Václav Jaromír Picek

Václav Jaromír Picek – zmínky o jeho osobnosti a díle u různých autorů

Václav Jaromír Picek se narodil 13.11.1812 v Oujezdu u Turnova - říkalo se mu též Svijanský Újezd, odtud si poté zvolil jeden ze svých pseudonymů Podsvijanský. Zemřel 26.11. 1869 v Nových Benátkách – dnešní Benátky nad Jizerou.
Václav Jaromír Picek bývá v odborných publikacích charakterizován jako básník, autor oblíbených sentimentálních vlasteneckých písní a loajální žurnalista.

Pocházel z početné selské rodiny. Jeho matka Dorota, rozená Neimannová , byla vynikající kostelní zpěvačka známá v celém okolí. Otec Jiří pocházel z devíti sourozenců. Všech osm musel vyplatit, aby se pak sám mohl ujmout spravování nad statkem, který patřil jeho rodině již po několik staletí. Byl to obratný hospodář, v době státního bankrotu 1811 a zároveň neobyčejně velké úrody se mu zručně podařilo využít poptávky. Se svou rodinou převážně pěstoval len, v době napoleonských válek tolik potřebný, a také obilí. Patřili mezi vážené občany Oujezdu, kteří byli věrnými katolíky. V Oujezdu patřilo příjmení Picek mezi velmi časté. Jeden z příbuzných stál dokonce v čele povstání proti majiteli svijanského panství, Karlu Adamu z Valdštějna, který se pokusil o návrat k naturální robotě.
Jiří a Dorota Pickovi svého druhorozeného syna pokřtili v loukovské farnosti jménem Václav. Sám autor se však podepisoval i jako Věnceslav, Venczeslav nebo V. Jaromír Picek. Na své dětství vzpomíná v Politických zlomcích o Čechách, s láskou a oddaností. Idyla však byla jen zdánlivá.Rodina byla příliš početná a peněz se nedostávalo. Navíc kromě neustálých výdajů byli zatíženi robotou. Sice existovala možnost se z roboty vykoupit - tato varianta však byla příliš finančně nákladná. Teprve v roce 1822, kdy koupil svijanské panství francouzský emigrant a rakouský polní maršálek Karel Alain kníže Rohan, se rodině podařilo vykoupit. Poté začal otec usedlost postupně rozšiřovat. Velmi brzy patřil statek Pickových k největším v Oujezdu.
Pickovi své děti vychovávali velmi zbožně. Matka se jim snažila předat část svého umění zpěvu. Vzdělání se jim dostalo nejen od rodičů, ale také od tamějšího učitele F. Havlete, který je naučil i německému jazyku.
Václav Jaromír Picek navštěvoval školu ve svém rodišti. Již 4. třídu však nastoupil na piaristické gymnázium v Mladé Boleslavi do německé třídu. Přáním jeho rodičů bylo, aby se stal učeným rolníkem. Osud tomu však chtěl jinak. Na radu svého upřímného profesora Juliana Češky se naprosto oddal studiu. 1827 byl studentem první gramatikální třídy na tomtéž ústavu. Patřil mezi nejlepší studenty. Vynikající prospěch si udržel po celou dobu svého studia na gymnáziu tedy až do roku 1832. Jeho první literární pokusy sahají ještě do doby jeho studií na mladoboleslavském gymnáziu. V roce 1831 jsou otištěny jeho prvotiny v prvním ročníku Večerného vyražení, podnik Václava Rodomila Krameria. Tento časopis vycházel v letech 1830 – 1834, obsahoval užitečné i čtení pro ukrácení času. Ráz časopisu však zůstává na stejné výši jako ostatní Krameriovy orgány. Picek zde jako první publikoval báseň inspirovanou anakreontskou poezií Prosba na Ládu. Podepsal se skromně P-k. Následovaly další básně, převážně vlastenecké ódy. Ty už však podepisoval celým jménem – jako hrdý vlastenec. Do druhého ročníku přispěl Picek svojí první prózou, a to Následky nepředloženého podniknutí.
Po úspěšném absolvováni gymnázia 1832 nastoupil Václav na filosofickou fakultu do Prahy. V té době již měl uveřejněno takové množství básní, idyl, deklamovánek či anekdot, jako žádný z jeho spolužáků. Mezi ty patřil mj. K.H. Mácha, F. Nečásek, J.B. Pichl, V. Filípek, F.J. Rubeš, A. Strobach nebo A. Vrťátko.
V prvním a druhém roce svého studia přispíval Picek stále věrně do Večerního vyražení. Podle kritiky však byly jeho verše chabé a místy až komicky neobratné oproti tomu písně inspirované lidovou poezií z jeho vesnice se mu dařily mnohem lépe1.
V roce 1834 nastoupil na práva. Zároveň začal přispívat do Tylových Květů. Jeho poezie byla orientována sentimentálně - vlasteneckým směrem, méně radikálním než máchovsko – sabinovská poezie. Proto byly v Květech otištěny pouze jeho dvě básně , elegie. Mnohem větší uplatnění nalezl v České včele, redigované F.L. Čelakovským. Tento nepoměr se ještě postupem času zvětšoval. Viz rok 1835-1835 byly v Květech otištěny pouze tři jeho výtvory oproti tomu v České včele více než dvacet. 1836 začal vycházet almanach Kytka, který produkoval Chmelenský, když to však přestal zvládal stal se jeho spolupracovníkem a hlavně pomocníkem F.L. Čelakovský. Jednalo se o almanach vlasteneckých písní.
Po studiích se stal Picek právníkem - r. 1838. Poté nastoupil jako advokát do kanceláře J.N. Kaňky. O rok později působil ve Voticích. Ani tam dlouho nevydržel a roku 1841 nastoupil jako vrchnostenským správcem na liblinském panství hraběte Wurmbranda.
V témže roce se také stal recenzentem českých divadelních představení v Laserově časopise Bohemia, který vycházel v němčině. Zde používal pseudonym Pipo ( Picek – Podsvijanský ) V tomto roce však již omezil své přispívaní do Bohemie. Jaké k důvody ho k tomu vedly, jsou neznámé. Jistotou však zůstává, že jeho snahy zinscenovat vlastní hru, se naplnily roku 1840. V pražském stavovském divadle byla 18.1. uvedena jeho třítaktová činohra Vilém Rožmberk. Vyšla i tiskem. Vzhledem k tomu, že s historickými postavami a samotným dějem nakládal velmi volně, jednalo se o umělecky slabou hru. Kritika mu vytýkalo hodně sentimentální lyriky. Jediným přínosem se stalo vlastenecké zanícení celého provedení. Ještě v tom samém roce byla tamtéž zinscenována hra Král Vratislav na Moravě. Zažila však mnohem větší propad než hra předešlá. Nedostala se ani do tisku a zapadla v divadelním archivu. Po těchto neúspěších ztratil Picek o české divadlo zájem vůbec.
Celá třicátá léta jsou prostoupena vlasteneckým úsilím nazývají se proto doba vlastenecká. Vše se nese v duchu cítění k vlasti, k národu, k české řeči. Objevuje s jak ve vyšším myšlení tak v cítění tehdejší generace. Je zřejmé, že ne všichni uplatňují tak radikální podobu jako např. Sabina či Mácha.