Puškin Alexandr Sergejevič

Alexandr Sergejevič Puškin (1799 - 1837) znamenal pro ruskou literaturu nesmírně mnoho. Stojí u trodu všeho nového a silného, co ruská literatura v 19.století vytvořila, a ruští spisovatelé tohoto stoleží se k němu ve své většině s úctou hlásili.
Pocházel ze staré šlechtické rodiny. Už na lyceu prožíval velmi silně současné události v Evropě, byl v úzkých vztazích s účastníky vyhnanství a teprve roku 1827 se směl definitivně vrátit do Petrohradu, kde žil pod policejním dohledem. Dvorské intriky ho vehnaly do souboje, v němž byl zabit.Puškin byl stejně výrazným básníkem jako prozaikem a dramatikem. Byl umělecky neobyčejně všestrannou osobností, byl stejně mistrem drobného epigramu jako rozsáhlého románu ve verších.Drobnější lyrickoepické Puškinovy skladby z mládí, jako např.Kabkazský zajatec, Bachčisarajská fontána, jsou vesměs romantického charakteru a jsou pod značným vlivem Byrona. Nejslavnějším Puškinovým dílem je veršovaný román Evžen Oněgin (1833),nazvaný tak podle svého ústředního hrdiny. Oněgin je typem ruského šlechtice své doby, plného velkých předsevzetích a úmyslů, od nichž však postupně upouští až se mu na konec vytratí i sám smysl života. Vedle hlavního hrdiny je zde jedinečně vykreslena i postava ruské dívky Taťány. Báseň byla psána velmi dlouho, pozdější její části směřují již výrazně k realismu. To ještě ve větší míře platí pro Puškinovy drobné prózy z pozdějších let, Pokovou dámu, Kapitánskou dcerku a Bělkinovy povídky. Puškin zasáhl plodně i do ruského dramatu; nejvýraznějším činem tohoto směru je mohutný historický obraz z ruských dějin Boris Godunov(1825).Puškonova tvorba byla u nás už poměrně brzy známa v překladech. Překlady jednotlivých básní se objevují už ve třicátých letech; v roce 1859a v roce následujícím vyšel dvousvazkový Výbor básní Alexandra Puškina, který připravil V.Č.Bendl. Druhý svazek výboru obsahuje první český překlad Evžena Oněgina, který byl od té doby do češtiny přeložen ještě třikrát.