Gogh Vincent van

Vincent van Gogh

„ Tento člověk se buď musel zbláznit nebo nás všechny překonat; netušil jsem, že pravdivé budou obě tyto hypotézy.“ Tak se mnoho let po smrti Vincenta van Gogha vyjádřil Camille Pissarro. Jedná se zřejmě o nejlepší epitaf geniálního umělce, který k zbláznění a k smrti miloval malířství. Vincent van Gogh se narodil 30. března 1853 v Groot Zundert v Nizozemsku. Jeho otec Theodor byl kalvínským pastorem. Vincent měl čtyři mladší sourozence, ale nejraději měl o čtyři roky mladšího bratra Theodora, který vždy na zavolání Vincentovi pomohl.
Vincent začíná pracovat v sedmnácti letech. Prodává ve slavné Goupilově galerii, antikvariátě v Haagu. Po dvou letech napíše Vincent první dopis bratrovi Theodorovi. Většinu informací o Vincentovi se dozvídáme z 650 dochovaných dopisů.
Vincent se stává úspěšným příručím a galerie ho vysílá nejprve do filiálky v Londýně a později do Paříže. Umí hovořit plynule anglicky a francouzsky. V roce 1876 opouští Vincent definitivně galerii. Má v úmyslu stát se pastorem. Po dvou letech studium teologie přerušuje.
Usadí se mezi nuzáky v belgické uhelné pánvi. Učí děti horníků číst a psát, pečuje o nemocné a ve volných chvílích kreslí. Z té doby pocházejí jeho první kresby, jejichž námětem je většinou příroda.
V polovině roku 1879 se dověděl, že protestantská obec, kde byl kazatelem, sním neprodlouží smlouvu. Za finanční podpory svého bratra Theodora odjíždí do Borinage, kde stále více kreslil a maloval kopie Milletových obrazů, které velmi obdivoval.
Blíží se vánoce a Vincent se vrací domů. Vincentův otec ho nazval ztroskotancem a vykazuje ho z domu. Utíká do Haagu.
Přestal malovat a toulal se od baru k baru. Potkal švadlenku, uklizečku a v nouzi prostitutku Christine. Od ní odešel, když si uvědomil, že jeho svěřenka se nechce nechat spasit od nedostudovaného kněze. Je mu 29 let.
Z novu se objevuje doma u rodičů, se kterými se jako obvykle hádá a konflikty jsou stále častější. 26. května 1885 náhle zemřel otec. Jeho smrt jen potvrdí Vincentův rozchod s rodinou.
Jen jeho bratr Theodor se mu od té chvíle stává ještě bližším. V té době maloval Jedlíky brambor. V březnu 1886 Vincent přijíždí do Paříže k Theovi, který již několik let vede francouzskou filiálku Goupilovy galerie. Je rozhodnut studovat malířství a zapisuje se do kurzu u Cormona, akademického malíře historických námětů.
A brzy nabyl přesvědčení, že nemůže splnit jeho očekávání a odchází.
U bratra v galerii uviděl Manetovy práce, které ho okouzlily způsobem provedení a koloristikou práce. Zde poznává i malíře Gauguina.
Van Gogh hledá další cestu a uvědomuje si, že jeho umění je jiné a proto odchází z Paříže. Přichází konec roku 1887, je zima a Van Gogh se necítí dobře. Do Arles přijíždí 21. února 1888. Píše příteli Gauguina, aby se přijel podívat. Přítel přijíždí v říjnu 1888 a nachází zde Vincenta vyčerpaného prací. Mezi malíři dochází čím dál častěji k hádkám a Gauguina opouští 23. prosince 1888 Arles. Po odjezdu svého přítele si Vincent uřízne ucho. Nemocný Van Gogh je umístěn do ústavu pro choromyslné. Po propuštění z ústavu ho trápí vidiny, noční můry a jeho sebevědomí chvílemi stoupá k nebesům, aby vzápětí kleslo k bodu mrazu. Hodně maluje. Tehdy vznikají slavné autoportréty, mimo jiné vlastní podobizna s dýmkou a vlastní podobizna s uříznutým uchem.
Všichni si o něm myslí, že je blázen a odchází do léčebny v Saint-Rémy. Po delším léčení se směl vrátit pro věci do Arles. O dva dny později se během malování nervově zhroutil. To bylo na konci července 1889. V té době si uvědomuje, že je trvale nemocen.
16. května 1890 sedá do vlaku a odjíždí směr Paříž, kde se dává znovu do malování.
Vincent je srdečný a optimistický, zdá se, že je vyléčen.
Na Theovo pozvání přijíždí 6. července navštívit rodinu. Po nevhodné poznámce vycítí, že je pro bratra přítěží. Opouští ho síly a vracejí se nebezpečné záchvaty vzteku. Prochází se s revolverem v kapse. Maluje, ale všechno úsilí se mu zdá zbytečné. V neděli 27. července 1890 za horkého poledne, poblíž zámku v Auvers, se Vincent pokusí střelit přímo do srdce. Je těžce raněn, ale vlastními silami se vrací domů. Theo, který se dozvěděl o nehodě okamžitě přijíždí. Vincent, zdá se, netrpí, kouří dýmku a dlouho si s bratrem povídá. 29. července 1890 o půl druhé v noci umírá. „ S tím, že nikdo nekupuje moje obrazy, nic nenadělám. Jednou však lidé pochopí, že jejich hodnota je vyšší než cena, kterou jsem zaplatil za barvy.“

Vincent van Gogh

Byl Van Gogh impresionista? Rozčarován, hleděl na impresionismus s odstupem. Byl to blázen? Bylo jeho umění důsledkem a projevem šílenství? Těžko bychom našli stejně systematického šílence, který skrze umění hledal pravdu o světě a sobě samém. Byl Van Gogh mučedníkem? Světský svatý odsouzený k mlčení? Pobyt mezi horníky a rolníky, v Belgii a Nizozemsku, mu otevřelo oči, když uviděl bídu a zoufalství Bohem opuštěných lidí. Jeho objevem se stalo malování.
Hovoří o strachu ze smrti a šílenství, od prvních skic horníků, plných smutku, až po poslední vize nekonečných polí. Až do konce zůstal věrný poslání, jež se mu stalo osudným. Van Gogh je a zůstane jedním z největších malířů XIX století.