Napoleon v Egyptě

Napoleon se z italského tažení vrátil do Francie jako známý hrdina. Tehdejší francouzská vláda v něm viděla potencionální hrozbu a toužila se ho zbavit. Díky tomu získal Napoleon snadno povolení k výpravě do Egypta.

V té době nabylo anglo-francouzské střetnutí na obou starnách povahy dobyvačné, agresivní války. Šlo o to, kdo bude vládnout Evropě, na širém moři i v koloniích a odvěké nepřátelství obou mocností se v nových podmínkách rozhořelo nebývalou silou.

V Londýně hned nepochopili skutečný dosah nebezpečí, které v sobě tajila francouzská revoluce protože kruté panství anglické velkoburžoasie a aristokracie, nelítostně deptalo anglický lid a proto hesla jako „ svoboda – rovnost – bratrství „, která zaznívala z francouzského břehu průlivu byla vnímána neobyčejně citlivě.

Revoluční změny ve Francii, nastolení jakobínské diktatury a úspěchy revolučních armád v Belgii a Holandsku přiměli anglickou vládu vstoupit do války proti Francii a sáhnout k ostrým represívním opatřením proti demokratickému hnutí ve vlastní zemi.

V té době byl již Bonaparte jmenovám generálem a je nutno říci, že si svoje postavení opravdu zasloužil. Admirál Nelson – samolibý, hrdý a tvrdý velitel toužil setkat se s Napoleonem v rozhodující bitvě ale musel Bonaparta hledat téměř po celém Středozemním moři, protože nikdo nevěděl kam se generál Bonaparte se svými třinácti řadovými loděmi a čtyřmi sty transportními plavidly poděl – tak tomu se říká umění zachování vojenského tajemství.
Admirál Nelson dostal totiž rozkaz zajmout, potopit, nebo spálit jakékoliv Napoleonovo plavidlo a měl jej pronásledovat za každou cenu po Středozemním, Jaderském i Černém moři. Napoleon dlouho a s úspěchem unikal. Trasy obou eskader se dokonce dvakrát proťaly v bezprostřední blízkosti, štěstí ale stálo při Bonapartovi. Po nekonečném pronásledování se nakonec Nelson se svými nejzkušenějšími kapitány shodl, že Bonaparte odplul do Egypta a tam také zamířili. Nelsonovo napětí a nervozita vzrůstali a ovládal se jen stěží. Dnem i nocí žil pouze nadcházející bitvou. Pro Napoleona nebylo již tajemstvím, že se mu Nelson žene v patách a tak začal chytračit.Hrál si s Nelsonem jako kočka s myší. Zamířil do Alexandrie, kterou jen tak mimochodem stačil coby pronásledovaný dobít a to dne 2. 7.

1798 poté zamířil do Syrakůs ale o tři dny později se už nachází v Káhiře a úspěšně ji dobívá.
Nelsonovi začínají docházet zásoby potravin a pitné vody a na jeho lodích vypukají kurděje ale na králův příkaz byla Nelsonovi poskytnuta pomoc a on se znovu vydává po stopách Francouze…

…je třicet minut po poledni , posádka právě obědvá… Nelsonova eskadra se plaví východně od Alexandrie podél pobřeží …a právě v této chvíli spatřili hlídky flotilu francouzských řadových lodí, kotvících v abúkirském zálivu.
Napoleon ale se svojí posádkou tehdy nebyl protože drtil mameluky v bitvě pod pyramidami.
Napoleon vydal příkaz, aby se jeho eskadra ukryla v alexandrijském přístavu, protože považoval za vyloučené, že by se Nelson do Alexandrie ještě vrátil, poté, co jej tam nenašel. Jenže admirál Brueys Napoleonův rozkaz neuposlechl a ukryl lodě v Abúkirském zálivu a tam jej Nelson konečně objevil.

Francouzi doufali, že se Angličané zaleknou jejich celkové převahy jak v počtu lodí, tak i námořníků a děl. Jenže se přepočítali. Admirál Nelson příliš dlouho pronásledoval Francouze na to, aby se vzdal bez boje. Francouzi také předpokládali, že potmě nezaútočí. Podcenění jeho nesmírné odvahy přišlo francouzům velmi draho. První salvy se ozvaly ve chvíli, kdy slunce zapadalo za obzor.
Bitva trvala až do rána… Nelson byl raněn ale přesto angličané zvítězili protože v eskadře do jednoho námořníka přesně znali cíle svého velitele…

Napoleon se vydává na východ ale v dalším postupu mu zabraňuje propuknutí morové epidemie. Když se Napoleon dozvěděl, že Francií zmítá politická krize, předává dne 23.8.1799 velení a poněkud riskantně se vrací přes středozemní moře zpět do Francie.
Přesto, že osudem pronásledovaná výprava nedosáhla v plné míře očekávaných cílů, Napoleonova pověst tím nijak neutrpěla.