Hearna zmíní jednou větou. Čtenář obvykle tuto větu přejde a čte dál. Teprve po několika dalších větách si uvědomí, co se vlastně stalo a s překvapením a údivem čte větu znovu a znovu…

Za několik minut se vydali na cestu. Hearn utáhl přezky své torby a navlékl si ji na záda. Byla nyní o sedm konzerv lehčí než na začátku a nesla se takřka lehce. Slunce začínalo hřát a to mu dodalo nálady. Když vycházel z prohlubně, cítil se dobře, začínal nový den a vzbuzoval celkovou naději. Skleslost a veškerá rozhodnutí předešlé noci se zdála postrádat důležitosti. Líbilo se mu to, a jestliže tomu tak bylo, tím lépe.
Zcela přirozeně šel v čele a vedl četu k průsmyku.

O půl hodiny byl poručík Hearn zabit střelou z kulometu, která ho zasáhla do prsou

Příznačné jsou i pasáže, kde dochází k filozofickým debatám na nejrůznější témata. Ty o ženách a o bytí vůbec obstarávají vojáci. Ty intelektuálnější, např. o vedení války zase generál Cummings a poručík Hearn, když byl ještě jeho pobočníkem.

V závěru celé knihy se téměř doslova opakuje scéna z úplného začátku knihy, kdy voják stojí na palubě lodi, dívá se na vodu a nekonečnost oceánu, do obličeje mu stříká voda… Teprve v samém závěru tak tedy čtenář pochopí, proč Mailer věnoval tomuto popisu na prvních stránkách tolik prostoru.

Toto dílo lze jen velmi těžko popisovat, protože jej musím chápat jako celek a vynechávání jakýchkoliv zdánlivě zanedbatelných epizod způsobuje degradaci celého díla. Je to kniha velmi komplikovaná a náročná na četbu. Vyžaduje silnější čtenářskou povahu, protože obsah je silně depresivní. Mnozí jej pochopí až po několikerém přečtení knihy. Nazí a mrtví je však dílem, ke kterému se budu opět a opět vracet, protože mě silně oslovil.

Bibliografická poznámka:
Z anglického originálu The Naked and the Dead, vydaného nakladatelstvím Rinehart and Company, inc., New York, Toronto 1948. přeložil Jiří Mucha. Vydal Odeon, jako svou 4470. publikaci. Praha 1986.

Životopis spisovatele: Norman Mailer
ikona mailu Poslat mailem    ikona tiskárny Vytisknout               Přidej vlastní referát
Hodnocení: (hodnotilo 28 čtenářů)

Ohodnoť tento referát:

(špatný)
(horší)
(průměrný)
(lepší)
(dobrý)
 
 
 
 
Referáty | Čtenářský deník | Životopisy | Au-pair | Vysoké školy
Kontakt | Přidej vlastní referát

© provozovatelem jsou iReferaty.cz (GigaNet s.r.o.). Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu. Diskuse: miniBB forum software © 2001-2006
Referáty jsou dílem dobrovolných přispivatelů (z části anonymních). Obsah a kvalita děl je rozdílná a závislá na autorovi. Zveřejňování referátů odpovídá smluvním podmínkám. Kontakt: info@ireferaty.cz
Naši partneři: pohodlne-pujcky.cz | Dovolená Bibione | Cestovatelský Norimberk.info