František Křižík

František Křižík (8.7. 1847 – 22.1. 1941) patří mezi nejznámější české vynálezce. Když chodil do školy v Plánici v Klatovech, putoval pěšky se svou matkou tři dny do Prahy, aby zde studoval na malostranské reálce. V té době žil stejně chudě jako většina studentů. Nějaký čas přespával u krejčího pod střihačským stolem. V roce 1866 přerušila jeho studia prusko-rakouská válka. Na maturitu mu chyběly peníze, přesto se však dostal na techniku.
Na doporučení hodináře Holuba byl zaměstnán v Kaufmannově dílně. S ní byl spojen i první úspěch, když se mu podařilo opravit železniční signalizační přístroje. Křižík pak odešel k železnici, nastoupil nejdříve u Severní dráhy Ferdinandovy, později u Moravsko-slezské v Krnově a Plzeňsko-březenské, kde působil jako přednosta telegrafů. Sestrojil elektrické staniční návěstí a po něm v roce 1878 signalizační zařízení, jež udržovalo jedoucí za sebou v patřičné vzdálenosti. Zařízení se postupně uplatnilo v celém Rakousku-Uhersku, ale i ve Svatogotthardském tunelu ve Švýcarsku.
V roce 1878 navštívil Křižík Světovou výstavu v Paříži. Jedním z předváděných vynálezů tam byla i Jabločkovova „svíčka“ , zjednodušená oblouková lampa. Svíčky však hořely příliš rychle. Křižíka problém zaujal. Aby uhlíky ohořívaly rovnoměrně v celém průřezu, použil Křižík místo rovnoběžně vedle sebe postavených uhlíků uhlíky proti sobě skloněné. Sklápění uhlíků k sobě a udržování stejné vzdálenosti mezi jejich konci vyřešil dvojitým vinutím magnetické cívky dráty různých průměrů, což je podstata vynálezu, na který obdržel v Německu patent a který v následném soudním sporu uhájil.
Tehdy konečně mohl Křižík vyhovět přání L. Pieteho a instalovat v jeho papírně v Plzni pořádné světlo. V Plzni v domě U zvonu začal Křižík vyrábět první obloukovky. V roce 1883 se přestěhoval do Prahy a získal první zakázky na osvětlení měst, z Písku a Jindřichova Hradce. Následovaly další, jen vnitřní Praha dlouho odolávala. První elektrárnu v Praze postavil Křižík na Žižkově, potom v Karlíně.
Další tramvajovou trať postavil k libeňským a vysočanským továrnám. Za to jej ale čekal soud, protože Belgičan E. Ottlet, vlastnící v Praze koncesi na koňku, se nehodlal smířit s konkurencí. Tramvaj však koňku postupně vytlačila a ta v roce 1905 jela Prahou naposledy. Další Křižíkovi tramvaje vozily cestující v roce 1897 na Královské Vinohrady a přes Karlův most. Tam však musel Křižík vymyslet napájení tramvaje zespodu, aby troleje nerušily celkový vzhled mostu. Křižík ovšem nezapomněl ani na to, že začínal jako železničář. Mezi Táborem a Bechyní postavil první elektrickou železniční trať na stejnosměrný proud. Provoz na ní byl zahájen v červnu 1903. V roce 1905 vyhrál Křižík konkurz na elektrickou lokomotivu pro vídeňskou městskou dráhu. Jeho lokomotiva měla 2 x 1500 V a byla na svou dobu moderní konstrukce.
Křižík, ač byl majitelem továrny, nepracoval pro zisk, chtěl jen realizovat své technické myšlenky. Nebyl dobrým obchodníkem, a tak mnohdy prodělával. Roku 1917 proto ustavila Pražská úvěrní banka akciovou společnost, která přebrala jeho majetek a začala podnikat pod jménem Křižík. Křižík odešel do ústraní. Do veřejného života se však vrátil ještě jednou, když se těsně před 2. světovou válkou pokusil svým poselstvím adresovaným Albertu Einsteinovi vyburcovat lidi a upozornit je na hrozící nebezpečí.