Umberto Eco

Umberto Eco se narodil 5. ledna 1932 v malém městě východně od Turína ( 60 mil na jih od Milana), v severozápadní provincii na úpatí hor, v piedmontské Alessandrii. Hornatá oblast Piedmontese se vyznačuje spíše povahou Francouzů než vášnivých Italů. Eco často prohlašuje, že vyrůstání v této kultuře je zdrojem jeho jedinečného temperamentu v tvorbě. Tvrdí: "Jisté elementy zůstanou základnou pro můj svět vize. Skepticismus a nechuť k řečnictví. Nikdy nepřehánět a nedělat nabubřelá tvrzení."

Eco je synem Giulia Eca a Giovanny Bisio. Jeho otec, účetní a veterán tří válek pochází z rodiny se třinácti dětmi. Ecův dědeček byl údajně nalezencem a příjmení Eco dostal od jednoho státního zaměstnance a je pravděpodobně akronymem ex - caelis oblatus - "nabízený nebesy."

Když vypukla 2. světová válka Umberto se s matkou přestěhovali do malé vesnice v horách. Malý Eco toužil stát se jedním z partyzánů a byl nešťastný z toho, že je příliš malý.

Po maturitě na něj jeho otec začal naléhat, aby se stal právníkem, a tak mladý Eco nastoupil na universitu v Turíně. Ale jak tak bývá osudem mnoha velkých spisovatelů, i přes otcovi námitky Eco zanechal studií práv a začal se věnovat středověké filozofii a literatuře, roku 1954 získal doktorát z filozofie.

Poté vstoupil do světa tisku, stal se vydavatelem a dostal tak příležitost nahlížet na moderní kulturu skrze média.

V roce 1956 publikoval první knihu, kde zveřejnil své teze, ve stejném roce začal rozvíjet síť avantgardních spisovatelů, hudebníků a malířů. Mnoho spisovatelů se později sdružilo do skupiny 63.

V roce 1959 začal pracovat pro Il Verri, kde publikoval měsíční sloupec věnovaný avantgardním myšlenkám a lingvistickému experimentu. Během těchto let začíná Eco rozvíjet své myšlenky na ,,otevřený text.“

V září roku 1962 se oženil s německou učitelkou umění Renatou Ramge, s níž má dvě děti, syna a dceru. Ačkoliv se jeho pozice sloupkaře zdála jistá, v dalších letech nastalo v jeho životě mnoho změn. Jeho spisy se objevily v různých vydáních a v roce 1964 se Eco přestěhoval do Milana a stal se lektorem, o rok později byl ve Florencii zvolen profesorem vizuální komunikace a roku 1971 se stal profesorem nauky o znacích na universitě v Bologni. Během 70. let publikoval několik děl o nauce o znacích.

V březnu roku 1978 začal psát svůj první román Jméno růže. Román byl publikovaný v roce 1980 a téměř ihned bylo jméno Umberto Eco známé po celém světě. (Jeho nakladatelství zamýšlelo prodat 30 000 kopií tohoto titulu, dodnes jich však bylo prodáno přes devět milonů). Ihned po skončení tvorby prvního románu, Eco začal kompletovat svoji další práci – Foucaultovo kyvadlo. Další okamžitý úspěch druhého románu, zařadil Eca mezi důležité světové romanopisce. A ačkoliv Eco tvrdil, že již nemá plány psát další román, o pár let později vydal již třetí, a to Ostrov včerejšího dne.

Nyní se Eco těší z úspěšného života. V létě žije v kopcovité oblasti blízko Rimini, na panství ze sedmnáctého století, jež dříve sloužilo jako jezuitská škola a zbytek roku v Miláně a na cestách.

Umberto Eco si stále drží pozici profesora na universitě v Bologni a navštěvuje také jiné země, kde přednáší sémiologii. Prahu navštívil již dvakrát, poprvé v srpnových dnech roku 1968 a podruhé přicestoval hlavně proto, aby převzal Cenu Nadace manželů Havlových Vize 97 za svůj přínos v oblasti sémiotiky, vědy i znacích, o jejich struktuře a smyslu.

Během svého dosavadního života získal přes 27 titulů a mnoho cen prestižních světových universit, je považován za chodicí encyklopedii a mnozí by ho mohli považovat za strohého vědce, umí si však vychutnat radosti života, má rád jídlo, pití (hlavně whisky), nevyhýbá se cigaretám, miluje jazz a hraje na trumpetu.