Jana z Arku

Jana z Arku
Pana Orleánská či Svatá čarodějnice

Jana či Johanka (francouzsky Jeanne d'Arc) se narodila v chudé rodině roku 1412 nejspíš ve vesničce Domrémy v vancouleurském panství kde vyrůstala a kde jí prý v 16ti letech vyzval bůh jako tu co má zachránit Francii před "Angličany". Jana byla v mládí zajímavé dítě i když se nikdy nenaučila číst a psát dovedla prý diskutovat i se vzdělanými lidmi. Byla velmi houževnatá a nadaná a prý v mládí slyšela hlasy světců a andělů konkrétně Michala, Markéty a Kateřiny kteří jí údajně řekli, že musí znovu nastolit na trůn právoplatného krále Francie a že je třeba vyhnat Angličany z Francie. Během dětství Janu velmi ovlivnil její strýc kněz, který u ní podporoval zbožnost, vlastenectví a odpor k Angličanům.

Začátkem března 1429 se Jana ve svých 17ti letech rozhodla odjet (na boží pokyn ) do Chinonu za Karlem VII aby ho přesvědčila že mu zpátky získá Francii a aby ji postavil do čela nevelikého vojska. Karel ji však zprvu nevěřil a nechal ji měsíc vyslýchat. Výslech probíhal v Poitiers a prováděli ho přední Karlovi teologové, právníci a rádci kteří pak dospěli k rozhodnutí že Jana je pravověrná křesťanka a že jí musí být dána možnost bojovat za Karla VII.

Dostala tedy od krále své vojsko a výzbroj. Vojákům bylo nejprve trapné že musí sloužit pod neurozenou venkovskou dívkou ale poté je přesvědčilo její kouzlo a veliké přesvědčení že ona vyžene Angličany z Francie a dovede Karla VII ke korunovaci. Ještě před svou první bitvou se stala miláčkem lidu a vojska.
V květnu 1929 dostala šanci ukázat své schopnosti v bitvě u Orleansu kde po dlouhých bojích byly Angličani zahnáni Jana poté 8.května dorazila do Orleansu a tím začala její vítězná cesta Francií. Vítězný Johančin pochod trval od května do července. Ve světle těchto událostí se Janě začalo říkat Panna orleánská(francouzsky la pucelle). Jana se poté rozhodla táhnout na Remeš na korunovaci Karla VII. Kde jí radostně přivítaly. Jana také 18.června porazila anglickou armádu v boji u Patay. Karel VII byl na základě těchto událostí 17.listopadu 1429 korunován na francouzkého krále -to bylo posvěcení bezprostřední důležitosti. Během korunovace držela Jana z Arku v rukou prapor královské Francie. Po této významné události způsobil, že se jedno město za druhým poddávalo svému legitimnímu panovníkovi.

Tímto Jana splnila pouze jen jeden ze svých snů, byla rozhodnuta vyhnat Angličany z celé Francie a tak se rozhodla táhnout na Paříž centrum anglického a burgundského odporu , ale Karel VII tuto možnost nepodporoval nechtěl totiž už válčit s Anglickým vojskem. Mezitím ale proti ní pracují množící se intriky. Ale i přesto v září Jana podnikla útok na Paříž. Útok se nezdařil a Jana byla zraněna kuší do ramene, ale i přes neúspěch v Paříži dosáhla Francie v čele s Janou mnoha úspěchů na severu Francie. Na jaře r.1430 bránila Jana město Compiégne před útoky Angličanů.

23.května 1930 při jednom výpadu z města byla Jana, nejspíše zradou, obklíčena i se svým oddílem a Jana byla zajata Burgundskými.

Stále ale Jana okouzlovala lid svou odvahou a tak se Angličané rozhodli vykoupit Janu z Lucemburska za 10 tisíc liber (asi pět milionů korun) a dovést ji do Rouenu k církevnímu soudu jelikož ji Karel VII. odmítl vykoupit tak se jim to také povedlo a Jana byla odvedena obviněna z kacířství (což by znamenalo neplatnost remešské korunovace) , čarodějnictví a ze spojení s ďáblem. Angličané ale chtěly Janu postavit před inkviziční soud vtom ji pomohl biskup Piere Cauchon z Beauvais.


Soud neboli "Svatý tribunál" zasedal na Bouvrayském hradě kde byla ve sklepení Jana vězněna a mučena Janu tam hlídala nejlepší stráž z okolí. Tribunál měl šest plenárních zasedání a devětkrát vyslýchali Janu v její kobce. Inkvizitoři ji obviňovaly snad ze všech hříchů ,křičeli na ni vyhrožovaly ji pozemními i nebeskými tresty, mučily ji nejstrašnějšími nástroji a nutily ji aby se přiznala ale Jana se chovala důstojně,mistrně odrážela jejich důmyslné otázky až to zbuzovalo obdiv a statečně nakonec ale podlehla mučení, důmyslným otázkám a Jana nakonec odvolala jakákoli božská znamení,či vnuknutí a tak Cauchin dostal důkazy k jejímu obžalování. Jana ale najednou znovu odvolala co řekla a vrátila se k předchozím výpovědím. Cauchinovy se Janu nepodařilo podruhé zlomit a Jana se pozbytek soudu chovala důstojně a statečně.

Johanka byla i přesto odsouzena za kacířství žalobu samozřejmě kategoricky odmítla ale nebylo ji to nic platné a Jana byla 23. května 1431 rok po svém zajetí odsouzena. Církev se ji rozhodla vyobcovat z církve a upálit.

A tak byla Jana na náměstí v Rouenu přivezena v potupné káře a doprovodu stráže poté byla přivázána ke hranici která byla pečlivě připravena a byla strašlivá svou výškou.

Obřad neměl jen slavnostní ráz ale mělo i svůj účel kat totiž mohl na hranici dosáhnout jen zdola a tak nemohl akt uspíšit, ani usmrtit odsouzenou a zbavit ji tak ohnivých muk, jak to obvykle dělal. Janinu upálení přihlížel dav lidí. Když vyšlehly plameny Jana prosila ,aby ji podali kříž a tak ji přítomný kněz podal kříž z nedalekého oltáře. Jana byla tedy upálena za živa. Nebylo jí ještě ani 19 let. Janino tělo prý shořelo až na její neviné srdce to bylo plamenů ušetřeno.

Když si Karel VII zajistil vládu nad celou Francií tak na žádost Janiny matky požádal o obnovení církevního procesu. V letech 1455-1456 se v Rouenu a v Paříži na pokyn papeže Calixta III. konal nový soud, který zrušil předešlý rozsudek ,který byl vyhlášen za justiční omyl prý kvůli korupci a podvodu.

Tzv. "přiznání Panny orleánské" se anulovalo jako vynucené zastrašováním, zvláště hrozbou upálením. Vatikán, zahájil roku 1897 projednávání její beatifikace. V roce 1909 ji papež Pius X. prohlásil za blahořečenou a v roce 1920 ji papež ji Benedikt XV. prohlásil za svatou.

Mezi tisíci oběťmi inkvizice je Jana z Arku zatím jediná, jíž se po smrti dostalo takového vyznamenání. Řím tímto aktem učinil velkou výjimku; vzhledem k tomu, že Jana byla upálena, nezbyly její ostatky, což je pro svatořečení zásadně předepsáno.

Jana,či Johanka z Arku se stala národní hrdinkou a patronkou,bojovnicí,světicí a hrdinkou stoleté války.Její příběh se také stal námětem pro mnohé spisovatele. Například: Voltaire, Shiller, Shaw, Péguy a mnoho dalších...