Kocúr a zimný človek

JÁN JOHÁNIDES (18.8.1934)
KOCÚR A ZIMNÝ ČLOVEK
(1.vydání. Bratislava, 1994. Hevi.)


Skielco se stává hlavním hrdinou, který, ač zpočátku vypadá, že ději zcela bezbranně podlehne, stává se epicentrem, ke kterému jsou všechny postavy přitahovány, aby se tak rozřešily jejich životy. Ukáže se, že sám je ze všech nejvíce vyrovnaný (ačkoli je citlivý samotář, skoro alkoholik a mluví už snad jen s kocourem). Všechny osudy jsou jaksi pochroumané, vybočené z dráhy s následnou snahou násilně je vsadit zpět do jakéhosi normálu. Vše je obyčejné, kolem paneláku není nic krásného (alespoň si to nikdo v jeho okolí neuvědomuje), lidé jsou též jaksi jednotvární, mají i prvky ošklivosti (vyrážka na rukou ženy apod.). Prostředí a postavy jsou velmi realistické, je zde (dá se říct) i předurčenost, které ale mohou odolávat jen silní jedinci (jako Skielco), kteří jsou pak schopni rozetnout částečně i osud cizí. To je pak katarzí z celkové bezútěšnosti, která se příběhem postav line.

Děj se odehrává "kolem r.1992" ve větším slovenském městě. Postav je jen málo, příběh je vpodstatě rozdělen od dvou částí. První začíná vhledem do osamělého pokoje "zimného človeka" prizmatem kocoura. Objevují se zde různé fotografie (americký voják ap.), celý pokoj odhaluje nějakým způsobem osobnost toho, kdo tu bydlí. Tento úvod je zakončen střípky rozhovoru žen na balkonech paneláku. Následuje další kapitola, která se celá rozhovorem Lukriši (rozvedená matka dvou synů, majitelky butiku s falšovanými značkami) s Renou, které ačkoli jsou "nejlepší nejlepší kamarádky", více se projevuje jejich nezájem vůči sobě, místy dokonce skoro nenávist.. Vstupují též vzpomínky (hlavně Lukriši), které osvětlují zčásti současný život, ale spíše ukazují city deformované už v mládí (soulož bez potěšení, pouze z touhy matce něco dokázat) či důležité události jako poznání, že matka je nevlastní + autonehoda rodičů zanedlouho a shánění pravé matky. Vede se rozhovor o založení klubu osamělých žen (podmínkou členství je pokus o sebevraždu), hlavním tématem je ale vykácená alej, díky které má Lukriša výhled přímo na hřbitov - byt chtěla několikrát vyměnit, ale nikdo kvůli hřbitovu neměl zájem. Jedinou možností se jí zdá vystěhovat souseda Skileca s kocourem a zabrat jeho byt. Aby souseda přesvědčila, hodlá mu způsobit pár nepříjemných šoků (vedoucích nejlépek mírnému infarktu). Její plán spočívá v tom, že na Štědrý večer napeče dort, dá ho Skielcovi a ponechá ho o samotě s jejím bratrancem, který počká, až se opije, potom ho udeří a půjde vedle k Reně zavolat sanitku, aby dal Lukriše znamení, že se vše vydařilo.

Druhá část příběhu je oddělena změnou prostředí - z bytu se přechází ven před dům, kde mladí výrostvi bez jakéhokoli viditelného zájmu na věci přikládají k výfuku motorky malá koťata nalezená opodál. Když je skoro po všem, ženy mladíky vyhánějí a dohadují se, kdo koťata zahrabe a čí to byli synové. Mezitím se objeví majitel kocoura Skielco, ženy se snaží celou věc zamlčet - on sám předstírá, že to neviděl, ačkoli o tom potom doma rozpráví s kocourem. Je to asi 70-ti letý stařec, žijící sám. Pije alkohol a mluvívá s kcourem - v rámci těchto rozhovorů se vyjeví jeho minulost podobně jako Lukrišina, s rozdílem, že byl v americké armádě a za války bojoval, což ho dost poznamenalo (světlicemi zabíjení esesáci v lesích).

K večeru přichází Lukriša s bratrancem, který opravdu zůstává na lahev koňaku. V rozhovoru se ale ke všemu přizná - Skielca vůbec nepřekvapuje, že ho přišel zabít a dále spolu rozmlouvají. Bratranec ho prosí, ať si lehne na zem a zakřičí. Když Skielco svolí, opravdu je během chvíle v bytě Lukriša. Nájemník jí však řekne, že si s ní byt klidně vymění - žena omdlí a je volána sanitka. Po menším dohadování se ji odváží. Šťastný bratranec s vyplacenými penězi (Lukriša prodala kamarádce řetízek ?) odjíždí domu a potom prý ihned do cizinecké legie (od čehož ho Skielco zrazuje). Nakonec se v bytě objeví i kamarádka Rena, která se zpovídá, že chce prodat ledvinu, a pak si pořídit malé zahrádkářství. Skielco se rozhodne dát jí své našetřené peníze (dávali mu je umírající za války), ona se ale uvědomuje, že by stejně vše utratila a nakonec se zhroutí (závěr: "Viete, ja musím! Ešte musím...ešte musím...povedzte mi!...Prosím vás! Pre všetko na svete!... Povedzte mi aspoň vy, čo...ešte musím?!")